Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1914.
Interpellation
der Abg. Uhl, Jokl, Häusler und Genossen
an den Minister für nationale Verteidigung
betreffend die Bezahlung der Militärbequartierung im vollen Ausmasse an die hievon betroffenen Gemeinden.
Das Ministerium für nationale Verteidigung hat in der Zuschrift Zahl 440.680-VI/26 vom 22. Dezember 1920 an den Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper mitgeteilt, daß das Kriegsleistungsgesetz vom 26. Dezember 1912, Nr. 236, gegenwärtig noch in Kraft stehe. Im Sinne des § 21 dieses Kriegsleistungsgesetzes sollen daher für alle Einquartierungen die Bestimmungen über die vorübergehenden militärischen Einquartierungen mach dem Gesetze vom Jahre 1879 bis 1895 gelten.
Nach dem 28. Oktober 1918 sei daher das ganze Militär in der tschechoslowakischen Republik vorübergehend einquartiert gewesen, insoweit es nicht im Sinne des Einquartierungsgesetzes in den Kasernen bequartiert ist.
Die vorübergehende Einquartierung habe im allgemeinen bis zur Publikation des Friedensdislokationsplanes gedauert (Erlaß des Ministeriums für nationale Verteidigung Nr. 51.436 vom 29. April 1920). Das Ministerium für nationale Verteidigung scheint seine Ansichten auf seine Verordnung vom 10. Juni 1920, Nr. 303 zu stützen, mit der ausgesprochen worden ist, daß die Verpflichtung für die Kriegsleistungen nach dem Gesetze vom 26. Dezember 1912, Nr. 236, mit dem Tage der Kundmachung dieser Verordnung, das ist mit 11. Juni 1919, beginnen.
Daraus folgt naturgemäß, daß bis zum Zeitpunkt der Geltung dieser Verordnung (11. Juni 1919) die Bestimmungen des Kriegsleistungsgesetzes selbst nach den Folgerungen des Ministeriums für nationale Verteidigung nicht galten, daß daher auch alle militärischen Einquartierungen vom 28. Oktober 1918 bis 11. Juni 1919 nicht nach den Bestimmungen des Kriegsleistungsgesetzes zu beurteilen und nicht als vorübergehende Einquartierungen zu behandeln und zu entschädigen sind. Diese Folgerung bleibt auch aufrecht, wenn gleich in dieser Verordnung ausgesprochen ist, daß die Verordnung des Ministeriums für Ländesverteidigung vom 25. Juli 1914, Nr. 170, gleichzeitig außer Kraft tritt, weil niemand behaupten wird, es habe bis zum Zeitpunkt der Wirksamkeit dieser Verordnung die Kriegsleistung fortgedauert, weil ja dann überhaupt eine neue Verordnung über dieses Kriegsleistungsgesetz nicht hätte erlassen werden müssen.
Die erwähnte Verordnung ist aber überhaupt nicht gemäß des Gesetzes, sondern gegen das Gesetz ergangen. Sie ist daher nach den eigenen Verfassungsgesetzen der tschechoslowakischen Republik rechtsunwirksam, denn § 1 des Gesetzes über die Kriegsleistungen bestimmt ausdrücklich, daß das Kriegsleistungsgesetz nur im Falle einer Mobilisierung, eines Krieges, einer Ergänzung auf den Kriegszustand, auf die Dauer einer kriegerischen Drohung oder eines ausgebrochenen Krieges, sowie für die Dauer der Mobilisierung in Anspruch genommen werden kann. Zur Zeit der Erlassung der obigen Verordnung war der Krieg schon zu Ende, es gab keine kriegerischen Drohungen mehr, es gab auch keine Mobilisierung mehr, sondern eine Demobilisierung.
Aus diesen Gründen fragen wir den Herrn Minister:
Ist er geneigt anzuordnen, daß allen Gemeinden, welchen nach dem Umsturze Kosten wegen der Militärbequartierung erwachsen sind, diese Kosten im vollen Betrag und nicht nur mit jenen Beträgen ersetzt wird, wie sie in den Militäreinquartierungsgesetzen für vorübergehende Militäreinquartierung bestimmt sind.
