Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1037.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ........................................... 1920,
jímž se mění způsob zdaňování piva.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Zákon o všeobecné dani nápojové ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. doplňuje se takto:
A) V §u 1. připojuje se za bodem č. 5. nový bod č. 6 a další odstavec následujícího znění:
"6. piva výčepního 24 h, ležáku 32 h; piva speciálního a cizozemského 40 h; z piva do ciziny vyváženého se daň nevybírá. Co jest rozuměti nápoji shora jmenovanými, stanoví vykonávací nařízení."
B) Nadpis hlavy III. se v nynějším znění zrušuje a bude zníti takto:
"Zvláštní ustanovení o nápojích vyjmenovaných v § 1., č. 3 až 6."
C) V §u 17. první věta se v nynějším znění zrušuje a bude zníti takto:
"Daň z limonád, minerálních a sodových vod a z piva je povinen platiti:"
D) V §u 24. se slova "vyjmenovaných v § 1. č. 1—5". zrušují a nahrazují novým zněním "vyjmenovaných v § 1., č. 1—6."
Ku konci §u 24. připojuje se nový odstavec tohoto znění:
"Byl-li výrobce nápojů vyjmenovaných v §u 1., č. 3—6 pro zkrácení všeobecné daně nápojové pokutován, může finanční úřad naříditi stálý důchodkový dozor na náklad podnikatele; na svůj náklad může zaříditi finanční úřad stálý důchodkový dozor kdykoliv."
Článek II.
Ve prospěch zemských případně župních financi zavádí se zemská pokud se týče župní dávka z piva v částce 8 h z 1 litru piva výčepního, 12 h z 1 litru ležáku a 20 h z 1 litru piva speciálního nebo cizozemského.
Ministr financi se zmocňuje, by přenechal zemím případně župám pro přechodnou dobu, než stoupne celková roční výroba piva aspoň o polovinu množství vyrobeného v roce 1920, a poměrně k tomuto přírůstku ze státní daně za 1 litr výčepního piva částku do 4 h.
Dávka tato vybírá se současně s daní z piva a rozděluje se způsobem, který stanoví ministr financí v dohodě s ministrem vnitra. Pro řízení o této zemské dávce z piva platí předpisy zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n.
Zásoby piva, zbývající v den, kdy zákon nabyl účinnosti, podléhají toliko zemské pokud se týče župní dávce podle bližších ustanovení prováděcího nařízení.
Článek III.
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921.
Současně pozbývají platnosti ustanovení dosavadních zákonů a předpisů, vztahující se na daň z pivní mladinky.
Ustanovení o omezení výroby podle zákona ze dne 11. března 1920, č. 160 Sb. z. a n., o přípustné nejnižší stupňovitosti podle vládního nařízení z 25. června 1920, č. 414 Sb. z. a n. a o upravení výroby podle vládního nařízení ze dne 3. září 1920, č. 544 Sb. z. a n. zůstávají na dále v platnosti s tou změnou, že provádění těchto předpisů náleží do pravomoci ministerstva pro zásobování lidu.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.
Důvodová zpráva.
Předložená osnova znamená základní změnu v systému daně z piva.
Dosavadní daň z piva, jejíž systém převzat byl z Rakouska, a jež se zakládá na cís. nařízení z roku 1899 a obdobném zákonu platném v území dříve uherském, byvši později opětovně pozměňována po většině jen v sazbě daňové, je dani z polovýrobku, z mladinky, t. j. každé, cukr obsahující dosud nezakvašené tekutiny, z které může býti lihovým kvašením vyrobeno pivo; mladinka taková podléhá dle poslední zákonné úpravy ze dne 11. března 1920, č. 160 Sb. z. a nař., dani 3 K z každého daňového stupně dle stodílného cukroměru. Důvod, proč se daň vybírá z polovýrobku, dlužno hledati jednak v úmyslu, zdaniti pivo dle jeho obsahu cukru (resp. po vykvašení dle obsahu lihu), a jednak v domněnce, že nelze hotový výrobek tak dobře kontrolovati jako polovýrobek hned při várce, tedy dlouho před tím, než je výrobek způsobily k prodeji.
Vyrobené množství, dle něhož se řídí daň, zjišťuje se buď na chladícím štoku nebo pomocí zvláštního kontrolního měřidla. Zjišťování mladinky na štoku jest dosud obvyklým na bývalém území uherském (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi), kdežto v bývalých zemích rakouských jsou (ve většině pivovarů) zavedena kontrolní měřidla Kontrola várek vyžaduje nepřetržité, dlouho trvající přítomnosti finančních orgánů bez rozdílu denní nebo noční doby, a zjišťování samo je velice komplikované, aniž by zajišťovalo úplné zachycení výrobku. Na štoku se zjišťuje várka pomocí tak zvaných škálových skob, t. j. silných kovových přístrojů, pozůstávajících z jedné užší a jedné široké desky, postavených k sobě v příčném úhlu a spojených silným žebrem; po várce se na škálách všech 4 skob zjišťuje, si kam sahá hladina mladinky, z pánve na štok vypuštěné; výsledek se porovná se zvláštní tabulkou, sestavenou při cejchování štoku naplňováním vodou ze zvláštní cejchované nádoby (konve), a dle toho se určí množství vyrobené mladinky, k čemuž pak přistupuje ještě zjišťování stupňovitosti pomocí cukroměru a teploměru. Kontrolní měřidlo spočívá na principu komunikačních nádob a pozůstává z tak zvané stojaté roury, která se nachází v stejné výši jako varní pánev, a do které se mladinka po skončení várky a před jejím spuštěním z varní pánve na štok mechanickou činností finančního dozorčího orgánu (točením klikou) vpustí. Ze stojaté roury vypustí se celý obsah do zvláštní cylindrovité nádoby, v které se na přesné váze odváží a cukroměrem vyšetří; ze zjištěné váhy vzorku a cukroměrného údaje soudí se pak pomocí zvláštních tabulek, pořízených pro každou varní pánev zvlášť, na množství a stupňovitost mladinky, nacházející se v pánvi; stojatá roura se opět naplní a vypustí do další nádoby, jsoucí pod úřední uzávěrou přístupnou pouze vyšší kontrole. Kontrolní měřidla jsou sice velmi důmyslně sestavena, jsou ale také velmi složitá a vyžadují častých oprav.
Používání kontrolního měřidla poskytuje tu výhodu, že lze množství i stupňovitost zjistiti přesněji než na štoku, a že výsledek nezávisí toliko na vůli jedince (finančního orgánu) po případě na dohodě mezi sládkem a finančním orgánem, jak tomu jest při zjišťování na štoku; ovšem předpokládá se, že várka je střežena, jak předpis toho žádá, dvěma orgány, a to jedním při pánvi, kdežto druhý jest zaměstnán manipulací při kontrolním měřidle. Zjišťování várek na štoku jest již překonaným stanoviskem; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se udržuje tento způsob kontroly jen tím, že uherská vláda se od r. 1902, od kdy byla v Rakousku kontrolní měřidla postupně zaváděna až do války pro zavedení kontrolních měřidel nerozhodla, a nyní že jich pro drahotu nelze postaviti. U sládků došla kontrolní měřidla přes původní odpor celkem obliby, a to proto, že je zbavuje častých dřívějších neshod s finančními orgány, zjišťujícími várku na škálových skobách, a obtížných kontrol ve spilce a ve sklepích a ne v poslední řadě i proto, že je jim umožněno, by po zjištění várky na pánvi a po vypuštění mladinky z varní pánve na štok vyluhovali vodou chmel na cizu, t. j. prakticky ředili vyrobenou mladinku o 10 a více procent celé várky, aniž by z tohoto přírůstku platili daň. Spolu s 5%, jež smí sládek v každém případě oproti ohlášené a zdaněné várce bez daně převařiti, znamená to již velmi značnou, vnitřně neodůvodněnou ztrátu na dani. Avšak největší újmou pro výnos daně je okolnost, že při tomto systému, kde se daň nevyměřuje dle množství výrobku s případným odstupňováním dle jeho kvality, nýbrž dle množství daňových stupňů, t. j. násobkem absolutního množství mladinky počtem stupňů cukernatosti, ohlásí sládek určité množství a určitou stupňovitost, ku př. várku 50 hl desetistupňové mladinky, t. j. 500 daňových stupňů, uvaří ale 625 hl osmistupňové mladinky, t. j. opět 500 daňových stupňů, k čemuž nad to přistupuje shora uvedené daněprosté převaření o 5% a další rozředění, takže místo hlášených a zdaněných 50 hl může uvařiti a prodati asi 70 hl.
Nevýhodnost tohoto systém vynikla zvláště za války, kdy se vařilo pivo nad pomyšlení slabé, kdy však přes to konsument platil za tento nápoj, který se jen vzhledem a příchutí po chmelu podobal pivu mírové kvality, desateronásobné i vyšší ceny, ačkoliv na konsumenta se daň přesunuje dle množství piva. a ne dle jeho stupňovitosti; jinými slovy, stát vybíral daň dle nepatrného obsahu cukru a lihu, a sládek prodával a konsument platil vodu. Porovnání toto není nikterak namířeno proti sládkům, poněvadž nutno uznati jich usilovnou snahu, aby při katastrofálním nedostatku surovin, a řídíce se podle předpisů o zásobování, udrželi v zájmu veřejném existenci svých závodů a nepřestali s výrobou nezbytného lidového nápoje. Ačkoliv nynější poměry co do kvality piva a tedy i poměrného výnosu daně se značně zlepšily, přece nutno považovati vylíčený systém za nepoměrně nepříznivý pro finance státní a v ohledu nesprávného přesunování daně na konsumenta za nedostatečně kontrolovatelný.
Ale ani druhý důvod pro udržování dosavadního systému, že hotový výrobek nelze při důchodkovém dozoru tak spolehlivě postihnouti, nemožno více uznati. Důvod tento byl směrodatným. v dobách, kdy finanční správa dle panujícího názoru viděla v každém poplatníkovi protivníka, který pomýšlí jen na to jak by se dani vyhnul, a kdy hleděla drakonickými prostředky již předem vyloučiti možnost každého přestupku. Prostředky tyto nejen že podnikatele tísní a jej obmezují v jeho volné výrobní a obchodní činnosti, ale ony vyžadují též velice složitého a drahého aparátu úředního. V dobách předválečných mohl příslušný úřední aparát (v první radě finanční stráž, nynější důchodková kontrola) úkol naň vloženy zdolati jen pomocí své tehdejší početnosti a při tehdejší omezené působnosti, jejíž hlavní složkou byla kontrola daně z piva; avšak nyní jednak klesl počet úředních orgánů u jednotlivých úřadů následkem jich přidělení k četným novým úřadům (zvláště na Slovensku), a jednak se velmi značně rozšířila působnost těchto úřadů a orgánů následkem zavedení četných nových daní. Kdyby se zvýšila výroba v pivovarech jen přibližně na míru předválečnou, tu musil by se nynější kontrolní systém shroutiti, jelikož dosavadní úřední síly nestačily by ani k střežení várek, a na ostatní, stejně důležité úkoly by se vůbec nedostalo.
Vedle vylíčeného rozmnožování množství piva, jež je celkem všude obvyklým a nepovažuje se ani za závadné, provádějí se leckde ještě jiné, ovsem již závažnější manipulace; tak se ředí pivo při vyslazování hořkých kalů ze štoku, při proplachování pivního potrubí ze spilky do sklepa při dokrapování (doplňování) sudů, při filtraci piva a stáčení do sudů a j.
Vedle důchodkové kontroly je při dani z piva silně zaměstnána též technická finanční kontrola, obstarávající tak zv. vyšší kontrolu, která je předpisy vázána častěji zkontrolovati pivovary svého okresu a kromě toho intervenovati při poruchách kontrolních měřidel, při cejchování pánví a chladících štoků atd. Též tato kategorie úředníků bude zbavena těchto častých a pravidelně mnoho času vyžadujících úkonů a uvolní se pro jiné úkoly.
Též berní úřady jsou dosti značně zabaveny agendou daně z piva, kdežto při nové dani bude možno jejich součinnosti úplně sprostiti.
Ze shora uvedeného vidím, že stát sice pomocí komplikovaného aparátu bedlivě bdí nad tím, aby při zjišťování várky mu nic neušlo, ale, co později se s výrobkem děje, vymyká se již jeho dozoru.
Nové spotřební daně jež po převratu byly v republice československé zavedeny, ukazují cestu, na které by se dalo vylíčeným nedostatkům odpomoci. Tyto daně vyznačují se vesměs tím, že poskytují poplatníkovi úplnou svobodu v jednání, vyžadujíce pouze, aby poplatný úkon byl aspoň bezprostředně před výkonem ohlášen a zdaněn, často i dodatečně do určité lhůty.
Dozorčí orgánové vykonávají kontrolu kdykoli mohou a kdykoli to uznávají za potřebné. nejsou však vázáni, by byli přítomni v určitou dobu výkonu, poplatníkem hlášenému, jak tomu jest právě při dosavadním systému daně z piva. Kontrola se děje nepřímo a automaticky, namnoze širším obecenstvem, odběrateli, dopravními podniky, a dozorčí orgánové kontrolují poplatníka podle svých volných disposic a často, aniž by týž o tom vůbec věděl. Podle dosavadních zkušeností možno říci, že oproti dřívějším náhledům zcela neobvyklá důvěra finanční správy vůči poplatníkům nebyla dosud celkem zklamána; ostatně jest finanční správa proti přehmatům jednotlivců dostatečně chráněna přísnými tresty a v neposlední řadě i tím, že poplatníkovi, opětně se provinivšímu, hrozí zostřený a dokonce i stálý, na jeho útraty proveditelný důchodkový dozor.
Posuzuje-li se otázka daně z piva s tohoto stanoviska, hodí se pro ni nejlépe ťVšeobecná daň nápojov፠ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. zák. a nař.
Zákon o dani této byl již předem tak konstruován, aby bylo kdykoli umožněno uvedené v něm druhy nápojů rozšířiti též na jiné, a bylo při tom pamatováno právě na daň z piva. Ze stejné úvahy byla při reformě potravní dané na čáře, uskutečněné zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb. zák. a nař., nahrazena dřívější zvláštní státní přirážka k státní dani z piva v uzavřených městech samostatnou dávkou, vybíranou podle zásad všeobecné daně nápojové.
Všeobecná daň nápojová rozlišuje se na dvě skupiny nápojů:
I. víno, ovocný mošt a šťávy ovocné, z nichž se daň vybírá u hostinských a maloobchodníků, a
II. limonády, sodovky a minerální vody, z nichž se daň vybírá již při výrobě.
Do této druhé skupiny spadá podle této osnovy také pivo. Systém všeobecné daně nápojové, platný již od 1. ledna 1920, se dosud plně osvědčil, a totéž platí o samostatné statní dávce z piva, vybírané podle tohoto systému v uzavřených městech od 1. května 1920.
Podle nového systému bude daň z piva splatná při odbytu piva; daň bude platiti výrobce a to buď z jednotlivých zásilek nebo hromadně za více zásilek předem; o vydaných zásilkách bude sládek vystavovati odběratelům stvrzenky a o výrobě a odbytu konati zápisy (knihy o výrobě a kniha skladní) tak, jak se to ve většině podniků již nyní pro vlastní potřebu podnikatelů děje.
V zavedení vylíčeného systému při dani z piva jest spatřovali podstatný kus reformy finanční správy; ušetří se vydatně na silách technické a hlavně důchodkové kontroly, které se uvolní k jiným účelům naléhavým, pro které není buď vůbec nebo dostatek personálu, a též četným berním úřadům se uleví. Uleví se však též sládkům, a finanční správa docílí vedle úspory osobních nákladů též značné úspory na nákladech věcných (za opravu a obnovu, kontrolních měřidel a jich příslušenství, za náklady cestovní atd.). Kromě toho docílí se spojení všech nápojových daní v jednotném zákone, neboť daň z lihu, která jediná zůstane nadále samostatnou, jest v základě svém spíše daní ze suroviny než daní nápojovou.
Dalším zvlášť aktuálním důvodem pro základní přeměnu systému daňového jest okolnost, že je naléhavě nutno zavésti opětně zemské dávky z piva jako podstatnou součást programu sanace zemských financí.
Dávky tyto. zavedeny byly v bývalých. zemích rakouských původně roku 1903 a trvaly až do roku 1916, kdy byly inkamerovány, začež stát poskytoval zemím přídavky ze státní pivní daně, které později spolu s přiděly z daní ostatních splynuly ve všeobecné příděly ze státních daní. V nynější finanční tísni kladou země požadavky po obnovení těchto samostatných zemských dávek, ovšem ve výši, odpovídající nynějším potřebám zemí a cenovým poměrům.
Minimální požadavek zní na 10 h z 1 litru piva. Zemské dávky z piva vybíraly se již dříve jako samostatné dávky z piva, takže trvaly dva systémy vedle sebe, systém státní daně z polovýrobku (mladinky) a systém zemských dávek z hotového výrobku (z piva).
Ačkoliv země výslovně dávají přednost dávkám z hotového výrobku, je nesporné, že ať se zavedou ve prospěch zemských financí zemské dávky z piva nebo zemské přirážky k stání dani z mladinky, že opatření toto znamenalo by značné zatížení piva a tím i jeho zdražení.
Tomuto jinak nezbytnému důsledku chce finanční správa aspoň částečně zabrániti spojením dávky zemské se stání daní z piva za současné reformy této daně dle shora uvedených směrnic. Finanční správa totiž, měníc daň z mladinky na daň z hotového výrobku, sazbu této daně oproti sazbě, která by odpovídala stupňovitosti piva za normálních poměrů, snižuje, ponechávajíc zbytek aspoň co částečnou reservu pro novou zemskou dávku. Vládní návrh přidržuje se dosud obvyklých druhů piva výčepního, ležáku a piv speciálních. V předpokladu, že za normálních poměrů má pivo výčepní 10°, ležák 12° a pivo speciální 13 až 14°, činila by dosavadní daň při 3 K za každý daňový stupeň při pivu výčepním 30 h, při ležáku 36 h a při pivu speciálním 39—42 h za 1 litr; k tomu by ovšem přistoupila zemská dávka. Toho času vyrábějí se sice ponejvíce piva slabší (piva 5—8 stupňová), ale nutno počítati s tím, že jakmile bude možno získati více surovin, budou i nejslabší piva míti 8 stupňů a v dohledné době že se vrátíme opět k normálnímu pivu 10ti stupňovému. Oproti těmto sazbám znamená tedy sazba 24 h, navržená pro pivo výčepní, podstatnou slevu.
Spolu se zemskou dávkou činilo by dle osnovy zatížení jednoho litru piva výčepního 32 h, tedy asi tolik, kolik by obnášela pouhá státní daň při pivu 10ti stupňovém; při ležáku by obnášela zemská dávka 12 h, kdežto státní dávka by činila přibližně tolik, kolik by odpovídalo při nynějším systému piva toliko 10ti stupňovému, a teprve při pivech speciálních včetně cizozemských, která nutno považovali za piva luxusní, by činila státní daň 40 h a zemská dávka 20 h, čímž by se u této vyrovnávala její nižší sazba při pivech výčepních.
Pro dobu přechodnou, než výroba piva značněji stoupne a tím se zvýší výnos zemské dávky, postupuje stát zemím ještě část své daně z piva výčepního až do částky 4 h z 1 litru, takže by u tohoto druhu piva činila zemská dávka 12 h, kdežto státní daň by odpovídala v porovnání s nynější daní 3 K z 1 daňového stupně piva pouze 6 2/3 stupňovému; poněvadž sládek při stejné dani může vařiti piva i vyšší stupňovitosti (t. j. dle nynějších cenových předpisů až do 8mi stupňů, od nichž začíná ležák), znamená sazba tato již pro nejbližší dobu, jakmile stupňovitost stoupne nad zmíněné 6 2/3 stupňů, značné snížení dosavadního zatížení daňového.
Při zemských dávkách béře se zřetel k tomu, by výtěžek přišel k dobru též Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde zaveden jest již nyní systém župní, po případě by po všeobecném zavedení žup mohl býti mezi tyto rozdělován, a proto byly v osnově zákona dávky tyto nazvány dávkami zemskými připadne župními; rozdělování bude se díti dle spotřeby jednotlivých zemských a župních obvodů a restringování částky, přenechané přechodně zemím a župám ze státní daně 24 h do výše 4 h z 1 litru piva výčepního, bude se díti postupně dle toho, jak bude stoupati výroba piva, takže již tím stoupne výnos zemské případně župní dávky.
Navržené pevné sazby budou míti jistě i tu účinnost ve prospěch konsumentů, že sládek se již následkem konkurence vynasnaží, by aspoň v mezích jednotlivých stupnic vařil pivo silnější, poněvadž daň bude stejná; dále bude možno přesně kontrolovati, nepřesunuje-li výrobce na konsumenta větší daň než sám platí.
Nový systém zajistí sládkům nejen stabilitu ve výměře daňové, ale poskytne jim též ohledně důchodkového dozoru oproti dosavadnímu systému četné cenné výhody. Hlavně jim zajistí, aspoň pokud správy finanční se týká, úplně volnou ruku při provozování výroby. Co se tkne jednotlivých druhů piva, tu bude rozhodujícím název piva (pivo výčepní, ležák, pivo uváděné do obchodu pod zvláštními názvy, jako Prelát, Regent, Chanteclair a pod.); pro dobu, pokud budou pro pivo vydány úřední ceny, bude se moci rozlišováni toto opírati též o tyto ceny. V porovnání s nejnovějšími úředními cenami, které činí v maloprodeji při pivu výčepním 240—280 Kč, při ležáku 820— 360 Kč, při plzeňském 840—380 Kč za 1 hl a při láhvovém pivu Kč 2.70, 3.50 a 3.70 za 1 litrovou láhev u prodavače, neobnášejí navržené sazby státní daně aspoň u výčepního piva ani 10% prodejních cen, kdežto původní sazba 34 h z daňového stupně, zavedená v roce 1899, činila 3.40 Kč při tehdá obvyklém 10ti stupňovém výčepním pivu, prodávaném za 24 K, tedy 14%.
V nových sazbách není brán ohled na velikost pivovarů; při dosavadním systému požívaly totiž menší pivovary 5—20%ní slevy z daně. Pří novém systému není této úlevy třeba, neboť všem, tudíž i velkým pivovarům odpadne dosavadní všeobecná sleva 5%, o kteréžto množství bylo možno ohlášenou várku převařiti bez daně; sleva tato činila při pivovarech s velkou výrobou, i když nehledíme k dalšímu zřeďování, tolik, že daleko přesahovala slevu, poskytovanou malým pivovarům, při nichž těchto volných 5% nemohlo daleko tak padati na váhu, a že ve skutečnosti se rovnala celoroční výrobě pivovarů slušné velikosti. Novým způsobem danění bude následkem odpadnuti této výhody velkých pivovarů pomoženo malým podnikům více, než poskytováním slev, bez toho u jiných daní neobvyklých.
Do osnovy bylo pojato ustanovení, jímž se ponechávají v platnosti dosavadní předpisy, týkající se omezení a rozdělení výroby a stanovení nejnižší stupňovitosti piva; ustanovení toto platí pouze pro přechodnou dobu a řídí se potřebami veřejného zásobování, pročež i provádění těchto předpisů, vyhrazených dosud částečně ministerstvu financí, přenáší se na ministerstvo pro zásobování lidu, jemuž ovšem finanční správa i na dále dle potřeby poskytne náležitou pomoc prostřednictvím svých orgánů.
Danění piva dle hotového výrobku je ostatně zavedeno i v jiných státech, hlavně také v Americe, kde ovšem následkem prohibičního zákona patrně pozbylo původního významu. Je to sice jen nahodilá shoda, neboť systém shora naznačený je původní a odpovídá domácím poměrům, ale již skutečnost, že i v jiných státech se dala přednost dani z hotového výrobku, je důkazem, že tento způsob danění se pokládá za vhodnější.
Finanční efekt předlohy bude činiti pro země na 30 mil. Kč ročně, a s připočtením části státní daně (4 Kč ze 24 Kč) na 60 mil. Kč ročně.
Osnova tato byla projednána se zástupci zemských správních výborů a československé pivovarské komise, kteří proti zásadám jejím nečinili námitek.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen, a to vzhledem k naléhavosti věci v jednaní zkráceném podle §§ 55 jedn. řádu sněm. a budiž přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší, aby zákon mohl vstoupiti v platnost ještě dnem 1. ledna 1921.
V Praze dne 8. prosinec 1920.
Ministr financí: