Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2432.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance R. Mlčocha a druhů
o hromadném trestání obchodníků a živnostníků pro opomenuté vyznačování cen zboží (tisk 1810).
Povinnost označiti potraviny a veškeré zboží uložené za výkladem, jest uložena obchodníkům a živnostníkům §em 12, nařízení z 30. září 1920, čís. 516 Sb. z. a n. v zájmu obyvatelstva, aby mělo přehled o prodejních cenách a výhodnosti nákupních pramenů a aby položena byla mez bezdůvodnému překalkulování a zvyšování cen zboží, jehož konkrétní pořizovací náklady se nezměnily. Označování cen zboží jest vlastně důsledkem a požadavkem reelního obchodu a lze tvrditi, že obchodníku, který nechce těžiti z neinformovanosti kupujícího obecenstva o cenách zboží, nemůže činiti tato povinnost nejmenších obtíží.
Na tuto povinnost vyznačování cen bylo též obchodnictvo, a živnostnictvo nesčetněkráte upozorňováno veřejným tiskem a důtklivě varováno před následky neuposlechnutí tohoto zákonného ustanovení.
Jelikož koncem minulého roku z řad konsumentů neustále byly jak ministerstvu pro zásobování lidu, tak i úřadům pro potírání lichvy přednášeny stesky do nezachovávání tohoto předpisu, byly ve větších městech a střediscích průmyslových počátkem tohoto roku provedeny přehlídky a na ty z obchodníků a živnostníků, kteří postiženi byli, že výše uvedený zákonný předpis nezachovávají, učiněno trestní Oznámení příslušnému lichevnímu soudu.
Nevyznačení cen zboží jest administrativním přestupkem, jehož potrestání přísluší předsedovi lichevního soudu, tedy soudci z povolání, v zastoupení administrativních úřadů a může se státi za podmínek § 5 a násl. zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 též trestním příkazem, t. j. bez předchozího slyšení obviněného. Obviněný může do tří dnů podati proti trestnímu příkazu námitky, jež mají v zápětí provedení pravidelného trestního řízení.
Již z toho plyne, že v ukládání trestu trestním příkazem nelze spatřovati porušení zákona, a že nelze proto vytýkati soudům nesprávný postup.
Pokud jde o provedení přehlídek těchto na Moravě proti obchodníkům z Přerova uvedeným v seznamu přiloženém k této interpelaci, došlo k stíhání tomu na základě revise provedené orgány lichevního úřadu v Brně ve dnech 2. až 4. prosince, 29. prosince m. r. a 4. a 5. ledna t. r. V některých z těchto případů byl uložen trest trestním příkazem, v jiných rozhodnuto bylo nálezem. Některé věci nejsou dosud pravoplatně ukončeny, poněvadž o odvolání obžalovaných nebylo dosud rozhodnuto u odvolacího lichevního soudu v Olomouci. V žádném z uvedených případů neshledala justiční správa, že by soud postupoval nesprávně; ostatně proti postupu soudu lze hledati nápravu jedině pořadem instančním.
Případ řezníka Josefa Fryčera, o němž se interpelace zmiňuje, sběhl se tak, že Fryčerovi byl sice uložen pro nevyznačení cen trestním příkazem trest pěti dnů vězení, poněvadž byl již pro lichvu a překročení nejvyšších cen trestán, příkaz byl však v důsledku námitek nálezem okresního lichevního soudu v Olomouci zrušen a Fryčer pravoplatně osvobozen. Tento případ může býti právě dokladem, že soudy o oznámeních pro nevyznačení cen nerozhodují šablonovitě, jak tvrdí interpelace, nýbrž přihlížejí vždy k okolnostem konkrétního případu.
Nařízení presidenta zemské správy politické na Moravě z 13. prosince 1920, čís, 668 Sb. z. a n. o vyznačování důležitých okolností směrodatných pro určení ceny zboží ošacovacího bylo nařízením presidenta téže zemské správy ze dne 4. dubna 1921, čís. 150 Sb. z. a n. zrušeno.
Podotknouti nutno, že téměř ve všech případech nevyznačování cen zboží postižení omlouvali se tím, že buď neznalí tohoto zákonného ustanovení, nebo že v jejich odvětví obchodním nebývalo vyznačování cen obvyklým, někteří tím, že když sousedé ceny nevyznačovali, oni že též tak neučinili, dokonce někteří přímo uvedli za důvod, že opatření vyznačování cen využívali jejich konkurenti ku nižšímu udání ceny svého zboží; v žádném případu nebyla zjištěna nepřístojnost provedení prohlídky neb nějaké chikanování dozorčími orgány protilichevních orgánů.
Co se dále týče druhého bodu interpelace o zrušení pravoplatných soudních výroků, které učiněny byly na místě administrativních úřadů, nemá vláda příčiny u-činiti nějakých opatření, neboť dlužno vzíti v úvahu, že odsouzeným zbývá vždy individuelně domáhati se prominutí trestu cestou t. zv. administrativní milosti podle § 9. zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 Sb. z. a n.
K navrhovanému pak zrušení vládního nařízení z 3. září 1920, čís. 516 Sb. z. a n. možno by bylo přistoupiti teprve tehdy, až by nastalo povšechné klesnutí cen zboží a odpadly veškeré ty podmínky, jež nutným činily vydání tohoto vládního nařízení nejen k ochraně konsumentů, ale i řádného obchodu před pletichami nesvědomitých jednotlivců.
V Praze dne 16, června 1921.
Předseda vlády: