Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
1997.
Návrh
poslance Jana Koudelky a soudruhů,
aby městu Českému Brodu navráceny byly statky jemu po bitvě bělohorské protiprávně za pokutu skonfiskované.
Národní shromáždění račiž se usnésti:
Pozemkovému úřadu se ukládá, aby podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., převzal ihned majetek městu Českému Brodu po bitvě bělohorské konfiskovaný a jsoucí dosud v neoprávněném držení Jana II., knížete z Liechtensteinů, a aby majetek tento navrátil do vlastnictví obce Český Brod.
Odůvodnění.
Město Český Brod domáhá se právem ve svobodné vlasti odčinění násilných konfiskací svého jmění vítězi pobělohorskými a právem ukazuje na to, že s žádným městem nebylo tak krutě nakládáno a výjimečností případu žádné nezasluhuje takového ohledu jako právě ono.
Statky, jež byly Českému Brodu konfiskovány, byly velmi rozsáhlé a měly podle tehdejšího způsobu — zabezpečením důchodu — sloužiti rozvoji města, hospodářskému i kulturnímu, jeho školám, již tehdy vynikajícím a i ženskou dospělejší mládež vzdělávajícím, jeho kostelům, jeho špitálu a. všem městským živnostem.
Byly to vsi: Nová Ves u Brodu, Krupá u Kostelce, Přistoupim se 7 usedlými a krčmou výsadní, v Pečkách na podblatí 2 krčmy výsadní s kovárnou a krámem masným, plat 2 kopy gr. čes. z dvou dvorů kmetcích v Konicích a plat 1 1/2 kopy gr. čes. z dvoru královského v Kšelích, při vsi Tismicích 9 1/2 kopy záhonů rolí či 57 korců; rybníky pod vrchem Ptákem, Nový a Mlejnský řečené, les Biskupství s lukami pod ním ležícími (část údolí přiměřeného později ke dvoru Tuchorazskému a lesa, připojeného nyní k revíru Doubravčickému) a právo svobodného braní kamene v skále nad Tismicemi.
Dále statek Tismice, tvrz a ves s dvorem poplužním, mlýnem a podacím kostelním; ves Štomíř (nyní Štolmíř) s podacím kostelním a příslušenstvím, zejména s velikým rybníkem zvaným Dolejším, později celým v luka proměněným; též svobodný tak řečený lán, jejž později obec na knížeti Janu Adamovi Ondřeji vymohla, procesem však jej ztratila ve prospěch měšťanské rolní pokladny a domáhá se ho nyní znovu. Též všecky ospy, v téže vsi.
Ves Liblice s dvorem panským, tvrzí a vším příslušenstvím, též s dvěma dvory kmetcími v Konicích, Ves Vrátkov s dvorem poplužním a příslušenstvím a konečně dvůr Vosáhlovský.
Všechny tyto statky zádušní s mlýny podměstským Tismickým, Liblickým a Nouzovským, 4 dvory poplužními, 3 ovčíny, 24 rybníky a lesy a vším příslušenstvím, též se všemi zásobami obilí a jiných věcí byly 7. ledna 1623 od komory české ujaty a pak za sumu odhadní 89,575 kop 50 gr. míš. téhož. roku 14. srpna král místodržícímu Karlovi knížeti z Liechtensteinu prodány a od něho k panství Černokosteleckému připojeny.
(Doklady: Tomáš V. Bílek, Dějiny konfiskací Čechách po roku 1618, str. 1041 až 1046, Archiv místodrž. C 215, B 16. Libri confiscationis 2, f. 87, Desky zemské 141, M 4; 292, M 11 a 620, F. 20, Kniha urbární černokostelecká od roku 1677. nyní v Zemském museum. 441 c až 503 a 607.)
Tyto statky, jichž výnos zmíněná kniha urbární za správy Liechtensteinské uvádí, pozdějšími proměnami zákonnými, jako Raabovským dělením, zrušením poddanství a zrušením a výkupem robot a různých dávek a nynějším odstupem menších částí podle zákonů pozemkových, zmenšeny byly o něco pozemků a ovšem odpadly též různé dávky úroční, přece však tu zbyly značné celky v rukou téhož rodu Liechtensteinského, na něž činí obec nárok.
Jsou to především oba dvory, Tismický a Liblický, prvý měřící 194.64 ha, druhý 297.24 ha (Schematismus: Das Fürstentum Liechtenstein, str. 250 a 195), ze dvora někdejšího Vrátkovského pastviště, nyní luka pod rybníkem Řešatem 8 jiter 257 čtver. sáhů, Vrátkovská lesní stráň 100 jiter 700 čtver. sáhů, louka Dolánka 10 jiter 917 čtver. sáhů, les Tuchorazská stráň 85 jiter 815 čtver. sáhů, rybníček Mrzák a úlehle nad ním ani neměřené (katastr Josefínský obce Vrátkovské); rybník Podvinský 25 jiter 1385. čtver. sáhů (katastr Josefínský obce Tuchorazské) a ze Štomíře či Štolmíře někdejší rybník Dolejší či Jitra nyní luka zvaná ťv chobotěŤ 20 jiter 530 čtver. sáhů a luka pod a nad struhou 25 jiter 509 čtver. sáhů (katastr Josefínský obce Štomířské), pokud nebyly odděleny nynějšími pozemkovými zákony. Mlýn Nouzov s rybníkem, který byl také brodské obci vzat, byl sice během let odprodán, znova však držbě Liechtensteinské navrácen a proto i tento objekt, městu blízký pro obec reklamujeme.
