Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

2472.

Návrh

poslanců Václava Draxla, dra Boh. Vrbenského, Landové-Štychové, dra Bartoška a spol.

na vydání zákona, kterým se upravuje báňská inspekce při hornictví.

Národní shromáždění račiž se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne ........................... 1921,

kterým se upravuje báňská inspekce při hornictví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Při ministerstvu veřejných prací budiž zřízeno zvláštní oddělení báňské inspekce ve smyslu zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 §§ 220 a 221, min, nařízení ze dne 12, března 1910, vztažmo 17. října 1895, čís. 158, a zákona ze dne 11. května 1888, č. 71. § 1 odstavec 2.

§ 2.

U každého bánského revírního úřadu zřídí se oddělení báňské inspekce. Úředníci báňské inspekce musí míti vedle theoretického hornického vzdělání na báňské akademií dostatečnou praktickou zkušenost v dolování a. způsobilost pro vykonávání inspekční služby. Úředníci báňské inspekce náležejí do počtu horních úředníků a podléhají přímo zvláštnímu oddělení ministerstva veřejných prací.

§ 3.

Oddělení pro báňskou inspekcí má za úkol:

I. Dohlížeti, by předpisy zákona, nařízení ministerská a báňských úřadů byly plněny.

II. Spolupůsobí u báňskopolicejních vyšetřování, aby dolování poskytovalo i bezpečné ochrany horníkům proti úrazům a vyhovovalo hygieně, a činí v tom směru potřebná opatření.

III. Zvláštní pozornost věnuje přihodivším se úrazům, aby na základě zevrubné znalosti příčin mohla býti učiněna. účelná opatření k zamezení možných dalších úrazů.

IV. Potvrzuje a vypisuje volbu dělnických inspektorů, organisuje a řídí dělnickou inspekci, s níž je ve stálém výboru a koná s nimi čas od času konference.

V. Podává ministerstvu veřejných prací každého čtvrt roku zprávu o činnosti vlastního úřadu a o dělnické inspekci se statistickými tabulkami úrazů, nemocí, o pracovních poměrech a mzdě zaměstnanců.

§ 4.

Inspekční oddělení zjištěné přestupky a vady buď svými úředníky neb dělnickými inspektory nařídí odstraniti, po případě předloží ministerstvu návrh na potrestání vinníků neb další úřední opatření. Při naléhavém nebezpečenství života a zdraví nebo majetku, má úředník báňského revírního inspekčního oddělení dáti potřebná nařízení sám.

§ 5.

Báňskému revírnímu inspekčnímu oddělení podléhají dělničtí inspektoři, které jmenují závodní rady horníků (zákon ze dne 25. února 1920).

§ 6.

Dělničtí inspektoři.

Dělnické inspektory jmenují ze svého středu závodní rady horníků. Volitelný jest. také člen revírní rady.

§ 7.

Volitelní za dělnické inspektory jsou ti, kteří dosáhli 30 let, mají za sebou pět let hornické praxe v jednom revíru jako kopáči, ale se znalostí vydřevňování, a absolutorium pokračovací školy hornické nebo školního kursu pro závodní rady.

§ 8.

Dělnický inspektor připadá nejméně na 500 zaměstnanců jednoho závodu. Závody, jež nemají 500 zaměstnanců, spojí se s nejblíže ležícími závody, aby dosáhli potřebného počtu zaměstnanců a tím dosáhlí společného dělnického inspektora.

§ 9.

Dělničtí členové závodních rad v ustanovený den volby na společné schůzí zvolí jednoho dělnického inspektora a jeho náhradníka. Volba koná se lístky a rozhoduje většina hlasů.

§ 10.

Výsledek volby zapsán budiž do denní knihy závodní rady; opis protokolu s volebními lístky a podpisy všech členů zašle se báňskému revírnímu inspekčnímu úřadu do 3 dnů. Odvolací lhůta proti volbě jest 8 dnů.

§ 11.

Dělnický inspektor volí se na dobu 3 let. Žádají-li však dvě třetiny k volbě oprávněných zaměstnanců za souhlasu závodní rady písemně za odstoupení dělnického inspektora, budiž během 14 dnů nařízena úřadem nová volba. Volební období závodních rad (zákon ze dne 25. února 1920) nemá nic společného s volbou dělnického inspektora, jehož volební období jest samostatné.

§ 12.

Zvolený dělnický inspektor může volbu odmítnouti:

1. když dosáhl 50 let stáří,

2. nemá-li tělesné schopnosti, aby mohl úřad vykonávati.

§ 13.

Povinností dělnického inspektora jest:

1. konati podle ustanovení § 2 zákona ze dne 25, února 1920, podle instrukcí revírního inspekčního úřadu a podle zákona a hornopolicejních předpisů prohlídky dolů;

2. prohlížeti překopy, hlavní chodby až do nejzazších chodeb, rubací komory a patrové rubání, prorážky, průmětové chodby až k větrným jamám, všechna otevřená pole pod zemí, jakož i dobývání uhlí odkrytem (obrámy);

3. prohlížeti všechna strojová zařízení v podzemí i na povrchu a všechna ochranná opatření, jež mají býti provedena při jakémkoliv druhu práce, při dobývání uhlí a nerostů;

4. dohlížeti, zdali zákonité předpisy a nařízení báňských úřadů a báňského inspektorátu jsou dodržovány;

5. vyšetřovati příčiny úrazů a jích následky, sepsati po vyšetření a vyslechnutí svědků protokol a odeslati báňskému revírnímu inspekčnímu oddělení.

§ 14.

Dělnický inspektor může konati prohlídky dolů kdykoliv v denní i noční směně a, nutno-li, i mimo směnu. Není povinen své prohlídky předem správě závodu oznamovati. Správce závodu má na požádání dělnického inspektora přiděliti mu znalého průvodce. Dělnický inspektor není povinen konati prohlídku sám. Při prohlídce může dělnický inspektor klásti dělníkům otázky o bezpečnostních a zajišťovacích opatřeních, o hygieně a poznamenati jich výpovědi. Dělnický inspektor provází inspektora a úředníky báňského úřadu při prohlídkách a komisionelních šetřeních.

§ 15.

Nedopatření a závady musí dělnický inspektor zapsati do denní knihy, předloží ji správě závodu k nahlédnutí, která ku zprávě připojí svoje vyjádření, jak a kdy budou nedopatření a závady odstraněny. Zápis má vždy obsahovati udání, kde prohlídka počala a kde končila. Opis protokolu odešle dělnický inspektor téhož dne revírnímu báňskému inspektorátu. Knihy a psací potřeby pro dělnické inspektory dodá příslušný revírní báňský inspekční úřad. Dělnický inspektor úřaduje v místnosti závodní rady; denní zápisní kniha jest členům závodní rady volna k nahlédnutí. Týž podává pravidelně závodní radě jednou měsíčně zprávu.

§ 16.

Podnikatel neb jeho zástupce je povinen dáti dělnickému inspektoru důlní mapy a plány a umožniti mu prohlídku všech důlních částí a dáti potřebná vysvětlení.

§ 17.

Dělnický inspektor je placen státem. Nesmí od správy závodu žádati ani bráti zaměstnání nebo mzdu. Plat jeho má se rovnati nejvyšší stupnicí úkolové mzdy kopáče na dole. Cesty a výlohy mimořádné, k nimž došlo z úředního rozkazu, hradí stát. Výlohy, vzniklé inspekcí, buďtež kryty z poplatků uhelné těžby a ostatní produkce hornického průmyslu.

§ 18.

Podnikatel jest ve smyslu § 17 horního zákona trestný, pakliže:

a) dělnickému inspektoru v plnění jeho funkce překáží,

b) dává-li inspekčnímu oddělení vědomě nesprávné odpovědí,

c) ohrožuje-li někoho na mzdě a existenci, kdo dělnickému inspektoru pravdivé zprávy sdělil.

§ 19.

Ministr veřejných prací provádí tento zákon a stanoví nařízením podrobné provedení tohoto zákona, jež musí býti vydáno nejdéle do dvou měsíců po jeho vyhlášení.

Odůvodnění.

Zřízení řádné důlní inspekce domáhá se hornictvo již několik desetiletí. Hornictvo nemá důvěry v dosavadní úpravu inspekce. Majitel dolu pracuje za jediným cílem, dolovat tak, aby co možná nejvíce vyzískal bez ohledu na lidské zdraví a životy. Nařizuje-li mu něco zákon, hledí nařízení toto všelijak obcházeti, a proto horníci, kteří žijí v těchto poměrech, žádají spoluúčast na dozoru nad bezpečnostními poměry v dolech. Chtějí, aby zde byl někdo z jejich řad, který, procházeti bude stále důl, aby se nebezpečí předešlo; neboť někdy jen následkem malého nedopatření postihne neštěstí celý důl a ohrožují se tím sta lidských životů.

Požadavek dělnické inspekce není nový ani místní, nýbrž světový. Ve Francii ustanoveni byli státem placení dělničtí inspektoři volení dělnictvem již v létech devadesátých, a r. 1902 práva jejich byla ještě rozšířena. Statisticky bylo prokázáno následkem zavedení této samostatné instituce hornické menší procento úrazů, takže z Německa vyslány byly komise do Francie za účelem seznání těchto hornických zařízení.

Také v Německu činěny pokusy o dozor nad bezpečnostními poměry z řad dělnictva. Zkušenosti však poučily hornictvo. že tento systém nevyhovoval, neboť má-li býti dělnická inspekce účelnou, musí to býti inspekce trvalá a neodvislá od správy závodu, čehož v Německu nebylo. Musí býti řádně vybudována, musí býti ve stálém styku se závodem, dělnictvem a příslušnými úřady. O tomto není pochybnosti ani u našich báňských úřadů. Ty však dnes na inspekci dolů nestačí, nemáme dnes ani polovinu právnicky vzdělaných úředníků báňských, jichž je dnes v celé republice 54.

Z toho důvodu navrhujeme v návrhu tohoto zákona, aby přibráni byli řádně vzdělaní a prakticky zkušení inženýři pro vybudovaní báňské inspekční služby (§ 2).

Zastaralý hornický zákon z roku 1854 ukládá:

§ 220.

V důsledku hornímu úřadu příslušejícího vrchního dozoru nad horním podnikáním mají tyto úřady bdíti nad plněním povinností, jež horním podnikatelům zákon ukládá a zakročiti ve všech případech, v nichž jde o udržení hornictví nebo jeho vztahu k zájmům veřejnosti, vyžadujících zvláštních opatření.

§ 221.

Všecka k tomu vedená šetření mají býti vedena úřady. Zvláště jsou báňské úřady povinny:

a) všecky horní podniky svého okresu čas od času nechati vyšetřiti svými pověřenci a o nálezu jejich dáti si podati zprávu,

b) svými pověřenci nahlédnouti (s přísným střežením úředního tajemství) do podnikových plánů a map a mapy revírní dle toho opravovati (§ 185),

c) vydati všecka nutná nařízení, aby uposlechnutí předpisů horního zákona bylo zajištěno,

d) v případě nastavších nebezpečných událostí, které se šíří a tím na hornictví působí vlivy nepříznivými, nebo vyzve-li jednotlivec o pomoc a žádá-li na místě provésti prohlídku, v případě, že opatření učiněná správou závodu nestačí, potřebná nadřízení ihned vydati.

Po vydání tohoto zákona teprve za několik let byla upravena služba báňských úřadů a rozšířena ministerským nařízením v roce 1895. Jelikož ale v této době následovala jedna katastrofa za druhou a úrazy se množily, byla v roce 1910 vydána nová nařízení a zavedeno při ministerstvu veřejných prací zvláštní inspekční oddělení, které čas od času vysílalo inspektoru k prohlídce dolů.

Inspektor rozjížděl se z Vídně po celé říši, pobyl nejdéle týden v revíru, aby se na delší dobu navrátil do Vídně. Vídeňskému parlamentu v roce 1908 předložena předloha o důlním dozoru tohoto obsahu:

Na dolech s více než 30 dělníky měli si zaměstnanci zvoliti dělnický výbor na dobu 3 let. Výboru ukládá se spolupůsobiti k urovnání sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, vymezuje se mu právo spolurozhodovati, činiti návrhy na pracovní poměry, vedle toho navrhovati jednoho bezpečnostního dělnického dozorce — inspektora. Takto zvoleným dělnickým inspektorům ukládá se povinnost, nejméně čtyři dny v měsíci konati řádné prohlídky dolů, podávati zprávy o nedostatcích a vadách, jakož i o bezpečnostních zařízeních a opatřeních. Šetření mělo se omezovati pouze na nedostatky, směřující proti bezpečnosti zdraví a života v dole zaměstnaných horníků. Dělničtí inspektoři měli právo vyšetřovati příčiny úrazu, zjednati si k tomu potřebných informací a vyslýchati svědky. Nedávalo se jím právo, vyšetřovati věci mimo jich vyměřený obor působnosti. Pro bezpečnostní dozorce navrhovala se vyšší mzda o 40% nežli průměrná mzda horníků. Spory a stížnosti mezi dělnickými výbory a majiteli dolů měl vyřizovati smírčí soud, podobně asi jako dnešní závodní rady. K uskutečnění tohoto zákona nedošlo a tak válečné poměry zhoršily bezpečnost v dolech a v přítomné době jsou bezpečnostní poměry zhoršené, což dokazují katastrofy a úrazy, jež následují za sebou v jednotlivých uhelných revírech. O bezpečnostních poměrech v dolech uvádíme několik dat z úřední statistiky z roku 1910 a 1911; že i v těch letech úrazu neubývalo, lze seznati z uvedených tabulek:

Číslice vykazují, že úrazů přibývá, když porovnáme, že na hnědém uhlí připadl jeden smrtelný úraz v roce 1910 na 680 osob a v roce 1911 na 646 osob.

Úrazy připadající na jednotlivé revíry a druh dolování.

Počítány jsou zde úrazy, jejichž léčení vyžadovalo delší doby než 20 dnů. Nejsou tu zahrnuty úrazy z podniků připojených k hornickým závodům, jako briketárny, a nastavší při pokusných pracech, jako vrtání atd.

Úhrnem připadá v procentech na kamenné uhlí 44.65%, hnědé uhlí 49.11%, železnou rudu 2.07%, ostatní dolování 4.17%.

Z přehledu této tabulky lze seznati, že největší počet úrazů připadá v prvé řade na hnědouhelné doly a pak na doly kamenouhelné.

V níže uvedené tabulce jsou uvedena procenta úrazů, připadající dle druhu práce.

Řádná a přesná statistika z posledních let nám chybí, ač jinde statistické úřady o ni pečlivě dbají.

Zákon o závodních radách ze dne 25. února 1920 je obnoveným pokusem vídeňského návrhu, zhoršeny však tím, že dělnická inspekce je opomenuta do té míry, že zůstala neuspořádána, neboť závodní rada ponechává se na libovůli správy závodu, dovoluje se inspekce jednou za 14 dnů a člen závodní rady smí ji věnovati 8 hodin, t. j. jednu směnu. Při závodní radě inspekci konající delegát jest odvislý svojí mzdou od milostí závodní správy a pravé tato závislost dělnické inspekce na libovůli podnikatelů činí dozor se strany dělnictva úplně ilusorním. Při závodní radě není určité osoby, která by výhradně pro inspekci byla určena.

Zavedení inspekčních úřadů a oddělení při báňských úřadech a stanovení dělnických inspektorů je splněním nejenom důležitého požadavku dělnictva, nýbrž také současně zlepšením hornického průmyslu, neboť nejedná se tu o prospěch hmotný, ale spravedlivě lidský, o ochranu dělníkova života v práci.

Náklad na provedení obnášel by asi 7 milionů korun ročně. Je v tom zahrnut plat úředníků a nejvýše 250 dělnických inspektorů v celé republice.

Tento náklad může býti hrazen z poplatků, jež by odváděli majitelé dolů z vytěženého uhle a sice z jednoho metrického centu hnědého uhlí 2 haléře, při kamenném uhlí 3 haléře. Tento poplatek by vynesl přes 7 mil, korun ročně, při železné rudě a ostatních mineráliích další 1 milion korun. Celkový příjem by byl přes 8 milionů a vydaní necelých 7 milionů. Nebylo by to tedy žádné zatížení státu ani průmyslu. Vybudováním důlní inspekce bude učiněn krok ku předu v ochraně práce.

Návrh tento budiž ve směru formálním přikázán výboru pro dopravu a veřejné práce a výboru rozpočtovému.

V Praze dne 24. června 1921.

Draxl, dr. Vrbenský, Landová-Štychová, dr. Bartošek,

dr. Patejdl, Hrizbyl, Sladký, Hrušovský, Pelikán, Netolický, Slavíček, Špatný, Tučný, Sajdl, Netolický, David, dr. Franke, Trnobranský, Langr, Stříbrný, Laube.