Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Kašperské Hory

Hartmanice

Nýrsko

Eisenstein (okr. Nýrsko)

Vimperk

Vltavice Horní (okr. Vimperk)

Strakonice*

Blatná

Březnice

Horažďovice

Sušice

Volyně

Tábor

Pacov

Sedlec

Písek*

Bechyně

Bernardice (okr. Bechyně)

Milevsko

Soběslav

Veselí n. L.

Řečice Kard. (okr. Veselí)

Votice

Vožice Mladá.

*)Vysvětlivky:

1. Hvězdičkou. označené ústavy jsou "okresní centrálky".

2. Je-li některý ústav mimo sídlo okr. výboru, je v závorce poznamenáno, do kterého okresu patří.

Zprostředkování práce na Moravě

vykazuje jiný ráz než organisace zprostředkování práce v Čechách.

Prvním předchůdcem ústavu pro zprostředkování práce byly zemské stravovny zřízené na Moravě na základě zákona z roku 1885 a instrukce zemským výborem vydané a v roku 1909 poměrům doby přiměřeně přizpůsobené. Tyto stravovny měly za účel poskytnouti osobám práci hledajícím na jejich cestách zaopatření a starati se o opatření práce. Ve směru zprostředkování práce zemské stravovny splnily svá poslání měrou nepatrnou, poněvadž původně vyhledávaly stravovny živly práce se štítící a tak dobře míněné poslání stravoven diskreditovaly, takže zaměstnavatelé hledali jen v řídkých případech prostřednictvím stravoven pracovní síly. Podstatná náprava nastala shora zmíněnou zostřenou instrukcí roku 1909, kterouž živlům práce se štítícím valně stíženo bezúčelné putování po stravovnách. Zprostředkovací Činnost však ani touto instrukcí podstatně pozvednuta nebyla, poněvadž scházelo pojítko mezi stravovnami, jež by umožňovalo širší rozhled jednotlivé stravovny po trhu práce. Zemských stravoven bylo původně 119, v poslední době však valná část stravoven, jež vykazovaly nepatrnou frekvenci, byla zrušena, takže jich je nyní 72.

Ohledně vlastního zprostředkování práce byly zemskému sněmu vícekráte podány návrhy, ale ku provedení jich nedošlo následkem vypuknutí války.

Když na počátku války hrozilo nebezpečí, že nezaměstnanost velikých mas lidu bude ohrožovati veřejnou bezpečnost, zřízen byl po dohodě zemského výboru a místo držitelství v Brně zemský úřad práce pro celou zemi a mimo to v každém okrese politickém okresní úřad pro zprostředkování práce.

Zemský úřad práce byl zřízen formálně sice jako úřad moravského místodržitelství, avšak zemský výbor přidělil vedoucí a kancelářské síly, poskytl místnosti a nesl věcný i osobní náklad vzniklý z úřadování zemského úřadu práce, pokud nebyl hrazen vlastními příjmy úřadu.

U okresních úřadů práce počítalo se s ochotou místních činitelů a docílilo se, že agendu tu převzaly někde orgány okresních silničních výborů, někde městská správa a kde nebylo lze jiného činitele nalézti, zůstala agenda při okresních hejtmanstvích.

Činnost okresních úřadoven osvědčila se toliko v prvých měsících války, kdežto později u převalného počtu jich zanikla neb klesla na minimum, jednak následkem postupného povolávání obyvatelstva ke službě vojenské, jednak také následkem toho, že orgány původně ochotně práci převzavší, ponenáhlu ji zanechali, poněvadž práce ta nebyla honorována. Ke konci pracovalo asi jen 6 okresních úřadů pro zprostředkování práce.

Shrnutí těchto okresních úřadů v jednotnou organisaci provedeno bylo prostřednictvím zemského úřadu práce tím způsobem, že okresní úřadovny každého týdne měly oznamovati zemskému úřadu práce pracovní síly, jež ve svém obvodu umístiti nemohly, a pracovní místa, pro něž vhodných uchazečů nenašly. Na základě těchto zpráv sestavován byl pro celou zemi přehled, jenž se rozesílal všem okresním úřadům práce a organisacím, jež se k této síti připojily. Bylo pak věcí jednotlivých okresních úřadoven, aby vzájemnou dohodou provedly odeslání pracovních míst z obvodu, kde byl nadbytek, do obvodu, kde byl nedostatek.

Z počátku byl velký nadbytek pracovních sil, jež bylo těžko umístiti, ježto bezprostředně po vypuknutí války celá řada závodů zastavila práci. Teprve když se závody počaly přizpůsobovati výrobě válečných potřeb, když bylo potřebí mnoho pracovních sil pro práce opevňovací a když postupně mužové byli povoláni ke službě vojenské, nastala poptávka po pracovních silách, jíž nebylo možno plně vyhověti, a bylo nutno přibrati válečné uprchlíky a válečné zajatce, jmenovitě pro práce zemědělské. Opatřování těchto pracovních sil a jejich rozdělování charakterisuje Činnost zemského úřadu práce až do roku 1919.

