Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěného, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, je-li nebo stane-li se trvale nezpůsobilou k výdělku neb dovrší-li 65. rok svého věku. Důchod vdovský obdrží také vdova, která není sice trvale invalidní, která však byla rok ode dne úmrtí manželova zpět počítaje, nepřetržitě nezpůsobilá, po další dobu nezpůsobilosti k výdělku.
Není-li zde oprávněné vdovy, má za stejných podmínek nárok na důchod vdovský družka pojištěnce, která sdílela s ním po dobu alespoň 2 roků před jeho smrtí společnou domácnost.
Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku hradila zcela nebo převážně výživu své rodiny, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky nezpůsobilý k výdělku a zároveň nemajetný, po dobu invalidity a nemajetnosti.
Nároku na důchod vdovský nebo vdovecký nemají vdova nebo vdovec, byli-li z vlastní viny soudně rozvedení nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno.
Důchod vdovský nebo vdovecký činí polovinu důchodu, jejž požíval nebo na nějž měl nárok pojištěnec či pojištěnka. Požitek vdovského neb vdoveckého důchodu počíná dnem úmrtí manželova, jsou-li splněny podmínky pro jeho nápad stanovené, jinak dnem splnění těchto podmínek. Zaniká úmrtím důchodce neb opětným nabytím způsobilosti k výdělku, dále novým sňatkem vdovy nebo vdovce, u vdovce též, přestane-li býti nemajetným.
Důchod sirotčí.
§ 26.
Nárok na důchod sirotčí má každé dítě pod 16 let v případě úmrtí pojištěného otce neb pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního neb starobního neb měl-li nárok na takový důchod. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod, zakládající se na pojištění jejich otce, jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za živobytí otcova mimosoudně uznáno, děti adoptované nárok na sirotčí důchod po adoptivních rodičích pouze tehdy, nemají-li nároku po svých vlastních rodičích a byla-li adopce provedena mimo to před nápadem invalidního neb starobního důchodu adoptivním rodičům. Schovanci a schovanky nepovažují se za děti ve smyslu tohoto zákona.
Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší 16 let, jejichž výživu hradil úplně neb převážně ze svého, mají tito vnukové nárok na důchod sirotčí, pokud jsou nemajetní.
Požitek sirotčího důchodu počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče a končí dokonaným 16. rokem věku neb úmrtím dítěte.
V případě neukončeného dosud výcviku dítěte k jeho budoucímu povolání, zejména pak v případě studií, může býti sirotčí důchod poskytován také přes dokonaný 16. rok věku dítěte, ne však déle než do dokonaného 18. roku.
Důchod sirotčí činí a důchodu invalidního neb starobního (bez příplatků podle § 24), jejž pojištěnec v době úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok.
§ 27.
Požitky pozůstalých přísluší také v případě, že pojištěnec jest nezvěstný. Za nezvěstného se považuje pojištěnec, o němž po dobu jednoho roku nedošly věrohodné zprávy, pakliže okolnosti nasvědčují jeho úmrtí. Za den úmrtí považuje se den, kdy o zmizelém došla poslední věrohodná zpráva.
§ 28.
Pozůstalí nemají nároku na důchod, jehož podmínky jsou jinak splněny, pakli-že byli rozsudkem trestního soudu usvědčeni, že úmyslným jednáním smrt pojištěnce zavinili neb spoluzavinili.
Požitky pozůstalých nesmí činiti dohromady více než 150% důchodu, jejž pojištěnec v době svého úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok.
Důchody sirotčí nesmí činiti více než by činil nebo činil důchod pojištěnce.
Vnuci mají nároku na důchod sirotčí jen potud, pokud přípustná nejvyšší míra důchodu není vyčerpána dětmi.
Státní příspěvek.
§ 29.
Ke každému důchodu přistupuje státní příspěvek, který se vyměřuje 1/4 důchodu, nejméně však:
|
u důchodu invalidního a starobního |
300 Kč ročně |
|
u důchodů vdovského a vdoveckého |
180 Kč ročně |
|
u důchodu sirotčího |
60 Kč ročně |
Státní příspěvek se neposkytuje v případech uvedených v § 35 odst. 2. a dále důchodci, jehož příjem, podrobený osobní dani z příjmu přesahuje nečítaje v to důchod podle tohoto zákona ročně 6000 Kč.
Stát přejímá dále část důchodu vypadající na aktivní vojenskou službu pojištěnce neb na vojenskou povinnou službu jeho v době mobilisace. Způsob úhrady této části bude určen nařízením.
Cizí státní příslušníci mají na státní příspěvek ve smyslu odstavce prvého nárok jen tehdy, je-li občanům Československé republiky v jejich vlasti zabezpečena reciprocita; na hrazení části důchodu podle odstavce třetího pak vůbec nemají nároku.
Věcná plnění místo peněžitých.
§ 30.
Na místě důchodu invalidního neb starobního může býti důchodcům s jejich souhlasem poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy neb osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech; dále může rovněž se souhlasem oprávněného býti důchodu použito zcela nebo z části k jinému úplnému neb částečnému zabezpečení jeho výživy, jež vůči náhradě poskytne obec.
Jde-li o osoby nezletilé neb zbavené svéprávnosti, je k poskytování věcných plnění na místě peněžitých zapotřebí svolení poručníka. Jedná-li se o notorického pijáka, musí býti peněžitá plnění nahrazena věcnými, žádá-li toho jeho rodina s přímluvou obecního úřadu neb poručník.
Kapitalisování důchodů.
§ 31.
Nepřesahuje-li důchod spolu se státním příspěvkem ročně Kč 480, jest okresní pojišťovna se schválením pojišťovny župní oprávněna, vyplatiti důchodci kapitalisovaný obnos jeho důchodu. Nařízením bude stanoveno, kdy a za jakých podmínek má důchodce právo žádati i v jiných případech kapitalisaci svého důchodu.
Vrácení prémií provdaným pojištěnkám.
§ 32.
Osoby ženského pohlaví, které vejdou v manželství ve dvou letech po výstupu z pojištění neb vystoupí z pojištění ve dvou letech po uzavření sňatku, mají nárok na vrácení 1/2 příspěvků na invalidní a starobní pojištění vypadajících, za ně zaplacených. Vrácením zanikne úplně nárok z dřívějšího pojištění vyplývající. Nárok na vrácení prémií musí býti uplatněn do roka po uzavření sňatku neb po vystoupení z pojistné povinnosti a požívá ochrany § 38.
Oddíl třetí.
Uplatnění nároků.
§ 33.
Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může býti uplatněn pouze osobou k nároku oprávněnou neb jejím zákonným zástupcem. Nárok jednou uplatněný přechází na dědice oprávněné osoby.
Bližší předpisy o způsobu uplatnění nároků, zejména důchodů, budou vydány nařízením.
O případné ztrátě nároku na nemocenské následkem pozdního uplatnění jedná § 8. Důchody pak nebudou přiznány za dobu starší jednoho roku ode dne uplatnění nároku, ledaže bylo důchodci znemožněno uplatnění nároku okolnostmi na jeho vůli nezávislými; v případě takovém dlužno uplatniti nárok do tří měsíců ode dne, kdy překážka odpadla.
Výplata, obmezení a klid požitků.
§ 34.
Peněžité dávky pojištění nemocenského vyplácejí se týdně a pozadu, důchody naopak v měsíčních lhůtách do předu. Měsíční částky důchodu zarovnávali se na 10 haléřů tím způsobem, že částky až do 5 h zůstávají nepovšimnuty a že vyšší částky čítají se za 10 h. Skončí-li právo k důchodu během měsíce, přijaté částky se nevracejí.
Oprávnění mají předložiti na požádání před každou výplatou potvrzení o životě neb o vdovství čí vdovectví.
§ 35.
Výplata důchodu se staví, pokud k požitku oprávněný požívá důchodu podle zákona o úrazovém pojištění, a to důchodu invalidního neb starobního potud, pokud převyšuje spolu s důchodem úrazovým 2/3 průměrného pracovního výdělku důchodcova v době před nápadem důchodu invalidního neb starobního, požitku pozůstalých pak potud, pokud převyšuje důchod pozůstalých podle úrazového zákona. Mají-li k důchodu podle tohoto zákona oprávnění nárok též na požitky podle zákona o válečných poškozencích, odpadá státní příspěvek k důchodu podle tohoto zákona.
§ 36.
Právo na požitek kteréhokoliv důchodu odpočívá:
1. pokud osoba oprávněná k požitku odpykává si trest na svobodě delší jednoho měsíce, při čemž se však má poukázati důchod starobní, invalidní a vdovský členům rodiny, kteří mají zákonné nároky na výživu proti osobě oprávněné k požitku;
2. pokud se osoba oprávněná k požitku bez svolení nositele pojištění trvale zdržuje v cizině. V tomto případě může býti odbyta polovinou hodnoty kapitalisovaných svých nároků.
§ 37.
Přiznané dávky mají býti zastaveny ne ho sníženy, pak-li dodatečně se zjistí, že přiznání nebo vyměření dávek nastalo na základě omylu ve skutečných poměrech.
Zastavení nebo snížení důchodu nabývá platnosti uplynutím měsíce, v němž rozhodnutí o tom poživateli důchodu bylo doručeno.
Zastavení nebo snížení důchodu nedotýká se nároku důchodce na obnosy splatné již před doručením rozhodnutí. Ku vrácení přijatých obnosů důchodových může býti důchodce pouze tehdy přidržen, jestliže přiznání důchodu přivodil tvrzením nepravdivých směrodatných okolností neb pakli rozsudkem soudu trestního bylo zjištěno, že důchod trestným jednáním vyloudil.
Je-li povinnost důchodce ku náhradě zjištěna rozsudkem soudním, tu, pokud škoda není uhrazena, nemohou býti příspěvky, zaplacené nad dobu čekací, započítávány ke stoupání důchodu.
Převod, zastavení a zabavení požitků.
§ 38.
Převod (cesse), zastavení a zabavení nároků pojištěncův a příslušníků jejich rodin jsou jen potud přípustny a právně účinny, stanou-li se:
1. ke krytí nároků osob, které mají zákonný nárok na poskytnutí výživy proti osobám oprávněným k požitku podle předcházejících ustanovení;
2. ke krytí záloh, které byly dány osobám oprávněným k požitku na jejich vlastní žádost zaměstnavatelem nebo nositelem pojištění na účet pojistných nároků po jejich nápadu, ale před jejich poukázáním.
Oddíl čtvrtý.
Zánik pojistné povinnosti a nároků z pojištění.
§ 39.
Pojistná povinnost zaniká:
1. jakmile některá z jejich podmínek není splněna.
2. nápadem důchodu invalidního neb starobního.
Odchylky od zásady, že pro zaměstnavatele přestává povinnost k placení prémií zároveň se zánikem pojistné povinnosti, stanoví § 42.
Osobám, vystoupivším ze zaměstnání pojištěním povinného zachovává se, pokud jsou bez výdělku a zdržují v území republiky Československé, nárok na nejmenší pojistné dávky pojištění nemocenského uvedené v § 6 po určitou dobu po zániku pojistné povinnosti, třeba neplatily příspěvků. Tato doba rovná se době, po kterou osoby tyto naposledy nepřetržitě byly v pojistně povinném zaměstnání, činí však nejvýše 6 týdnů. Nastoupí-li jmenované osoby v této lhůtě nové zaměstnání, pojištěním povinné, prodlužuje se lhůta o dobu tohoto nového zaměstnání, nesmí však býti nikdy delší než dohromady 6 týdnů.
Vystoupí-li pojištěnec nedokončivší dosud čekací dobu invalidního a starobního pojištění, z pojistné povinnosti a nebyly-li za něho ve třech po sobě jdoucích kalendářních létech odváděny příspěvky, ať na základě pojistné povinnosti či dobrovolného pojištění, zanikají pro něho veškerá z dosavadního pojistného poměru vzešlá práva na plnění pojištění invalidního a starobního.
Po uplynutí kalendářního roku, v němž byla dokončena čekací lhůta 200 příspěvkových týdnů, zanikají nároky na pojistná plnění, pak-li za pojištěnce nebyly placeny během jednoho roku kalendářního žádné příspěvky, během dvou po sobě jdoucích let kalendářních příspěvky aspoň za 20 týdnů, nebo během tří po sobě jdoucích let kalendářních příspěvky aspoň za 40 týdnů.
Skutečným příspěvkovým dobám jsou ve smyslu předchozího odstavce na roveň postaveny:
1. období, platící dle § 16 za doby příspěvkové;
2. období v nichž zaměstnanec nacházel se dokazatelně v poměru pracovním, pojistnou povinnost zakládajícím aniž příspěvky skutečně byly odváděny;
3. období, v nichž pojištěnec byl invalidní ve smyslu tohoto zákona nebo požíval důchodu úrazového v obnosu větším, nežli je polovice plného důchodu.
Při tom buďtež při stanovení počtu potřebných příspěvkových týdnů vždy dva na dobrovolné pokračování pojištění připadající příspěvkové týdny počítány za jeden.
Nárok zaniklý oživne opět, pak-li pojištěná osoba vstoupí před uplynutím pěti roků po zaniknutí nároku do zaměstnání výdělečného, pojistnou povinnost zakládajícího, a potom vydrží novou čekací dobu 50 příspěvkových týdnů. Jako počátek pojištění platí při tom doba původního vstoupení do pojištění.
U pojištěnců, vstoupivších po uplynutí více jak pěti roků do zaměstnání výdělečného pojistnou povinnost zakládajícího, oživení zaniklých nároků nenastane. Pro tyto osoby počíná dotyčnou dobou pojištění znovu.
Dobrovolné pojištění.
§ 40.
Kdo vystoupí ze zaměstnání pojištěním povinného, aniž se stal invalidním a aniž přešel k zaměstnání samostatnému, má právo dobrovolně pokračovati v pojištění. Toto právo pomíjí, nebylo-li uplatněno do 6 měsíců po zániku pojistné povinnosti. Dobrovolně možno pokračovati v pojištění ve mzdové třídě, do níž byl pojištěnec zařaděn v době zániku pojistné povinnosti neb třídě nižší.
Též kromě případu prvého odstavce mají právo se dobrovolně pojistiti pojistné povinnosti nepodléhající členové rodiny pojištěncovy, sdílející s ním společnou domácnost, pokud překročili 14. rok věku svého a nejsou starší 60 let.
Dobrovolně lze se pojistiti pro případ nemoci, invalidity a stáří neb pouze pro případ invalidity a stáří.
Dobrovolní pojištěnci platí příspěvky v § 42 uvedené sami ze svého.
Dobrovolné pojištění zanikne, jestliže pojištěnec:
1. ohlásí své vystoupení,
2. zůstane dlužen příspěvky po 13 týdnů,
3. zdržuje-li setrvale v cizině.
Bližší ustanovení o dobrovolném pojištění vydána budou nařízením.
Pojištění vyšších dávek v pojištění invalidním a starobním.
§ 41.
Každý pojištěnec má právo, získati si v pojištění invalidním a starobním nároky na dávky vyšší než zákonné, odvádí-li příspěvky k tomu cíli zvláště stanovené.
Za účelem pojištění dávek převyšujících zákonité nároky ve prospěch jediného nebo skupiny pojištěnců zřízeno bude u ústřední pojišťovny zvláštní oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.
Každý tohoto oddělení došlý vklad posuzován bude jako vklad samostatný, kterým získán bude určitý nárok na dávky pojistné. Celkový nárok skládá se ze sumy těchto částečných nároků.
Vklady, zaplacené na důchod invalidní nebo na důchod pozůstalých v kalendářním roce v němž invalidita nebo smrt nastala, nároku nezískávají. Takové vklady vrátí se s 4 % zúročením.
Vklady na prospěch jednoho pojištěnce během jednoho kalendářního roku zaplacené nesmí převyšovati obnos 600 Kč.
Míra nároku, každým jednotlivým vkladem získávaných, stanovena bude sazbami odpovídajícími pojistně matematickým zásadám. Tyto sazby jakož i ostatní předpisy o hospodaření naznačeného oddělení vydány budou cestou nařizovací.
Oddíl pátý.
Opatření prostředků.
§ 42.
Prostředky potřebné podle zásad pojistné matematiky k uhrazení pojistných dávek pojištění nemocenského i invalidního a starobního (§ 5) a správních nákladů jakož i k dotování reservních a jiných fondů opatří se příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců.
Příspěvky stanoví se v jednotlivých mzdových třídách ve stejném poměru k průměrnému pracovnímu výdělku.
Z příspěvků podle zásad prvého odstavce stanovených připadá ..........% na pojištění nemocenské .........% na pojištění invalidní a starobní a hradí z nich zaměstnavatel polovici a zaměstnanec rovněž polovici. Za pojištěnce, kteří nemají výdělku na penězích, hradí zaměstnavatel celé příspěvky ze svého.
Příspěvky odváděti jest za dobu, po kterou zaměstnání pojistnou povinnost zakládající trvá, jakož i po čas, po nějž vzdor dřívějšímu skončení zaměstnání tohoto pojištěnec požívá na základě právního nároku, dále mzdy něho služného. Nebyl-li pojištěnec ze zaměstnání vystouplý včas odhlášen, dlužno rovněž zapravovati příspěvky dále, a to až do doby, kdy odhlášení bude fakticky provedeno. Povinnost k placení příspěvků zaniká mimo to nápadem důchodu invalidního a starobního. Za kalendářní týdny, jež jsou ve smyslu § 16 započítatelny jako týdny příspěvkové, se příspěvky neodvádějí.
Příspěvky odvádí zaměstnavatel.
Vyhověl-li tomuto závazku, je oprávněn, sraziti si částku na pojištěnce připadající z jeho mzdy nebo služného. Neužije-li zaměstnavatel svého práva a při výplatě mzdy nebo služného ničeho nesrazí, může při pozdějších výplatách mzdy nebo služného toto své právo, vzhledem ku kvótě svým časem nezadrženo, vykonati jen potud, když od výplaty příslušné mzdy neb služného neuplynul více než 1 měsíc. Pozdější nebo jinaké uplatnění práva srážky jest nepřípustné.
Příspěvky, jež zaměstnavatel srazil zaměstnancům ze mzdy nebo služného, jsou statkem zaměstnavateli svěřeným.
Osoby pojištěním povinné jsou oprávněny, neodvedl-li zaměstnavatel řádně příslušného příspěvku, odvésti prémie samy na místě zaměstnavatele a žádati pak při příští výplatě mzdy nebo služného, aby jim část prémií na zaměstnavatele vypadající byla nahražena.
§ 43.
Pojistné příspěvky vyměřují se podle týdnů a platí vždy za plné týdny.
Za osoby, jež vstoupí do pojištění během prvních tří dnů v týdnu (v pondělí, úterý a ve středu) nebo během posledních tří dnů v týdnu (ve čtvrtek, v pátek a v sobotu) z pojištění vystoupí, nutno zaplatiti příspěvek za celý týden; za osoby však, jež průběhem prvních tří dnů v týdnu z pojištění vystoupí, anebo vstoupí do pojištění průběhem posledních tří dnů v týdnu, není nutno platiti příspěvek za tento týden.
Příspěvky jsou splatny první sobotu každého kalendářního měsíce a platiti se mají během jednoho týdne od této doby za uplynulé čtyř nebo pětinedělní příspěvkové období.
Dodatečně na základě pojistné povinnosti zapravené příspěvky jsou ve smyslu § 16 započítatelny pro příslušné příspěvkové týdny pouze potud, pokud zaplacení nastalo během tří let po uplynutí dotyčného období příspěvkového.
§ 44.
Osoby, uvedené v § 1, bod. 2. odvádějí příspěvky samy, mají však vůči zaměstnavateli právo na náhradu částky na něho vypadající.
Osoby, dobrovolně pojištěné, odvádějí plné příspěvky ze svého. Za příslušníky rodiny odvádí příspěvky přednosta domácnosti.
§ 45.
Pojistné příspěvky mohou býti odstupňovány podle kategorií pojištěnců, mezi nimiž podle zkušenosti jsou podstatné rozdíly v nebezpečí onemocnění a invalidity.
Takové odstupňování může obzvláště nastati podle pohlaví a podle druhu zaměstnání pojištěnců, nebo podle druhu závodů, pro nestále zaměstnané osoby, dále pro učně.
Jmenovitě mohou stanoveny býti vyšší příspěvky pro osoby zaměstnané při stavbě cest, železnic, průplavů, při vodních stavbách a stavbách hrází.
Pro osoby, které jsou zaměstnány v podniku, jehož zařízení nevyhovuje předpisům platným o zdravotnictví, lze po dobu tohoto stavu příspěvky pojistné zvýšiti předpisem přirážek až do 50%, které mají býti hrazeny dotyčným zaměstnavatelem samotným.
Přirážku uloží k návrhu pojišťovny okresní pojišťovna župní; proti tomu je možno stěžovati si ve 14 dnech u župního úřadu. Pokud jde o závody živnostenské, jest dříve slyšeti živnostenského inspektora.
§ 46.
Ku předepsání a vybírání příspěvků je nehledě k výjimečným ustanovením § 45 příslušná okresní pojišťovna, u níž pojištěná osoba byla přihlášena. Příspěvky dobrovolných pojištěnců pokračujících v pojištění po vystoupení z pojistné povinnosti, odvádějí se u oné okresní pojišťovny u níž byl dobrovolný pojištěnec naposled povinně pojištěn.
§ 47.
Právo na zjištění prémiových pohledávek promlčuje se během tří let ode dne splatnosti příspěvku.
Promlčení práva zjišťovacího se přerušuje každým opatřením, jež za účelem zjištění bylo provedeno tím okamžikem, v němž osoba povinná platiti příspěvky se o tom doví.
Právo požadovati zjištěné dlužné příspěvky promlčuje se během tří let potom, kdy osoba povinná platiti příspěvky byla vyrozuměna o výsledku zjištění.
Promlčení vymáhacího práva přerušuje se doručením platebního vyzvání, znějícího na osobu, povinnou platiti, zahájením exekuce, povolením platební lhůty a podle ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu.
Povinnost platiti příspěvky není závislá na předchozím vydání příslušných výměrů nebo rozhodnutí a jejich právní moci.
§ 48.
Zadrželé příspěvky dlužno zúrokovat 5%. Tyto příspěvky mohou mimo příspěvky dobrovolných pojištěnců býti vymáhány politickou nebo soudní exekucí a požívají v exekučním, konkursním a vyrovnávacím. řízení přednostního práva nedoplatků daňových.
§ 49.
Neprávem zaplacené příspěvky vrátí pojišťovna se 4% úroky. Zaměstnanec má v tomto případě nárok na vrácení příspěvků od něho skutečně zaplacených a může požadovati, aby se 4% úroky mu je pojišťovna přímo vyplatila.
Mzdové záznamy.
§ 50.
Povinnost vésti mzdové záznamy podle zákona ze dne 8. února 1909, čís. 29 ř. z. rozšiřuje se na všechny zaměstnavatele, kteří zaměstnávají osoby podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona. Zaměstnavatel jest povinen předkládati tyto záznamy k nahlédnutí legitimovaným orgánům pojišťoven zřízených podle tohoto zákona. Ustanovení § 1 odst. 6 a 7 zákona ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z. jest užíti obdobně.
Oddíl šestý.
Organisace pojištění.
1. Ústřední pojišťovna.
§ 51.
Nositelem pojištění podle tohoto zákona prováděného jest Ústřední pojišťovna se sídlem v Praze.
Ústřední pojišťovna může svým jménem nabývati práv a přejímati závazky, u soudu žalovati a býti žalována. Jejím řádným soudem jest věcně příslušný soud v Praze. Za veškeré její závazky ručí věřitelům pouze jmění pojišťovny.
Orgány ústřední pojišťovny jsou:
1. valné shromáždění,
2. představenstvo a organy jím ustanovené,
3. župní pojišťovny,
4. okresní pojišťovny.
§ 52.
Členy ústřední pojišťovny jsou
a) zaměstnanci podle ustanovení tohoto. zákona pojištění podléhající neb dobrovolně pojištění,
b) zaměstnavatelé osob podléhajících pojistné povinnosti podle tohoto zákona.
Valné shromáždění.
§ 53.
Valné shromáždění sestává z delegátů částečně volených, částečně jmenovaných vládou.
Zvolení delegáti a jejich náhradníci musí býti členy ústřední pojišťovny. Volí je výbory župních pojišťoven ze svéprávných členů příslušných k pojišťovnám okresním. Volených delegátů jsou nejméně 3/4 všech delegátů oprávněných k účasti na valném shromáždění a z těchto 3/4 musí náležeti 3/4 skupině pojištěnců, 1/4 skupině zaměstnavatelů. Počet delegátů, jež výbor župních pojišťoven má voliti, řídí se počtem pojištěnců župy, tak že na každých 100.000 členů připadnou 3 delegáti, pokud se týče náhradníci, při čemž zlomky až do 50.000 zůstanou nepovšimnuty, kdežto zlomky větší odůvodňují nárok na 3 delegáty, z nichž vždy 2 musí náležeti skupině pojištěnců, 1 skupině zaměstnavatelů. Za každou župní pojišťovnu volí se alespoň 3 delegáti.
Ministr sociální péče má právo z osob navržených mu Národním shromážděním jmenovati tolikéž delegátů valného shromáždění, kolik jich čítá skupina zaměstnavatelů. Za delegáty ministrem sociální péče jmenované mají býti povoláni odborníci na poli sociálního pojištění, zdravotnictví, zemědělství a lesnictví, průmyslu a obchodu, dále zástupci zúčastněných ministerstev. Delegáti z kruhů odborných nemusí býti členy ústřední pojišťovny.
Doba trvání mandátu delegátů valného shromáždění nesmí přesahovati 4 let.
Valné shromáždění koná se aspoň jednou do roka.
§ 54.
Valnému shromáždění jest vyhraženo:
1. voliti členy představenstva a jejich náhradníky,
2. usnášeti se o výroční zprávě představenstva a o jeho absolutoriu,
3. usnášeti se o změnách stanov,
4. stanoviti náhrady a odměny pro funkcionáře ústřední pojišťovny a župních pojišťoven, delegáty v to počítaje.
Volby, které se konají valným shromážděním, provádějí se odděleně podle skupin pojištěnců, zaměstnavatelů a delegátů jmenovaných ministrem sociální péče.
K usnesení o změnách stanov je třeba dvoutřetinové většiny.
Bližší ustanovení o způsobu svolávání a jednání valného shromáždění obsahují stanovy.
Představenstvo.
§ 55.
Představenstvo ústřední pojišťovny se skládá z předsedy a 20 členů, ze kterých polovina musí náležeti skupině pojištěnců, jedna čtvrtina skupině zaměstnavatelů a jedna čtvrtina skupině odborníků.
§ 56.
Předsedu ústřední pojišťovny jmenuje z téma navrženého Národním shromážděním president republiky vždy na dobu 4 let. Předseda, jímž může býti toliko státní občan Československé republiky, musí bydleti v Praze a nesmí býti členem ústřední pojišťovny.
Představenstvo volí ze sebe 2 náměstky předsedovy. Jeden z nich musí náležeti skupině pojištěnců, druhý skupině zaměstnavatelů. Volba koná se členy představenstva odděleně podle zúčastněných skupin, při čemž při volbě náměstka ze skupiny pojištěnců hlasují zástupci pojištěnců a zástupci odborníků, při volbě náměstka ze skupiny zaměstnavatelů zástupci zaměstnavatelů a rovněž zástupci odborníků.
§ 57.
Členy představenstva volí valné shromáždění ze svého středu odděleně podle skupin (§ 54). Členy představenstva mohou býti toliko státní občané Československé republiky. Alespoň dvě pětiny členů zvolených z jednotlivých skupin musí bydliti v Čechách.
Z volitelnosti do představenstva jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny volebního práva a volitelnosti podle § 5 zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n., o volebním řádu do obecních zastupitelstev.
Členové představenstva volí se na dobu 4 let.
Odstupující představenstvo zůstává v úřadě, až nové představenstvo v úřad se uváže.
Bližší ustanovení o způsobu svolávání a jednání představenstva obsahují stanovy.
§ 58.
Představenstvo zastupuje a spravuje ústřední pojišťovnu, pokud k tomu nejsou příslušny valné shromáždění a pojišťovny župní a okresní.
Představenstvu náleží zejména usnášeti se o nabytí a zcizení nemovitostí, jež jsou v přímé správě ústřední pojišťovny, a o trvalém úročném ukládání volného jmění.
Bez újmy vlastní zodpovědnosti může představenstvo svěřiti některé ze svých povinností užším výborům anebo placeným úředníkům.
Členové představenstva spravují svůj úřad jako úřad čestný, hotové výdaje jest jim však nahraditi, jakož i za práce, které vyžadují větší námahy, poskytnouti přiměřené náhrady.
Představenstvo funguje jako parádní sbor ministerstva sociální péče při činnosti vyhrazené mu tímto zákonem a volí do pojišťovací rady při ministerstvu sociální péče zřízené počet členů na ústřední pojišťovnu vypadající.
Úředníci.
§ 59.
Úředníci ústřední pojišťovny mimo úředníka vedoucího ustanovování jsou představenstvem. Představenstvo upravuje podmínky přijetí a propuštění, placení a zaopatřovací nároky těchto úředníků.
Ustanovení a propuštění vedoucího úředníka, povolení k ustanovení a propuštění zástupců vedoucího úředníka, zodpovědného matematika a vrchního účetního vyhrazeno jest ministru sociální péče.
Pevně ustanovení úředníci buďtež vzati do přísahy.
Všichni placení úředníci a zřízenci podléhají disciplinární moci představenstva.
Právní postavení úředníků a zřízenců ústřední pojišťovny bude upraveno jednacím a služebním řádem, jejž vydá představenstvo a jenž podléhá schválení ministerstva sociální péče.
Stanovy.
§ 60.
Pro ústřední pojišťovnu zříditi jest stanovy. Tyto stanovy potřebují státního schválení, rovněž tak i každá změna jejich.
Stanovy mají míti zvláště ustanovení:
1. kterak se volí delegáti, jejich náhradníci do valného shromáždění, jejich funkční období;
2. kterak se svolává valné shromáždění, kdy je schopno usnášeti se, kterak a o kterých věcech se usnáší (§ 54);
3. o složení představenstva, kterak se jeho členové ustanovují, kdy představenstvo je schopno se usnášeti, kterak a o kterých věcech se usnáší, dobu jeho mandátu, způsob, kterým se povolávají náhradníci na uprázdněná místa. Při ustanovování členů představenstva jest hleděti k tomu, aby obvody jednotlivých župních pojišťoven byly zastoupeny;