Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1032.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Hillebranda a soudruhů (tisk 210)
a poslance Dr. Schollicha a soudruhů (tisk 242)
o zrušení německých školních ústavů.
Jednaní úřadů školních, na něž pp. tazatelé si stěžují, bylo důsledkem změny poměrů, jež nastala po 28. říjnu 1918.
Byloť zajisté povinností vlády zajistiti českým dětem, které posud německé školy navštěvovati byly nuceny, příležitost k vyučování v jazyku mateřském. Zřizování takových škol nemohlo přirozeně býti provedeno bez současné redukce škol německých, ježto jim žactva ubylo.
Vedle toho bylo jednání toto vyvoláno různými činiteli, zejména konkurenčními, v kteréž příčině v prvé řadě upozorniti jest na podnět, jenž vyšel od zemského správního výboru českého.
Zemský správní výbor, jako povolaný zástupce země nejvýznačnějšího to činitele konkurenčního má nepopiratelné právo žádati, aby příslušný orgán vyšetřil, zda trvání škol (tříd), a to nejen německých, nýbrž i českých, jež vykazují slabší návštěvu školní, jest odůvodněno. Proto bylo povinností dotyčného orgánu správy vyučovací, aby k podané žádosti příslušné šetření provedl a podlé výsledku další opatření učinil. Na opatření takové lze si stěžovati i úřadu nadřízeného.
Jest tedy povinností orgánů školních, případy o něž jde, projednati cestou instanční i nemůže správa vyučovací do jednání toho nijak zasáhnouti než v mezích zákona.
Pokud jde o otázku, jak postupovat ve věci orgánů mi podřízených, lze tvrditi, že okolnosti rozhodné podrobně byly vyšetřovány a že přihlíženo bylo nejen k úhrnnému počtu žactva škol německých, v němž byly v četných případech zahrnuty i děti české národnosti, které pro další trvání německých škol (tříd) jsou bez významu — nýbrž ke všem okolnostem rozhodným, zejména k důvodům pedagogickým, hygienickým i sociálním a k poměrům komunikačním.
V četných případech byly k podané žádosti poměry rozhodné přezkoumány, přikročeno ke znovuzřízení tříd, po případě učiněno toto závislým na výsledku zápisu.
Značná část jednotlivých případů není dosud pořadem instancí pravoplatně rozhodnuta; šetření o nich, jakož i o těch, které k ministerstvu školství a národní osvěty teprve docházejí, se koná. Nemohu předbíhati rozhodnutí které k podaným stížnostem učiním, nemohu proto také již dnes vydati žádaný seznam. Mohu však pp. tazatele ujistiti, že seznam takový vydán bude ihned, jakmile příslušná data budou po ruce a že ve všech případech, které mi bude rozhodnouti, veškeré okolnosti bedlivě uvážím a stavu věci odpovídající rozhodnuti učiním, maje v prvé řade na paměti povinnost správy vyučovací starati se o to, aby dětem všech národností ve státě, bylo možno dosíci vyučováni jazykem mateřským.
Pokud se tkne škol středních, sděluji tato konkrétní fakta:
1. Reálné gymnasium v Břeclavě se počínajíc školním rokem 1920/21 uzavírá postupně po třídách, ježto v celé Břeclavě i s okolím bylo v roce 1910 pouze 4300 příslušníků německé národnosti, kdežto příslušníků československé národnosti bylo 35.266.
2. Gymnasium v Českých Budějovicích se slučuje s reálkou ve vyšší reálné gymnasium děčínského typu, při čemž bylo přáním obyvatelstva úplně vyhověno, neboť v škol. roce 1920/21 jsou otevřeny třídy 3.—8. gymnasijní, 2.—7. reálné a 1.—2. reálně gymnasijní.
3. Gymnasium ve Frýdku se počínajíc škol. r. 1920/21 uzavírá postupně ve třídách, ježto oddělením východní části Těšínska klesl počet příslušníků německé národnosti v oné části Těšínska, která byla ponechána československé republice tak, že pro ně úplně postačí právě postátňované reformní reálné gymnasium v Bohumíně, nepřihlížíme-li ani k blízkosti Moravské Ostravy s dvěma středními školami německými.
4. Zemská reálka v Hodoníně uzavřena byla ve škol. r. 1918/19 zemským výborem moravským, ježto byla umístěna v kraji obývaném příslušníky národnosti československé.
5. Gymnasium v Hranicích se uzavírá postupně po třídách majíc v škol. roce 1920/21 třídy 2 až 7. Počet žáků v posledním školním roce byl 114; poměry se po roce 1918 v městě tak změnily, že ústavu není nadále potřebí.
