Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2485.
Interpelace
poslanců Emila Špatného, Jindřicha Trnobranského a druhů
ministerskému předsedovi
o postupu súčastněných úřadů při provádění pozemkové reformy.
Rozhodnutí okresní politické správy v Žižkově ze dne 23. září 1920 č. j. 11.641/C. vydané podle § 63 zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 Sb. z. a nař. a podle instrukce pozemkového úřadu, přidělilo 27 rodinám v obci Tehově (polit. okres Žižkov) 2.68 ha luk z pozemků, spravovaných lesní správou ve Škvorci. Rozhodnutí bylo ihned vykonáno a půda přidělena žadatelům do pětiletého pachtu.
Ke stížnosti lesní správy ve Škvorci zrušil státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 17. ledna 1921 č. 5735/12146 opatření okresní politické správy a nařídil, aby se louka ihned navrátila lesní správě.
Celý postup řízení svědčí o povrchnosti a nedostatku vědomí odpovědnosti súčastněných úřadů. Okresní politická správa prohlašuje ve svém odůvodnění, že bylo zjištěno, že pro lesní personál, aby mohl býti podělen dle kolektivní smlouvy, je více než dostatek luk v blízkém okolí, oproti tomu v katastru tehovské obce jiných luk není, takže jest prokázáno, že žadatelé nevyhnutelně potřebují přídělu z důvodů existenčních.
Rozhodnutí pozemkového úřadu prohlašuje, že zjištěn byl pravý opak tvrzení okresní politické správy a obviňuje ji tím nepřímo z povrchnosti a nedbalosti při provádění řízení. V přímém odporu s duchem zákona (§ 63. odst. 2. cit. z.) jest rozhodnutí pozemkového úřadu, pokud tvrdí, že kolektivní smlouvou může býti zaručeno zaměstnancům velkostatku jakékoliv množství půdy, zvláště luk, a že zaměstnanci mohou i tam, kde je nedostatek půdy, obdržeti kolektivními smlouvami půdu nejen k produkci pro vlastní potřebu, nýbrž i pro obchod. Při důsledném provádění tohoto názoru byl by v mnoha případech účel zákona úplně zmařen. Přímo křiklavým jest však rozhodnutí pozemkového úřadu, že nelze přiřknouti uchazečům event. náklady, které na louky vynaložili.
Jestliže okresní politická správa, nedbajíc předpisů § 93 úřední instrukce ze dne 17. března 1855 č. 52 ř. z., odepřela odkládací moc opravnému prostředku, jednali uchazeči — zabírajíce půdu — úplně po právu a jejich nárok na náhradu je samozřejmý.
Měly-li by takovým způsobem postupovati súčastněné úřady při provádění pozemkové reformy, měly-li by se pozemky drobným lidem přidělovati a za nedlouho zase bráti, měli-li by se tito lidé proti právu a spravedlnosti připravovati i o náhradu nákladů, které v dobré víře učinili, pak zachvátí celý venkov nedůvěra a roztrpčení. Byl by smutný zjev, aby náš drobný člověk nemohl dojíti spravedlnosti u úřadů, prováděním pozemkové reformy pověřených, a aby proti nim musil zakročovati u nejvyššího správního soudu i u soudů civilních.
Z těchto důvodů se podepsaní táží:
Chce pan ministerský předseda jakožto ministr vnitra, působiti, aby politické úřady prováděly pozemkovou reformu s největší pečlivostí, aby vyřizování stížností dělo se ve lhůtách co nejkratších a aby prakse úřední vyvarovala se všeho, čím by se za pozemky žadatelům způsobovaly zbytečné obtíže a útraty?
V Praze dne 19. května 1921.
Špatný, Trnobranský,
dr Bartošek, Draxl, dr Franke, Pechmanová, Sladký, Slavíček, Stříbrný, Zeminová, Landová-Štychová, dr Vrbenský, dr Uhlíř, Sajdl, Pelikán, Netolický, Laube, Langr, Hrušovský, Hrizbyl, Drobný.