Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

978.

Interpelace

poslanců Merty, Svetlíka, Tausika a soudruhů

ministru pro zásobovaní lidu

o zvláštních poměrech v Zemském obilním ústavě v Bratislavě (s dodatkem k tisku 897).

Dne 26. listopadu t. r. podali podepsaní první interpelaci v záležitostech Zemského obilního ústavu v Bratislavě jako tisk č. 897 a doplňují ji těmito dalšími podrobnostmi:

Ve věci úřednice slč. Kubelkové dovídáme se, že byla jí sice konečně dána výpověď, avšak že v době výpovědi byl jí zvýšen plat, což se odůvodňuje tím, že takto bude míti slč. Kubelková nárok na zvýšené odbytné. Poněvadž není nám známo, zda stalo se tak s vědomím nadřízených dozorčích, úřadů, a poněvadž víme, že něco podobného jest nepřípustno a vypočítáno jen na zkrácení, pokladny státní, žádáme za vyšetření a za sdělení učiněného rozhodnutí.

Dnešní interpelací chceme poukázati na to, že bratislavský Zemský obilní ustav za správy ředitele Parthoně nemá hlavy, nemá organisace a proto činnost jeho nemůže míti výsledků takových, jaké v zájmu republiky byly by žádoucí.

Již otázka výkupu obilí jest pochybena. Za komisionáře ustanoveny jsou ponejvíce firmy, které jsou společnostmi a sídlí ponejvíce v Bratislavě. (Společnosti Slavia, Patria, Agraria atd.) Tito komisionáři nemají vůbec nijakého styku s obvodem, v němž mají obstarávati výkup obilí, nemají tam zřízenců, nýbrž Zemský obilní ústav vysílá k výkupu obilí tak zvaného obilního inspektora, který obilí musí nalézti, a když se tak stalo, oznámí to komisionáři do Bratislavi, který nyní žádá, aby Zemský obilní ústav tímto obilím disponoval a pak teprve zašle komisionář nákladní list do určeného místa — sám však, ani jeho zřízenec při přejímání a nakládání přítomen není.

Zde tedy výkup obilí provádí se zřízenci Zemského obilního ústavu na útraty Zemského obilního ústavu, avšak čistý zisk plyne do kapes komisionářů, kteří obilí ani neviděli a kteří posílají jen žádosti o disposice (což vlastně vykonávají telefonicky) a zasílají nákladní listy.

Z tohoto způsobu organisace plyne, že Zemský obilní ústav v Bratislavě má ohromnou režii s vydržováním obilních inspektorů, dále že výkup není intensivní a za třetí, že obilní ústav má veliké množství pozastávek na jakost obilí, z toho pak mnoho sporů a množství ztrát.

Jak to s výkupem dopadá, vidno na župě hontské v okrese Nekye, obvodu nejúrodnějším na pšenici, kde komisionářem jest "Agraria", která zde nákupčím stanovila jistého Haase (Maďara příslušenstvím), jenž do dnešního dne vůbec ještě v okrese nebyl.

V župě Zvoleň byl výkup pšenice rovněž liknavý a proto dělníci ze železáren v Podbrezové dohodli se se Zemským obilním ústavem v Bratislavě, že si obilí sami odvezou, dají semlít a sami si rozdistribují. Dosud takovým způsobem bylo opatřeno asi 100 vagonů. Tento případ zejména karakterisuje neschopnost organisace Z. O. Ú.

Společnost "Komercia" jest také komisionářem a sídlí v Bratislavě, ve skutečnosti jest to však společnost velkošuránského cukrovaru, který těší se zvláštní přízni Z. O. Ú.

Že na Slovensku velké zásoby obilí jsou, dokazuje, že v jednotlivých mlýnech bylo v uvedené dny toto množství obilí:

Může se říci, že v přítomné době jest přes 2000 vagonů obilí ve mlýnech smluvních, a že bude na 4000 vagonů mýtného (obilí) ve mlýnech ostatních.

Jest jisto, že výkup obilí měl by docela jiné výsledky, kdyby výkup svěřil se osobám s obchodem obilním obeznámeným. Jsme jisti, že kdyby obchodníci obilím byli jmenováni komisionáři v obvodech, kde jsou známí, kde o každém rolníku ví kolik může odvésti, pak přiblížili bychom se hodně nadějím, které do úrody na Slovensku byly kladeny. Avšak žádný z těchto obchodníků nebyl jmenován komisionářem ve známém jemu okolí, tyto obvody dostaly se z protekce jmenovaným společnostem bratislavským (mluví se v Bratislavi o tom, že takové komisionářství stálo až 60.000 K), kdežto obchodníkům nabízena komisionářství v obvodech nejvzdálenějších.

Volání po vojenských rekvisicích nevyplývá tedy z toho, že by obilí se neodvádělo, nýbrž z toho, že organisace výkupu jest těžkopádnou a že komisionáři nikterak se o výkup nestarají.

K tomu pojí se pak také neschopnost revisorů, o nichž vypráví se neuvěřitelné věci, jichž však neuvádíme. Poukazujeme na výsledek jedné revise. Velkostatek Schöllerův v Levici měl předepsaný kontingent 45 vagonů pšenice, 7 vagonů žita, 80 vagonů ječmene. Velkostatek sám ohlásil, že odvede 40 vagonů pšenice, 113 vagonů ječmene, avšak revisor Zemského obilního ústavu "zjistil", že velkostatek může odvésti 36 vagonů pšenice, 6 vagonů žita, 44 vagonů ječmene. Tedy úřední revisor zjistil, že velkostatek může odvésti méně obilí než velkostatek sám oznámil.

Tento výsledek jest při nejmenším záhadný. Pro státní pokladnu jest však nebezpečný tím, že když velkostatek odvede jím oznámené množství, pak na základě výsledku revise má velkostatek právo žádati za 4 vagony pšenice a za 79 vagonů ječmene nad kontingentní premii. Tento výsledek svědčí o příliš malé svědomitosti ...

Dalšími obrázky k hospodaření Zemského obilního ústavu jest následující:

Z. O. Ú. v Bratislavě potřeboval v květnu a červnu t. r. asi 500.000 pytlů. Byl vypsán konkurs, došlo asi sedm nabídek a cena nabízených pytlů pohybovala se kolem 22 K za kus. Z nařízení ředitele Parthoně byla však dodávka pytlů zadána komisionáři Z. O. Ú. Lazaru Gestettnerovi v Bratislavě (dle pověsti) za 26 Kč za kus a Gestettner měl mimo to obdržeti ještě 1 Kč za kus jako zvláštní odměnu. Dle pověsti jest Parthon, ředitel Z. O. Ú. v Bratislavě, společníkem firmy Lazar Gestettner. Věci tyto možno zjistiti v knihách Z. O. Ú. a pak také zápisem v rejstříku sedrie.

Panu ministrovi můžeme dnes posloužiti podrobnostmi o sušení kukuřice v cukrovaru ve Vel. Šuranech. Jak známo z první interpelace, obdržel cukrovar sušení kukuřice za 51 Kč od 1 q a palice zdarma. Sušení provádí se ve dvou bubnech systém Petri-Heking, v nichž kukuřice se vyloupne a usuší. Při vybírání palic se zbývající zrna vyloupou rukou, kukuřice se pak na vzduchu dosušuje přehazováním, načež odnáší se do skladiště k uložení. Při vší té práci zaměstnáno jest nejvýše 100 lidí za mzdu průměrně 50 Kč denně. Palicemi se topí pod aparáty a také v lokomotivě, kterou se bubny otáčí; má tedy továrna dostatek materiálu otopného. Cukrovar usuší za 24 hodin 18—20 vagonů kukuřice, t. j. denně asi 1800—2000 q à 51 Kč = 91.800 až 102.000 Kč denně. Továrna má vydání 5000 Kč dělníkům a za opotřebení, zařízení a ostatní režii (řekněme) 3000 Kč denně, tak že má denně čistého zisku ze sušení kukuřice 80—90.000 Kč, čili za usušených dosud 420 vagonů přibližně asi 2,000.000 Kč. Toto jest názorný příklad hospodaření v Z. O. Ú. v Bratislavě.

Že však organisace hospodaření v tomto ústavě jest dána ve psí, dokazují také následující případy:

V Bratislavském mlýně Ludníkově nachází se 7 vagonů mouky krmné a 20 vagonů otrub, na něž vzdor všem urgencím mlýn nedostává disposice Z. O. Ú. Rovněž v Růžovým mlýně v Píšťanech leží 8 vagonů mouky krmné a 22 vagonů otrub, které mlýn nemůže vyexpedovati vzdor tomu, že nemá místo na obilí a toto musí míti uloženo pod plachtami. Z. O. Ú. jednoduše na žádnou urgenci neodpovídá.

A dále: V Růžovým mlýně v Píšťanech leží od 27. května 1920 dva vagony prosa, které tam k loupání disponoval Z. O. Ú. od komisionáře Gestettnera. Mlýn dopsal Z. O. Ú. ohledně ceny za loupání prosa, avšak do dneška, tedy za 6 měsíců, vzdor četným urgencím nedostal od Z. O. Ú. odpovědi, ač proso jest snětivé a se kazí. K těmto 2 vagonům bylo mlýnu Z. O. Ú. dodáno 45 vagonů prosa z letošní sklizně, ale do dnes neví mlýn co s prosem a proso se kazí od dřívějších dvou nakažených vagonů prosa. Není to hospodaření přímo hrozné? Vinník — a tím jest hlavně ředitel Z O. Ú. v Bratislavě, poněvadž buď věci nerozumí anebo jest indolentní — zasloužil by, aby za tyto ohromné škody byl pověšen. Lid má nedostatek a zde se zásobami tak hazarduje.

Anebo: V témže mlýně od 10. června 1920 leží 50 q čirokového semene a do dnes mlýn neobdržel direktivy, co má se s ním státi.

Tyto případy činí dojem, že se s těmito zásobami úmyslně takto hazarduje, aby se zkazily a aby se pak mohly někam zašantročiti.

Hnusí se nám řadu ostatních věcí uváděti. Zde není vinen jen ředitel ústavu sám, zde jest vinna také vláda a v prvé řadě ministr pro zásobování lidu se všemi jemu po boku jsoucími orgány.

Nedivíme se nikterak, že řada dobrých úředníků Z. O. Ú. jest odhodlána ze služeb ústavu odejíti, poněvadž nápravy není možno se dovolati nikde — vše jest skorumpováno.

Žádáme p. ministra, aby vyšetřil, na kterém velkostatku na Slovensku byla letos na letním bytě choť ministerského rady Heindla (mluví se o velkostatku na Šuránsku) a zda její pobyt nebyl uhrazen dotyčným velkostatkem.

Upozorňujeme p. ministra, že jest nemyslitelnou věcí, aby ředitel Parthon zůstal na dále v Bratislavě a že jest nemyslitelným, aby byl poslán za ředitele do Užhorodu. Ale tím méně jest myslitelným, aby ředitelem v Bratislavě byl jmenován p. Borovec, jejž několik lidí na toto místo protežuje.

Neuvádějíce další věci, tážeme se p. ministra:

1. Jak dalece pokročilo vyšetřování případů námi v první interpelaci ze dne 26. listopadu uvedených?

2. Jest p. ministr ochoten za každou cenu prosaditi v Zemském obilním ústavě v Bratislavi pořádek?

V Praze dne 3. prosince 1920.

Merta, Svetlík, Tausik,

Skaunicová, Toužil, Skalák, Blažek, Houser, Malá, Mikulíček, Koutný, Haken, Kunst, Darula, Kreibich, Kučera, Burian, Dr. Šmeral, Surányi, Borovszky, Teska, Rouček, Dr. Hahn.