Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2061.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ................................................................... 1921,
o vybírání zdravotní přirážky k přímým slaním státním přirážkám podléhajícím, a utvoření veřejného fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v republice Československé.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pro veřejné nemocnice a ústavy léčebné v republice československé bude se vybírati počínajíc 1. lednem 1921 přirážka ku všem přímým daním přirážkám podléhajícím.
§ 2.
Výše přirážky činí pro rok 1921 8%. V příštích letech bude výše přirážky stanovena nařízením, nesmí však přesahovati 10%.
§ 3.
Z výnosu přirážky bude každoročně v první řadě uhrazeno:
1. fondu všeobecné nemocnice v Praze částka 2.4 milionů Kč jako náhrada za výnos zdravotní přirážky, zavedené na základe zmocnění daného čís. nař. z 13. března 1917, č. 149 ř. z.,
2. státní pokladně určitá část výnosu přirážky k přímým daním, předepsaným v území Slovenska a Podkarpatské Rusi, a to k plnění úkolů, vytčených v zák. čl. XXI. z roku 1898. Výše částky té činí v roce 1921 5/8 výnosu přirážky, v letech příštích bude upravena nařízením se zřetelem k výši, přirážky (§ 2).
§ 4.
Výnos přirážky po odečtení náhrad, uvedených v § 3 ad 1. a ad 2., tvoří zvláštní jmění účelové — fond pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných.
§ 5.
Fond tento jest samostatným veřejným fondem ve správě ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministerstva financí.
Účty fondu podléhají dozoru, nejvyššího účetního kontrolního úřadu ve smyslu zákona z 20. března 1919, čís. 175 Sb. z. a n.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy spolu s ministrem financí podávají každoročně Národnímu shromáždění zprávu o stavu a použití fondu.
Podrobné předpisy o správě fondu a jeho hospodaření budou vydány nařízením.
§ 6.
Z fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavu léčebných budou udělovány každoročně podpory veřejným nemocnicím (státním, zemským, župním, okresním, obecním, soukromým s právem veřejnosti a j.) dle skutečných potřeb té které nemocnice, při čemž dlužno vzíti zřetel zvláště na počet lůžek nemocnice, dále na počet ošetřovacích dnů, na význam nemocnice pro veřejné zdravotnictví, její zařízení, její stav finanční, jakož i jiné okolnosti hodné úvahy.
§ 7.
Z fondu (§ 4) mohou býti dále — pokud prostředky jeho to dovolí — udělovány také podpory právnickým osobám (spolkům, nadacím a pod.), které zřídily a vydržují odborné ústavy léčebné, jez jinak plní úkoly náležející nemocnicím.
§ 8.
Podpory nemocnicím ve smyslu předchozích ustanovení uděluje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve srozumění s ministerstvem financí.
Ministerstvo je však povinno vyžádati si dříve odůvodněné návrhy příslušných správ zemských fondů, z nichž se hradí nedobytné léčebné veřejným nemocnicím. K návrhům dlužno přiložiti též rozpočty nemocnic, jež o podporu žádají.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy předloží konečné návrhy na rozdělení dotací každoročně — mimo případy, kdy jde o záležitosti neodkladné — poradnímu sboru, zřízenému při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na základě zákona z 9. dubna 1920, čís. 242 Sb. z. a n., k podání dobrého zdání o plánu rozdělovacím.
§ 9.
Fondu budou ze státních prostředku — pokud to dovolí zřetel na státní finance — poskytnuty zálohy za tím účelem, aby mohly býti v nejnutnějších případech nemocnicím podpory včas poskytnuty.
§ 10.
Od 1. ledna 1921 po dobu působnosti tohoto zákona nebude se vybírati přirážka, zavedená ve prospěch fondu všeobecné nemocnice pražské min. nařízením z 30. března 1918, čís. 124 ř. z., a přirážka vybíraná na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na základě zák. čl. XXI. z r. 1898.
§ 11.
Přirážka vyměřuje se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stejnými orgány a stejným způsobem, jako obecní přirážka k přímým daním státním dle ustanovení pro ně platných.
O rekursu rozhoduje s konečnou platností finanční úřad I. stolice (berní správa).
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí o vyměřování přirážky a opravných prostředcích ustanovení platná pro krajinskou přirážku nemocniční (čl. zák. XXI. z r. 1898).
O splatnosti vybírání a vymáhání přirážky, dále úrocích z prodlení a promlčení přirážky jsou směrodatnými předpisy pro státní daně přímé, k nimž se přirážka vyměřuje.
§ 12.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pověřují se jeho provedením ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
I.
Finanční situace všeobecných nemocnic v republice československé, zvláště pak v Čechách a na Moravě vytvářila se kriticky teprve po převratu státním. Kdežto většina všeobecných nemocnic, aspoň v Čechách, za dob válečných pomohla si namnoze z tísnivé situace peněžní jednak tím, že v nemocnicích byli ošetřováni příslušnici stavu vojenského za vyšší poplatek, než činila sazba všeobecná, jednak tím, že zřízením filiálek u nemocnic pro vojenské ošetřovance vzrostl počet ošetřovacích dnů za současně poměrně nízké režie, odpadly všecky tyto momenty rozpadem dřívější monarchie, a stoupající drahotou všech životních potřeb, jakož i zvýšením všech režijních nákladů často až desateronásobným způsobem nynější neudržitelný stav v hospodářství nemocničním.
Jediným zdrojem všech příjmů nemocničních jest nyní ošetřovací sazba, resp. výnos léčebného, a třebas zemské výbory, jež v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedobytné léčebné za své příslušníky hradily, snažily se vyjíti potřebám nemocnic všemožně vstříc, nebylo možno zabrániti hrozivému zadlužení nemocničních fondů resp. korporací, jež nemocnice spravují.
Ze statistiky, které ministerstvo sebraly v posledních měsících minulého roku, vychází na jevo, že (scházejí data jen z několika nemocnic z Čech a také pražské všeobecné nemocnice, jež však v této příčině přichází mimo úvahu vzhledem k zvláštní finanční akci pro tuto nemocnici zavedené) rozpočtený obnos potřeby na rok 1920 pro všecky nemocnice V republice činil 65,004.329 Kč.
Naproti tomu výše skutečných výdajů nemocničních v I. pololetí 1920 činila 45,285.976 Kč.
Výše dluhu v pohledávkách dodavatelů činila 17,075.278. Kč 48 h, v zálohách poskytnutých okresy, obcemi atd. 26,695.281 Kč 08 h.
Zajímavé je, že, pokud jde o zálohy, participují na vykázaném obnosu nejvíce Čechy, a to: 17,561.712 Kč 70 h.
Naproti tomu, pokud jde o pohledávky dodavatelů, jest obnos tento poměrně nižší a nečiní ani polovic celkového vykázaného dluhu všech nemocnic.
Všecky tyto okolnosti způsobily, že jednak jednotlivé nemocnice, jednak samosprávné korporace, zemské výbory, svaz okresů a také sjezd správních výboru nemocnic českých i moravských naléhány a naléhají na ministerstvo veřejného zdravotnictví, aby přispělo rázným činem k sanaci všeobecných nemocnic, jež tvoří základ všeho zdravotnictví.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví v mezích své kompetence a v mezích rozpočtové potence může situaci luštiti toliko, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, ježto stát jednak na Slovensku má tři státní veřejné nemocnice (Bratislava, Košice, Žilina vedle gynaekologicko-babické školy v Košicích a dětského ústavu Šrobárova v Dol. Smokovi) jednak pak v základě zákonného článku uh. XXI z r. 1898 vzhledem k přímé povinnosti státu hraditi nedobytné léčebné výlohy za chudé slovenské příslušníky jest ministerstvu dána možnost náležitě upraviti rozpočtově potřebnou dotací.
Dotace tato pro r. 1921 rozpočtena byla pro Slovensko a Podkarpatskou Rus 9,600.000 Kč, při čemž samozřejmě náklad na státní ústavy léčebné rozpočten jest částkou daleko vyšší.
Větší nesnáze vznikají ministerstvu veřejného zdravotnictví, pokud jde o Čechy, Moravu a Slezsko.
Ohledně nemocnic v těchto zemích rozložených, trvá ještě stále povinnost zemských výborů stanovená jednak nařízením z 6. března 1855, čís. 6382, jednak zákonem z 5. března 1888, č. 19 z. z., hraditi totiž nedobytné léčebné výlohy všeobecným nemocnicím za jejich příslušníky, a dlužno konstatovati, že plněním těchto povinností zemské výbory hradí velkou většinou režijních vydání příslušných nemocnic.
Jak však již výše bylo podotčeno, nestačí již příjem na léčebném k úhradě všech výloh režijních, a jest tudíž nezbytně nutno hledati nové zdroje nemocničních příjmů.
