Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1073.
Antrag
der Abgeordneten Hirsch, Taub, Dr. Haas und Genossen,
betreffend die Abänderung der Regierungsverordnung vom 24. Juni 1920, Nr. 395 Slg. d. G. u. Vdg., betreffend die Verhältnisse der Handlungsgehilfen.
Der Art. III. der Regierungsverordnung vom 24. Juni 1920, Nr. 395 S!g. d. G. u. Vdg. hat abgeändert zu lauten:
ť§ 2. Abs. 1 der Verordnung vom 28. Feber 1919, Nr. 108 Slg. d. G. u. Vdg. hat zu lauten:
ťDie dem Handlungsgehilfengesetze vom 16. Jänner 1919, Nr. 20 R. G. B. unterliegenden Dienstverhältnisse dürfen bis einschließlich zum Tage, an welchem diese Verordnung Wilksamkeit erlangt, nur vom Dienstnehmer, jedoch nicht vom Dienstgeber gekündigt werden. Eine vom Dienstgeber in der Zeit zwischen dem 1. Oktober 1920 und dem Tage, an welchem diese Verordnung in Wirksamkeit tritt, gegebene Kündigung, ist unwirksam, falls sie nicht den Bedingungen des folgenden Absatzes entspricht.
Beginnend mit dem Tage, an welchem diese Verordnung Wirksamkeit erlangt, kann das Dienstverhältnis vom Dienstgeber mangels eines für den Dienstnehmer günstigeren kollektiven oder individuellen Dienstver trages nur gemäß § 20 Abs. 1 des Handlungsgehilfengesetzes gekündigt werden. Die Kündigungsfrist, welche stets mit dem Ende eines Kalendervierteljahres ablaufen muß, hat jedoch bei Dienstverhältnissen, welche im Zeitpunkte der Kündigung mehr als 2 und nicht mehr als 5 Jahre dauerten, 2 Monate, bei einer Dienstdauer von über 5 bis zu 10 Jahren 3 Monate und bei einer Dienstdauer von mehr als 10 Jahren 6 Monate zu betragen. In die anrechenbare Dienstdauer ist die im Kriegsdienste verbrachte Zeit einzurechnen, während welcher nach § 2 der Verordnung vom 9. Jänner 1919, Nr. 15 Slg. d. G. u. V. das Dienstverhältnis nicht aufgelöst werden konnte.Ť
Begründung:
Die wirtschaftlichen und sozialen Verhältnisse, welche zur Erlassung der Verord nung, vom 9. Jänner 1919, Nr. 15 Slg. d. G. u. V. führten, sind im verschärften Maße wieder eingetreten. Es ist daher notwendig, die Auflösung sämtlicher dem Handlungsgehilfengesetze unterliegenden Dienstverhältnisse durch Kündigung vorübergehend u. zw. vorläufig bis zum 31. März 1921 unmöglich zu machen. Die Abstufung der Kündigungsfristen für die Auflösung von Dienstverhältnissen zu einem späteren Termine nach der Dienstdauer ist notwendig, weil insbesondere bei krisenhaften Verhältnissen für ältere Dienstnehmer die Stellungssuche schwieriger ist als für jüngere. Die Beschränkung des Kündigungsrechtes des Dienstgebers ist ein Akt sozialer Gerechtigkeit, damit der Dienstgeber in Zeiten sinkender Prosperität seines Unternehmens sich der bei ihm angestellteil Dienstnehmer nicht rasch entledige. Die vorgeschlagene Fassung soll auch dazu dienen, das in der Praxis vielfach aufgetretene Mißverständnis, daß die Verordnung vom 24. Juni 1920, Nr. § 95 Slg. d. G. u. V. sich in ihrer Gänze mir auf Heimkehrer beziehe, für die Zukunft auszuschließen. Daß die Dauer des Kriegsdienstes, während welcher das Dienstverhältnis nach § 2 der Vdg. vom 9. Jänner 1919, Nr. 15 Slg. d. G. u. V. nicht aufgelöst werden konnte, in die für das Ausmaß der Kündigungsfrist entscheidende Dienstdauer einzurechnen ist, ist eine logische Folge der Aufrechterhaltung des Dienstverhältnisses während des Kriegsdienstes. Eine ausdrückliche diesbezügliche Bestimmung ist jedoch notwendig, um die in der Auslegung des § 2 Ab. 2 der Vdg. vom 28. Feber 1919, Nr. 108 Slg. d. G. u. V. aufgetauchten Zweifel für die Zukunft auszuschließen In formeller Beziehung wird beantragt, diesen Antrag dem sozialpolitischen und dem Rechtsausschuße zuzuweisen.
Prag, am 2. Dezember 1920.
Hirsch, Taub, Dr. Haas,
Palme, Warmbrunn, Kirpal, Hillebrand, Dr. Hahn, Pohl, Uhl, Grünzner, Häusler, Kaufmann, Heeger, Röscher, Deutsch, Dr. Czech, R. Fischer, Jokl, Kreibich, Dr. Holitscher, Schweichhart, Hackenberg, Beutel.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1073.
Návrh
poslanců Hirsche, Tauba, Dra Haase a druhů
na změnu vládního nařízení ze dne 24. června 1920, č. 395 sb. z. a n. o poměrech obchodních pomocníků.
Čl. III. vládního nařízení ze dne 24. června 1920, č. 395 sb. z. a n. nechť změněn zní takto:
ť§ 2 odst. 1. nařízení z 28. února 1919, č. 108 sb. z. a n. nechť zní:
Služební poměry podléhající zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1919, č. 20 ř. z. smějí býti až včetně do dne, kdy toto nařízení nabude působnosti, vypověděny jen od zaměstnance, nikoliv od zaměstnavatele. Výpověď zaměstnavatelova, daná v době mezi 1. říjnem 1920 a dnem, kdy toto nařízení nabude platnosti, jest neplatná, neodpovídá-li podmínkám následujícího odstavce.
Počínaje dnem, kdy toto nařízení nabude platnosti, může býti služební poměr zaměstnavatelem vypovězen, není-li kolektivní nebo individuelní služební smlouvy, jen podle § 20 zákona o obchodních pomocnících. Výpovědní lhůta, která musí uplynouti vždy s koncem čtvrti kalendářního roku, nechť však činí při služebních poměrech, které v době výpovědi trvaly více než 2 roky, ne však více než 5 let, 2 měsíce při služební době delší než 5leté do 10 let 3 měsíce, a při služební době více než 10leté 6 měsíců. Do služební doby, jež má se započítati, budiž započítána doba, ztrávená ve válce, během níž služební poměr nemohl býti zrušen podle § 2 nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 15 sb. z. a n.Ť
Odůvodnění.
Hospodářské a sociální poměry, které vedly k vydání nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 15 sb. z. a n., dostavily se opět ve zostřené míře. Jest proto nutno, znemožniti přechodně, a to prozatím do 31. března 1921 zrušení výpovědí všech služebních poměrů podléhajících zákonů o obchodních pomocnících. Jest nutno, aby výpovědní lhůty pro zrušení služebních poměrů byly odstupňovány v pozdější termíny dle služební doby, ježto hledání místa zvláště v dobách krisí jest těžší pro starší pracovníky než mladší. Omezení práva na výpověď jest činem sociální spravedlnosti, aby zaměstnavatel v dobách klesající prosperity svého podniku nezbavil se co možno nejrychleji zaměstnaných u něj dělníků. Navržená znění mají sloužiti také k tomu, aby napříště odstranila v praxi často se vyskytnuvší nedorozumění, že nařízení ze dne 24. června 1920, č. 395 sb. z. a n. v plném znění vztahuje se jen na navrátivší se z vojny. Že doba válečné služby, během níž služební poměr nemohl býti zrušen dle § 2 nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 15 sb. z. a n., má se započítati do služební doby rozhodné pro vyměření výpovědní lhůty, jest logickým důsledkem udržování služebního poměru během válečné služby. Jest však zapotřebí výslovného, na to se vztahujícího ustanovení, aby se napříště odstranily vyskytnuvší se pochybnosti ve výkladu § 2 odst. II. nařízení ze dne 28. února 1919, 6. 108 sb. z. a n. Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně politickému a právnímu.
V Praze dne 2. prosince 1920.
Hirsch, Taub, Dr. Haas,
Palme, Warmbrunn, Kirpal, Hillebrand, Dr. Hahn, Pohl, Uhl, Grünzner, Häusler, Kaufmann, Heeger, Roscher, Deutsch, Dr. Czech, R. Fischer, Jokl, Kreibich, Dr. Holitscher, Schweichhart, Hackenberg, Beutel.