Prag, am 10. März 1921.
Uhl, Jokl, Häusler,
Hausmann, Heeger, Blatny, Schuster, Palme, Schweichhart, Grünzner, Pohl, Dr. Czech, Čermak, Kirpal, Schäfer, Taub, R. Fischer, Dietl, Kaufmann, Hirsch, Beutel, Dr. Holitscher.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1914.
Interpelace
poslanců Uhla, Jokla, Hauslera a druhů
ministrovi národní obrany,
aby postiženým obcím dostalo se v plné výměře zaplacení za ubytování vojska.
Ministerstvo národní obrany sdělilo přípisem č. 440/680-VI/26 ze dne 22. prosince 1920 Svazu německých samosprávných sborů, že zákon o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912, č. 236 nyní ještě platí. Podle § 21 tohoto zákona o válečných úkonech proto mají pro ubytování platiti ustanovení o přechodném ubytování vojska podle zákona, z let 1879—1895.
Po 28. říjnu 1918 bylo prý tedy veškeré vojsko v Československé republice ubytováno přechodně, pokud nebylo podle ubytovacího zákona ubytováno v kasárnách.
Přechodné ubytování trvalo prý vůbec až do uveřejnění mírového plánu dislokačního (výnos ministerstva národní obrany č. 51.436 že dne 29. dubna 1920). Jak se zdá, ministerstvo národní obrany opírá své názory o nařízení ze dne 10. června 1920, č. 303, jímž bylo stanoveno, že povinnost k válečným úkonům podle zákona z 26. prosince 1912, č. 236 počíná dnem vyhlášená tohoto nařízení t. j. 11. červnem 1919.
Z toho přirozeně vyplývá, že až do doby, kdy toto nařízení nabylo platnosti (11. června 1919), ustanovení zákona o válečných úkonech/ani podle úsudku ministerstva národní obrany neplatila, že proto i vojenská ubytování od 28. října 1918 do 11. června 1919 nesmějí se posuzovati podle ustanovení zákona o válečných úhonech a nelze je pokládati za přechodná ubytování a podle toho odškodňovati. Tento důsledek platí, i když toto nařízení ustanovuje, že nařízení ministerstva pro zemskou obranu z 25. července 1914, č. 170 současně pozbývá účinnosti, poněvadž nikdo nemůže tvrditi, že až do doby, kdy nabylo účinnosti toto nařízení, trvaly válečné úkony, poněvadž jinak nebylo by se musilo vůbec vydati nové nařízení k zákonu o válečných úkonech.
Zmíněné nařízení nebylo však vůbec vydáno podle zákona, nýbrž proti němu. Jest i podle vlastních ústavních zákonů Československé republiky právně neúčinným, neboť § 1 zákona o válečných úkonech ustanovuje výslovně, že zákona o válečných úkonech lze užíti jen při mobilisaci, válce, doplnění na válečný stav, na dobu, kdy hrozí nebo byla vypovězena válka, jakož i po dobu mobilisace. V době, kdy bylo shora zmíněné nařízení vydáno, byla válka již skončena, také válka již nehrozila, nebylo však také ani mobilisace, nýbrž demobilisace.
Z těchto důvodů tážeme se pana ministra:
Jest ochoten naříditi, aby všem obcím, jímž po převratu ubytováním vojska vzrostly náklady, tylo náklady nahradily se úplně a nikoliv jen částkami, jaké ustanovují zákony o vojenském ubytování při přechodném ubytování vojska?
V Praze dne 10. března 1921.
Uhl, Jokl, Häusler,
Hausmann, Heeger, Blatny, Schuster, Palme, Schweichhart, Grünzner, Pohl, Dr. Czech, Čermak, Kirpal, Schäfer, Taub, R. Fischer, Dietl, Kaufmann, Hirsch, Beutel, Dr. Holitscher.