Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1504.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ......................................................... 1921,

kterým se mění ustanovení §u 1154 obč. zák.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 1154 b) obč. zák. ve znění cís. nařízení z 19. března 1916, čís. 69 ř. z., mění se a bude napříště zníti takto:

Zaměstnanci přísluší po čtrnáctidenním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše týdenní i tenkráte, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci nebo službu, pokud si toho nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

Nemůže-li zaměstnanec vykonávati práci nebo službu proto, že onemocněl anebo že utrpěl úraz, přísluší mu místo mzdy uvedené v odstavci 1. v třetím a Čtvrtém týdnu nemoci 10% jeho mzdy, v pátém a šestém týdnu nemoci 20% mzdy, v sedmém, a osmém týdnu nemoci 30% mzdy.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministrům spravedlnosti a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.

Důvodová zpráva.

Podle § 1154 b) všeobecného občanského zákoníka ve znění císařského nařízení z 19. března 1916, č. 69 ř. z., měl zaměstnanec nárok na mzdu týdenní, jestliže po 14denním zaměstnání pro nemoc nebo neštěstí bylo mu zabráněno na dobu poměrně krátkou, nepřesahující však jednoho týdne, konání práce, aniž by to byl zavinil úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Totéž pak platilo jestliže bylo dělníku zabráněno v práci jinou důležitou, jeho osoby se týkající příčinou bez jeho viny.

Úmyslem zákonodárce bylo tu zřejmě, aby dělníkovi v případě nemoci, neštěstí nebo jiné důležité události poskytnuta byla aspoň pro první týden hmotná potřebná pomoc. Ustanovení to stalo se však během doby předmětem častých sporů mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a bylo zejména z řad zaměstnavatelů na to poukazováno, že pro případ nemoci a úrazu je o dělníka postaráno na základě zákona nemocenského a úrazového a že v těchto případech je vlastně o dělníka postaráno nadbytečně na základě dvojího ustanovení zákonného. Dělník bral tu v případě nemoci nebo úrazu za prvý týden po případě až 160% mzdy.

Ustanovení toto jednak bylo označováno za popud k simulacím, jednak však nepřihlíželo k té závažné okolnosti, že vlastně to není prvý týden nemoci, kdy dělník potřebuje zvláštní pomoci hmotné, nýbrž že to jsou právě další týdny nemoci, ve kterých dělník by potřeboval hmotné podpory a kdy potřeba této pomoci stoupá.

Z těchto důvodů ministerstvo sociální péče jednalo se zájemníky obou straň o změně ustanovení § 1154 b), jsouc si toho vědomo, že výhody tohoto ustanovení byly pro dělníky nabytým právem. Bylo proto ponecháno i v novém znění § 1154 b) ustanovení, že přísluší zaměstnanci po 14denním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše týdenní i tenkráte, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci nebo službu, pokud si toho nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

Odstavec 2. nynějšího znění vylučuje však za tohoto nároku případy, jestliže dělník nemohl práci vykonávati pro nemoc nebo proto že utrpěl úraz, kdy je o něho postaráno v prvém týdnu na základě zákona nemocenského a úrazového. Naproti tomu však místo 100% mzdy za prvý týden přiznává nové znění dělníku nárok na 10% mzdy v třetím a čtvrtém týdnu, na 20% mzdy v pátém a šestém týdnu, na 30% v sedmém a osmém týdnu nemoci.

Ustanovení toto zdánlivě znamená pro zaměstnavatele vyšší zatížení v tom směru, že zaměstnavatel místo 100% mzdy za prvý týden má nyní platiti v třetím až osmém týdnu celkem 120% mzdy. Nedůvodnost námitky, že jde o vyšší zatížení zaměstnavatele, plyne však z dat vidných z uvedených dále tabulek, jež jsou zpracovány na podkladě nejnovější statistiky "Krankheits- und Sterblichkeits-Verhältnisse in der Ortskrankenkasse für Leipzig und Umgegend" z období 1. I. 1888 až 30. IV. 1905. (Vydáno 1910.)

V sériových tabulkách výše zmíněné statistiky jsou uvedeny případy onemocnění na začátku jednotlivých týdnů. Z těchto čísel byly zjištěny methodou numerické integrace případy, jež průměrně během jednotlivých týdnů probíhaly. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce, jejíž poslední sloupec udává, v jakém poměru je hospodářský účinek ustanovení nového proti původnímu.

Ze ......... případů onemocnění počátečního, ve věku ......... proběhlo průměrem během ......... týdne.

Na př. pro mužského zaměstnance ve skupině věkové 15—24, položíme-li hospodářský účinek původního ustanovení za rovný 100, značí změna, § 1154 b) snížení na 136% původního účinku.

Přihlížíme-li k rozvrstvení dle věku v našich nemocenských pokladnách (v období 1906—1910), lze na podkladě výše uvedených čísel pro celek zaměstnanců, bez rozdílu věku a pohlaví odhadnouti, že poskytuje se jim uvedenou změnou § 1154 b)

jedna pětina až jedna čtvrtina toho, co jim poskytovalo znění původní.

Plyne tedy z vývodů svrchu na základě dobrého zdání pojistně-technického oddělení ministerstva sociální péče uvedených, že zatížení zaměstnavatelů z nynější změny § 1154 b) v případě onemocnění a úrazu sníženo bude na pouhou pětinu až čtvrtinu původní povinnosti.

Podáním této osnovy zákona vyhovuje dále vláda resoluci, kterou poslanecká sněmovna Národního shromáždění přijala ve schůzi dne 20. prosince 1920 při projednávání osnovy zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci. Resoluce tato byla důsledkem dojednání stran, jež stanovilo nynější znění § 1154 b) jakožto kompensaci výhod vyplývajících pro zaměstnance z novely k zákonu nemocenskému (zákon z 22. prosince 1920, č. 689 sb. z. a n.), jež přinesla dělnictvu jednak značné zvýšení dávek nemocenských, jednak zvýšení vlivu dělníků v představenstvu nemocenských pokladen.

Po stránce formální navrhuje se, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v poslanecké sněmovně a po schválení touto sněmovnou i v senátě výboru sociálně-politickému k brzkému podání zprávy.

V Praze dne 21. ledna 1921.

Ministr sociální péče:

Dr. Gruber, v. r.