3. zřízením jednotné základny pro výpočet úroků, t. j. stanovením povinnosti platit úroky z prodlení z celkové berní povinnosti (jak z daně státní tak i ze všech přirážek a příspěvků samosprávných svazků (a přiřknutím vypočtených úroků z prodlení výhradně státu.
Kdyby se povinnost k placení úroků z prodlení nerozšířila na všechny přirážky, činily by úroky z prodlení stanovené 10 procenty ohledně přímých daní podléhajících přirážkám 2—3% celkového nedoplatku a navrhované zvýšení úroků z prodlení nemělo by pak na rychlé placení daní pražádného účinku.
V hospodářství samosprávných svazků nehrály dosud příjmy z úroků z prodlení žádnou význačnou roli, uváží-li se, že čistý výnos z úroků z prodlení obnášel pro zemský fond český za rok 1917 ... 437.276 K 76 h,
za rok 1918 ... 532.823 K 76 h,
a že na Moravě vybráno bylo na úrocích z prodlení v roce 1917
z přirážek zemských ... 162.672 K 92 h,
z přirážek obecních ... 142.962 K 56 h, (při 3139 obcích).
V menších obcích byl příjem z úroků z prodlení z obecních přirážek tak nepatrný, že se obce řadou vzdávaly písemně nároku na úroky z prodlení, aby bernímu úřadu usnadnily manipulaci a ušetřily práce. Avšak ani ve velkých městech a průmyslových centrech nedocílilo se nějakých význačnějších výsledků. Tak bylo na př. v Brně, kde předpisy na daních podléhajících přirážkám jdou do milionů a počet daňových kont činí asi 27.000 vybráno v roce 1919 na úrocích z prodlení z obecních přirážek jenom 32.613 K.
Může se směle říci, že ztráta úroků z prodlení bude autonomním svazkům úplně vynahražena prospěchem, který jim kyne z rychlejších plateb daňových, jichž bude jistě docíleno, budou-li moci berní úřady věnovati čas a síly, kterých vyžaduje úmorné vypočítávání a rozdělování úroků z prodlení, agendě exekuční, vymáhání nedoplatků.
Vzhledem k tomu, že se v zemích českých přímé daně se všemi přirážkami nyní vybírají a účtují hromadně, a země, okresy a obce dostávají měsíční kvóty z celkové platby dle předpisu a roku minulého, nebyl by nárok samosprávných korporací na úroky z prodlení odůvodněn.
Stát má na úroky z prodlení i z přirážek a příspěvků fondovních právo tím spíše, že přirážky tyto vybírá svými orgány a autonomním svazkům odvádí. Z téže příčiny se také stát — dle návrhu — tam, kde vybírání přímých daní a přirážek obstarávají obce svými berními úřady, t. j. v městech s vlastním statutem, na Slovensku a Podkarpatské Rusi v městech s regulovaným magistrátem nebo právem municipálním, vzdává navzájem nároku na úroky z prodlení i z daní státních ve prospěch pokladen dotyčných měst.
Řečená města obstarávají vybírání přímých daní a přirážek v přenesené působnosti, a sice města s vlastním statutem v zemích českých na základě svých obecních zřízení (Praha — § 88 obec. zřízení ze 27. dubna 1850, Liberec — § 88 zákona ze dne 28. června 1889, č. 43 z. z., Brno — § 38, č. 2, zák. z 3. května 1905, č. 56 z. z., Jihlava — § 68 zák. z 24. listopadu 1874, č. 64 z. z., Kroměříž — § 68 zák. z 18. února 1870, č. 25 z. z., Olomouc — § 65 zák. z 24. ledna 1866, č. 6 z. z., Uh. Hradiště — § 68 zák. z 9. května 1867, č. 18 z. z., Znojmo — § 65 zák. z 20. ledna 1867, č. 5 z. z., Opava — §§ 78 a 79 zák. z 20. ledna 1866, č. 10 z. z., Frýdek — § 78 a 79 zák. z 8. prosince 1869, č. 4 z. z. ex 1870). Na města municipální (Bratislava, Báňská Štavnice, Komárno, Košice) a města s regulovaným magistrátem, jichž jest 30, přeneseno vybírání a vymáhání daní státních uher. zák. čl. XLIV. z roku 1883 (§ 42). XI. z roku 1919 a LIII. z roku 1912. Na základě cit. obecních zřízení jest státní správě vyhrazeno dáti přenesenou působnost dotyčných obcí obstarávati zcela nebo z části a na vlastní útraty svými orgány.
V Čechách obstarávalo dosud vybírání daní a přirážek vedle měst statutárních ještě jiných 965 obcí; kromě toho vybíralo si zde 6721 obcí samo své obecní přirážky. Podobně 180 obcí také ve Slezsku. Administrativní cestou bylo právě učiněno opatření, aby tento nezákonný resp. přímo protizákonný stav byl odstraněn a od 1. ledna 1921 vybírání daní se všemi přirážkami ve všech obcích v Čechách a ve Slezsku s výjimkou měst statutárních — na Moravě je tomu tak již od roku 1913 — bylo převzato státními berními úřady. Časem hodlá fin. správa převésti vybíráni daní a přirážek také v městech statutárních na státní berní úřady.
Také na Slovensku a Podkarpatské Rusi děje se vybírání daní a přirážek obecními orgány nejen v městech s regulovaným magistrátem a s právem municipálním, nýbrž také ve všech t. zv. malých a velkých obcích, ovšem jen pokud roční náležitost poplatníkova na daních v obci nepřesahuje 200 K (§ 77 výn. uher. min. fin. č. 50.000 z roku 1913). Avšak úkol ten obstarávají zde nyní obecní notáři, kteří po rozumu zákona z 22. března 1920, čís. 211 Sb. z. a n. jsou úředníky státními, placenými ze státní pokladny. Dle § 14, cit. zákona jsou sice obce povinny poskytnouti notáři naturální byt (případně odváděti pokladně státní příbytečné) a potřebné úřední místnosti a nésti náklad na udržování otopu, osvětlení a čistění těchto místností, za to však obstarává notář též věci obecní.
Zavedením jednotných čtvrtletních lhůt platebních, stanovením vhodného úrokového procenta a zřízením jednotné základny pro výpočet úroků z prodlení bude tento podstatně zjednodušen. Ovšem jedna závada zůstane vždycky: dodatečné odpisy a předpisy daní, jichž nelze se úplně nikdy vystříhati.
Dle ustanovení §u 28 zák. článku LIII z roku 1912 (§ 75 nařízení uher. min. fin. č. 50.000 z roku 1913) podléhá na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úrokům z prodlení každý předpis daně bez ohledu na svou výši, a čítají se úroky z prodlení již od 1 koruny počínajíc; za to jsou od úroků z prodlení osvobozeny: státní pokladny, daně vybírané srážkou při výplatě služebních požitků, pensí a jiných zaopatření, dále výrobková daň I. třídy a daň ze zbraní (§ 28 z čl. LIII. z roku 1912, § 2 z. čl. VI. z roku 1913 a § 75 cit. nař. uher. min. fin. č. 50.000 z roku 1913).
V zemích historických platný zákon z 9. března 1870, z. ř. č. 23 resp. z 23. ledna 1892, z. ř. č. 26 nezná žádných specielních výjimek z povinnosti k placení úroků z prodlení, stanoví však úroků prosté minimum daně, ukládaje povinnost k placení úroků jen potud, pokud ta která daň sama o sobě — ovšem v celém berním okrese — převyšuje ročně 100 K (§ 1 cit. zák.).
Téže zásady drží se i zemské zákony, jimiž v Čechách a na Moravě zavedeny byly úroky z prodlení ze zemských, pokud se týče obecních přirážek. Stanoví totiž jednotně, že povinnost k placení úroků z prodlení nastává, přesahuje-li státní daň přirážce podléhající za celý rok obnos 100 K.
Zásadě rovnosti všech a duchu doby odpovídá lépe, všeobecné osvobození, plynoucí ze stanovení úroků prostého minima bez ohledu na druh daně, než specielní osvobození jednotlivých druhů daní, které by nad to při kumulativním účtování daní (předpisů i plateb) bylo vypočítávání úroku z prodlení na závadu.
Při počítání úroků z prodlení dle celého úhrnu, všech daní a přirážek dohromady (a nikoliv dle jednotlivých druhů daní) nelze však užíti ustanovení §u 1 zákona z 9. března 1870, čís, 23 z. ř., dle něhož povinnost k placení úroků z prodlení nastává, pokud ta která daň sama převyšuje ročně 100 K, a nutno toto dosavadní ustanovení nahraditi ustanovením, že povinnost platiti úrok z prodlení je závislou od výše celkové roční náležitostí (všech daní včetně přirážek a příspěvků) poplatníkovy v téže berní obci.
Pak ovšem ale jest nezbytno úroků prosté minimum vzhledem k válečným a fondovním přirážkám, přiměřeně zvýšiti, a tu se zdá vhodnou hranice 500 K (válečné přirážky 100%, zemské skoro 100%, ostatní aspoň 200%, tedy 100 K + 400% = 500). Zvýšení této hranice se nedoporučuje, ježto by tím pominul příznivý vliv povinnosti k placení úroků z prodlení u velkého počtu poplatníků ne právě malých.
Dále doporučuje se v zájmu jak jednodušší manipulace, tak i poplatníků, roční náležitost, která má býti pro zjišťování úroků prostého minima směrodatnou, také místně omeziti tak, aby na váhu padala náležitost poplatníkova v té které obci a nikoliv, jak dosud, v celém berním okrese.
Takto stanoveným úroků prostým minimem ve spojení s tím, že povinnost k placení úroků z prodlení nastává zpravidla teprve, jestliže splatná daň s přirážkami nebyla zaplacena během 6 neděl, počítajíc ode dne splatnosti, bere se dostatečný zřetel na poplatníky, kteří až dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úrokům z prodlení nepodléhali.
Úroky náhradní.
Zvýšení a jednotná úprava úroků z prodlení v celé oblasti republiky vyvolává nutnost, zvýšiti a jednotně v celé říši upraviti též úroky náhradní, které stát — dosud ovšem jen v zemích historických — po rozumu cís. nař. z 16. července 1904, č. 79 ř. z. a §u 28 zák. z 8. března 1876, č. 26 ř. z. ve znění článku II. zákona z 23. ledna 1892, č. 26 ř. z. za určitých přísných podmínek nahrazuje z daní a poplatků stranou přeplacených.
Výše úroků náhradních rovnala se dosud výši úroků z prodlení. V osnově zákona o přechodném zvýšení úroků z prodlení a náhradních, která byla loňského roku pod č. tisku 1827 Národnímu shromáždění ku projednání předložena a pak zase odvolána, byly navrhovány 10% úroky z prodlení ale jen 5% úroky náhradní s odůvodněním, že již toto procento převyšuje úrok docílitelný uložením peněz u peněžních ústavů, ba i úrok mnohých papírů ukládacích. Nicméně bylo v sezení finančního výboru ze dne 27. listopadu 1919 nezávazně usneseno, že má býti stanovena jak pro úroky z prodlení, tak pro úroky náhradní sazba jednotná. Vzhledem k tomu navrhuje se v nynější osnově, aby úroky náhradní byly placeny ve výši úroků z prodlení.
Ostatní zde navrhovaná úprava úroků náhradních záleží:
1. ve zrušení úroků náhradních z berních pokut;
2. v rozšíření povinnosti k placení úroků náhradních na všecky samosprávné přirážky a příspěvky vybírané k přímým daním
3. ve zmírnění podmínek, za kterých poplatníku přísluší nárok na úroky náhradné;
4. v zavedení úroků náhradních na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
ad 1. Podle §u 1 cís. nař. ze dne 16. července 1904, č. 79 ř. z. jest stát povinen platiti úroky náhradní také z berních pokut, pokud částka, která má býti vrácena, činí 100 K, ačkoliv úrokům z prodlení berní pokuty nepodléhají — ani na Slovensku a Podkarpatské Rusi ne. Tuto nesrovnalost lze odstraniti buď zavedením také úroků z prodlení pro berní pokuty nebo zrušením úroků náhradních.
Poněvadž úroky z prodlení z berních pokut právnicky nedají se dobře odůvodniti a proto asi také ani u důchodkových pokut nejsou zavedeny, nezbývá než zrušit dosavadní povinnost k placení úroků náhradních z berních pokut.
ad 2. Dle dosavadních správních ustanovení nemají ani země, ani obce, oprávněné vybírati z přirážek včas nezapravených úroky z prodlení, povinnosti platiti úroky náhradní z indebite placených přirážek zemských pokud se týče obecních. Avšak vzhledem k návrhům činěným v této osnově v příčině úroků z prodlení ze samosprávných přirážek, doporučuje se rozšířiti povinnost k placení úroků náhradních též na všecky samosprávné přirážky a příspěvky, které se vybírají k přímým daním.
Úroky náhradní z přirážek má nésti stát, který si ponechává i úroky z prodlení ze všech přirážek.
Kde úroky z prodlení z daní i z přirážek ponechávají se obcím, musí ovšem i úroky náhradní jak ze státních daní tak i ze všech přirážek nésti dotyčné obce.
ad 3. § 1 cís. nař. ze dne 16. července 1904, č. 79 ř. z. praví, že poplatník má nárok na úroky náhradní z částek přímých daní (a pokut v příčině těchto daní uložených), které byly (od něho) neprávem přijaty a proto hotově vráceny.
Praxe byla ovšem mírnější než cit. přísné ustanovení a připouštěla nárok na úroky náhradní také v takových případech, kde neprávem přijaté (odepsané) částky sice nebyly, ale dle platných předpisů mohly býti hotově vráceny. Doporučuje se, aby tato mírnější praxe byla uzákoněna.
ad 4. Dle §u 26 uher. zák. článku XI z roku 1909 (§ 76 nař. uher. min. fin. č. 50.000 z r. 1913) nemá na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poplatník nároku na úroky náhradní a smějí mu v případech vrácení daně z jakéhokoliv titulu vyplaceny býti jen úroky z prodlení, které skutečně sám zaplatil.
Výjimkou stanoví § 24 zák. čl. XXIX z roku 1916, když strana složí v hotovosti na zajištění daně z válečných zisků větší obnos než činí dodatečný předpis, daně té, že se jí má vrátiti přeplacený obnos a 5% úroky náhradní.
Náhrada úroků z obnosů na poplatky zaplacených, ale následkem rekursu poplatníkovi vrácených uherskými zákony taktéž není přiznána.
Vzhledem k potřebě jednotného zákonodárství v celém státe Československém jest nezbytno ustanovení o placení úroků náhradních rozšířiti na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
V jednotlivostech se poznamenává:
K §u 3 osnovy:
Poněvadž počátkem berního roku daně a přirážky zpravidla ještě nejsou, ba některé daně (jako na př. daň důchodová, daň z příjmu) ani nemohou, býti předepsány, ježto během měsíce ledna se podávají teprve daňová přiznání, jest za účelem docílení pravidelných plateb a aby se zabránilo přílišnému vzrůstu nedoplatků, nutno zachovati (v odstavci 1) dosavadní ustanovení §u 5 zák. z 9. března 1870 ř. z. čís. 23, resp. §u 26 odst. 3 uher. zák. čl. XI z r. 1909, ovšem s výhradou, že výslovně se z ustanovení toho vyjímají daně, ohledně nichž něco jiného plyne ze zákonů, jimiž byly zavedeny.
Sem patří především daně, které se vybírají srážkou a odvádějí státní pokladně pozadu a to:
a) daň důchodová, která se dle §u 133 zák. o daních osobních vybírá srážkou a dlužníkem odvádí během 14 dnů po uplynutí čtvrtletí, v němž srážka měla býti vykonána (§ 134 zákona ze dne 25. října 1896 ř. z. č. 220) pokud se týče během 14 dnů po sestavení pololetní účetní závěrky, nejdéle však do 1. října běžného resp. do 1. dubna příštího roku (§ 2 nař. vlády, ze dne 17. července 1919, čís. 405 Sb. z. a n.);
b) úroková daň z jistin, uložených v peněžních ústavech (na Slovensku a Podkarpatské Rusi);
c) dávka z tantiém, která se dle čl. II. výnosu min. financí z 18. března 1914, čís. 65 ř. z. vybírá za obdobného použití ustanovení §§ 133 až 136 zákona ze dne 25. října 1896 z. ř. č. 220, tím způsobem, že dotyčné akciové společnosti nebo komanditní společnosti na akcie při výplatě požitků dávkou stížených srazí zatím dávku z toho připadající ve výší 10% a odvedou ji do 14 dnů po uplynutí příslušného čtvrtletí, resp. onoho čtvrtletí, ve kterém úhrnná výplata dávkou stižených požitků během berního roku až do té doby dosáhla obnosu 5000 K, státní pokladně. Dále patří sem:
1. Daň výdělková ze živností podomních a kočovních,
2. taxa vojenská,
3. všecky daně z výměny, (odkupu) výslužného a z odbytného,
4. daň ze zbraní,
5. daň z lovu,
6. daň z výhry,
7. daň z válečných zisků neb válečná, která se nepředpisuje pro ten neb onen berní rok, nýbrž z vyšších zisků toho neb onoho kalendářního roku, tudíž berního roku vůbec nemá,
8. dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku.
V §u 5 zákona z 9. března 1870, č. 23 ř. z., jakož i v odst. 3. §u 26 zák. čl. XI z roku 1909 mluví se jen o daních a nikoliv též o přirážkách; avšak již vzhledem k tomu, že se v navrhovaném zákoně stanoví povinnost ku placení úroků z prodlení všeobecně jak pro státní daně tak i samosprávné přirážky, jest záhodno, aby také povinnost ku placení dle posledního předpisu byla stanovena v příčině daní i přirážek. Okolností, že pro samosprávné přirážky takového ustanovení dosud nebylo a že země, okresy, obce, obchodní komory oznamují výši svých přirážek velmi pozdě, často až ke konci roku, trpí berní agenda a rovněž zájem těchto korporací již léta.
30 denní lhůta ku placení dodatků navrhuje se, aby se poskytlo času stranám k opatření platidel, bernímu úřadu ku provedení upravených předpisů v úředních záznamech.
K §u 4.
Úroky z prodlení počítají se jako dle §u 28 bodu 1. uher. zák. čl. 53 z roku 1912 ode dne splatnosti a nikoliv podle §u 3 zákona z 9. března 1870, ř. z. č. 23, teprve od následujícího dne, ježto počítání ode dne splatnosti odpovídá obchodním zvyklostem a jest mimo to též jednodušší.
Exekvovatelnost nezaplacených daní začíná — taktéž souhlasně s ustanovením platným dosud na Slovensku a Podkarpatské Rusi (§ 132 nař. uher. min. fin. č. 50.000 z roku 1913) — současně s povinností k placení úroku z prodlení, a to šest neděl po dni splatnosti, kdežto v zákoně ze dne 9. března 1870, ř. z. č. 23 (§ 5) byla pro exekvovatelnost daní stanovena delší lhůta (čtyři neděle ode dne splatnosti) než pro povinnost k placení úroků z prodlení zřejmě jen vzhledem ku krátkosti poslední lhůty (14 dní ode dne splatnosti).
Ustanovení předposledního odstavce tohoto paragrafu má počítání úroků ještě dále usnadniti a současně odstraniti dosavadní rozdílnost mezi počítáním, úroků z prodlení z přímých daní na, jedné a poplatků na druhé straně.
K §u 15.
§ 21 zákona o dani z převodu statků stanoví: ťVrátí-li se zaplacená daň následkem stížnosti zcela neb z části, platí o ní obdobné ustanovení o nahražovacích úrocích (§ 28 zákona z 8. března 1876, č. 26 ř. z. ve znění čl. II. zák. z 23. ledna 1892, č. 26 ř. z.).Ť
Poněvadž přítomná zákonná osnova citovaná ustanovení zákona z 8. března 1876, č. 26 ř. z. a z 23. ledna 1892; č. 26 ř. z. ruší, mohla by vzniknouti pochybnost, co platí pak při dani z převodu statku v příčině úroků náhradních, přes to, že § 47 zákona o dani z převodu statků stanoví, že, není-li nic jiného stanoveno, lze užíti obdobně ustanovení poplatkových pravidel, která osnovou jsou nově upravována. Nutným ostatně jest. navrhovaný § 15 vzhledem k poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poněvadž zákon z 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n. výslovně stanoví míru náhradních úroků pěti ze sta (odst. 7 k §u 21), a toto ustanovení zákonné přítomnou osnovou se neruší.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen, a to vzhledem k velké naléhavosti věci v obou sněmovnách v jednání zkráceném ve smyslu §u 55 jedn. řádů a budiž přikázán jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 9. prosince 1920.
Ministr financí: