Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

1988.

Zpráva

I. sociálně-politického výboru,

II. socialisačního výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 1364),

kterým se zavádí placená dovolená pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty.

Zákon

ze dne .............................................................. 1921,

kterým se zavádí placená dovolená pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Dělníci a dělnice zaměstnaní při hornictví na vyhrazené nerosty (§ 3 ob. hor. zák.) a jeho vedlejších závodech (§ 131 ob. hor. zák.) mají po jednoroční nepřetržité služební době při hornictví v revíru (§ 2) nárok na závodem placenou dovolenou pro zotavenou, jejíž roční doba se vyměřuje takto:

Neděle a svátky připadající do dovolené počítají se do ní a platí se za ně.

§ 2.

Hornické revíry (viz §§ 1, 3, 8) rozhodné pro dobu dovolené jsou: 1. Pražsko-slánský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Praze a Slaném; 2. Teplicko-mostecko-chomutovský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Teplicích, Mostě a Chomutově; 3. Karlovarský; 4. Kutnohorský; 5. Plzeňský; 6. Budějovický; 7. Brněnský a 8. Mor. Ostravský stejnojmenných báňských úřadů; 9. Slovensko a 10. Podkarpatská Rus.

§ 3.

Podmínkou pro udělení dovolené jest, že horník v době, která zakládá jeho nárok na dovolenou, stále a správně propracovával směny. Vojenská služba a nemoc čítá se do služební doby započítatelné pro výměru dovolené. Kdo přestoupí ze služby u jednoho závodu k závodu jinému, nepřerušuje předepsané doby služební, pokud mezi jeho výstupem z práce hornické (§ 1) a opětným vstupem do ní neuplynulo více než 14 dnů, jde-li o práci v tomže revíru a 21 dnů, jde-li o práci v revíru jiném.

§ 4.

Směny, které byly v roce, v němž dovolená se uděluje, před její nastoupením neoprávněně zanedbány, odečtou se od doby dovolené v tomto roce; směny, které byly po dovolené neoprávněně zameškány, odečtou se od dovolené v roce příštím neb v příštích letech, a to bez náhrady.

O zameškaných směnách buďtež v každém závodě vedeny přesné záznamy, z nichž musí býti zřejmý počet zameškaných směn jakož i učiněná neb opominutá omluva. O zanedbaných směnách, jež mají býti odečteny z doby dovolené, rozhoduje každý měsíc závodní rada spolu se závodní správou dle § 2 bod 4. prov. nař. k zákonu o závodních a revírních radách ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a nař. Seznam takto určených směn se vyvěsí v zápisně každý měsíc.

Z rozhodnutí lze se odvolati k rozhodčímu soudu hornickému.

Dal-li dělník výpověď nebo byl propuštěn na základě výpovědi z práce, má nárok na placenou dovolenou, pokud tato spadá do výpovědní lhůty.

§ 5.

U závodů, kde nejsou závodní rady, stane se rozhodnutí dle § 4 v dohodě majitele s dělníky. Ve sporech rozhoduje revírní báňský úřad, v územích dříve uherských báňsky komisariát, a kde není samostatný báňský komisariát, báňský kapitanát.

§ 6.

Za každý den dovolené přísluší dělníku mimo veškery obvyklé přídavky náhrada mzdy, a to dělníkům v úkolu zaměstnaným dle ustanoveného pro ně průměrného výdělku, dělnictvu ostatnímu mzda jejich kategorie.

Prémie za pracovní výkon se po dobu dovolené neplatí.

§ 7.

Náhrada za dovolenou zaplatí se dělníkovi v první obvyklý výplatní den po nastoupení práce.

§ 8.

Náhrada se neplatí za dny, v nichž dovolenec za doby dovolené pracoval za plat pro osoby cizí.

§ 9.

Placená dovolená nepřísluší dělníkům, kteří v roce, kdy jim dovolená přísluší, před nastoupením jejím,

a) hornickou práci v revíru opustili z jakéhokoli důvodu,

b) byli propuštěni z trestu z práce za souhlasu závodní rady (§ 2 bod 4 a 6 nařízení ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a nař.),

c) byli propuštěni bez výpovědi pro trestný čin dle § 202 ob. hor. zák.

§ 10.

Dovolené buďtež pokud možno udíleny v době od 1. května do 31. října.

O rozvrhu ročních dovolených rozhoduje závodní správa v dohodě se závodní radou, přihlížejíce na nerušený provoz závodu a provozní poměry. Více než 10% osazenstva nebudiž zpravidla najednou posláno na dovolenou.

§ 11.

Dělníci, kteří se o dovolenou nepřihlásí, nemají nároku na náhradu.

§ 12.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 13.

Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací.

Důvodová zpráva.

Předloženým zákonem, který sociálně-politický výbor poslanecké sněmovně doporučuje, zavádí se placená dovolená pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty. Je-li zavedení placené dovolené pro kteroukoliv kategorií dělnickou nebo zřízeneckou dnes něčím samozřejmým, je zavedení její pro dělníky v báňských podnicích zaměstnané, tím odůvodněnější. Dělníci báňských závodů, ponejvíce pod zemí zaměstnaní při těžké a nebezpečné práci, již z ohledů zdravotních potřebují oddechu a zotavení, jehož ve skrovné míře dovolenou má jim býti poskytnuto. Vlastně se jedná jen o potvrzení stávající skutečnosti, neboť zákonem tímto nezavádí se nic nového, nýbrž až na nepatrné změny potvrzuje se stávající stav. Kolektivními smlouvami, jimiž upraveny jsou pracovní poměry dělníků při báňské těžbě, zavádí se všeobecně placená dovolená, takže tímto zákonem dochází jen ku schválení toho, co je zavedeno a provádí se jím jednotnost.

Sociálně-politický výbor na vládní osnově zákona učinil dvě menší změny a sice v § 1. a 3. Dle vládní osnovy vyměřovala se různě délka dovolené pro dělníky zaměstnané pod zemí při dobývání uhlí a zemních pryskyřic a pro dělníky v těchže závodech na povrchu zaměstnané, — a sice pro povrchové dělníky zavádí se dovolená o 1—2 dny menší, dále zavádí se menší dovolená pro dělníky zaměstnané v dolech rudných, tuhových a solných, při čemž i zde činí se opětně rozdíl mezi dělníky zaměstnanými pod zemí a na povrchu.

Sociálně-politický výbor po zevrubné úvaze tyto různosti nahradil jednotnou dovolenou pro všechny dělníky báňských podniků, a sice z následovních důvodů:

Ku povrchové práci na dole je zhusta, třebaže jen přechodně používáno i dělníků podzemních, takže došlo by zde ku komplikacím, kdo je dělníkem podzemním a kdo povrchovým. Určitá část povrchových dělníků (dělníci v koksárnách) zaměstnávána je při práci zdravotně při nejmenším tak škodlivé jako je práce dělníků podzemních a do dnes s dělníky podzemními má dle kolektivních smluv nárok na stejnou dovolenou. Zmenšováním jejich dovolené jako dělníků povrchových nejen že neodpovídalo by pravému účeli dovolené, (potřebě zotavení), ale brala by se tím těmto dělníkům úprava již zavedená, tedy i podnikateli báňskými uznávaná. A jistě že nemůže být v intencích zákona sociálně-reformního, aby znamenal zhoršování poměrů dosud platných a uznávaných.

Také s tím, aby dělníkům zaměstnaným v dolech rudných, tuhových a solných byla poskytnuta menší dovolená než dělníkům při těžbě uhelné, jak vládní osnova navrhovala, nemohl sociálně-politický výbor souhlasiti a navrhuje, aby dělníci zaměstnaní v těchto závodech požívali stejných výhod, jako dělníci ostatních závodů báňských.

V celku změny navržené nepřevyšují délku dovolené tak, jak dnes pro dělníky podzemní i povrchové v největším uhelném revíru republiky, v revíru ostravsko-karvínském, je zavedena.

Další změna, provedená v § 3. má umožniti, aby také dělníku přestupujícímu do závodu v jiném revíru uhelném nárok na dovolenou byl zachován, ovšem, pakliže určitá doba mezi výstupem z práce a vstupem do nové byla dodržena. Vládní osnova přiznávala tuto možnost jen dělníkům měnícím práci v témže revíru a sice pakliže doba mezi výstupem z práce a vstupem do jiného podniku nečinila více než 14 dnů. Je samozřejmým, že i dělníkům práci v jiném revíru nastoupivším, náleží totéž právo na zachování dovolené, a že je spravedlivé, aby v tomto případě doba k nastoupení práce byla delší než jde-li o tentýž revír a proto doporučuje zde Sociálně-politický výbor dobu 3 neděl.

Další změny jsou jen rázu stylistického.

Sociálně-politický výbor doporučuje tuto osnovu zákona ku přijetí, usnesl se jednomyslně, aby v důvodové zprávě k tomuto zákonu bylo výslovně konstatováno jeho přání, aby v době co nejkratší předložena byla osnova zákona upravující dovolenou pro dělníky a zaměstnance všech ostatních průmyslových a pracovních odvětví. Doufáme, že ministerstvo sociální péče tuto výzvu nepřejde bez povšimnutí.

V Praze dne 31. března 1921.

Za výbor sociálně-politický:

Předseda:

Toužil Fr., v. r.,

Zpravodaj:

Brožík K., v. r.

Socialisační výbor projednal osnovu, schválil ji ve znění usneseném výborem sociálně-politickým a připojuje se ku jeho zprávě.

Dále usnesl se výbor socialisační na následovním resolučním návrhu:

Vláda se vyzývá, aby nejdéle během čtyř týdnů předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým se placená dovolená přiznává ostatnímu dělnictvu.

V Praze dne 1. dubna 1921.

Za výbor socialisační:

Místopředseda:

Pohl, v. r.,

Zpravodaj:

Tučný Al., v. r.

Výbor sociálně-politický schválil resoluční návrh výboru socialisačního o placené dovolené ostatnímu dělnictvu.

V Praze dne 1. dubna 1921.

Předseda:

Toužil Fr., v. r.,

Zpravodaj:

Brožík K., v. r.