Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
975.
Naléhavá interpelace
poslance Bendy a soudruhů
na předsedu ministerstva
o monopolu výbušných látek.
Ve Sbírce zákonů a nař. uveřejněno bylo nařízení vlády Československé republiky ze dne 8. listopadu 1920, kterým se převádí zákon ze dne 15. července 1919, č. 414 o monopolu výbušných látek.
V § 2 stanoví se, že povolení k výrobě výbušných látek mají potřebí nejen podniky, které teprve budou zřízeny, nýbrž i podniky již existující a předpisuje se zároveň, jak mají býti doloženy příslušné žádostí, které do 30 dnů od vyhlášky nařízení třeba podati ministerstvu financí. Vyžaduje se zejména také seznam všech strojních zařízení s udáním účelu, kterému slouží, popis zařízení k ochraně zdrávi dělnictva a průměrný a nejvyšší možný rozsah výroby podle jednotlivých druhů a přesný půdorys všech továrních budov.
Podle znění tohoto prováděcího nařízení bylo by souditi, že vláda zamýšlí povoliti výrobu třaskavin jak podnikům již existujícím tak i nově zřizovaným, pokud splní zákonné podmínky, kterýžto úmysl by bylo možno jen schvalovati, neboť soutěž konkurujících podniků dlužno vítati. Zatím však ministerská rada v odporu s prováděcím nařízením rozhodla dne 8. listopadu 1920 a to v témže sezení, ve kterém prováděcí nařízení bylo usneseno, aby udělena byla výhradná koncese nově zřizované ťČeskoslovenské akciové společnosti pro výrobu látek výbušnýchŤ, na níž v přední řadě zúčastněn je cizí kapitál, takže název ťČeskoslovensk፠akciová společnost jen potud je případný, že podnik bude v naší republice.
Toto rozhodnutí nemůžeme pominouti mlčením z různých důvodů:
1. předem jeví se býti postup vlády v příkrém rozporu s prováděcím nařízením ze dne 8. listopadu t. r., neboť mají-li žádosti o koncesi podány býti do 30 dnů ode dne vyhlášení prováděcího nařízení, není přípustné, aby koncese už před vyhláškou byla udělena. Je ovšem možno, že společnost podala ihned po vyhlášce prováděcího nařízení formálně žádost o koncesi, ale to nic nemění na skutečnosti, že o její žádosti bylo rozhodnuto už předem.
Z tohoto hlediska jeví se i prováděcí nařízení samo neupřímným, vždyť když vláda se rozhodla, uděliti nové společnosti výhradní povolení, jest s podivením, že mluví v prováděcím nařízení o koncesí pro staré společnosti. Takové jednání není s to posíliti autoritu vlády a důvěru v ní.
2. Rozhodnutí vlády je však zřejmě na úkor zájmům státním.
V naší republice trvá již po desítiletí Akciová společnost Dynamit Nobel, která má vzorně zařízené továrny v Bratislavě a v Zámcích u Prahy a kromě toho továrnu v Trenčíně, která toho času arci nevyrábí, V Bratislavě zaměstnáno jest 1400 dělníků, kteří se svými rodinami čítají asi 7000 státních občanů, jejíchž existence přímo závisí na existenci továrny bratislavské. Čin vlády znamená, že těchto 1400 dělníků bude jednoho dne bez chleba, čímž poškozeno bude také město Bratislava. Společnosti Dynamit Nobel se vytýkalo a uvádí se to jako jeden z hlavních důvodů pro odnětí koncese, že dělnictvo v bratislavské továrně je nespolehlivé, že dokonce za maďarského vpádu stávkovalo, dopouštělo se sabotáže, takže střelivo muselo býti dováženo z ciziny.
Znajíce poměry z vlastní zkušenosti odmítáme tuto výtku a konstatujeme toto:
Dělnictvo v bratislavské továrně je oddáno naší republice a chová se přímo vzorně. Jest sice pravda, že loňského roku při vpádu maďarském jeden den se nepracovalo, ale příčinou byla zpráva, že ve všech státech má býti výroba prachu zastavena. aby válka se znemožnila. Na telegrafický dotaz, pražská organisace zprávu vyvrátila, načež ihned druhého dne dělníci tím usilovněji v práci pokračovali.
Již z toho plyne nepravdivost tvrzení, že střelivo z tohoto důvodu musilo býti dováženo z ciziny. Jsme i v tom směru podrobně informováni a uvádíme toto:
Dovážen byl trinitrotoluol a něco prachu a to jen proto, že po převratu bylo možno obé koupiti v cizině za tak nepatrné ceny, za které ani přibližně nebylo lze látky tyto zde vyrobiti. Dovoz dál se za souhlasu ministerstva národní obrany, a byl mu proto vítán, že zásob ledku bylo na mále. Passivní resistence dělníků nebo sabotáže v továrně nikdy nebylo.
3. Vláďa činíc své rozhodnutí, zřejmě neuvážila. oč zdraženo bude střelivo pro armádu a dynamit pro doly.
Stavba nové továrny, zamýšlená novou společností, a opatření strojů vyžadovati bude ohromných peněz. Známe továrnu bratislavskou a dovedeme proto posouditi nákladnost staveb i zařízení. Střelivo pro armádu a dynamit pro doly a lomy zdraží se podle těchto nákladů a budou tudíž musit stát a doly ohromné náklady nových továren nepřímo zaplatiti. Následek toho bude zvýšení nákladů na vojsko a zdražení uhlí.
Vláda nechť se neklame o tom, že bude moci ceny určovati, vždyť základem cen budou výrobní náklady, při kterých zúročení a amortisace ohromného investovaného kapitálu těžce padnou na váhu. Nová společnost domáhajíc se koncese stále zdůrazňovala, že musí dostati koncesi výhradní, protože by nemohla konkurovati se společností Dynamit Nobel, jelikož továrny staré společnosti byly vystavěny a zařízeny před válkou a ve válce za poměrů mnohem příznivějších. Tím nová společnost přímo vyslovila, že vyráběti bude dráže nežli stará společnost, a přes to vláda se neostýchala tomuto zdražení podati pomocnou ruku.
4. Udělení výhradní koncese nové společnosti jest však také na úkor snahám po socialisaci velikých podniků. Vláda sotva se odváží provésti socialisaci podniku nedávno ohromným nákladem zřízeného, za kterým stojí silná kapitalistická skupina cizozemců. Socialisace jest z našich hlavních požadavků a my jsme si toho vědomi, že socialisace starého, nepoměrně levněji vystavěného podniku, který investiční náklady značnou měrou již odepsal, jest mnohem snadnější, nežli při podniku novém a draze zařízeném.
Nedovedeme si vysvětliti, kterak vláda mohla se odhodlati k takovému kroku, když socialisaci pojala do svého programu.
5. Ředitelství továrny požádáno byvší o vysvětlení důvěrníky svého dělnictva, jehož existence na podniku závisí a které rozhodnutím vlády bylo svrchovanou měrou rozrušeno, sdělilo jim všechny námitky, které jí byly činěny a podalo i své objasnění k tomu.
Námitky byly tyto:
a) že sídlem společnosti je Vídeň,
b) že továrna v Bratislavě je příliš blízko hranic,
c) že složení správní rady i účast cizího kapitálu nevyhovuje změněným poměrům.
K těmto námitkám konstatujeme na základě spisů nám předložených:
Společnost Dynamit Nobel ústně a vícekráte i písemně prohlásila závazným způsobem, že je ochotna přeložiti své sídlo do naší republiky a žádala za nostrifikaci. Dosud však žádostí té nebylo vyhověno.
Společnost domáhala se vícekráte toho, aby jí vláda naznačila místo, kam své válečné podniky má přeložiti — ostatní továrny zůstaly by v Bratislavě — avšak pokaždé bylo jí odpověděno, že se nabídka béře vděčně na vědomí, leč že by sel nedoporučovalo nyní továrnu překládati, protože by byla stavba příliš nákladná a výrobek by se zbytečně zdražoval.
Společnost dále vyslovila několikráte přáni, znacionalisovati správní radu, avšak pokaždé jí bylo odpověděno, aby počkala až příslušné zákony a nařízení budou vydány. Rovněž společnost projevila ochotu český kapitál přibrati, avšak vláda nikdy nedala jí pokynu v tom směru.
Důvěrníkům dělnictva bratislavské továrny jde o to, aby nedošlo k poruchám v podniku, který má tak velikou důležitost jak pro obranu státu, tak i pro důlní těžbu, a proto bedlivě zkoumali věc, leč shledali, že společnosti nelze činiti výtek. Při tom zjistili, že ťČeskoslovenská akciová společnost pro výrobu látek výbušnýchŤ pokusila se pracovati i prostředky, kterých nelze dosti příkře odsouditi.
Případ jest tento:
Když poslanec Dr. Dérer jmenován byl ministrem, přišel do bytu p. Kopfmahlera. důvěrníka dělnictva v Bratislavě. Dr. Karel Frank, který nezastihnuv ho doma, řekl jeho ženě, že s jejím mužem musí v důležité věci mluviti, aby jej tedy vyhledal v hotelu Savoy. Pan Kopfmahler druhého dne za Dr. Frankem přisel, Dr. Frank se mu představil jako advokát a zástupce nové společnosti na výrobu třaskavin napsal mu svou adresu do zápisníku (Smíchov, Královská tř. čn. 1128. č. telef. 9133) a nabízel mu 20.000 K, bude-li jako člen sociálně - demokratické strany působiti na Dr. Dérera a sociálně-dem. ministry, aby byli pro monopol nové společnosti. Když p. Kopfmahler odmítnul, Dr. Franke se vyjádřil ťTo v republice daleko, nedojdete Pan Kopfmahler ohlásil svému ředitelství, co se stalo.
Brzo na to p. Kopfmahler dostal dopis od Dr. Franka, aby přijel do Prahy. Vyhověl pozvání a tu Dr. Frank opakovav svou žádost, dal mu jako náhradu hotových výloh 1000 K.
Když poslanec Dr. Markovič jmenován byl ministrem národní obrany, Dr. Frank přijel opět do Bratislavy, odevzdal p. Kopfmahlerovi
5000 K, aby působil na ministra Dr. Markoviče pro novou společnost. Pan Kopfmahler peníze přijal, ale odevzdal ředitelství.
6. Rozhodnutí vlády zasluhuje však výtky také s hlediska našeho zahraničního úvěru.
Na všech stranách máme dosti nepřátel, kteří se snaží podrývati náš úvěr; jejich postavení bude jen posíleno, neboť není příkladu pro podobné rozhodnutí, jaké učinila v daném případě naše vláda. Cizina by rozuměla, kdyby náš stát společnost Dynamit Nobel na svůj prospěch vyvlastní nebo socialisoval, pochopil by, kdyby nové společnosti odepřel koncesi, aby chránil podnik v tuzemsku existující, ale cizina nepochopí, že naše vláda zničila jeden tuzemský podnik, aby novému podniku umožnila, dráže vyráběti a prodávati třaskaviny pro vlastní armádu a pro vlastní doly.
7. Není našim úkolem chrániti zájmy kterékoli veliké akciové společnosti, avšak čin vládní je proti zájmům státním a hospodářským. Rozhodnutí vládní podrývá dů věru, že jsme státem právním. Továrny Dynamitu Nobel representují hodnotu několika set milionů korun a jsou předmětem obdivu mnohých států jiných. Tyto továrny, které tvoří značnou část našeho národního jmění, mají býti zničeny, sta lidí zbaveno výdělku, zničen má býti pramen daňový jen proto, aby na útraty státu mohl se dáti monopol nové společnosti.
Vyslovujíce své právní přesvědčení, že námi vytýkané rozhodnutí ministerstva nikterak vládu nezavazuje pro budoucnost, protože ministerstvo financí podle § 2 zákona ze dne 15. července 1919, č. 414 koncesi může udělovati jen dočasně, tážeme se pana ministerského předsedy:
1. Jak ospravedlní rozhodnutí vlády ze dne 8. listopadu 1920,
2. zda hodlá vyvolati nové usnesení ministerské rady, které rozhodnutí odčiní?
Po stránce formální současně navrhujeme, aby o tomto dotazu ihned zahájena byla rozprava.
V Praze dne 2. prosince 1920.
Benda,
Zverec, J. Marek, A. Chalupa, Lehocký, Dr. Dérer, Oktavec, A. Novák, Wittich, Aster, Kovačič, Dr. Markovič, Karpíšková, Sychravová, Kasík, Koudelka, Geršl, J. Černý, Čundrlík, Tadlánek, Bečko, Biňovec, F. Svoboda, Pocisk, Ulrich, Pik, Hvizdák.