Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

1041.

Vládní návrh

Zákon

ze dne ................................................................... 1920,

kterým se mění některá ustanovení zákonů ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 a 3 Sb. z. a n. z r. 1920 o odpočivných požitcích státních zaměstnanců.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Ustanovení § 1, odst. 1 až 3, § 2 odst. 2 a 3, §§ 3 a 4 zákona ze 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. na r. 1920, se s účinností od 1. ledna 1921 nahražují a ustanovení § 8 tohoto zákona se doplňuje těmito ustanoveními:

§ 1, odst. 1 až 3.

Na státní úředníky, státní učitele, dále státní zaměstnance náležející do kategorie sluhů (podúředníky a sluhy), kteří vstoupili do. výslužby před 31. srpnem 1919, a na pozůstalé po těchto zaměstnancích a po takovýchto zaměstnancích, zemřelých v činné službě před 1. srpnem 1919, a to:

a) na zaměstnance bez výhrady,

b) na pozůstalé, jestliže jím již podle dosavadních předpisů náležely zaopatřovací požitky nebo jestliže zaměstnanec zemřel ve výslužbě po 31. červenci 1919, rozšiřuje se platnost

1. zákona ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920,

2. zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. potud, že odpočivné a zaopatřovací požitky jest jim podle čl. I §§ 1 a 3 a čl. II § 5 tohoto zákona vyměřiti beze změny dosavadní procentní sazby na základě aktivních požitků, které podle stupnic tímto zákonem zavedených odpovídají aktivním požitkům, lež byly rozhodny pro výměru dosavadních požitků odpočivných a zaopatřovacích.

Obdobně se rozšiřuje platnost zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., na četnické důstojníky výkonné, mužstvo a kancelářské sluhy u četnictva a jejich pozůstalé, jenže místo 1. září 1919 je zde časovým dělítkem 1. leden 1920.

Při platech netříděných podle stupnic platových tvoří podklad podle odstavce 1, č. 2, platový stupeň, do kterého by zaměstnanec podle svého služného náležel, kdyby platy jeho kategorie byly bývaly tříděny dle stupňů podle pravidel nahrazených zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. a zákonem ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n. Pokud by služné neodpovídalo žádnému takto zjištěnému stupni, vezme se za podklad stupeň nejblíže vyšší, dosahuje-li služné aspoň průměru dvou nejbližších stupňů platových, a nižší, jestliže tohoto průměru nedosahuje.

Na započitatelné starobní, služební, činovní a osobní přídavky sepři určení stupně nebere zřetele. Do nové pensijní základny vpočtou se však započitatelné osobní přídavky a starobní přídavky úředníků výší původní, činovní výší nyní započítatelnou. V náhradu za započitatelné starobní a služební přídavky sluhů, podúředníků a četnictva užije se ustanovení posledního odstavce § 2 čl. I. zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 25 Sb. z. a n. na rok 1920.

Není-li možno pro výměru požitků získati úplně bezpečných podkladů ani z listin stran, ani z úředních spisů, jest požitky vyměřiti podle zjištěných případů obdobných nebo blízkých; zejména lze bez dalšího upraviti pense minimální podle minimálních sazeb stanovených zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, a pense vdov a sirotků ve výši nebo na základě 40% nové pensijní základny.

Dary a přídavky z milosti se na požitky podle předchozích ustanovení vyměřené započtou.

§ 2, odst. 2 a 3.

Sazby, stanovené § 4 nař. býv. ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 334 ř. z. se však zrušují a stanoví se toto:

1. Sazby činí:

I/A

I/B

II/A

II/B

III/A a B jako II/A a B

IV. Pro každého sirotka bez obou rodičů, pokud má sirotčí pensi bez ohledu na výši ročně.

a) u sirotků po státních úřednících (státních učitelích) zařaděných do hodnostních tříd ..... 504 Kč,

b) u sirotků po zaměstnancích náležejících do kategorie sluhů a dělníků ..... 300 Kč.

Součet přídavků pro sirotky uvedené pod a) nesmí býti dohromady vyšší než 3024 Kč, pro sirotky uvedené pod b) ne vyšší než 1800 Kč.

2. Členové rodiny se pro nárok na drahotní přídavek počítali pouze, jestliže jsou dány podmínky, jež by pro ně zakládaly nárok na zaopatřovací požitek.

3. Na členy rodiny, u kterých nejsou dány podmínky podle čís. 2, lze drahotní přídavek zcela nebo z části povoliti, jestliže jsou obdobně dány podmínky, za kterých by bylo lze povoliti pro ně zaopatřovací požitek.

4. Požadavek vyššího přídavku než I. třídy a zánik nároku na přídavek musí oprávněný ohlásiti a podmínky nároku prokázati.

5. Částky přijaté bez oprávnění srazí se při nejblíže příští výplatě odpočivného neb zaopatřovacího požitku.

Nejvyšší hranice, stanovená pro nárok na mimořádné výpomoci podle nařízení býv. min. financí z 19. listopadu 1917, čís. 450 ř. z. a podle zvláštních pravidel k tomuto nařízení vydaných, se ruší.

Jestliže by pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoli druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drahotní přídavky vyšší.

§ 3.

Ustanovení §§ 1 a 2 platí obdobně i pro poživatele odpočivných a zaopatřovacích platů, jež plynou z pensijních a provisních ústavů drah státních a sestátněných.

Zdali a pokud se upraví běžné dary z milostí, zastupující řádné odpočivné a zaopatřovací požitky, vyhrazuje se opatření ministerstva železnic.

§ 4.

Pro státní zaměstnance neželezniční a jejich pozůstalé, kteří požívají renty z úrazového pojištění (zaopatření), platí místo ustanovení §§ 62, předposlední odstavec a 63 poslední věta zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. ve znění stanoveném zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. rok 1920, rovněž ustanovení čl. IX zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920.

§ 8 nový odstavec.

Příslušné ministerstvo může výhody tohoto zákona zcela nebo z části odepříti osobám, bydlícím mimo území tohoto státu.

Čl. II.

Ustanovení § 8 odst. 3. zákona ze dne 17. května 1896, č. 74 ř. z. upravené čl. I. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920 mění se takto:

Po uvedené době může se příspěvek na výchovu zcela něho z části povoliti všem uvedeným dětem jenom, jsou-li nemajetný a jsou-li nad to pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, nebo, pokud jde o nemajetné syny studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií dokončiti a studují-li s dobrým prospěchem, na dobu pro ukončení studií nezbytně potřebnou.

ČL. III.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni ministři.

Důvodová zpráva.

Úprava aktivních požitků státních zaměstnanců provedená zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. provázena byla stejně dalekosáhlou reformou pravidel pensijních, jež se stala zákony ze dne 17. prosince 1919, č. 2 a 3 Sb. z. a n. na rok 1920. Ustanovení zákona ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920 platí ovšem pouze pro zaměstnance, kteří byli dáni do výslužby dnem 31. srpna 1919 neb později a pro pozůstalé po těchto zaměstnancích, jakož i pro pozůstalé po zaměstnancích, kteří za činné služby zemřeli v srpnu 1919 (t. zv. novopensisty); ostatní zaměstnance však a jejich pozůstalé (t. zv. staropensisty) dlužno posuzovati podle zákona ze 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. na rok 1920.

Pouze co do normálního věku rozhodného pro nárok na příspěvky na výchovu a sirotčí pense a co do výměry úmrtného byla učiněna výjimka v ten rozum, že ustanovení zákona č. 2 platí i pro pozůstalé po zaměstnancích, jež jinak nutno posuzovati podle zákona č. 3.

Tím, že mezi novopensisty patří všichni, kdož stali se zároveň účastni nové platové regulace a zvýšené pensijní základny, jsou jejich pense plně úměrny platovým poměrům aktivních zaměstnanců dneška.

Jinak je tomu u t. zv. staropensistů, u jichž odpočivných a zaopatřovacích požitků, vyměřených podle požitků před platovou regulací, nepodařilo se docíliti oné úměrnosti zvýšením, jak se stalo zákonem č. 3, totiž užitím maximálních a minimálních sazeb.

Poskytnouti v každém jednotlivém případě staropensistům tytéž nároky, jakých by nabyli při posuzování podle nových platových a pensijních pravidel, zdálo se při projednávání zákona č. 3 neproveditelno, poněvadž by to bylo předpokládalo vyřešení všech jednotlivých případů podle individuelních poměrů a značilo tudíž asi při 50.000 pensistech civilních a 29.000 pensistech železničních práci, na jejíž provedení tehdy nebylo lze pomýšleti.

Třebaže není právní povinností státu platiti pense vyšší než ty, které si pensisté vysloužili, má vláda za to, že třeba pomoci tam, kde změněná hospodářská situace činí nemožným uhájiti holé živobytí z pensí, zejména v těch případech, kde jde o pensistu, který po dlouholeté službě se stál neschopným jakéhokoliv výdělku.

Odhodlává se vláda proto vyhověti požadavku pensistů o odstranění rozdílu mezi staro a novopensisty i přes značné administrativní obtíže, které budou uskutečnění na překážku, jsouc přesvědčena, že touto úpravou, jež jest v podstatě úměrna nynějším platovým poměrům zaměstnanců aktivních, dosáhne úplného a konečného uspokojení odůvodněných tužeb všech kategorií poživatelů starobních a zaopatřovacích platů.

V předložené osnově upravují se zásadně řádné odpočivné a zaopatřovací požitky všech staropensistů na výměru požitků náležejících novopensistům. Odchylky, pokud jsou tu stanoveny, jsou odůvodněny absolutní nepřekonatelnou nutností.

Státní správa železniční postrádá na 3/5 pensijních spisů zničených v důsledku dřívější organisace státních drah a převzetí soukromých drah již za bývalé správy rakouské a také nedostatek těchto spisů v oboru civilní správy je velmi značný; proto nebude zhusta možno zjistiti ex offo nároky jednotlivých pensistů i bude nutno jistiti je z dokladů, jež pensisté sami budou nuceni předložití, pokud ovšem doklady ty poskytují možnost určiti příslušný stupeň platový a procento připadající na služební dobu toho kterého zaměstnance.

Na případy, kdy nebude možno potřebná data zjistiti ani z předložených dokladů, pamatuje předposlední odstavec čl. I, § 1 předložené osnovy.

Zároveň s touto novou úpravou starých pensí poskytuje vláda i další peněžní pomoc všem pensistům, upravujíc jejich řádné drahotní přídavky na nynější výši přídavků zaměstnanců aktivních.

K jednotlivým ustanovením osnovy, pokud nebyla o nich řeč v předchozím úvodě, se podotýká:

čl. I. § 1 zákon ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, rozšiřuje se na všechny, kdož podle tohoto zákona se stali staropensisty.

Poněvadž tím vzniká mezi pozůstalými po staropensistech nový okruh oprávněných jako družky, nemanželské děti atd., bylo nutno přesně vymeziti, komu z tohoto nového okruhu nároky příslušejí.

Nejvhodnějším a dosavadní zvyklosti odpovídajícím jest jistě přiznati nárok jen tam, kde subjekt, od něhož nárok pochodí, se dožil působnosti zákona, jehož platnost se rozšiřuje; toto ustanovení pojato v osnovu.

Zvláště uvésti třeba, že propočtení služební doby nebylo možno vzíti v úvahu. Propočtení bylo by vzhledem k okolnostem připomenutým v úvodě naprosto neproveditelno. Nedoporučovalo by se ani, kdyby proveditelno bylo, poněvadž by takové ustanovení obsahovalo zárodek myšlénky propočítávati pense již povolené při každé další regulaci postupových pravidel u aktivních zaměstnanců, což zajisté se stanoviska administrativně technického a personálně hospodářského i právního nelze připustiti.

Na započitatelné starobní, služební, činovní a osobní přídavky nebylo možno vzíti zřetel při určování stupně platového, poněvadž jsou to požitky poskytované mimo stupně platové. Pro jejich započtení nebylo by také jednotné směrnice, která by se podávala z nynějšího systému platového, neboť u některých kategorií byly zmíněné přídavky vůbec zrušeny, u jiných doznaly změny, neb jinak byly nahrazeny. Aby nenastalo opominutím těchto přídavků nespravedlivé zkrácení, navržena úprava, která zmíněné přídavky v dosavadní výší připočítává k pensijním základnám nově určovaným. Náhrada za starobní a analogické služební přídavky v kategorii sluhovské a četnické určena jest stejnou měrou, jaká přiznána za jich zrušení v čl. I, § 2 zákona z 18. prosince 1919, č. 25 Sb. z. a n. na rok 1920.

Poněvadž u četnictva nebyla dosud pensijní pravidla nově upravena, jest mezi staro a novopensisty četnickými jen ten rozdíl, který plyne z pensijní základny zavedené 1. lednem 1920 požitkovým zákonem četnickým. Bylo tedy třeba užíti pensijní základny tohoto zákona i u četnických staropensistů, arci ne v širším rozsahu než jak užito zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. u ostatních pensistů.

Pro případy nejisté určeny směrnice, které skutečnosti jistě nejsou daleky a to nejen u pensí minimálních, ale i. u pensí vdov a sirotků, kde pro výši zvolen průměr mezi nejnižší a nejvyšší výměrou.

Ustanovení o započtení darů a přídavků z milosti převzata z dosavadního textu zákona, ježto není důvodu, který by nutkal k tomu, aby se upustilo od zásady v něm projevené.

K § 2. Drahotní přídavky měsíční bylo třeba zvýšiti a odhodlala se vláda k navrženému značnému zvýšení ne snad proto, že by přijala jako zásadu požadavek pensistů po stejných přídavcích s aktivními zaměstnanci, nýbrž proto, že přijetí nynější stupnice aktivních zaměstnanců vedle značnější pomocí hospodářské umožňovalo i úpravu takovým způsobem, aby pozůstalí nedostávali po smrti svého živitele více než on sám dostával, jak tomu bývalo dosud.

Vzata tedy za základ stupnice stanovená dosud pro aktivní zaměstnance. Pro vdovy s dětmi vytvořena stupnice obdobná tak, že za východisko vzata stupnice pro svobodné zaměstnance a zvýšena o částky, které připadají na dětí v stupnici zaměstnanců.

Pro dětí úplně osiřelé nutno bylo důsledně ponechati nejvyšší částku stanovenou pro dětí v stupnici zaměstnanců a vdov.

Pro dělníky určena stejná stupnice jako pro sluhy. Drahotní přídavky k darům z milostí zvýšeny úměrně ke zvýšení ostatních přídavků.

Utvoření stupnic a rozšíření platnosti zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920 na staropensisty nutí vázati nárok na přídavky eventuelním nárokem na zaopatřovací požitek, má-li býti administrativně možno nepochybně určiti, jaké přídavky lze v jednotlivých případech povoliti. Tím také vyvarováno té nedůslednosti, aby někdo bral přídavky na osoby, které by pro případ jeho úmrtí nemohly míti nároku na požitky zaopatřovací.

Ustanovení bodu 4. a 5. obsahově převzato z dosavadního textu zákona a jest nutno proto, že úřady nemohou míti trvale v evidenci rodinné poměry pensistů.

Zrušení nejvyšší hranice stanovené pro nároky na mimořádné výpomoci jest jen důsledkem toho, že tato hranice byla zrušena se zřetelem k tísnivým hospodářským poměrům již u výpomocí nouzových a nebyla ani v této osnově zavedena u drahotních přídavků měsíčních.