6. Gymnasium v Jihlavě sloučeno bylo s tamní reálkou v reformní reálné gymnasium, ježto gymnasium mělo na konce pouze 97 žáků. Přáním obyvatelstva bylo plně vyhověno, ježto nový ústav má v škol. roce 1920/21 třídu 1.—5. ref. reál. gymnasia, 6.—7. reálné a 3., 4., 5. a 8. třídu gymnasijní.
7. Státní gymnasium a zemská reálka v Kroměříži byly uzavřeny, ježto v území obydleném příslušníky československé národnosti neměly půdy pro své trvání. Gymnasium mělo na konec 77 žáků, reálka 84.
8. Zemská reálka v Lipníku byla zemským výborem moravským uzavřena pro malou frekvenci, ježto byla umístěna v kraji čistě českém, v městě samém pak se poměry po roce 1918 úplně změnily.
9. Mužský a ženský ústav učitelský v Opavě byly sloučeny v ústav koedukační, ježto Slezsko vykazuje veliký nadbytek učitelů obecných škol, jež nelze vůbec umístiti. Ústavy měly vždy společného ředitele, takže sloučení bylo aktem rázu více formálního.
10. Reálka v Prostějově vykazovala naposledy 144 žáků, v tom 28 žákyň v třídě 1. a byla uzavřena, ježto v ryze českém kraji nemohla nalézti živné půdy; německé obyvatelstvo ostrůvku brodeckého má příležitost k návštěvě středních škol olomouckých.
11. Gymnasium v Uherském Hradišti bylo uzavřeno vykázavši naposledy 102 žáky, protože nemělo půdy v kraji, osídleném pouze příslušníky národnosti československé.
12. Gymnasium v Unčově nemá ve šk. roce třídy I. a II., obec však nahradila jej projektovaným zřízením nižšího reálného gymnasia obecního. Ústav měl vždy nepatrnou frekvenci, naposledy pouze 114 žáků, ježto v blízkém okolí je řada středních škol německých.
13. V Praze provedeno sloučení středních škol německých tak, že místo dřívějších 10 škol zůstalo jich sedm, a to dvě gymnasia, tři reálná gymnasia a dvě reálky vedle obou ústavů učitelských a lycea, tedy pro 43.182 příslušníků německé národnosti ve Velké Praze deset ústavů středoškolských, kdežto pro 587.826 Čechů jest tu pouze 31 ústavů středoškolských.
Připomínám výslovně, že všecka tato opatření vyvolána byla nikoliv důvody národnostními, nýbrž z příčin organisačně ekonomických a že se jimi německé národnosti nikterak neuškodilo. O tom svědčí skutečnost, že ve škol. roce 1920—21 jest všech státních i nestátních středních škol s českým jazykem vyučovacím 189, s německým jazykem vyučovacím 111, s polským jazykem vyučovacím 1. Naproti tomu z celkového počtu obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s celým Těšínském bylo v roce 1920 příslušníků české národnosti 6,291.237 čili 62.5% a příslušníků německé národnosti 3,512.682 čili 34.9%; ostatek připadal na národnosti jiné. Jest tedy poměr počtu středních škol k počtu obyvatelstva i po svrchu provedených opatřeních ještě stále příznivější u Němců než u Čechů, v jednotlivých pak zemích, zvláště na Moravě a ve Slezsku jest tento rozdíl ještě nápadnější.
V Praze dne 11. prosince 1920.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šusta, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1032.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Hillebrand und Genossen (Druck 210)
und des Abgeordneten Dr. Schollich und Genossen (Druck 242),
betreffend die Aufhebung deutscher Schulanstalten.
Das Vorgehen der Schulbehörden, gegen das die Interpellanten Beschwerde führen, war eine Folge der nach dem 28. Oktober 1918 eingetretenen Änderung der Verhältnisse.
Es war gewiß Pflicht der Regierung, den tschechischen Kindern, die bis dahin gezwungen waren, deutsche Schulen zu besuchen, eine Gelegenheit zur Unterrichtserteilung in der Muttersprache zu sichern. Die Errichtung solcher Schulen konnte naturgemäß nicht ohne gleichzeitige Reduktion der deutschen Schulen erfolgen, da deren Schülerzahl sich verringert hatte.
Nebstdem wurde dieses Vorgehen von verschiedenen, namentlich Konkurrenzfaktoren verursacht, in welcher Hinsicht in erster Reihe auf die vom böhmischen Landesausschusse ergangene Anregung aufmerksam zu machen wäre.
