Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2483.
Interpellation
des Abg. Dr. Medinger und Genossen
an den Ministerpräsidenten
betreffs Teilbarkeit grosser Güter.
Es ist gewiss eine der wichtigsten Aufgaben der Agrarreform, dass Konglomeratgüter nach und nach aufgelöst und vermindert werden, insofern dadurch eine Steigerung und keine Verringerung der Produktion verursacht wird. Der natürlichste Weg dazu wäre, dass solche allzugrosse und heute gar nicht mehr übersehbare Flächen schrittweise durch Erbteilung oder auch durch Schenkung an Kinder und Verwandte des Besitzers verringert und dass durch neue, lebensfähige Mittelbesitze aus ihnen gebildet würden. Dieser Hergang würde einen gewaltsamen Eingriff in die wirtschaftliche Entwicklung seitens der Behorde erfordern, vielmehr sollte diese nur darüber wachen, dass durch die Unterteilung kein lebendiger Wirtschaftsorganismus gefährdet, keine Regieverteuerung verursacht, die eingelebte Ergänzung verschiedener Produktionsstätten nicht aufgehoben würde und dass die neu gebildete Einheit nicht kleiner, als das Optimum der betreffenden Produktionart ist, ausfiele.
Statt nun diese sozusagen unblutige Form der Latifundienverminderung wohlwollend zufördern, hindert sie das Bodenamt in hartnäckiger Weise. Es hat z. B. bei der noch schwebenden Verlassenschaftsabhandlung eines der grössten Grundbesitzer dem Haupterben die Erlaubnis verweigert, seine Verwandten statt in Geld in Boden und zwar in Form von leistungsfähigen Mittelbesitzen auszuzahlen. In dem Bestreben, seinem gewaltsamen Zugriffe allen Grossbesitz aufzubehalten, damit es ihn dann der Gasse zu Gefallen auf leistungsunfähigen Zwergbesitz zersplittern oder manchen Interessenten zu Gefallen dem gleichfalls zu intensiver Produktion ungeeigneten Staate überweisen könne, stellt sich das Bodenamt hindernd dem natürlichen Prozesse der Zerspaltung übergrosser Besitze entgegen.
Wenn prinzipiell die Möglichkeit gegeben wäre, entbehrliche und den Hauptbetrieb des Besitzes nicht bedingende, abseitsliegende Gutsteile bei Lebzeiten an Kinder und Verwandte oder fremde Personen zu verschenken, so würde davon gewiss ein weitgehender Gebrauch gemacht und ein grosser Teil der Aufgabe, die sich das Bodenamt gesteckt hat, durch Evolution erreicht werden. In Verkennung dieser Chance hat das Bodenamt z. B. einem Gutsbesitzer, der zwei kleine, nur wenige Hundert ha umfassende Güter im Böhmerwald besitzt, verwehrt, eines dieser Güter seinem Sohne ins Eigentum zu übertragen. Die Freiheit, die jeder Vater in der ganzen Welt besitzt, besteht hierzulande also nicht.
Auch für Abverkäufe entbehrlicher Gutseinheiten wäre jetzt, da viele Landwirte bei Gelde sind, die richtige Zeit, und es würde dadurch die Möglichkeit der Vermögensabgabezahlung für den Hauptbesitz erreicht. Diese Abverkäufe werden aber von Bodenamt gleichfalls verhindert, kurz dieses wirkt in seiner Gier, mit dem Boden selbstherrlich einmal schalten zu können — was es ohne schwere Störung der Produktion nie wird tun können — nur lähmend auf die wirklich möglichen Agrarreformen ein.
Ist der Herr Minister bereit, hier Wandel zu schaffen und insbesondere die Unterteilung von Grossbesitzen
1. bei Verlassenschaften,
2. durch Schenkungen bei Lebzeiten,
3. durch Abverkauf von mittleren Gütern zuzulassen?
Nach den derzeit vorhandenen Bodengesetze wäre er dazu ermächtigt.
Prag, den 31. Mai 1921.
Dr. Medinger,
Kostka, Dr. Kafka, Matzner, Kraus, Dr. Keibl, Dr. W. Feierfeil, Schälzky, Scharnagl, Budig, J. Mayer, Böllmann, J. Fischer, Windirsch, Pittinger, Mark, Dr. Lodgman, Ing. Kallina, Röttel, Böhr, Dr. Baeran.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2483.
Interpelace
poslance dra Medingera a druhů
předsedovi vlády
o dělitelnosti velkých statků.
Jest zajisté z nejdůležitějších úkolů agrární reformy, aby se ponenáhlu zrušovaly a zmenšovaly skupené statky, pokud se tím způsobí zvýšení a nikoliv zmenšení výroby. Nejpřirozenější cesta by byla, aby se takovéto příliš veliké a dnes již naprosto nepřehledné plochy zmenšovaly krok za krokem rozdělováním na dědice nebo darováním dětem a příbuzným majitelovým, a aby se tak z nich tvořily nové, života schopné střední majetky. Tento průběh nevyžadoval by násilného zasahování úřadů do hospodářského rozvoje, úřad měl by spíše jen dohlížeti, aby rozdělování neohrozilo životný hospodářský organismus, aby se nezdražila režie, aby různá výrobiště nepřestala se vzájemně doplňovati, a aby nově utvořená jednotka nebyla menši než optimum toho druhu výroby.
Místo, co by se nyní blahovolně podporovala tato takřka nekrvavá reforma, zmenšující latifundie, pozemkový úřad jí tvrdošíjně překáží. Tak odmítl na př. při projednávání ještě neodevzdané pozůstalosti velikého velkostatku povoliti hlavnímu dědici, aby své příbuzné místo penězi vyplatil půdou a to ve formě života schopných středních statků. Chtěje si udržeti mocný vliv na všechny velkostatky, aby je mohl potom k přání ulice rozdrobiti na života neschopné trpasličí statečky nebo k přání mnohých zájemníků přikázati státu rovněž neschopnému intensivní výroby, staví se pozemkový úřad proti přirozenému postupu rozštěpování příliš velikých statků.
Kdyby se zásadně umožnilo, aby postradatelné, odlehlé části statků, jež nejsou podmínkou pro provozování hlavního závodu, darovaly se ještě za života dětem a příbuzným nebo cizím osobám, užívalo by se toho jistě dalekosáhlým způsobem a veliké části úkolu, jejž si pozemkový úřad vytýčil, dosáhlo by se vývojem. Pozemkový úřad, neuznávaje této šťastné vyhlídky, zabránil však na př. velkostatkáři, který má na Šumavě dva malé statky jen s několika sty hektary, aby jeden tento statek odevzdal do vlastnictví synovi. Svobody, jíž má každý otec v celém světě, u nás není.
Byl by také vhodný čas pro odprodej postradatelných částí statku, ježto mnoho rolníků má peníze, a bylo by i možno zaplatiti dávku z majetku připadající na hlavní statek. Pozemkový úřad však rovněž brání těmto odprodejům, zkrátka jeho dychtivost, aby mohl jedenkráte půdou samovládně nakládati — což nebude moci nikdy učiniti bez těžkého poškození výroby — skutečně možnou agrární reformu jen ochromuje.
Jest pan ministr ochoten, zjednati zde nápravu a připustiti obzvláště rozdělování velkostatku
1. při pozůstalostech,
2. darováním mezi živými,
3. odprodejem středních statků?
Podle platných pozemkových zákonů byl by k tomu zmocněn.
V Praze dne 31. května 1921.
Dr. Medinger,
Kostka, dr. Kafka, Matzner, Kraus, dr. Keibl, dr. W. Feierfeil, Schälzky, Scharnagl, Budig, J. Mayer, Böllmann, J. Fischer, Windirsch, Pittinger, Mark, dr. Lodgman, inž. Kallina, Röttel, Böhr, dr. Baeran.