Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2337.
Antrag
der Abgeordneten Dr. Kafka, Kostka und Genossen
betreffend ein Gesetz zur Verlängerung der Schutzdauer der Patente.
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Gesetz
vom ..................................................1921,
betreffend die Verlängerung der Schutzdauer der Patente.
Das Národní shromáždění der Čechosl. Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die Dauer eines Patentes wird auf Antrag des Inhabers derart verlängert, daß der Zeitraum vom 26. Juli 1914 bis einschließlich 25. Juli 1919, soweit er in die gesetzliche Dauer fällt, nicht in sie eingerechnet wird.
Fällt der Anfangstag in die angegebene Zeit, so gilt der Zeitabschnitt bis zum Beginn des auf den 25. Juli 1919 folgenden nächsten Jahrestag als erstes Patentjahr.
§ 2.
Der Antrag ist bei Patenten, die zur Zeit des Inkrafttretens dieses Gesetzes bereits erloschen sind, innerhalb einer Frist von zwei Monaten, im übrigen innerhalb einer Frist von vier Monaten nach Inkrafttreten des Gesetzes bei dem Patentamte zu überreichen. Zugleich mit dem Antrage ist eine Gebühr von Ke 100.— an das Patentamt einzuzahlen und der Nachweis über die erfolgte Einzahlung ist dem Antrage beizuschließen.
§ 3.
Das Patentamt gibt den Beteiligten über die erfolgte Geltendmachung der Verlängerung eine amtliche Bescheinigung heraus.
§ 4.
Wird die Verlängerung des Patentes geltend gemacht, so ist die in der Zeit vom 26. Juli 1914 bis einschließlich 25. Juli 1919 eingetretene Fälligkeit einer Gebühr (§ 26. Z. 2 des Patentges.) ohne Wirkung, Patente, die wegen Nichtzahlung einer Gebühr oder durch Zeitablauf innerhalb dieses Zeitraumes erloschen sind, treten wieder in Kraft. Eine Gebühr, die für ein in dieser Zeit begonnenes Patentjahr gezahlt worden ist, wird auf das in der Zahlung entsprechende Patentjahr der Folgezeit angerechnet; die Rückzahlung ist ausgeschlossen. Gebühren, die hienach zwischen dem 26. Juli 1919 und dem Tage der Ueberreichung des Antrages (§ 1. fällig geworden, aber nicht bezahlt sind, sind innerhalb zweier Monate nach Ueberreichung des Antrages oder innerhalb weiterer drei Monate mit einer Zuschlagsgebühr von Ke 10.— zu zahlen.
§ 5.
Wer vor dem 1. April 1921 die Erfindung, nachdem das Patent erloschen war, im Inlande in Benützung genommen, oder wer vor diesem Tage die zur Benützung erforderlichen Vorkehrungen getroffen hat, ist auch nach der Verlängerung berechtigt, die Erfindung für die Bedürfnisse seines eigenen Betriebes weiter zu benützen. Das Weiterbenützungsrecht kann nur mit dem Betriebe vererbt und veräußert werden.
§ 6.
Lizenzverträge über Patente, die im Zeitpunkte des Eintrittes der Verlängerung noch nicht erloschen waren, laufen mit der ursprünglichen gesetzlichen Dauer des Patentes ab, falls sich aus dem Vertrage kein früherer Ablauf ergibt.
Der Lizensnehmer kann jedoch eine Verlängerung der Lizens verlangen; die Bestimmungen über Leistung und Gegenleistung werden, falls sich die Beteiligten nicht einigen, durch das Patentamt festgesetzt. Das Gleiche gilt für den Fall, daß das verlängerte Schutzrecht erloschen war. Der Anspruch kann nur bis zum Ablauf von drei Monaten nach der Ueberreichung des Antrages auf Verlängerung geltend gemacht werden.
§ 7.
Ausländer werden den Inländern gleichgestellt, wenn sie nachweisen, daß der betreffende Staat, dem sie angehören, tschechoslovakische Patentinhaber in Bezug auf die Verlängerung von Patenten wie die eigenen Staatsangehörigen behandelt.
§ 8.
Dieses Gesetz tritt am Tage seiner Kundmachung in Wirksamkeit. Mit seiner Durchführung wird der Handelsminister im Einvernehmen mit dem Justizminister betraut.
Begründung:
Alle großen Industriestaaten haben die Schutzdauer der Patente um die Kriegsdauer verlängert, so England, Frankreich, Deutschland, Italien etc.; von den Sukzessionsstaaten der ehem. österr.-ungarischen Monarchie Republik Oesterreich und Ungarn. Diese Tatsache allein deutet darauf hin, daß die Verlängerung begründet und gerecht ist. Man kann annehmen, daß der überwiegende Teil der Patente während der Kriegszeit nicht ausgenützt werden konnte, da entweder der Inhaber Kriegsdienste leistete, oder die notwendigen Arbeitskräfte fehlten, oder die Rohmaterialien infolge der Sperre der Einfuhr oder wegen Beschlagnahme nicht. vorhanden waren, oder für die betreffende Art von Gegenständen, die durch Patent geschützt waren, der Absatz aufhörte. Auch maßgebende tschechoslovakische Industriekreise haben sich für die Verlängerung der Patente ausgesprochen, insbesondere hat die Prager Handels- und Gewerbekammer ihre Äußerung zu Gunsten der Verlängerung ausgesprochen.
Akzeptiert man den Gedanken des Patentschutzes überhaupt, dann wird man dem Patentinhaber sein Recht auf die volle Ausnützung der Patentdauer zubilligen müssen. Fraglich kann nur sein, ob die Begünstigung der Patentverlängerung allen Patentinhabern zugute kommen soll, oder nur denjenigen, die durch den Krieg daran verhindert waren, das Patent in vollem Maße auszunützen. Gegen eine allgemeine Verlängerung wird eingewendet, daß viele Patente gerade während des Krieges besonders verwertet werden konriten; tatsächlich hat das deutsche Gesetz die Verlängerung von dem Nachweise abhängig gemacht, daß das Patent während des Krieges nicht in einer seiner wirtschaftlichen und technischen Bedeutung entsprechenden Weise hat ausgenützt werden können. Wenn die Antragsteller gleichwohl diesen Weg nicht beschritten haben, so war für sie die Erwägung maßgebend, daß das Patentamt ohnedies durch die Neuorganisation und durch die Obernahme der österreichischen und ungarischen Patente sehr in Anspruch genommen ist und durch das Verfahren zur Entscheidung über die Verlängerung noch mehr überlastet wurde. Auch würde die Prüfung von Fall zu Fall auf Jahre hinaus die größte Unruhe und Unsicherheit in der Industrie hervorrufen.
Prag, am 14. April 1921.
Dr. Kafka, Kostka,
Röttel, Schubert, Budig, Wenzel, J. Fischer, Dr. Petersilka, Dr. Lehnert, Böllmann, Windirsch, Zierhut, Dr. Lodgman, Koepek, Matzner, Pittinger, Böhr, Dr. Hanreich, Patzel, Bobek, Dr. Baeran.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2337.
Návrh
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
na vydání zákona o prodloužení trvání ochrany patentů.
Sněmovna poslanců račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ...................................................................... 1921,
o prodloužení trvání ochrany patentů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Trvání patentu prodlouží se na návrh majitelův tak, že se do něho nezapočítá doba ode dne 26. července 1914 do 25. července 1919 včetně, poklid spadá do zákonného trvání.
Připadne-li počáteční den do uvedeného období, platí doba od 25. července 1919 až do nejbližšího výročí jako první rok patentu.
§ 2.
Návrh musí se podati u patentního úřadu při patentech, které při nabytí účinnosti tohoto zákona již vypršely, ve lhůtě dvou měsíců, v ostatních případech ve lhůtě 4 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona. Zároveň s návrhem složí se u patentního úřadu poplatek 100 Kč a připojí se k návrhu potvrzení tohoto platu.
§ 3.
Patentní úřad vydá zúčastněným úřední stvrzení, že prodloužení bylo uplatněno.
§ 4.
Uplatní-li kdo prodloužení patentu, pozbývá účinnosti splatnost poplatku (§ 26 č. 2 pat. zák.) pokud spadá do období mezi 26. červencem 1914 až včetně do 25. července 1919. Patenty, které vypršely buď proto, že poplatek nebyl zaplacen nebo že v tomto období jejich lhůta vypršela, nabývají opět účinnosti. Poplatek, zaplacený za patentní rok počínající v tomto období, započítá se pro patentní rok příští lhůty, odpovídající placení; vrácení poplatku jest vyloučeno. Poplatky, které tedy dospěly k splatnosti mezi dnem 26. července 1919 a dnem podání návrhu (§ 1), nebyly však zaplaceny, nutno zaplatiti ve dvou měsících po podání návrhu nebo v dalších třech měsících s příplatkem 10 Kč.
§ 5.
Kdo po vypršení patentu před 1. dubnem 1921 počal v tuzemsku používati vynálezu, nebo kdo před tímto dnem učinil pro používání nutná opatření, jest oprávněn i po prodloužení užívati i nadále vynálezu pro potřeby vlastního závodu. Právo dalšího používání může býti zděděno a prodáno jen se závodem.
§ 6.
Licenční smlouvy o patentech, které při počátku prodloužení ještě nevypršely, zanikají s původním zákonným trváním patentu, pokud neplyne ze smlouvy dřívější ukončení.
Majitel licence může však žádati o prodloužení licence; ustanovení o právech a povinnostech vydá patentní úřad, jestliže se zúčastnění neshodnou. Totéž platí, vypršelo-li prodloužené právo ochrany. Nárok může býti uplatněn jen do uplynutí tří měsíců po podání návrhu na prodloužení.
§ 7.
Cizozemci postaví se na roveň občanům Československé republiky, prokáží-li, že stát, jehož jsou příslušníky, poskytuje majitelům československých patentů co do prodloužení patentů stejná práva jako státním občanům vlastním.
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; jeho provedením pověřuje se ministr obchodu po dohodě s ministrem spravedlnosti.
Odůvodnění.
Všechny velké průmyslové státy, jako Anglie, Francie, Německo, Itálie atd. prodloužily trvání ochrany patentů o dobu válečnou; ze států cesionářských bývalého mocnářství Rakousko-uherského rep. Rakouská a Uhersko. To dokazuje, že jest prodloužení odůvodněno a spravedlivo. Možno míti za to, že převážná část patentů nemohla býti za války využita, protože buď majitel vykonával válečné úkony, nebo nedostávalo se nutných pracovních sil, nebo nebylo — pro uzavření dovozu nebo pro zabavování — surovin, nebo že zanikl odbyt pro příslušné druhy předmětů patentem chráněných. Také vlivné československé kruhy průmyslové vyslovily se pro prodloužení patentu, obzvláště učinila to pražská obchodní a živnostenská komora.
Uzná-li se zásada ochrany patentů vůbec nutno přiznati majiteli patentu právo na plné využití trvání patentu. Sporným může býti jen, má-li se poskytnouti výhoda prodloužení patentu všem majitelům patentů nebo jen takovým, jimž bylo válkou zabráněno, využíti patentu v plné míře. Proti všeobecnému prodloužení se namítá, že mnoho patentů právě ve válce mohlo se zvláště využíti. Německý zákon skutečně učinil prodloužení závislým od průkazu, že nemohlo býti patentu ve válce využito podle jeho hospodářského a technického významu. Jestliže se navrhovatelé neubírají touže cestou, vycházejí z úvahy, že jest patentní úřad beztak novým organisováním a převzetím rakouských a uherských patentů velice zatížen a byl by ještě více přetížen řízením vzniklým z rozhodování o prodloužení. Také zkoumání od případu k případu vyvolalo by na. dlouhou řadu let v průmyslu největší neklid a nejistotu.
V Praze dne 14. dubna 1921.
Dr. Kafka, Kostka,
Röttel, Schubert, Budig, Wenzel, J. Fischer, Petersilka, dr. Lehnert, Böllmann, Windirsch, Zierhut, dr. Lodgman, Křepek, Matzner, Pittinger, Böhr, dr. Hanreich, Patzel, Bobek, dr. Baeran.