Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1049.
Interpellation
der Abgeordneten Böhr und Genossen
an die Gesamtregierung,
betreffend den Schutz der Koalitionsfreiheit und des Koalitionsrechtes der Arbeiter.
Durch Verordnung der Regierung der tschechoslowakischen Republik vom 19. Dezember 1919, betreifend Arbeiterschiedsgerichte (Slg. der G. und V. 1919 Nr. 662) wird im § 1 festgesetzt: ťEs werden Arbeiterschiedsgerichte zur Entscheidung über den Ersatz des Schadens errichtet, der den Angehörigen einer Fachorganisation durch Mitglieder einer anderen Fachorganisation dadurch zugefügt wurde, daß sie wegen Ablehnung des Übertrittes zu dieser Organisation oder des Austrittes aus ihrer bisherigen Organisation durch unerlaubten Druck ihre Entlassung aus der bisherigen Arbeit oder ihre Nichtaufnahme in die Arbeit erzwungen haben.Ť
Nach dieser Verordnung, die sich den Schutz der Koalitionsfreiheit der Arbeiter zum Zweck setzt, kann sonach das schiedsgerichtliche Verfahren nur unter sehr engbegrenzten Voraussetzungen in Wirksamkeit treten, nämlich: 1. Es muß sich um den Kampf zweier Fachorganisationen handeln; 2. es werden nur Organisationen geschützt; 3. es muß ein Druck auf den Arbeitgeber zur Entlassung aus der Arbeit ausgeübt worden sein. Treffen diese Voraussetzungen insgesamt oder einzeln nicht zu, so kann bei Terrorfällen nur der Weg einer wenig aussichtsvollen Zivilklage beschritten werden.
Wiederholt mußte daher auch in letzter Zeit das Zentral-Arbeiterschiedsgericht zwar die Tatsache des Terrors und unerlaubten Druckes bei Verdrängung aus der Arbeit zugeben, sich aber trotzdem für unzuständig erklären, weil die von der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1919 vorausgesetzte Bedingung: Druck auf den Arbeitgeber und von ihm angeordnete Entlassung aus der Arbeit gefehlt habe.
Der Terror einer Fachorganisation gegen anders Organisierte kann sich mithin auch trotz der ergangenen Regierungsverordnung unbehindert und ungestraft betätigen.
Die Gefertigten richten daher an die Regierung die Anfrage:
Ist sie bereit, die Mängel der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1919 ehebaldigst zu beseitigen und zwar dahin, daß sie
1. Dem § 1 dieser Verordnung eine die angedeuteten Mängel vermeidende Fassung gibt?
2. Die Zuständigkeit der Arbeiterschiedsgerichte dahin erweitert, daß dieselben jeden Fall, in welchem eine Arbeitergruppe anders Organisierte durch unerlaubten Druck, Drohungen u. s. w. an der Weiterarbeit verhindert oder aus der Arbeit verdrängt, vor ihr Forum zur Aburteilung ziehen kann, wenn auch auf den Arbeitgeber selbst kein Druck zur Entlassung aus der Arbait ausgeübt wurde?
Prag, am 23. Novmber 1920.
Böhr,
Dr. Ed. Feyerfeil, Kraus, Schälzhy, Dr. Brunar, Scharnagl, Kostka, Dr. Spina, Bobek, Schubert, Dr. Lehnert, Dr. W. Feierfeil, Křepek, Mark, Patzel, Keller, J. Fischer, Wenzel, Windirsch, Böllmann, Zierhut, Knirsch, Ing. Kallina.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1049.
Interpelace
poslance Böhra a druhů
celé vládě
o ochraně shromažďovací svobody a shromažďovacího práva dělníků.
Nařízením vlády Československé republiky ze dne 19. prosince 1919 o rozhodčích soudech dělnických (č. 662 Sb. zák. a nař. z r. 1919) stanoví se v § 1.: ťZřizují se rozhodčí soudy dělnické, aby rozhodovaly o náhradě škody, která byla způsobena příslušníku některé odborové organisace tím, že příslušníci jiné odborové organisace nedovoleným nátlakem vynutili, aby byl z dosavadní práce propuštěn anebo aby nebyl do práce přijat, protože nechtěl přistoupiti k této organisaci nebo vystoupiti z dosavadní své organisace.Ť
Dle tohoto nařízení, jehož účelem jest ochrana shromažďovacího práva dělníků, může soudní řízení rozhodčí vstoupiti v činnost jen za velmi ohraničených předpokladů, totiž: 1. Musí se jednati o boj dvou odborových organisací. 2. Chráněny jsou jen organisace. 3. Musí býti vykonáván nátlak na zaměstnavatele, směřující k propuštění z práce. Nevyskytnou-li se tyto předpoklady v celku, nebo jednotlivě, může se při teroru sáhnouti jen k civilní žalobě, spojené s malou naději.
Ústřední rozhodčí soud musit proto opětovně i v poslední době uznati, že teror a nedovolený nátlak při vytlačování z práce skutečně se stal, přes to však musil se prohlásiti nepříslušným, poněvadž scházela podmínka, předpokládaná vládním nařízením z 19. prosince 1919: nátlak na zaměstnavatele a jím nařízené propuštění z práce.
Teror odborové organisace proti jinak organisovaným může se tedy prováděti nerušené a beztrestně přes vydané vládní nařízení.
Podepsaní táži se proto vlády:
Jest ochotna co nejdříve odstraniti nedostatky vládního nařízení z 19. prosince 1919 a to v tom směru, že
1. § 1. tohoto nařízení dá znění, vystříhající se nastíněným nedostatkům?
2. Příslušnost rozhodčích soudů rozšíří tak, aby směly rozsuzovati každý případ, kdy skupina dělníků jinak organisovaným zabraňuje nedovoleným nátlakem, vyhrožováními atd. v další práci nebo je z práce vytlačuje, i když nátlak na propuštění z práce nevykonával se na zaměstnavatele sama?
V Praze dne 23. listopadu 1920.
Böhr,
Dr. Ed. Feyerfeil, Kraus, Schälzky, Dr. Brunar, Scharnagl, Kostka, Dr. Spina, Bobek, Schubert, Dr. Lehnert, Dr. W. Feierfeil, Křepek, Mark, Patzel, Heller, J. Fischer, Wenzel, Windirsch, Böllmann, Zierhut, Knirsch, inž. Kallina.