Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1945.
Interpellation
der Abgeordneten Windirsch, Zierhut und Genossen
an die Minister für Landwirtschaft, öffentliche Arbeiten und sociale Fürsorge
betreffend die zwangsweise Ablieferung von Brennholz aus Bauernwaldungen.
Allen, — auch den kleinen bäuerlichen Waldbesitzern in den Randgebieten Böhmens wurde von den politischen Bezirksverwaltungen auf Grund des Gesetzes vom 3. Dezember 1918 No. 69 Ges. Sig. des čs. Staates Brennholzlieferungen vorgeschrieben, die zu erfüllen — ohne den grössten Schaden für den bäuerlichen Waldbesitz — unmöglich sind. Die bäuerlichen Waldbesitzer verweisen auf die Unmöglichkeit der Erfüllung (lieser Vorschreibungen, weil sie darin einen direkten Raub an ihrem Waldbesitze erkennen und weil die grosse Mehrheit der bäuerlichen Waldbesitzer erwiesenermassen nicht einmal ihren Eigenbedarf an Brennholz ihren Waldstand entnehmen können, sondern die meisten noch Holz und teuere Kohle zukaufen müssen. Ausserdem wurden während der Kriegszeit fasst sämtliche Bauerwaldungen infolge der Not an Heizmaterial ohnedies schon zu enormen Brennholzverbrauch herangezogen. Zwischen den grössten Porstbetrieben und der Bewirtschaftung der Bauernwälder liegt ein wesentlicher Unterschied darin, dass in Hinsicht auf die Betriebsform in grossen Forstbetrieben der Kahlschlagbetrieb massgebend ist, während es in der Natur der Erhaltung des bäuerlichen Waldes liegt, nur das herauszunehmen, was der Eigenbedarf fordert und daraus folgt, dass der bäuerliche Wald nur im sogenannten Plenter-Waldbetrieb bewirtschaftet wird. Der Bauer weist daher immer einen Gemischtbestand verschiedenen Alters, verschiedenen Holzes und infolgedessen verschiedener Schlagbarkeit auf. Wir machen darauf aufmerksam, dass die Landwirte, im Interesse der Erhaltung ihres Waldes und im Interesse der Allgemeinheit nur diesen Plenterwaldbetrieb und nicht Kahlschlagbetrieb betreiben können und sie wundern sich darüber, dass die auf der Vorschreibung betrauten Forsttechniker, wie aus den Vorschreibungen ersichtlich ist, sich einseitig an die Erfahrungen grosser Forstbetriebe halfen. Im übrigen verwahren sich alle bäuerlichen Waldbesitzer — um den dauernden Fortbestand ihrer kleinen Waldungen zu sichern — dagegen, dass man sie zu unmöglichen Brennholzlieferungen heranziehen will, während in vielen sachkundig bewirtschafteten Waldbetrieben des Grossgrundbesitzes bestes Brennholz schon jahrelang gefällt liegt, und verfaulen muss, weil darüber nicht disponiert wird. Die bäuerlichen Waldbesitzer empfinden es als grosses unrecht, aus ihren ohnehin schütteren Beständen die besten Stämme als Brennholz fällen zu müssen, während die grossen Forstbetriebe infolge der Kahlschläge auch minderwertige Stämme als Nutzholz verwenden können. Die bäuerlichen Waldbesitzer klagen auch darüber, dass die Brennholzvorschreibungen nicht nur unfachmässig, sondern auch parteiisch sind und bei ihrer strickten Durchführung den Bestand der Bauerwaldungen gefährden würden. Die Brennholzzugabe aus bäuerlichen Waldungen kann nur eine freiwillige sein und von jenen Besitzern verlangt werden, deren Waldbestand eine Brennholzentnahme ermoglicht.
Mit Rücksicht. vorstehende Darlegungen wird angefragt:
1. Sind die interpellierten Minister bereit, eine Revision der Brennholzvorschreibungen zu veranlassen und bei den Neuvorschreibungen darauf zu achten, dass der bäuerliche Waldbesitz nur entsprechend seiner Leistungsfähigkeit herangezogen wird?
2. Sind dieselben bereit, zu verfügen, dass die Vorsehreibungen überhaupt nur im Einvernehmen zwischen den staatlichen Forstinspektoren und den Vertretern der bäuerlichen Waldbesitzer vorgenommen werden?
Prag, am 10. März 1921.
Windirsch, Zierhut,
Böhr, Kaiser, Böllmann, Röttel, Schubert, Dr. Kafka, Schälzky, Dr. Luschka, J. Mayer, Kostka, Inž. Jung, Knirsch, Křepek, Bobek, Dr. Hanreich, J. Fischer, Dr. Schollich, Simm, Dr. Spina, Pittinger.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1945.
Interpelace
poslanců Windirsche, Zierhuta a druhů,
ministrovi zemědělství, veřejných prací a sociální péče
o nuceném dodávání palivového dříví ze selských lesů.
Všem majitelům lesů i drobným rolníkům na pohraničí Čech předepsaly okresní politické správy podle zákona ze dne 3. prosince 1918, č. 69 Sb. z. a n. dodávky palivového dříví, jež jest nemožno splniti bez největších škod pro rolnické lesy. Majitelé selských lesů poukazují, že nemohou uložené předpisy splniti, poněvadž v tom shledávají přímo vyloupení svých lesů a poněvadž velká většina majitelů selských lesů nemůže ponejvíce ani pro vlastní potřebu ze svého lesa bráti palivové dříví, nýbrž zpravidla musí, jak lze prokázati, ještě přikupovati dříví a drahé uhlí. Mimo to za války pro nedostatek topiva skoro ze všech selských lesů beztak již nadprůměrně vybralo se palivového dříví. Mezi největšími lesními podniky a hospodařením v lesích selských jest podstatný rozdíl ten, že při provozování velkých lesních podniků směrodatné jest pasečení holosečné, kdežto podle přirozené povahy udržování rolnického lesa béře se jen to, čeho vyžaduje vlastní potřeba, z čehož vyplývá, že v selském lese hospodaří se jen tak zv. pasečením výběrkovým. Rolník má tedy vždy smíšený porost různého stáří a různého dřeva, hodící se k různému kácení. Upozorňujeme, že rolníci pro udržení svých lesů a v zájmu všeobecném mohou provozovati jen toto pasečení výběrkové a nikoli pasečení holosečné a diví se, že lesní technikové, pověření předpisováním, mohou se jednostranně držeti zkušeností z velkých lesních podniků, jak vysvítá z předpisování. Aby zajistili trvalé bytí svých drobných lesů ohrazují se ostatně všichni majitelé selských lesů, aby se na nich požadovaly nemožné dodávky palivového dříví, zatím co v mnoha velkostatkářských lesních podnicích, v nichž se hospodaří odborně, leží palivové dříví již po léta pokácené a musí zpuchřeti, poněvadž se jím nedisponuje. Majitelé selských lesů pociťují jako velké bezpráví, musí-li ze svých porostů beztak již prořídlých, káceti nejlepší kmeny na dřiví palivové, kdežto velké lesní podniky při pasečení holosečném jako užitkového dříví mohou používati i kmenů méně cenných. Majitelé selských lesů stěžují si také, že předepsání palivového dříví nejen jest neodborné, nýbrž i stranické a že přesné jeho provádění by ohrožovalo bytí selských lesů. Dodávka palivového dříví ze selských lesů může býti jen dobrovolná a lze ji žádati jenom na těch majitelích, jichž les dovoluje, aby se z něho palivové dříví bralo.
Přihlížejíce k uvedeným výkladům tážeme se:
1. Jsou interpelováni ministři ochotni, naříditi přezkoumání předpisů palivového dříví a při novém předepisování dbáti, aby selské lesy byly přibírány jen podle dodávací schopnosti?
2. Jsou ochotni naříditi, aby předpisy děly se jen po dohodě státních lesních inspektorů se zástupci majitelů selských lesů?
V Praze dne 10. března 1921.
Windirsch, Zierhut,
Böhr, Kaiser, Böllmann, Röttel, Schubert, Dr. Kafka, Schälzky, Dr. Luschka, J. Mayer, Kostka, Inž. Jung, Knirsch, Křepek, Bobek, Dr. Hanreich, J. Fischer, Dr. Schollich, Simm, Dr. Spina, Pittinger.