Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
942.
Odpověď
ministerského předsedy a ministra vnitra
na interpelaci poslance Dra Baerana a soudruhů (tisk 415)
o neslýchané censurní praxi, vykonávané okresní politickou správou v Trutnově.
Okresní politická správa v Trutnově vykonávala censuru časopisu ťOstböhmische PresseŤ tím způsobem, že označovala v kartáčovém otisku časopisu, který jí byl redakcí předkládán, místa, jež shledávala závadnými, načež redakce přistoupila teprve potom k tisku celého nákladu Časopisu s vynecháním nebo přiměřeném nahrazením míst za závadné označených.
Censurní praxe taková byla vykonávána na základě žádosti dřívějšího redaktora Časopisu Ferdinanda Grunera i jeho nástupce Karla Ansorge, kteří tak chtěli odvrátiti materielní škodu, již by utrpěli případným zabavením celého nákladu časopisu.
Označení některého článku se strany úřadu za závadný mohlo však míti ráz pouhého dobrozdání, kterým se redakce říditi mohla, avšak nemusila, a měla tedy plnou volnost nějaký článek třeba okresní správou politickou za nevhodný označený, otisknouti a pak v případě konfiskace se strany politického úřadu a potvrzení nálezu soudem použíti prostředků, které zákon proti tomu poskytuje.
Způsobem shora uvedeným bylo postupováno i při prohlídce č. 48 časopisu ťOstböhmische Presse,Ť ve kterém mělo uveřejněno býti mezi jiným místo z řeči Dra Baerana.
Redakce listu totiž dobrovolně přistoupila na vypuštění tohoto článku, který jí byl skutečně okresní správou politickou za nevhodný označen.
Při tomto dobrovolném podrobení se mínění úřednímu nelze ovšem mluviti o tom, že okresní politická správa časopis ťOstböhmischePresseŤ zabavuje. Zabavení předpokládá úřední nález, proti kterému jsou přípustny opravné prostředky.
Toho však v těchto případech nebylo.
Svrchu vylíčený způsob vykonávání censury okresní politické správy v Trutnově ovšem neodpovídá ustanovením § 17, tisk. zákona, ježto je ve své podstatě předběžnou censurou, která je po zrušení výjimečných opatření nadále nepřípustná.
Tiskový zákon takového opatření nezná a proto bylo učiněno opatření, aby okresní politická správa vykonávala nadále censuru výhradně dle dosud platných ustanovení zákonných, t. j. censurovala povinné, již hotové výtisky časopisu.
Nelze ovšem upříti že dosavadní způsob vykonávání censury, jak byl povolen redakcí časopisu ťOstböhmische PresseŤ skýtal redakci jisté výhody, jmenovitě ji chránil před hmotnou škodou v případě konfiskace; okolnosti tyto byly asi příčinou, že redakce jmenovaného časopisu znova žádala okresní správu politickou v Trutnově, aby přijala kartáčové otisky do ťpředběžnéŤ censury; podání toto bylo ovšem odmítnuto, ježto taková úprava by se příčila zákonu.
Provádění tiskové censury upraveno jest zákonem; vládě nepřísluší, aby jej měnila a nelze jí tedy, aby výkon tiskové censury zastavila, jak interpelace navrhuje.
Osnova nového zákona tiskového, je předmětem spolupráce ministerstva spravedlnosti se zúčastněnými ministerstvy.
Pokud ovšem nový zákon tiskový nevejde v platnost, bude nutno věci tiskové posuzovati dle dosavadních ustanovení zákonných.
Ministerstvo vnitra vydalo podřízeným úřadům správním, pokud jsou k censuře povolány, řadu pokynů, jimiž je upozorňuje na zákonný předpis, že tiskopis možno konfiskovati, lze-li jej pro jeho obsah ve veřejném zájmu stíhati.
Při tom ovšem nelze pustiti se zřetele různost poměrů v jednotlivých krajích, tak že bylo by myslitelné, aby článek který v některém časopise tuzemském neb cizozemském byl bez závady otištěn byl za závadný pokládán v kraji jiném, kde jsou poměry odlišné. V té příčině jsou to právě místní poměry, které na váhu padají a s nimiž nutno počítati při rozhodování, pokud ten který článek jest ve veřejném zájmu stíhati. Ostatně proti neodůvodněným konfiskacím poskytuje trestní řád prostředky, jimiž nápravu možno získati.
Případ Trutnovský vymyká se však těmto úvahám proto již, poněvadž censura — ovšem s vědomím a na žádost redakce — děla se způsobem od obvyklých norem se odchylujícím. Zde nebylo zabavení, nýbrž pouze pokyn úřadu, pouhý projev mínění nebo dobrozdání. Podrobila-li se redakce tomuto pokynu, bylo její věcí. Z té příčiny není také ministr vnitra s to, aby panu poslanci Dru Baeranovi dával zadostiučinění, že redakce shora vzpomenutého časopisu část jeho řeči z tisku vymýtila.
V Praze dne 8. listopadu 1920.
Ministerský předseda a ministr vnitra:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
942.
Antwort
des Ministerpräsidenten und Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Baeran und Genossen (Druck 415),
betreffend die von der politischen Bezirksverwaltung in Trautenau ausgeübte unerhörte Zensurpraxis.
Die politische Bezirksverwaltung in Trautenau übte die Zensur der Zeitschrift "Ostböhmische Presse" in der Weise aus, daß sie in den ihr von der Redaktion vorgelegten Bürstenabzügen der Zeitschrift die beanständeten Stellen bezeichnete, worauf die Redaktion erst an den Druck der ganzen Auflage der Zeitschrift mit Auslassung oder entsprechender Substituierung der als beanständet bezeichneten Steilen schritt.
Diese Zensurpraxis wurde auf Wunsch des ehemaligen Schriftleiters der Zeitschrift Ferdinand Gruner und auch seines Nachfolgers Karl Ansorge gehandhabt, die so den materiellen Schaden abwenden wollten, den sie durch die fallweise Beschlagnahme der ganzen Auflage der Zeitschrift erlitten hätten.
Die von amtlicher Seite erfolgte Be-zeichnung eines oder des andern Artikels als beanständet konnte jedoch lediglich den Charakter eines bloßen Gutachtens haben, das zu befolgen der Redaktion freistand, ohne daß sie hiezu verpflichtet gewesen wäre, und sie hatte daher volle Freiheit, einen von der politischen Bezirksverwaltung als ungeeignet bezeichneten Artikel zum Abdruck zu bringen und dann im Falle der Beschlagnahme durch die politische Behörde und Bestätigung des Erkenntnisses von den Mitteln Gebrauch zu machen, die das Gesetz dagegen einräumt.
In der oberwähnten Weise wurde auch bei der Durchsicht der Nr. 48 der Zeitschrift "Ostböhmische Presse" vorgegangen, in der u. a. auch eine Stelle aus einer Rede Dr. Baerans veröffentlicht werden sollte.
Die Redaktion des Blattes ging nämlich freiwillig auf die Auslassung dieses Artikels ein, der ihr von der politischen Bezirksverwaltung tatsächlich als ungeeignet bezeichnet worden war.
Bei dieser freiwilligen Befolgung der amtlichen Meinung kann jedoch nicht die Rede davon sein, daß die politische Bezirksverwaltung die Zeltschrift "Ostböhmische Presse" beschlagnahme. Die Beschlagnahme setzt ein amtliches Erkenntnis voraus, gegen welches Rechtsmittel zuläßig sind.
Dies war jedoch hier nicht der Fall.
Die oberwähnte Art der Ausübung der Zensur durch die politische Bezirksverwaltung entspricht allerdings, nicht den Bestimmungen des § 17 Preßges., da sie ihrem Wesen nach eine Präventivzensur darstellt, die nach Aufhebung der außerordentlichen Maßnahmen weiterhin unzuläßig ist.
Das Preßgesetz kennt eine solche Maßnahme nicht und es wurde daher veranlaßt, daß die politische Bazirksverwaltung die Zensur in Hinkunft ausschließlich nach den bisher geltenden Gesetzvorschriften ausübe, d. h. die bereits fertigen Pflichtexemplare zensuriere.
Allerdings kann nicht bestritten werden, daß die bisherige Art der Ausübung der Zensur, wie sie der Redaktion der Zeitschrift "Ostböhmische Presse" zugestanden wurde, der Redaktion gewisse Vorteile bot, und sie namentlich vor materieller Schädigung im Falle der Beschlagnahme schützte;
diese Umstände waren wohl die Ursache, daß die Redaktion der genannten Zeitschrift neuerlich die politische Bezirksverwaltung in Trautenau ersuchte, ihre Bürstenabzüge in Präventivzensur zu nehmen; dieses Ansuchen wurde naturgemäß abgewiesen, da eine solche Regelung dem Gesetze zuwiderlaufen würde.
Die Ausübung, der Preßzensur ist gesetzlich geregelt; der Regierung steht es nicht zu, dasselbe abzuändern, und sie kann daher die Ausübung der Preßzensur nicht einstellen, wie die Interpellation beantragt.
Der Entwurf des neuen Preßgesetzes ist Gegenstand gemeinsamer Arbeit des Justizministeriums mit den beteiligten Ministerien.
Insolange das neue Preßgesetz nicht in Kraft tritt, sind allerdings Preßsachen nach dem bisherigen gesetzlichen Bestimmungen zu beurteilen.
Das Ministerium des Innern hat den untergestellten Verwaltungsbehörden, sofern sie mit der Ausübung der Zensur betraut sind, eine Reihe von Winken erteilt in denen auf die gesetzliche Vorschrift aufmerksam gemacht wird, laut welcher eine Drucksache beschlagnahmt werden kann, wenn sie wegen ihres Inhaltes im öffentlichen Interesse verfolgt werden kann.
Hiebei darf allerdings die Verschiedenheit der Verhältnisse ingeinzelnen Gebieten nicht außeracht gelassen werden, sodaß es dankbar wäre, daß ein in einer in- oder ausländischen Zeitschrift anstandslos zum Abdruck gebrachter Artikel in einer anderen Gegend, wo abweichende Verhältnisse herrschen, beanständet werden könnte. Diesbezüglich sind es gerade die Ortsverhältnisse, die ins Gewicht fallen und die bei der Entscheidung, ob dieser oder jener Artikel im öffentlichen Interesse zu verfolgen ist, in Erwägung gezogen werden müssen. Im übrigen bietet die Strafprozeßordnung gegen unbegründete Konfiskationen Rechtsmittel zur Erlangung einer Abhilfe.
Der Trautenauer Fall entzieht sich jedoch diesen Erwägungen schon aus dem Grunde, weil die Zensur — allerdings mit Wissen und auf Wunsch der Redaktion — in einer von den üblichen Normen abweichenden Art gehandhabt wurde. Hier lag keine Beschlagnahme vor, sondern der bloße Wink der Behörde, eine bloße Meinungsäußerung oder Gutachten. Aus diesem Grunde ist auch der Minister des Innern nicht in der Lage, dem H. Abg. Baeran Genugtuung dafür zu geben, daß die Redaktion der oberwähnten Zeitschrift einen Teil seiner Rede aus dem Drucke ausmerzte.
Prag, am 8. November 1920.
Der Ministerpräsident und Minister des Innern: