Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1036.
Antrag
der Abg. Beutel, Kirpal, Grünzner und Genossen
betreffend Einreihung der Stadt Karbitz in die II. Ortszulagenklasse.
Die Staatsbeamten und Lehrer dieser Stadt werden heute nach der IV. Ortszulagenklasse entlohnt, was unzureichend erscheint. Der obzitierte Antrag wird daher wie folgt begründet:
Die Stadt Karbitz ist mit über 7000 Einwohnern das Zentrum des drittgrössten Kohlenausbeutungsgebietes des Nordwestböhmischen Kohlenbekens und hat unter denselben tristen Verhältnissen zu leiden wie die Bevölkerung des Industriezentrums.
Karbitz verfügt über kein landwirtschaftliches Hinterland und nur mit Unrecht erscheint dieser Industrieort hinsichtlich der Zuweisung der Lebensmittel in die Landgemeinden eingereiht, was von der Staatsvertretung schon lange bekämpft wird. Die Teile des Karbitzer Bezirkes mit überwiegender bäuerlicher Bevölkerung gravitiren nach Teplitz, Aussig und Tetschen. Karbitz ist je 1 1/2 Stunde von Aussig und Teplitz entfernt und gilt als Vorort dieser Stadt. Mit der Bahn sind beide Städte in 15 bis 20 Minuten erreichbar. Die eine als Industrie die andere als Kurstadt wirken insoferne auf die Karbitzer Verhältnisse verteuernd ein, dass die hiesigen Geschäftsleute in diesem zu den teuersten Städten Nordwestböhmens zählenden Märkten ihren Bedarf decken, und die Waren hier bei hohen Preisaufschlägen zum Verkaufe bringen, sodass die Marktpreise hier höher sind, als in den grossen Städten Prag, Reichenberg, Teplitz und Aussig. In dieser Hinsicht empfinden die Beamten und Lehrer die Teuerung härter, als ihre Kollegen in Aussig und Teplitz.
Es ist daher nicht zu hoch gegriffen, wenn man die Stadt Karbitz bezüglich der Teuerung aller Lebensmittel, Bedarfsgegenstände und Wohnungen auf die gleiche Stufe mit Leitmeritz, Bubentsch, Neutitschein, Saaz etc. stellt. Die Regierung wolle daher die Einreihung der Stadt Karbitz in die II. Aktivitäts zulagenklasse verfügen und damit einen schon längst berechtigten Anspruch der Beamten anerkennen.
Prag, am 30. November 1920.
Beutl, Kirpal, Grünzner,
Schweichhart, Dr. Czech, Dietl, R. Fischer, Palme, Hackenberg, Deutsch, Dr. Hahn, Dr. Haas, Warmbrunn, Heeger, Häusler, Kaufmann, Schuster, Hirsch, Jokl, Roscher, Leibl, Uhl.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1036.
Návrh
poslanců Beutela, Kirpalové, Grünznera a soudruhů
na zařadění města Chabařovic do II. tř. místních přídavků.
Státní úředníci a učitelé tohoto města jsou ještě dnes placeni dle IV. tř. místních přídavků, což jeví se nepostačitelným. Shora uvedený návrh odůvodňuje se proto takto:
Město Chabařovice s více než 7000 obyv., jest střediskem těžařského území na uhlí, na třetím místě pokud se týče velikosti v severočeské uhelné pánvi, a trpí týmiž smutnými poměry, jako obyvatelstvo průmyslového střediska.
Chabařovice nemají zemědělského zázemí a jen neprávem jeví se toto průmyslové místo zařaděno, pokud se týče přikazování potravin, mezi venkovské obce, proti čemuž městské zastupitelstvo již dlouho bojuje. Části chabařovického okresu, s převážnou většinou rolnického obyvatelstva tíhnou do Teplic, Ústí n. L. a Děčína. Chabařovice jsou vzdáleny na 1 1/2 hod. od Ústí i Teplic a platí jako předměstí tohoto města. Drahou dostihne se obou měst v 15 až 20 minutách. Jedno jako průmyslové, druhé jako lázeňské místo, působí v chabarovských poměrech potud drahotu, že zdejší obchodníci hradí svoji potřebu na těchto trzích, jež počítají se k nejdražším v městech severních Čech a přinášejí sem zboží na prodej s vysokými cenovými přirážkami, tak že trhové ceny jsou zde vyšší než ve velkých městech, Praze, Liberci, Teplicích, Ústí. V tomto směru pociťují úředníci a učitelé drahotu krutěji než jejich druhové v Ústí a Teplicích.
Nesáhlo se tedy příliš vysoko, staví-li se město Chabařovice, pokud se týče drahoty všech potravin a předmětů spotřeby a obydlí na stejný stupeň s Litoměřicemi, Bubenčem, Novým Jičínem, Žatcem atd. Vláda nechť proto nařídí zařadění města Chabařovic do II. tř. místních přídavků a uzná tím již dlouho oprávněný nárok úředníků.
V Praze, dne 30. listopadu 1920.
Beutel, Kirpal, Grünzner,
Schweichhart, Dr. Czech, Dietl, R. Fischer, Palme, Hackenberg, Deutsch, Dr. Hahn, Dr. Haas, Warmbrunn, Heeger, Häusler, Kaufmann, Schuster, Hirsch, Jokl, Roscher, Leibl, Uhl.