V roce 1916 uvedena byla na Moravě v život organisace zprostředkování práce válečným invalidům. Akcí touto pověřen byl též zemský úřad práce v Brně, jakožto agendou státní, a vykonával tento úkol spolu s 12 okresními úřadovnami, jež k tomu účelu zvláště byly zřízeny. Náklad této akce hrazen z prostředků státních; přes jich skrovnost bylo za dobu, po kterou zprostředkování práce válečným poškozenému na Moravě bylo soustředěno při zemském úřadě práce, trvalé zaměstnání opatřeno 3561 válečným poškozencům.

Po vyhlášení Československé republiky zřízen byl z nařízení Národního výboru v Brně demobilisační odbor, aby organisoval uvedení vracejících se vojínů v občanské zaměstnání. Organisací zprostředkování práce po čas demobilisace pověřen byl v souhlase s moravským zemským výborem zemský úřad práce v Brně, kterýž měl v důležitých střediscích průmyslu zříditi místní expozitury k vlastnímu provádění zprostředkování práce. Při každé exposituře zřízen měl býti místní demobilisační výbor.

Ihned bylo přikročeno ku zřízení expositur v následujících městech: v Brně pro venkov, Břeclavě, Olomouci, Prostějově, Přerově, Třebíči a Uh. Hradišti. Expositury tyto byly zřízeny tím způsobem, že místní činitelé, zpravidla dotyčná obec, uvolili se poskytnouti místnosti a hraditi věcné náklady, kdežto osobní náklad převzal zemský úřad práce, kterýž po návrhu místních činitelů dotyčné funkcionáře ustanovil; Služebně podřízeny byly tyto expositury zemskému úřadu práce v Brně. Mimo shora uvedené expositury pojaty byly do této organisace v dohodě s dotyčnými zřizovateli v dolejší tabulce uvedené místní instituce pro zprostředkování práce.

Ostatní zprostředkovatelny vznikly za příčinou provádění zákona o podpoře nezaměstnaných; vydržování některých vzaly na se městské obce, vztažmo jiní činitelé, kdežto ostatní měly nárok na úhradu nákladů podle výnosu ministerstva sociální péče ze dne 7. prosince 1918, č. 611, pokud dotyčné práce nekonají se dobrovolně bezplatně.

Shora zmíněné expositury zemského úřadu práce zřízeny byly prozatím jen na dobu demobilisace a také dotyční funkcionáři ustanoveni smlouvou na dobu potřeby s právem výpovědi. Jsou tedy nositeli všeobecného zprostředkování práce jednak expositury zemského úřadu práce, jednak městské sprostředkovatelny, a kde nebylo ani jednoho ani druhého, demobilisační výbory, které však úbytkem nezaměstnanosti byly postupně zrušovány, takže dnes na Moravě celá řada obvodů nemá zprostředkovatelny práce.

Součinnost ústavů pro zprostředkování práce zařízena tím způsobem, že veškeré ústavy, povinny byly každého týdne zaslali zemskému úřadu práce seznam pracovních sil, jež nemohly umístiti ve svém obvodu, a pracovních míst, pro něž nenašly vhodných uchazečů. Na základě těchto seznamů sestavil zemský úřad práce věstník pro celou zemi a zaslal jej všem místním ústavům, aby mohly v dohodě zaříditi odesílání přebytečných pracovních sil z obvodu jedné úřadovny do obvodu, kde se takové síly hledají.

Zprostředkování práce pro zemědělské dělnictvo, zejména z bývalého uherského Slovenska, pak z moravského Slovenska a Valašska, obstarával zemský úřad práce v Brně, a dosáhla tato zprostředkovací akce zemědělského dělnictva saisonního v roce 1919 výše 10.213 osob. Mimo to byl zemský úřad práce v Brně v roce 1919 činný i při vypracování kolektivních smluv pro zemědělské a cukrovarnické zaměstnance na Moravě, jakož i intervencemi při vzniklých stávkách a pracovních sporech.

Jednotlivá odvětví činnosti zemského úřadu práce byla zvlášť účtována a také ze zvláštních zdrojů kryta. Tak opatření zemědělského dělnictva z řad uprchlíků a přidělování válečných zajatců kryto bylo ponejvíce poplatky vybíranými od zaměstnavatelů a činnost vzešlá ze zprostředkování práce válečným invalidům hrazena byla z prostředků státních.

Seznam místních zprostředkovatelen práce na Moravě v roce 1919.

Zprostředkování práce ve Slezsku

spočívá na těchto základech:

Před státním převratem až do počátku roku 1919 stával ve Slezsku od roku 1906 "slezský zemský spolek pro zprostředkování práce" se sídlem v Opavě, který zřídil a vydržoval zprostředkovatelny práce v Bohumíně, Bílsku, Těšíně, Opavě a v Krnově. Spolek ten byl soukromým spolkem, který byl založen dle spolkového zákona ze dne 15. listopadu 1867, ř. z. č. 184.

Výlohy na udržování těchto zprostředkovatelen byly kryty z větší části státními a zemskými subvencemi.

Po dobu války byla činnost zprostředkovatelen spolku, vyjímaje zprostředkovatelnu v Opavě, značně omezena, poněvadž více úředníku jejich bylo povoláno ke konání služby vojenské, náhrada nemohla býti vždy zjednána, a rovněž nemohly býti opatřeny potřebné prostředky peněžní v míře dostatečné.

Na počátku roku 1919 zastavil spolek svoji činnost úplně a jest v likvidaci.

Počátkem roku 1919 bylo zavedeno ve Slezsku na základě min. nař. ze dne 24. prosince 1917, ř. z. č. 509, veřejné zprostředkování práce.

Ústřednou organisace jest "zemský úřad práce" v Opavě, který jest úřadem státním, je t. č. spravován státním úředníkem a je podřízen bezprostředně ministerstvu sociální péče.

Vlastní zprostředkování práce obstarávají obecní úřady pro zprostředkování práce, které jsou v sídle každého okresního soudu.

Výlohy na udržování úřadů pro zprostředkování práce nesou zatím obce samy, počítá se však s dostatečnou subvencí státní.

Úřady pro zprostředkování práce jsou podřízeny organisačně zemskému úřadu práce.

V politických okresech Bílska a Těšíně, jež jsou nyní v polské správě, nemohl zemský úřad provésti organisaci zprostředkování práce. Rovněž se vyjednává o zřízení úřadu pro zprostředkování práce v kraji Hlučínském, Čs. republice připojeném.

Všeobecné a odborové zprostředkovatelny práce byly ve Slezsku v roce 1919 tyto:

1. Opava: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

2. Opava: Slezská zprostředkovatelna práce pro zemědělství.

3. Opava: Spolek obchodníků v Opavě. Zprostředkování služby pro mužské zřízence obchodní, průmyslové a soukromé.

4. Opava: Ústřední zprostředkovatelna služby rak. Senefeldského svazu, místní skupina v Opavě.

5. Opava: Spolek knihtiskařských, sazečských a písmoliteckých tovaryšů ve Slezsku.

6. Opava: Zprostředkovatelna služby zemské odborové společnosti kadeřnických spolků ve Slezsku.

7. Vítkov: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

8. Odry: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

9. Bílovec: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

10. Klimkovice: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

11. Krnov: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

12. Albrechtice: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

13. Jindřichov: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

14. Osoblaha: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

15. Bruntál: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

16. Vrbno: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

17. Benešov: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

18. Lichnov: Zprostředkovatelna práce společnosti smíšených obchodníků.

19. Razová: Zprostředkovatelna práce společnosti smíšených obchodníků a obchod provádějících.

20. Frývaldov: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

21. Frýdberk: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

22. Javorník: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

23. Cukmantel: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

24. Frýdek: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

25. Slezská Ostrava: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

26. Bohumín: Všeobecná zprostředkovatelna práce.

Zprostředkování práce na Slovensku

zařízeno bylo na základě zák. článku XVI. z roku 1916 a nařízení ministerstva obchodu číslo 92815/IV. z roku 1916; podle těchto ustanovení existují na Slovensku úřední zprostředkovatelny práce v Bratislavě, Báňské Bystřici a Košicích; bratislavská zprostředkovatelna práce úřaduje pro město Bratislavu a zupy bratislavskou, trenčanskou a turčanskou; zprostředkovatelna v Báňské Bystřici funguje pro město Báňská Bystřice a Báňskou Šťávnici a župy Orava, Tekov, Liptov, Novohradec, Zvoleň; košická zprostředkovatelna úřaduje pro město Košice a župy Abauj, Saryš, Spiš, Užhorod a Zemplin. Zprostředkovatelny práce jsou zbudovány řádně; v Bratislavě a Košicích umístěny jsou v městských domech a opatřeny vedle úředních místností, rozdělených zvlášť pro muže a ženy, také vzornými noclehárnami, sprchami a koupelnami a pod. Zprostředkování jest jak pro zaměstnavatele, tak i pro dělnictvo bezplatné.

Výdaje zprostředkovatelen hradí města. Za uherského režimu měly zprostředkovatelny práce volné porto a bezplatný telefon, vydávaly své oznamovatele pracovního trhu, byly ve vzájemném styku a měly úřední charakter veřejnoprávní. Od státního převratu byl význam těchto zprostředkovatelen práce utlačen na minimum, jsou bez vzájemné spojitosti a vyvíjejí pouze nepatrnou činnost. Tak ku př. bratislavská zprostředkovatelna dříve zprostředkovávala ročně 4000 až 5000 osob. Od převratu však působí jen pro Bratislavu samu; v roce 1919 zprostředkovala pouze pro 925 mužů a 218 žen práci.

Pro část území Podkarpatské Rusi, totiž župu Bereg a Marmaroš fungovala úřední zprostředkovatelna práce v Debrecíně.

Jak z hořejších přehledů vidno, je organisace zprostředkování práce jen v Čechách vybudována na pevných a normální potřebě odpovídajících základech, v ostatních zemích byla jen improvisována pod tlakem nezaměstnanosti, vypuklé na počátku a po skončení války. Že dosud nedošlo k uzákonění osnovy o zprostředkování práce a osnovy pojištění proti nezaměstnanosti a že nebyly zřízeny potřebné ústavy, nemůže býti vytýkáno, neboť akutní neslýchané krise nezaměstnanosti nebylo by se ani těmito zákony odpomohlo. Tehdejším úkolem bylo zachytiti co nejrychleji a za každou cenu tuto lavinu, hrozící státu i společnosti. Dnes předkládaná osnova zákona o zprostředkování práce a předložená již dříve osnova zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti jsou míněny pro dobu mírovou, normální; jen v nich mohou se organizační práce, zákony těmi nařízené, provésti a zakotviti a netřeba si tajiti, že budou s úspěchem působiti jen pro dobu nezaměstnanosti normální.

Mimo tyto momenty zavazuje naši republiku, jako člena mezinárodní organisace práce, ku předložení této osnovy úmluva týkající se opatření proti nezaměstnanosti uzavřená na všeobecné konferenci mezinárodní organisace práce při Svazu národu, konané na podzim roku 1919 ve Washingtoně, jež v článku 2. stanoví, že státy, které schválí konvenci, musí zavésti veřejné zprostředkovatelny práce, které by byly pro zaměstnance bezplatné a stály pod dohledem ústřední státní autority. Dále musí býti podle konvence u veřejných zprostředkovatelen práce zřízeny paritní výbory sestávající ze zaměstnavatelů a zaměstnanců. Ve státech, kde jsou vedle sebe bezplatné zprostředkovatelny veřejné a soukromé, třeba učiniti opatření, aby oba druhy zprostředkovatelen souhlasně pracovaly.

Konference doporučila dále, aby každý den mezinárodní organisace práce zabraňoval zřizování ústavů, kde práce zprostředkuje se za úplatu, neb které provádějí zprostředkování práce výdělečně. Tam, kde takové zprostředkovatelny trvají, je žádoucno, aby pracovaly podle zvláštních schválených řádů, a aby co nejdříve byly úplně potlačeny. Dále se odporučuje, aby hromadné najímání dělníků v jednom státě za účelem zaměstnání v druhém státě dálo se pouze po dohodě dotyčných států a po vyslechnutí zaměstnavatelů a dělníků dotyčných, odvětví příslušných zemí.

Všem těmto požadavkům mezinárodní konvence naše osnova v plné míře odpovídá.

Prozatímní rozpočet.

Podle osnovy má býti definitivní síť veřejných zprostředkovatelen práce vybudována postupně, a to podle § 18. a dalších, pokud okresní a župní zřízení nebude provedeno, má býti stávající síť zprostředkovatelen práce v dohodě s příslušnými samosprávnými činiteli zdokonalena. Náklady s vydržováním zprostředkovatelen práce spojené jsou podle § 12. osnovy rozvrženy na jednotlivá samosprávná tělesa, a to na okresy (města), župy a župní svazy. Státu pak přináleží jedině, aby zřídil státní úřad práce a nesl jeho věcný a osobní náklad. Přistoupilo-li by se ihned ke zřízení státního úřadu práce — na což se podle § 23. nepomýšlí — a k vybudování ostatních všech článků organisace, vyžádalo by to podle zdejšího bližšího rozpočtu od státu ročně i s počátečními subvencemi as přibližné 2,000.000 Kč. Poznamenává se, že v státním rozpočtu pro rok 1920 i při dnešní nedostatačné organisaci na veřejné zprostředkování bylo pamatováno obnosem 500.000 Kč.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova zákona byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby byla jak v poslanecké sněmovně, tak i po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě přikázána výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě 14denní.

V Praze dne 7. dubna 1921.

Ministr sociální péče:

Dr. Gruber, v. r.