Zdrojů těchto nemůže ministerstvo opatřiti v mezích nynějších svých rozpočtových disposic, ježto řídíc se zákonem z 9. dubna 1920, čís. 242 Sb. z. a n., připravuje toliko sestátnění některých nemocnic v zákone tom uvedených (Praha, Mor. Ostrava, Lučenec a Munkačevo), ke kterémužto účelu má volným v roce 1921 toliko úvěr 4,000.000 Kč a ježto mimo to disponuje dále pouze úvěrem 8,000.000 Kč na výstavbu nemocnic v celé republice, z čehož 1/4 reservovalo pro neodkladné investice pro pražskou všeobecnou nemocnici.
Nezbývá tudíž ministerstvu nic než hledati nové zdroje příjmů pro všeobecné nemocnice na podkladě zvláštního zákona.
V tomto směru jest východiskem celé sanační akce resoluce přijatá k návrhu posl. Johanise a soudr. v 144. schůzi Národního shromáždění republiky Československé ze 14. dubna 1920, jež zní:
Vládě se ukládá, aby podle vzoru sanace pražské všeobecné nemocnice (čís. nař. z 1. března 1917, č. 149 ř. z., a. nař. min. vnitra a financí z 30. března 1918, čís. 124 ř. z.) předložila co nejdříve osnovu zákona, jíž se zavádí pro celé území československé republiky zdravotní přirážka k určitým přímým daním v přiměřené výši. Výnos této dávky tvořiti má zvláštní dotaci spravovanou ministerstvem zdravotnictví spolu s ministerstvem financí, jež rozdělena bude po slyšení příslušných zemských správních výborů mezi všechny veřejné nemocnice československé republiky podle počtu ošetřovacích dnů.
V osnově zákona budiž vytčena povinnost státního fondu na vrub této dotace poskytovati zálohy jednotlivým "všeobecným nemocnicím podle poměrů, v jaké části na ně připadají".
Nehledíc k této resoluci, podal již také svaz okresů v Čechách námět na zavedení této zdravotní přirážky a také ve schůzi českých správních výboru v září 1920 bylo intendováno zavedení této zdravotní přirážky.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy vzhledem ke všem těmto námětům zahájilo již v květnu 1920 s ministerstvem financí příslušná jednání a po opatření materiálu žádaného ministerstvem financí, shodlo se předběžně s tímto ministerstvem na zavedení přirážky ve výši 8%, kterážto výše dosud jest nejvyšší sazbou pro zdravotní přirážku platnou pro fond pražské všeobecné nemocnice.
Oproti znění resoluce zamýšlí ministerstvo zdravotnictví vyhraditi účast na výnosu přirážky také spolkům, které zřídily ústavy, jež jinak plní úkoly nemocnic a má při tom na mysli hlavně odborné ústavy léčebné jako Pleš, Albertinum, Česká dětská a německá nemocnice, nemocnice Milosrdných sester, Mil. bratří ústav v Prosečnici atd. (§ 7 osnovy).
O akci, jež zamýšlí ministerstvo provésti, konána byla v ministerstvu v lednu 1921 porada zúčastněných ministerstev a zemských výboru, při čemž zástupcové zemských výboru žádali, aby zemským výborům byly přiděleny podíly z výnosu přirážky, jež by pak samy rozdělovaly jednotlivým nemocnicím.
Majíc na zřeteli ústavní zodpovědnost ministrů, ohledně správy a hospodaření fondem, jenž má býti z výnosu přirážky utvořen, nemohlo ministerstvo zcela přistoupiti na tyto návrhy, vyhovuje jim však plnou měrou stylisací §u 8, jak ještě ve zvláštní části důvodové zprávy bude objasněno.
Mimo to žádal zástupce zemského výboru moravského, aby také pro ostatní části republiky byla zavedena povinnost obcí přispívati zemským fondům jednou třetinou (zákon ze dne 20. května 1914, č. 19 z. z. pro Moravu) nedobytného léčebného, jež zemský fond moravský má hraditi.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví vyhrazuje si v této příčině zavésti příslušné jednání u jednotlivých zemských správních výborů, připomíná však již nyní, že akce tato nemůže křížiti sanační akci zavedenou pro všeobecné nemocnice, jelikož týká se vlastně poměru mezi financemi zemskými a financemi obecními.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví jest si vědomo, že sanační zákon, jejž předkládá, jest povahy provisorní, a že radikální sanace poměrů všeobecných nemocnic bude přivedena jednak provedením zákona župního, kdy připadne úkol udržovati všeobecné nemocnice hlavně župám, jednak pak sestátněním velkých všeobecných nemocnic, jež mají význam celostátní, jak také intenduje zákon z 9. dubna 1920, čís. 242 Sb. z. a n.
Pro přítomnou dobu však považuje ministerstvo veřejného zdravotnictví cestu zdravotní přirážky za nejjednodušší vzhledem k prejudicielnímu řešení sanace pražské všeobecné nemocnice, jakož i vzhledem k tomu, že zavedením zdravotní přirážky ve všech obcích republiky budou aspoň jistým způsobem vyrovnány nesrovnalosti vystupující příkře na venek tím, že řada okresů a obcí nemá vůbec nemocnic a těží z okolnosti té, že jiné korporace autonomní, vedeny jsouce altruistickými snahami, zřídily ústavy léčebné, jejichž udržování a zvláště pak povinnost poskytovati nezúročitelné zálohy pokladnám nemocničním, daleko přesahuje jejich finanční potenci.
II.
V jednotlivostech uvádí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy toto:
K § 1.
Přirážka bude vybírána ke všem přímým daním přirážkám podléhajícím a tudíž k těmto daním:
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku: dani pozemkové, dani domovní třídní, dani činžovní, dani všeobecné výdělkové, dani výdělkové podniku veřejné účtujících a dani důchodové předepsané na základě přiznání.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi: K dani pozemkové, domovní, zárobkové, dani podniků k veřejnému, účtování povinných a spolků, báňské dani a konečně dani úrazové a rentové.
K § 2.
Výše přirážky stanoví se 8%. Pro příští léta počínajíc rokem 1922 ponechává se stanovení výše přirážky cestě nařizovací, maximální výše přirážky nebude však stanovena přes 10 %.
K § 3.
Vzhledem k nynějšímu právnímu stavu dlužno nahraditi nejdříve z výnosu přirážky jako zvláštní praecipuum fondu pražské všeobecné nemocnice obnos, jenž dosud do tohoto fondu plynul, při čemž ministerstvo zdravotnictví připomíná, že na základe zmocnění daného čís. nař. z 1. března 1917, čís. 149 ř. z., vypracovalo a předložilo již ministerské radě k schválení osnovu nařízení, jímž se mění ministerské nařízení z 30. března 1918, čís. 124 ř. z., v tom směru, že se jednak rozšiřuje kruh daní přirážkám podléhajících a jednak zvyšuje přirážka o 100%.
Třebas právní stránka celé této záležitosti jest nesporná, přece ministerstvo zdravotnictví z důvodů politických odvolalo tuto předlohu a hodlá námět zmíněný, jenž došel již výrazu v rozpočtu všeobecné nemocnice pražské pro rok 1921, uplatniti zákonem jak v § 3, ad 1, jest naznačeno.
Ministerstvo paušalisuje výnos obnosem 2,400.000 Kč vzhledem k pravděpodobnému minimálnímu očekávanému výnosu zvýšené přirážky.
Rovněž nutno nahraditi státnímu fondu vzhledem k zák. čl. XXI. z r. 1898 výnos. zvláštní přirážky zavedené pro účely krajinského léčebného fondu na Slovensku, jež se vybírá ve výši 5% z přímých daní v zákoně uvedených, při čemž se podotýká, že pro Slovensko i Podkarpatskou Rus jest preliminován v roce 1921 výnos tento obnosem 1,500.000 Kč.
Stát ovšem nechce pro sebe z titulu nově zavedené přirážky získati více, než co mu náleží dle zák. čl. XXI: 1898. Případným zvýšením procenta nové přirážky by ovšem nastala nutnost změniti státní podíl určený v zákoně na % výnosu přirážky. K objasnění věci se podotýká, že krajinský léčebný fond byl zřízen tehdy, když byla zrušena povinnost žup, hraditi nedobytné léčebné výlohy a že deficit tohoto fondu, jenž jest ovšem oproti výnosu této dávky mnoho násobný, hradí stát ze svých prostředků.
K 4 a 5.
Ministerstvo hodlá výnos zdravotní přirážky konstituovati jako zvláštní jmění účelové, samostatný veřejný fond, jenž bude spravován zvláště a jehož jmění bude odděleno od příjmů a výdajů státních. Spravovati jej bude ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy s ministerstvem financí podle zvláštních předpisů, jež budou vydány. Fond bude podléhati kontrole nejvyššího účetního úřadu, tak jako jiné fondy ve správě státní a zodpovědní ministři budou povinni každoročně podávati zprávu o jeho stavu a jeho hospodaření.
Jako základ daňový počítá se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 195,000.000 Kč, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 30,000.000 Kč.
Možno tudíž pro rok 1921 počítati s příjmy fondu asi ve výši 14 mil. Kč. Jak bylo zemským správním výborům slíbeno, bude nejdříve počítáno na to, aby nemocnicím pokud možno byl hrazen náklad vzniklý s úpravou služebních požitků lékařů, a to hlavně za r. 1920, dále bude pamatováno hlavně na splácení nejnutnějších a nejnaléhavějších dluhu, do kterých nemocnice dostaly se beze své viny, při čemž samozřejmě bude brán v úvahu význam nemocnice, její rozsah a jiné okolnosti úvahy hodné.
Ve všech těchto směrech budou pro ministerstva rozhodnými návrhy zemských správních výborů, jež spravují zemské fondy, z nichž hradí se nedobytné léčebné výlohy nemocnicím a bude učiněno opatření, aby návrhy dotyčné byly opatřeny též rozpočty příslušných nemocnic, jež jsou podkladem pro vyměření sazby.
Pokud, jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, hradí léčebné jednak krajinský léčebný fond, jenž jest ve správě státní, jednak stát ze své pokladny (zák. čl. uh. XXI č. 1898).
Dříve než ministerstva o rozdělení dotací rozhodnou, předloží konečné návrhy poradnímu sboru zřízenému při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, v němž budou míti zastoupení nejenom zemské správní výbory, nýbrž také jiné formace autonomních sborů (svazy okresů, měst), jakož i svazy něm. pokladen, jež jsou v neposlední řadě interesovány na výši sazeb ošetřovacích.
Ministerstvo hodlá plnou měrou věnovati pozornost všem předneseným návrhům a přáním, při čemž ovšem, majíc na mysli zájem celé republiky, bude hleděti nynější nesrovnalosti pokud to bude lze vyrovnati.
Jak již ve všeobecné části důvodové správy bylo vytčeno, hodlá ministerstvo pamatovati také na soukromé ústavy léčebné, jež plní úkoly nemocnic, a to tím spíše, jelikož dotčené spolky jsouce majiteli těchto ústavů, částečně plni úkoly korporací veřejných.
K § 9.
Za tím účelem, aby i v těch případech, kdy přirážky dostatečně nebudou se scházeti, mohla býti poskytnuta pomoc ústavům, jež toho nezbytně potřebují, stanovena jest v zákoně povinnost státního fondu, poskytovati zálohy, ovšem pokud to dovolí ohled na státní finance.
K § 10.
Paragrafem tímto dolíčena jest jasně provisorní povaha celé sanační akce a zastavena jest tudíž platnost právních ustanovení ohledně vybírání zdravotní přirážky pro pražský fond nemocniční a pro oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi na dobu působnosti nového zákona, ačkoli ani nařízení ani zákon dotyčný se neruší.
V tom případě, že by došlo jednou k zastavení vybírání přirážek na základě tohoto zákona, bude učiněno samozřejmě opatření zákonem ohledně dalšího vybírání přirážky pro fond všeobecné nemocnice, jakož i pro krajinský léčebný fond na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kdež jinak zák. čl. XXI. z r. 1898 zůstává v platnosti.
K § 11.
Ohledně vyměřování a opravných prostředku zachovány jsou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku předpisy platné pro zdravotní přirážku vybíranou ve prospěch fondu všeobecné nemocnice (nař. z 30. března 1918, č. 124 ř. z.) s tou změnou, že nyní, ježto jde o pouhý výpočet obnosu přirážkového, rozhoduje s konečnou platností o rekursu finanční úřad I. stolice. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zachovány byly předpisy platné pro krajinskou nemocniční přirážku, aby nenastaly chaotické poměry při vyměřování této přirážky resp. v postupu při vyřizování stížností.
Samozřejmě, až dojde k unifikaci finančních právních předpisů, bude také v tomto směru docíleno unifikace.
III.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně tak i po přijeti jejím touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému a výboru pro veřejné zdravotnictví s tím, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 10. března 1921.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy: