Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2540.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance J. Hálka a soudr.
o nedostatečném a nevčasném dodávání žita k setí nezpůsobilého Státním obilním ústavem pro horské obce okresu volyňského a prachatického, postižené krupobitím (tisk 1328).
Rozdělováním osiva pro českou oblast Čech pověřen byl ministerstvem zemědělství český odbor rady zemědělské v Praze, který tuto funkci přenesl na Ústřední jednotu hospodářských družstev v Praze, která po zjištění potřeby a pohotového množství osiva přidělovala osivo na jednotlivé okresy okresním rozdělovačem. V případě obce Libotýn byl okresním rozdělovačem Spořitelní a záložní spolek v Bohumilicích, v případě obce Radostice bylo okresním rozdělovačem Hospodářské družstvo, filiálka Volyň. Přihláška o osivo pro okres Prachatice a tím i obec Libotýn potvrzená obecním a okresním obilním ústavem došla do Ústřední jednoty dne 3. srpna 1920, č. 1089 okr. p. s. a pro okres Strakonice a tím i obec Radostín — dne 14. srpna 1920, č. 1883 okr. pol. správy.
Opožděné příděly osiva žita pro výše jmenované okresy — stejně jako pro některé jiné okresy nebyly však zaviněny orgány rozdělování osiva provádějícími, nýbrž jednak slabou úrodou žita a tím i slabým a pozvolným výkupem osiva, jednak i postupem nutným v důsledku státního obhospodařování.
Celková potřeba osiva pro okres Strakonice činila pro podzim 1920:
Pšenice 518.58 q, žita 1951.41 q, ječmene 7.10 q; příděl okresu činil: pšenice 645 q, žita 1131.90 q, ječmene 7 q.
Celková potřeba pol. okresu Prachatice činila: pšenice 426.82 q, žita 1171.27 q, ječmene 5.— q; příděl okresu činil: pšenice 388.50 q, žita 704.53 q, ječmene 2.— q. Menší příděly žita zaviněny byly celkovou neúrodou žita a tím i slabým výkupem osiva žita. Pro informaci o stavu výkupu a přídělu osiva v české oblasti Čech buďtež uvedena tato čísla: celková potřeba žita na podzim roku 1920 93.003 q; do 30. září 1920 bylo pro příděl k disposici 35.651 q; do 31. října 1920 50.229 q.
V okresu prachatickém a v okresu strakonickém bylo při srovnání výše uvedených čísel přiděleno poměrně žita ze všech okresu nejvíce.
Na vyzvání ministerstva zemědělství sdělil okresní obilní úřad v Prachaticích přípisem ze dne 24. ledna 1921, č. 12232, že obci Libotýn bylo přiděleno dle možnosti přiměřené množství seťového obilí. Vzhledem k potřebě obcí sousedních a k pohotovým zásobám seťového obilí nemohlo obci této více býti přiděleno, při čemž nutno poznamenati, že obec Libotýn obdržela ze všech obcí, které přiděleny byly okresnímu rozdělovači v Bohumilicích, osiva nejvíce.
Potřeba osiva v pasivních okresích musela býti kryta okresy aktivními, ale teprve tehdy, až byla známa potřeba a vykoupené množství osiva celé oblasti, a to za tím účelem, aby zásobení osivem bylo přibližně stejnoměrné. Ústřední jednota mohla přiděliti osivo jen tehdy, když jí bylo uznávací komisí při čes. odboru rady zemědělské v Praze a Zemským obilním ústavem v Praze dáno k disposici. Bylo-li uznání uznávací komise neb výběr Zemským obilním ústavem z technických důvodů provedeno opožděně, byla i distribuce opožděna.
Snahou všech rozdělovačů osiva bylo, přidělovati dle možnosti osivo do obcí z nejbližšího okolí a do okresů z okresů sousedních za tím účelem, aby omezeny byly vzdálené přesuny a aby se osivo zbytečně dlouhým transportem nezdražovalo. I tato snaha často zavinila opoždění dodávky osiva do okresů. V mnohých případech odběratelé osiva dodali pozdě žito a samozřejmě obdrželi pak pozdě též osivo.
Žito dodané Ústřední jednotou v Praze okresnímu rozdělovači v Bohumilicích bylo dáno této k disposici dne 12. září 1920; příděl provedla 15. září 1920; žito dodané obcí Radostice bylo dáno Ústřední jednotě k disposici dne 16 října 1920 a tato provedla příděl dne 20. října 1920. Než pěstitel obdržel od odběratelů pytle než osivo vyexpedoval a než bylo drahou dopraveno do okresů a pak do jednotlivých obcí, snadno se mohlo státi, že odběratele je dostali v době, která je uvedena v interpelaci.
V obci Radostice bylo Ústřední jednotou původně přiděleno osivo uznané, pocházející z velkostatku Tedražovice, toto osivo bylo však zabaveno pro účely konsumní města Sušice za účasti 2 členů Národního shromáždění. Proto musela dáti Ústřední jednota novou disposici na osivo, která se však uskutečnila — jak výše již uvedeno — teprve 20. října.
Aby bylo možno kontrolovati jakost dodávaného osiva, bylo vládním nařízením č. 459 Sb. z. a n. 1920 stanoveno, že každý odběratel osiva jest povinen vzíti před odebráním zásilky úřední vzorky, z nichž jeden musí býti odeslán Kontrolní semenářské stanici. Ústřední jednota upozornila v každém přidělovacím listě na tuto povinnost a současně uvedla poučení o povinném vzorkování osiva a možnosti náhrady při osivu, které neodpovídá svojí jakostí předpisům nařízení.
Aby zjistilo oprávněnost ceny osiva žita, uvedené v interpelaci, podniklo již ministerstvo zemědělství šetření za tím účelem. V případě, že neodpovídá předpisům nařízení, budou vinníci hlášeni k potrestání dle příslušného nařízení.
Již dne 30. prosince 1920 došlo podání v němž obecní úřad v Libotýně sděluje, že z 50 q žita bylo na jednotlivce vráceno na 1 q 73.85 Kč a z 9 q žita na 1 q 76.85 Kč a vzdává díky ministerstvu zemědělství za ochotu, kterou obci prokázalo.
Přeplatek nad 140 Kč (ministerstvem zemědělství povolený) pro 1 q dodaného osiva obci Radostice byl vrácen Ústřední jednotou dne 27. května 1921.
V Praze dne 5. července 1921.
Předseda vlády: