Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2504.
Interpelace
posl. dra Hajna, dra Kramáře, Udržala, Stříbrného, Hudce, Mlčocha, Šrámka a soudruhů
zahraničnímu ministru a celé vládě
o ruské emigraci v Československé republice.
Svého času odevzdali zástupci ruské emigrace v Paříži vyslanci Vesničovi, zatím již zemřelému, memorandum určené ministru Pašičovi, předsedovi vlády království Srbů, Chorvatů a Slovinců; v memorandu tom se ubezpečuje, že uprchlíci ruští přijmou všechny způsoby, aby plodnou prací značně zmenšili náklad SHS na jejich obživu a v politickém směru že nedají příčiny k nijakým nedorozuměním; nakonec se v memorandu prohlašuje slavnostně, že "obnovené Rusko nikdy nezapomene, že se ve chvíli největší krise ozval bratrský národ na jeho strádání a poskytl pomoci jeho synům, zbaveným dočasně vlasti. Rozumí se samo sebou, že budoucí Rusko s vděčností vrátí všecky výdaje na obživu ruských uprchlíků."
Sjezd národního sjednocení konaný v Paříži v prvé polovici června t. r. ukončil jeho předseda díkůvzdáním Francii těmito slovy:
"Používajíce její svobody, obrozujeme Rusko a ruskou svobodu. Od nynějška se my životně svazujeme s Francií, Rusko bude nejen jejím spojencem, nýbrž i její sestrou"; proslov ten vyslechl sjezd stoje, s nekonečným potleskem.
Dne 18. června t. r. zástupci pařížské ruské emigrace podali v Ženevě belgickému ministru Huysmansovi jako členu Rady Společnosti národů celý plán ve příčině ruské emigrace, její obživy a jejího dočasného hospodářského zabezpečení tohoto obsahu: při Společnosti národů budiž zřízen vrchní komisariát pro ruské záležitosti, opatřený všemi nutnými plnomocenstvími; finanční stránka otázky může býti snadno upravena použitím ruského jmění a ruských běžných účtů, jež jsou v dočasné sekvestraci ve Francii, Anglii i v Německu; vrchním komisařem bylo by nejlépe jmenovati některého z předních srbských veřejných pracovníků, vzhledem k tomu, že Srbsko se zabezpečením ruských uprchlíkův nese největší břemeno. Ministr Huysmans slíbil učiniti pro vyřízení ruského problému všecko, pokud bude na něm.
Ve schůzi rady Společnosti národů podal G. Hanotaux podrobnou zprávu o otázce ruských uprchlíkův a návrhy jeho byly přijaty jednomyslně; mezi návrhy jest také návrh, aby byl jmenován vrchní komisař, jehož úkolem by bylo uvésti v soulad pomocné akce různých vlád a soukromých společností ve prospěch ruských uprchlíkův, aby byl zřízen vrchní komisariát, jemuž připadne definitivní starost o úpravu usudu ruských uprchlíkův, a aby sekretariát "Společnosti národů" svolal konferenci zástupců úřadů jež se starají v různých zemích o ruské uprchlíky.
"Sojuz rossijskoj trudovoj inteligenciji" v Československé republice podál našemu zahraničnímu ministru memorandum tohoto obsahu: Otázku pomoci ruským běžencům dlužno řešiti všestátním měřítkem. Příklad království Srbů, Chorvatů a Slovinců ukázal s naprostou jasností reelnost takové pomoci. Toliko za pořádku všestátní péče o ruskou emigraci mohla Jugoslávie přijmouti 40.000 běženců za r. 1919 a r. 1920 a v tomto roce hotoví se přijmouti ještě 30.000 osob. I pokládá "Sojuz" rozřešení otázky ruské emigrace v československém státě za věc plnomocných zástupců veškerého československého národa. Jedině takovéto pohostinství bude ruskému běženstvu pravým pohostinstvím přátelského a bratrského národa a jedině tenkráte bude hostem veškerého toho národa. Nutný peněžitý náklad měl by v tomto případě povahu nikoli soukromé dobročinnosti, prokazované jednotlivým osobám, nýbrž povahu úvěru Československé republiky, poskytnutého veškerému ruskému národu. Memorandum "Sojuzu" nemá však na mysli pouze podporu, jemu běží i o nejracionelnější využití práce a schopností ruských běženců, což ovšem by vyžadovalo při provádění i jejich součinnosti. Memorandum "Sojuzu" navrhuje na základě zkušeností učiněných v Jugoslavii a v Bulharsku, zříditi pro tuto záležitost státní komisi neb odkázati záležitost tu zvláštnímu vládnímu orgánu.
Uvedše vše toto a přejíce si, aby dosavadní soukromá péče národa o ruskou emigraci u nás byla přeměněna v péči státu samého, táží se podepsaní vlády, především zahraničního ministra, zdali jsou s nimi stejného smýšlení, a zdali již něco, a co, v té věci zařídili, nebo ihned zařídí.
V Praze dne 24. června 1921.
Dr. Hajn, Dr. Kramář, Udržal, Stříbrný, Hudec, Mlčoch, Šrámek,
Dr. Rašín, Prokůpek, Votruba, Veverka, Vraný, Dr. Lukavský, Dr. Hnídek, Dr. Srdínko, Štolba, Vacula, Dr. Vanovič, Špaček, Rosolová, Branecký, Petrovický, Dyk, inž. Bečka, Dr. Engliš, Bergman, Purkyňová, Dr. Matoušek, Tůma, inž. Novák, G. Navrátil, Mašek, Sopko, Chlebounová, Mach, J. Černý, Dubický, Dr. Kubíček, Vahala, Malík, Sajdl, Pechmanová, Langr, Netolický, Dr. Bartošek, Pelikán, Laube, Tučný, Landová-Štychová, Hrušovský, David, Dr. Patejdl, Dr. Vrbenský, Špatný, Trnobranský, Slavíček, Hrizbyl, Buříval, Dr. Franke, Modráček, Stejskal, Pastyřík, Vávra, Anděl, Najman.