Der Landesverwaltungsausschuß als berufener Vertreter des Landes des bedeutendsten Konkurrenzfaktors, bat ein unleugbares Recht zu verlangen, daß das kompetente Organ ermittle, ob der Bestand von Schulen (Klassen), und zwar nicht nur von deutschen, sondern auch von tschechischen die einen schwächeren Schulbesuch aufweisen, begründet erscheint. Es war daher Pflicht des betreffenden Organes der Schulverwaltung, auf Grund der eingebrachten Gesuche die Erhebungen durchzuführen und nach deren Ergebnis weitere Maßnahmen zu treffen. Gegen solche Maßrahmen kann bei der übergeordneten Behörde Beschwerde geführt werden.
Es ist daher Pflicht der Schulorgane, die in Betracht kommenden Fälle im Instanzwege zu erledigen und es kann somit die Schulverwaltung in diese Amtshandlung nicht anders als im Rahmen des Gesetzes eingreifen.
Was die Frage betrifft, wie die unterstellten Organe in der Sache vorzugehen haben, kann behauptet werden, daß die entscheidenden Umstände eingehend erhoben und nicht nur die Gesamtzahl der Schüler der deutschen Schulen, in der in zahlreichen Fällen auch Kinder tschechischer Nationalität einbegriffen waren, die für den Weiterbestand der deutschen Schulen (Klassen) ohne Bedeutung sind, sondern auch alle entscheidenden Umstände, namentlich pädagogische, hygienische und soziale, wie auch die Kommunikationsverhältnisse in Berücksichtigung gezogen wurden.
In zahlreichen Fällen wurden auf ein gestelltes Ansuchen hin die entscheidenden Umstände überprüft und an die Wiedererrichtung der Klassen geschritten, bezw. dieselbe von dem Ergebnisse der Einschreibungen abhängig gemacht.
Ein bedeutender Teil der einzelnen Fälle ist bisher im Instanzwege nicht rechtsgültig entschieden; die Erhebungen in diesen, sowie in den erst jetzt beim Ministerium für Schulwesen und Volkskultur einlangenden Fällen sind im Zuge. Ich kann der auf Grund der aingebrachten Beschwerden zu treffenden Entscheidung nicht vorgreifen und kann daher auch nicht schon heute das verlangte Verzeichnis herausgeben. Ich kann aber den Herrn Interpellanten versichern, daß ein solches Verzeichnis sogleich herausgegeben werden wird, sobald die bezüglichen Daten zur Verfügung stehen werden, und daß ich in allen Fällen, in denen ich zu entscheiden haben werde, sämtliche Umstände sorgfältig prüfen und eine dem Stande der Dinge entsprechende Entscheidung treffen werde, in erster Reihe die Pflicht der ünterrichtsverwaltung bedenkend, die dafür zu sorgen hat, daß den Kindern aller Nationalitäten im Staate Gelegenheit geboten werde, Unterricht in ihrer Müttersprache zu erhalten.
Hinsichtlich der Mittelschulen bringe ich folgende konkreten Tatsachen zur Kenntnis:
1. Das Realgymnasium in Lundenburg wird beginnend mit dem Schuljahre 1920—1921 fortlaufend klasaenweise geschlossen, da in ganz Lundenburg samt Umgebung im Jahre 1910 bloß 4300 Angehörige der deutsehen Nationalität waren, denen 35.266 Angehörige der tschechoslowakischen Nationalität gegenüberstehen.
2. Das Gymnasium in Budweis wird mit der Realschule zu einem Oberrealgymnasium der Tetschener Type vereinigt, wobei den Wünschen der. Bevölkerung völlig Rechnung getragen wurde, da im Schuljahre 1920—1921 die 3.—8. Gymnasialklasse, die 2.—7. Realklasse und die 1.—2. Realgymnasialklasse eröffnet sind.
3. Das Gymnasium in Friedek wird mit dem Schuljahre 1920—21 beginnend fortlaufend klassenweise geschlossen, da durch Abtrennung des östlichen Teiles Teschens die Zahl der Angehörigen deutscher Nationalität in dem der tschechoslowakischen Republik verblieben Teile Teschens so sehr gesunken ist, daß für sie das soeben verstaatlichte Reformrealgymnasiurn in Oderberg vollkommen genügt, ganz abgesehen von der Nähe Mährisch-Ostraus mit zwei deutschen Mittelschulen.
4. Die Landesrealschule in Göding wurde im Schuljahre 1918—19 vom mährischen Landesausschusse geschlossen, da sie sich in einer von Angehörigen der tschechoslowakischen Nationalität bewohnten Gegend befand.
5. Das Gymnasium in Mährisch-Weißkirchen wird klassenweise fortlaufend geschlossen und hatte im Schuljahre 1920—1921 die Klassen 2.—7. Die Schülerzahl im letzten Schuljahre betrug 114. Die Verhältnisse in der Stadt haben sich nach dem Jahre 1918 so geändert, daß die Anstalt weiterhin nicht notwendig ist.
6. Das Gymnasium in Iglau wurde mit der dortigen Realschule zu einem Reformrealgymnasium vereinigt, da das Gymnasium zuletzt nur 97 Schüler zählte. Den Wünschen der Bevölkerung wurde voll entsprochen, da die neue Anstalt im Schuljahre 1920—21 die Klassen 1.—5. des Reformrealgymnasiums, die 6.—7. Realschulklasse und die 3., 4., 5. und 8. Gymnasialklasse besitzt.
7. Das Staatsgymnasium und die Landesrealschule in Kremsier wurden geschlossen, da sie in dem von Angehörigen der tschechoslowakischen Nationalität bewohnten Gebiete keinen Boden für ihren weiteren Bestand hatten. Das Gymnasium zählte zuletzt 77, die Realschule 84 Schüler.
8. Die Landesrealschule in Leipnik wurde vom mährischen Landesausschusse wegen der geringen Frequenz geschlossen, da sie sich in einer reintschechischen Gegend befand und in der Stadt selbst sich die Verhältnisse nach dem Jahre 1918 vollkommen geändert haben.
9. Die Lehrer- und Lehrerinnebildungsanstalt in Troppau wurden zu einer Koedukationsanstalt vereinigt, da Schlesien einen großen Überfluß an Volksschullehrern aufweist, die überhaupt nicht untergebracht werden können. Diese Anstalten hatten stets einen gemeinsamen Direktor, sodaß die Vereinigung mehr ein. Akt formaler Natur war.
10. Die Realschule in Proßnitz wies zuletzt 144 Schüler auf, hievon 28 Schülerinneu in der I. Klasse, und wurde geschlossen, da sie in dem reintschechischen Gebiete keinen Nährboden finden konnte; der deutschen Bevölkerung der Broder Insel ist Gelegenheit zum Besuche der Olmützer Mittelschulen geboten.
11. Das Gymnasium in Ungarisch-Hradisch wurde geschlossen, nachdem es zuletzt 102 Schüler aufgewiesen hatte, da es in dem ausschließlich von Angehörigen der tschechoslowakischen Nationalität besiedelten Gebiete keinen Boden hatte.
12. Das Gymnasium in Mährisch-Neustadt ist im laufenden Schuljahre ohne die Klassen I. und II:, wurde aber von der Gemeinde durch die projektierte Errichtung eines Gemeinde-Unterrealgymnasiums ersetzt. Die Anstalt hatte immer eine geringe Frequenz, zuletzt bloß 114 Schüler, da in der nahen Umgebung eine Reihe deutscher Mittelschulen besteht.
13. In Prag wurde die Vereinigung der deutschen Mittelschulen so durchgeführt, daß statt der ehemaligen 10 Schulen sieben verblieben, und zwar 2 Gymnasien, 3 Realgymnasien und 2 Realschulen neben den beiden Lehrerbildungsanstalten und dem Lyzeum, somit für 43.182 Angehörige der deutschen Nationalität in Groß-Prag zehn Mittelschulanstalten, während für 537.826 Tschechen bloß 31 Mittelschulen vorhanden sind.
Ich bemerke ausdrücklich, daß alle diese Maßnahmen nicht auf nationale, sondern auf organisatorisch-ökonomische Beweggründe zurückzuführen sind und daß durch dieselben der deutschen Nationalität keinerlei Abbruch geschehen ist. Davon zeugt die Tatsache, daß im Schuljahre 1920—21 die Zahl sämtlicher staatlichen und nichtstaatlichen Mittelschulen mit tschechischer Unterrichtssprache 189, jener mit deutscher Unterrichtssprache 111, jener mit polnischer Unterrichtssprache 1 beträgt. Demgegenüber waren von der Gesamtzahl der Bevölkerung in Böhmen, Mähren und Schlesien mit ganz Teschen im Jahre 1920 6,291.237 oder 62.5% tschechischer und 3,512.682 oder 34.9% deutscher Nationalität;. der Rest entfiel auf andere Nationalitäten. Es ist daher das Verhältnis der Mittelschulen zur Bevölkerungszahl auch nach den vorstehend augeführten Maßnahmen immer noch günstiger bei den Deutschen als bei den Tschechen, wobei in einzelnen Ländern, namentlich in Mähren und Schlesien dieser Unterschied noch auffallender ist.
Prag, am 11. Dezember 1920.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: