Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2593.
Návrh
poslanců J. Špačka, dra Lukavského, dra Hajna, dra Matouška, V. Dyka a druhů
na vydání zákona, jímž se upravuje užívání státního jazyka ve veřejných nápisech v léčebných a turisticky významných místech R.Č.S.
Navrhujeme, aby se Národní shromáždění usneslo takto:
Zákon
ze dne ....................................................,
jímž se upravuje užívání státního jazyka ve veřejných nápisech v léčebných a turisticky významných místech R.Č.S.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Obec, okres, případně župa v lázeňských místech: Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Jáchymově, Teplicích-Šanově, Bílině, Kysiblu, Kinžvartě, Gräfenberku, Karlsbruně, Jánských Lázních, Dolní Lipové, dále v jiných lázeňských místech a v místech turisticky významných a za turistická střediska platících, která určí čas od času nařízením ministerstvo vnitra, obchodu a veřejného zdravotnictví, povinny jsou prováděti a provésti dodatečně veškerá veřejná označení ulic, náměstí, silnic, cest a spojovacích prostředků jiných také v jazyku státním, a to na předním místě a stejným způsobem, jakým provedena jsou tato označení v jazyku dosavadním, jiném. Tatáž zásada platí také jak pro obec, okres, župu, co do vydávání občasných vyhlášek a oznámení jakéhokoli druhu.
§ 2.
Náklad s opatřením tímto spojený jest uhraditi tomu, jemuž jest povinnost tato uložena.
§ 3.
Pro provedení tohoto zákonného ustanovení ustanovuje se lhůta nejdéle do 1. června 1922.
§ 4.
Vlastníci, nájemci, správy a podnikatelstva lázní povinni jsou rovněž za stejných podmínek a za následků dále uvedených všechny veřejné názvy, nápisy, vyhlášky a pod. provésti také v jazyku státním (oficielním).
§ 5.
Neuposlechne-li povinná strana ustanovení tohoto zákona ani z vlastního podnětu, ani na vyzvání příslušné okresní politické správy nebo politické správy zemské nebo ministerstva do jednoho měsíce ode dne doručení tohoto vyzvání, bude potrestána peněžitou pokutou do 50 tisíc korun čsl. nebo vězením do 6 měsíců a provedení tohoto zákona opatří příslušná okresní politická správa na její náklad. V případech zlomyslného jednání může býti touto okresní politickou správou vysloveno také odnětí živnostenského oprávnění. Proti veškerým rozhodnutím přípustno je odvolání pořadem instancí, ale bez odkládacího účinku. Svévolné a násilné odstranění nápisů podle tohoto zákona vyhotovených, trestá se podle trestního zákona.
§ 6.
Podnikatelstva lázní povinna jsou zaměstnávati v personálu osoby znalé jazyka státního (oficielního). Neopatří-li si je, ani na vyzvání živnostenského úřadu I. stolice do jednoho měsíce, mohou býti potrestána podle ustanovení § 5.
§ 7.
Majitelé nebo nájemci lázní povinni jsou potud, pokud ve svých podnicích vykládají k veřejnému použití svých zákazníků veřejné časopisy, míti mezi nimi také časopisy české, nebo slovenské v počtu přiměřeném poměru návštěvníků lázní národnosti československé. Neuposlechnutí tohoto ustanovení může býti trestáno po bezvýsledném vyzvání živnostenského úřadu okresního do lhůty 1 měs. podle ustanovení § 5.
§ 8.
Majitelé, nájemci nebo správy lázeňských míst povinni jsou vydávati seznamy lázeňských hostu na předním místě také v jazyku státním (oficielním) a udávati v nich jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště příslušníků československého národa v původním zápise československém, byl-li v tomto jazyku zápis učiněn. Příslušné formuláře musí býti vyhotoveny také v jazyku státním, oficielním. Neuposlechla-li by lázeňská podnikatelstva těchto ustanovení zákona ani z dobré vůle, ani na vyzvání orgánů vládních, jmenovitě okresního úřadu politického do 1. měsíce, může býti správa lázní podnikatelstvu odňata a předána správní komisi státní, kterou ustanoví ministerstvo vnitra po dotazu ministerstva obchodu a veřejného zdravotnictví.
Dobu trvání této správní komise určí ministerstvo v příslušném rozhodnutí samo.
§ 9.
Provésti tento zákon ukládá se ministru vnitra, obchodu, veřejného zdravotnictví, veřejných prací a spravedlnosti.
Důvody.
V naší republice jsou lázeňská místa s léčivými zřídly světového významu a turisticky významné kraje, navštěvované nejen příslušníky národních menšin našeho státu, ale také a hlavně příslušníky většiny obyvatelstva republiky a jejího státotvorného národa. Kromě lázeňských míst, v zákoně uvedených, patří sem také turisticky proslulé kraje Krkonoš, Krušných Hor, Šumavy, Jeseníků, Orlických Hor a Podyjí. V těchto místech nelze však nalézti pro ohromný počet a leckde i většinu jich návštěvníků českých ani veřejných nápisů v jazyce většiny obyvatelstva státu a současně v jazyce státním, ani nelze se tímto jazykem dorozuměti v živnostech a lázeňských podnicích těchto míst, ačkoli lze tak učiniti často v jazycích cizích. V nich také nalézti lze mnoho veřejných nápisů, ačkoli počet návštěvníků francouzských, anglických, ruských, maďarských nebo polských není daleko tak veliký, jako počet návštěvníků národnosti české a slovenské. Zjevnou zlovůlí, pravidelně organizovanou a proti národnímu charakteru tohoto státu namířenou, má býti český nebo slovenský návštěvník těchto míst ve své vlasti učiněn cizincem, majícím méně práva na respekt než skutečný cizinec. Následek toho je také, že cizinci tam přicházející nejenom si učiní nesprávný obraz o národních poměrech v našem státu, ale ztrácejí také úctu k jeho správě a k jeho státotvornému národu, poněvadž si nemohou podle svých státních poměrů ani představiti, že by bylo možno chovati se k většině obyvatelstva republiky a k jejímu státnímu jazyku tak vyzývavě, jak to činí lázeňské správy a živnostenští podnikatelé těchto míst, pokud jsou národnosti německé. Tak na př. i lékárny (lékárna dra. Sperlinga v Mariánských Lázních) označeny jsou tam v řečech všech téměř národů světa, jen ne v české. Tuto zjevnou zlovůli nelze v zájmu národní cti a úcty ke státu déle trpěti a proto navrhujeme výše uvedený zákon, jenž je tím spravedlivější, čím rok od roku větší je. počet československých návštěvníků těchto lázní a turistických míst. Jestliže v českých lázních, na př. v Luhačovicích a Poděbradech nalézti lze veřejné nápisy v jazyce německém, jestliže v něm lze se každému návštěvníku německému dorozuměti a má-li tam všude hojnost svých časopisů, má český návštěvník totéž právo v lázních výše uvedených. Navrhovaný zákon chce toto právo uplatniti.
Po formální stránce navrhujeme přikázání tohoto návrhu výboru ústavnímu a právnímu.
V Praze dne 24. června 1921.
Špaček, dr. Lukavský, dr. Hajn, dr. Matoušek, Dyk,
Bergman, Votruba, Petrovický, Trnobranský, Hrizbyl, David, G. Navrátil, dr. Engliš, Veverka, inž. Bečka, dr. Rašín, Rosolová, Purkyňová, inž. L. Novák, Zavřel, Mašek.