Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Aktiva

státního hospodářství za listopad a prosinec 1918.

Ve smyslu § 10. zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., předkládá Nejvyšší účetní kontrolní úřad závěrečný účet všech státních příjmů a vydání za období listopad-prosinec 1918 ve dvou sešitech s přílohami a dovoluje si připojiti k své předloze tento výklad:

Národními vládami zúčastněných států byl shodně prohlášen 31. říjen 1918 jako dissoluční den pro likvidaci Rakousko-Uherska. Počíná tedy státní hospodářství československé republiky dnem 1. listopadu 1918.

Nařízením ministerstva financí ze dne 27. prosince 1918, č. 7. sb. z. a n. z roku 3939, byl rok rozpočtový 1. lednem 1919 počínaje zase uveden v soulad s rokem kalendářním; o státní hospodaření v roce 1919 bylo tehdy až do uzákonění řádného rozpočtu provisorním budgetem postaráno.

Za období posledních dvou měsíců roku 1918 nebylo však pro správní území Československé republiky vlastního hospodářského plánu, jenž by tvořil náležitý podklad pro účetní závěrku za ono období.

Z tohoto mimořádného stavu nalezeno bylo východisko v nařízení ministerstva financí ze dne 11. července 1919, č. 43.462, vydaném v dohodě s Nejvyšším účetním kontrolním úřadem, jenž právě krátce před tím byl zahájil svoji úřední činnost.

Ve smyslu tohoto nařízení bylo účetní závěrku za dobu od 1. listopadu 1918 do 31. prosince 1918 sestaviti pouze ve formě pokladničního účtu, rozděleného dle kapitol, titulů, paragrafů atd. rakouského rozpočtu pro správní rok 1918-19 vydaného, avšak bez porovnání s rozpočtovými obnosy.

Ony příjmy a výdaje, jichž splatnost, vztažně právní důvod spadá v dobu před prvním listopadem 1918, bylo pak vykázati u dotčených rozpočtových položek ve zvláštním sloupci.

Povinnost dle řečených zde zásad sestaviti účetní závěrku za ono dvouměsíční období, uložena byla též úřadům po převratu státním nově zřízeným, jako všem ministerstvům a nejvyšším úřadům, které nemajíce rozpočtového opatření pro svůj tehdejší náklad, kryly běžné výdaje z kontokorentních záloh, jim buď správou finanční neb poštovní poskytnutých.

Ohledně těchto záloh v roce 1918 vyplacených bylo nařízeno, aby byly dle došlých návěstí příslušného účetního odboru finančního, vztažně poštovního ředitelství jako dodatečný úvěr roku 1918 účetně vyrovnány a dle příslušných položek rakouského státního rozpočtu státně, totiž u oněch správních odvětví, pro něž byly určeny, konečně vyúčtovány.

Úřadům vojenským s poukazným právem bylo rovněž uloženo předložiti účetní závěrku za zmíněné období dle zásad, jak vpředu byly stanoveny pro poukazné úřady civilní.

O způsobu, jakým dlužno sestaviti účetní závěrky týkající se hospodaření na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v době po státním převratu, vydalo generálně finanční riaditelstvo pro Slovensko nařízení ze dne 24. září 1919, čís. 43253/VI, dle něhož měly býti zásady pro sestavení této závěrky výnosem ministerstva financí čís. 43.462 ex 1919 stanovené per analogiam pro Slovensko uplatněny, o čemž byl vyrozuměn i finanční referát civilní správy v Podkarpatské Rusi aby učinil obdobné opatření pro svůj obor.

Aby úkolu svému §em 10. zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 sb. z. a n., jemu vytčenému mohl ve lhůtě jemu, vykázané dostáti, ustanovil Nejvyšší účetní kontrolní úřad oběžníkem na všecky poukazné úřady Československé republiky zaslaným po předložení těchto závěrek jednotlivými úřady lhůty, které končily pro účet státní 15tým a pro účty kontokorentní 30tým listopadem 1919.

Avšak tyto lhůty byly zachovány jen nepatrným počtem poukazných úřadů, a v polovině března 1920, tedy téměř 4 měsíce po vypršení prvé lhůty měl nejvyšší účetní kontrolní úřad po ruce sotva polovici těchto závěrek.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad ve smyslu ustanovení § 10. prve citovaného zákona povinen byl do 30. června 1920 (38 měsíců po ukončení prvního správního období) předložiti povšechný závěrečný účet Národnímu shromáždění k prozkoumání a schválení a ježto pro úpravu a sestavení tohoto závěrečného účtu bylo jemu delší doby nutně zapotřebí, požádal znovu co nejnaléhavěji všecky jednotlivé poukazné úřady (počtem přes 30), jež prvému vyzvání nevyhověly, aby tak v nepřekročitelné lhůtě do konce března 1920 učinily.

Ani toto druhé vyzvání nemělo valného úspěchu. Místo účtů samých, docházely od poukazných úřadu ponejvíce žádosti za. prodloužení lhůty motivované nedostatkem personálu, neodkladností běžných prací a p.

Úřady slovenské a podkarpatské, až na nepatrné výjimky, se vůbec nehlásily.

Následek toho byl, že Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu bylo znemožněno v letním zasedání Národního shromáždění zmíněný závěrečný účet za účelem ústavního projednání předložiti.

Zatím blížila se lhůta, ve které měly býti od poukazných úřadů předloženy závěrečné účty za správní rok 1919.

Pro jich sestavení vydal Nejvyšší účetní kontrolní úřad směrnice ve svém oběžníku ze dne 12. května 3820, č. 883 a vzhledem k mimořádným obtížím, jež včasné sestavení těchto závěrek zdržovaly, ustanovil pro jich předložení krajní lhůtu do konce září 1920.

Tím nastala pro mnohé poukazné úřady povinnost předložiti zdejšímu úřadu závěrečné účty za obě období. Kromě toho byly nuceny všecky účtárny poukazných úřadů pracovati na závorce za období od 1. července 1918 do 31. října 1918, která byla určena pro účely likvidační a předkládala se ministerstvu financí.

Tyto okolnosti přivodily u úřadů závěrkami povinných další prodlení v předložení účtů, takže účetní materiál Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu ku konci roku 1920 předložený jevil přes to, že lhůty k předložení účetních závěrek dávno uplynuly, tak značné mezery, že ani v této době nebyl zdejší úřad s to, aby řádnou a úplnou závěrku za dvouměsíční toto období mohl podati. Veden snahou, aby zmíněný státní účet vyhovoval pokud možno všem požadavkům úplnosti a správnosti, učinil Nejvyšší účetní kontrolní úřad ještě poslední pokus a vyzval oběžníkem ze dne 4. prosince 3920, č. 1327/pres., důrazně všecky poukazné úřady povinné předložiti účty, aby v nepřekročitelné lhůtě do 15. ledna 1921 všecky dosud neodvedené závěrky za listopad a prosinec 1918 ve formě pokladničního účtu jemu předložily. Při tom vyslovil Nejvyšší účetní kontrolní úřad naději, že veškeré odpovědné správy ústřední nejen ohledně svých agend žádané závěrky včas předloží, ale také všecky své podřízené úřady k vyřízení této neodkladné státní nezbytnosti, bude-li toho třeba, i vahou své disciplinární moci, přinutí.

Z tohoto vylíčení stavu jest zřejmo, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad, ač nemohl přehlížeti nesnáze, s nimiž pracovaly účtárny téměř všech poukazných úřadů, neopomenul působiti k tomu, aby závěrečný účet za dobu od 1. listopadu do 31. prosince 1918 byl — když už zákonná lhůta nemohla býti zachována, s největším urychlením Národnímu shromáždění podán. Když pak byla v 35. schůzi senátu Národního shromáždění konané dne 17. prosince 1920 Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu přikázána resoluce sen. Polacha a spol. (intimována přípisem presidia ministerské rady ze dne 15. ledna 1921, č. 2071), v níž se zdejší úřad vyzývá, aby neprodleně předložil účetní závěrku za r. 1918, upomenul Nejvyšší účet. kontrolní úřad ještě naposled ony poukazné úřady jež do té doby nepředložily účtů státních a kontokorentních. Na to došly až v poslední době nepředložené dosud závěrky státní z Čech, Moravy a Slezska. Účty kontokorentní zemských finančních pokladen těchto správních území nebyly však úplně předloženy a žádala dotyčná finanční zemská ředitelství opět za prodloužení předkládací lhůty z důvodů, že nedoúčtované položky nemohly dosud býti prokázány.

Od slovenských úřadů došlo sice několik účtů státních, k nimž však vyúčtování kontokorentní chybí, takže účiny poukazných úřadů těch u většiny správních odvětví jsou namnoze neúplné a proto nemohly býti pojaty do přítomného úctu.

Generálné finančné riaditelstvo pro Slovensko v Bratislavě upozornilo již ve své zprávě ze dne 26. listopadu 1910, č. 53596, podané ministerstvu financí, na obtíže, s nimiž vybavování závěrek slovenských bude spojeno, poněvadž deníky mimofinančních ressortů, nyní jeho účetnímu odboru předkládané, byly zasílány dříve příslušným účtárnám do Budapešti. Obtíže ty stupňovány byly ještě vpádem maďarským do oblastí Slovenska a Podkarpatské Rusi, jímž se stalo, že nejen veškerá tamní úřední činnost byla na delší dobu přerušena, ale i mnoho úředních knih a účetních zápisů s pokladními hotovostmi a deposity bylo odvlečeno.

Mimo. to nebylo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosti kvalifikovaných a spolehlivých sil účetních a bylo proto nutno vyslati tam úředníky z Čech, Moravy a Slezska, aby jednak práce účetní řídili, jednak instruovali mladší a nově přijímané síly.

To způsobilo zase úbytek personálu ve správních obvodech těchto zemí, který mohl býti jenom znenáhla novým úřednickým dorostem doplňován.

Konečně i neurčitost hranic naší republiky v tehdejších dobách vyvolala u úřadů v územích postižených mimořádné poměry, jež měly neblahý vliv na administrativní i účetní agendu.

Ježto ani do poslední doby nebylo možno zcela překonati nesnáze účetní služby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, omezil se Nejvyšší účetní kontrolní úřad pouze na předložený jemu účetní materiál týkající se Čech, Moravy a Slezska a sestavil z něho povšechný závěreční účet ve formě pokladniční za období listopad-prosinec 1918 na základě rakouského rozpletu pro rok 1918-19, který oběma sněmovnám Národního shromáždění předkládá.

Účet tento, ač není následkem vylíčených mimořádných poměrů úplný, skýtá přece celkový obraz hospodaření všech v úvahu přicházejících státních úřadu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku za první dva měsíce samostatnosti státu.

Pokud se týče ústředních správ vojenství, četnictva, poštovnictví jakož i státního dluhu, byly do účtu pojaty také účiny těchto správ, jejichž správní území bylo rozšířeno i na Slovensko.

V prvním svém sloupci vykazuje tento účet pokladní účiny při jednotlivých rozpočtových položkách, to jest skutečně vyplacená řádná i mimořádná vydání a skutečně od státních pokladen převzaté řádné i mimořádné příjmy jednotlivých odborů státní správy.

Ve druhém sloupci obsaženy jsou aktivní i passivní nedoplatky koncem roka 1918 vybývající, totiž ony na příjmech a vydáních poukázané obnosy, jichž platba. nebyla do konce roku 1918 uskutečněna.

Ve sloupci poznámkovém uvedeny jsou zejména odchylky od běžných státních rozpočtů československé republiky, vzniklé zařaděním jednotlivých položek podle osnovy finančního zákona rakouského pro rok 1918-19 ve smyslu nařízení ministerstva financí ze dne 11. července 1919, č. 43462. Tak na př. jsou u klap. 32. ťZeměbranaŤ v našem rozpočtu se neobjevující, vykázány účiny výloh odvodních jakož i četnictva, jež za Rakouska byly preliminovány u této kapitoly, kdežto v čs. rozpočtu jsou zařazeny prvá u kap. ťNárodní obranaŤ a poslednější u kapitoly ťMinisterstvo vnitraŤ a pod.

V těchto případech jest všude poznamenáno, od kterých čs. poukazných úřadů dotyčný dílčí účet byl předložen.

V obou zbývajících sloupcích vykázaný jsou účiny a nedoplatky, jichž splatnost, vztažně právní důvod, spadá v dobu před 1. listopadem 1918 a jež následkem toho jsou součástí likvidační podstaty bývalého Rakouska.

Jsou to příjmy a vydání, při nichž vznik náležitosti nebo právního titulu platby zakládal se na disposicích bývalé rakouské vlády, jako na př. platby na dodatečně předložené účty za zboží, dodávky, cestovní výkony atd., v době před 3. listopadem 1918 na účet bývalého státu rakouského adjustované a poukázané.

Poněvadž nebylo rozpočtových obnosů, odpadlo všeliké srovnání účinů s úvěry a tudíž také odůvodnění příznivého, či nepříznivého konečného výsledku.

Pokladní účiny v prvém sloupci zařaděné, mohly býti kontokorentně ověřeny jen potud, pokud byly dotyčné závěrky kontokorentní včas předloženy. Jsou to zejména účiny, tykající se odvětví správy vojenské, četnictva, poštovní, puncovní, loterní, tabákové režie, železniční správy horních a hutních závodů, stavby vodních cest, věcí zahraničních, jakož i položky účinů, týkajících se všech ministerstev a nejvyšších úřadů, dotovaných z ústřední státní pokladny.

Kontokorenty finančních zemských pokladen, regulující účiny všech odborů správ zemských a jim podřízených úřadů všech různých ressortů, jsou následkem výše vylíčených poměrů dosud neúplné, takže u dotyčných pokladních účinů těchto správních odvětví nemohla býti kontokorentní zkouška dopodrobna provedena, a nejsou proto případné opravy a změny účinů těchto zemských správ se týkajících, vyloučeny. Těmito případnými opravami a změnami se však stav vykázaných zde účinů valně nezmění, a scházející dosud účiny, týkající se státní správy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, bude ještě v dodatečném účtu doplniti, který na základě závěrek, jež tamní úřady Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu teprve předloží, v pozdější době může býti dodán.

Jakožto přílohy jsou přítomnému účtu pokladničnímu připojeny:

1. sumární výkaz účinů a nedoplatků, seřaděný dle jednotlivých budgetních skupin a kapitol;

2. úhrnný výkaz státních aktiv a passiv koncem roku 1918.

Tato aktiva a passiva jsou pohledávky, pokud se týče dluhy státu československého, jejichž splatnost spadá do příštích účetních období.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá současně oběma sněmovnám Národního shromáždění tento státní účet jako prozatímní a žádá, aby byl jako prozatímní vzat na vědomí.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad neopomene svého času při předložení státní závěrky za rok 1919) připojiti na základě opozděně došlých účtů příslušný doplněk k tomuto pokladničnímu účtu zároveň s výkazem stavu pokladních hotovostí na penězích i cenných papírech ve státních pokladnách koncem roku 1918 uschovaných, a žádati pak za společné ústavní projednání obou účetních předloh.

Předseda:

Dr. Koerner