Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1090.
Návrh
poslanců dra Matouška, dra Rašína, dra Meissnera, Stříbrného, Bradáče, dra Dolanského, Modráčka a soudruhů
na vydání zákona o soudcovských přídavcích služebních.
Zákon
ze dne ...................................................................... 1920,
o soudcovských přídavcích služebních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Každému soudci z povolání oboru ministerstva spravedlnosti a nejvyššího správního soudu přísluší soudcovský služební přídavek v obnosu 6.000 K ročně, vyplácený v měsíčních lhůtách předem.
§ 2.
Stejný služební přídavek přísluší úředníkům státního zastupitelství vyšlým ze stavu soudcovského.
§ 3.
Čekatelé soudcovští obdrží jako soudcovský čekatelský přídavek zvýšení požitků jinak jim příslušejících v prvním roce 3.600 K, ve druhém roce 4.800 K; tento soudcovský čekatelský přídavek vyplácí se měsíčně předem.
§ 4.
Služební soudcovské přídavky v §u 1 a §u 2 ustanovené jsou součástí stálých služebních příjmů a započítávají se úplně pro výměru výslužného.
§ 5.
Dosavadní služební a činovní přídavky nejsou tímto zákonem dotčeny.
§ 6.
Zákon tento jest účinným dnem 1. prosince 1920, provede jej ministr spravedlnosti a ministr financí.
Důvodová zpráva
k zákonu o soudcovských služebních přídavcích.
Podle ústavní listiny Československé republiky ze dne 29. února 1920, číslo 121 Sb. z. a nař. vysloveno jest zásadní zvláštní postavení soudců ve státě a ustanoveno, že služební poměry soudců upraví zvláštní zákon a tudíž o jejich právech a povinnostech služebních vydána bude zvláštní služební pragmatika.
Podle hlavy IV. téhož zákona §u 100 zakázáno jest soudcům na rozdíl od ostatních státních zaměstnanců zastávati jakékoliv jiné placené stálé neb občasné vedlejší zaměstnání.
Poněvadž podle §u 98 téhož zákona zabezpečena býti má naprostá nezávislost soudcovská, jest zajisté prvým požadavkem, aby soudce byl nezávislý hospodářsky, materiálně a aby tedy jeho služební požitky byly přiměřeně k tomu upraveny.
Dnešní služební příjmy soudců požadavku tomu naprosto neodpovídají, neboť mají tentýž plat a vedlejší přídavky jako ostatní státní úředníci stejné kategorie, o nichž všeobecně se uznává, že sotva stačí k uhájení existence. Při tom nemají však až na nepatrné výminky vedlejších příjmů služebních nebo jiných výhod, jak tomu jest v oborech jiných.
Také není možno při činnosti soudcovské honorovati zvláště práci přes čas, jako se to děje nyní ve všech zaměstnáních a u jiných konceptních úředníků, poněvadž práce soudcovská nedá se měřiti časem, vyžadujíc stálého studia a zvláštní přípravy pro rozhodnutí, zasahujíc do nejrůznějších oborů práva a nejrozmanitějších otázek hospodářských a sociálních.
Toto stanovisko uznal a za své přijal i rozpočtový výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění ve své resoluci i poslanecká sněmovna sama schválivši resoluci tu.
Za stejných důvodů, ale zvláště ještě pro naprostý nedostatek dorostu soudcovského, ježto pro právníky v jiných oborech a zejména ve službách soukromých poskytují se podmínky daleko příznivější, nutno jest zvýšiti také adjuta čekatelů, nemá-li soudcovství ve státu pro nedostatek soudců jíti vstříc naprostému úpadku.
Také pan ministr spravedlnosti uznal ve schůzi rozpočtového výboru neutěšitelný tento stav soudnictví a nutnost nápravy a slíbil, prohlašuje, že vše nedá se odkládati na měsíce, ba ani na týdny, že v nejbližší době podá Národnímu shromáždění návrh zákona na úpravu soudcovských přídavků.
Poněvadž není možno v nejbližší době uzákoniti obšírnou služební pragmatiku, soudcovskému stavu však pomoci se musí ihned a poněvadž návrh ministerstva dosud podán nebyl, podává se tento iniciativní návrh.
Soudcové na valné schůzi svazu československých soudců usnesli se na tom, aby přídavek soudcovský byl jednotný, poněvadž stav soudcovský vyžaduje stejného předběžného vzdělání, stejné nezávislosti a stejně usnadněných podmínek existenčních bez rozdílu věku a tříd. Podobný přídavek jednotný zaveden byl v poslední době v Jugoslávii i v Polsku a byl až do nedávna i na Slovensku zaveden z dob dřívějších a dokonce byla úhrada jeho do rozpočtu za rok 1920 pojata. Při tom ponechávají soudcové úpravě příjmové ve služební pragmatice, aby hodnotila jednotlivé vyšší výkony soudcovské příslušnými přídavky.
Podle usnesení toho má soudcovský přídavek činiti nejméně 6.000 Kč, vyplácen býti měsíčně předem a tvořiti součást základního platu soudcovského do pense započítatelného.
Podle rozpočtu pro rok 1921 jest v republice československé 2.547 soudců, 280 státních zástupců z kruhů soudcovských, 35 soudců nejvyššího správního soudu a 338 čekatelů.
Jednotný přídavek vyžadoval by podle toho celkového nákladu za rok 1921 nejvýše 18,5.22.000 K.
Úhrada pro rok 1921 dána byla:
1. Škrty učiněnými k tomu rozpočtovým výborem ve výši per 9,000.000 Kč.
2. 100%ním zvýšením soudních poplatků, které podle zkušeností vyneslo by nejméně 10,000.000 Kč.
Pro rok 1920 poskytují dostatečnou úhradu úspory interkalární v ministerstvu spravedlnosti docílené.
Pro další dobu, pokud by nebyla uzákoněna zvláštní soudcovská pragmatika, došel by přídavek úhrady ve zvýšených poplatcích soudních, které jistě docílí většího výnosu a budou stoupati se stoupající agendou soudní.
Ve směru formálním navrhuje se, aby návrh tento jako pilný přikázán byl výboru rozpočtovému a státně-zřízeneckému se lhůtou 5ti denní.
V Praze dne 15. prosince 1920.
Dr. Matoušek, Dr. Rašín, Dr. Meissner, Stříbrný, Bradáč, Dr. Dolanský, Modráček,
Stejskal, Hudec, Dr. Lukavský, Dyk, Dr. Hajn, Dr. Kramář, Petrovický, Purkyňová, Špaček, Zavřel, Dr. Stránský, inž. Bečka, Bergman, inž. Novák, G. Navrátil, Votruba, Veverka.