O jiných věcech vyhrazuje si obec právo reklamace jakmile nabude úplného světla o jich proměnách, což jest možné jen komisionelním šetřením a bedlivým srovnáním všech úředních pramenů. Jsou to zejména lesní pozemky značné výměry v tak zvaných Dolankách, ktré nazývány byly až do 17. století ťBiskupstvímŤ podle původních vlastníků pozdější městské půdy, pražských biskupů (před kolonisací) a část pozemků v Přistoupimi.
Navrácení těchto někdejších městských pozemků výslovně k důchodenství špitálu náležejících domáhá se pro obec za mírnou náhradu a ospravedlňuje její nárok těmito důvody:
Konfiskace stala se násilně a neprávem jak jest usouzeno celým národem, jeho dějepisci a všemi osvětovými institucemi. Při zcizení spolupůsobil sám kníže Karel Liechtenstein jako vlivný vysoký úředník a současně jako kupec. Sama komora česká v současné době neuznávala konfiskace statků zádušních, načež ukazují její projevy z let 1628 a 1656; ona přimlouvala se za vrácení, těchto statků a také jiná města většinou, z nejbližších Kolín, dostala své konfiskované statky nazpět, kdežto Český Brod s Kouřimí byly stále odmítány a konečně definitivně odmrštěny císařskou resolucí 3. srpna 1681. Stalo se to jedině proto, že v našem sousedství kníže Liechtenstein uchvátil někdejší majetek Smiřických, panství Kostelecké a k němu hodilo se mu připojení statků brodských a kouřimských.
V tom bylo neštěstí našich předků, v tomto Liechtensteinskem sousedství, nikoliv v nicotných důvodech cís. resoluce, že podle solní smlouvy s papežem z 22. března 1630 jest císař jako král český oprávněn i statky duchovní zadávati. To znamenalo vskutku, že jako panovník katolický může i ničiti katolické kostely.
Také cena odhadní podle úsudků historiků byla příliš nízká, asi čtvrtina, sotva však třetina skutečné hodnoty. A ještě tu cenu kupní zaplatil Liechtenstein v penězích špatných, v mincích dlouhé či lehké, kterou s podvodníky Bassevim a de Vittem společně pod záštitou privilegie mincovní razil. Důkazem toho byl proces, který po smrti knížete zaveden a pod jehož tíhou dědic bělohorského katana na celé panství nemnoho doplácel.
Skutečná ztráta hodnoty činila na špatné minci 86.7%, nezaplatil tedy Liechtenstein. za českobrodské statky okrouhle 90.000 kop, nýbrž jen asi 12.000 kop gr. míš., tedy, cenu zrovna směšnou vzhledem k tomu, co město za jednotlivé objekty platívalo. Ale ani tato směšná cena neobstojí při bedlivějším uvážení, že mnoho peněz dostali držitelé nazpět při pozdějších částečných odstupech emfytentních a při vyvažovačích náhradách různých povinností poddanských a robotních.
A tak ani ne za pár grošů, nýbrž zrovna zadarmo byl a posuď jest rod Liechtensteinů držitelem těch násilně vzatých statků bez mála 300 let, téměř 300 let jich užíval, z nich bohatl a po tu celou dobu, zvláště po dobu půl třetího století, když bylo nejhůře, hynulo dříve kvetoucí město a nezmohlo se na školy, které mívalo, ani na útočiště chudých, hospitale, které tu byl založil již Arnošt z Pardubic.
Šťastnější byla ostatní města většinou, neboť jim byl konfiskovaný majetek vrácen, úpěnlivé volání českobrodských však zůstalo hlasem volajícího na poušti.
Nelze se ubrániti pohnutí při čtení pamětního spisu občanů českobrodských, který končí těmito slovy důvěry a lidskosti:
ťNadějeme se proto, že v osvobozené vlasti nebudeme volati nadarmo, my, dědicové oněch oloupených měšťanů, jejichž věc zastupujeme na soudu dějin, na soudu národa, na soudu republiky. Chceme hojiti rány zmrzačených, vychovávati sirotky a nasytiti hladové chlebem hmotným i duševním.Ť
Očekáváme s nimi, že jejich volání nebude nadarmo a že návrh náš bude přijat.
V ohledu formálním:
1. provedení návrhu nezatíží finance státu;
2. návrh budiž přikázán k projednání výboru zemědělskému.
V Praze dne 31. března 1921.
Koudelka,
R. Chalupa, Tadlánek, Remeš, Alb. Chalupa, Kovačič, Ertl, Kasík, Hvizdák, Srba, Chalupník, Černý Ant., Černý J., Kříž Al., Oktavec, Svoboda, Prokeš, Novák Ant., Marek, Markovič, Benda, Sychravová.