Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2614.
Interpelace
poslanců Fr. Zeminové, J. Slavíčka, Rud. Laubeho a spol.
ministru spravedlnosti, financí, železnic a zahraničního obchodu
o zdlouhavém řízení proti Vilému Umrathovi, továrníku v Praze, jenž loni v srpnu podloudně vyvážel zlata, klenotů, peněz a potravin v ceně téměř 16 milionů korun čsl., jakož i že potrestáni byli železniční zřízenci za to, že hájili zájmy republiky.
V neděli, dne 29. srpna 1920 přijel do stanice Č. Budějovic vlak s 9 povozy nábytkovými, patřícími továrníku Vilému Umrathovi z Prahy, který v nich dle průvodních listin vyvážel osobně potřebné svršky do Štýrského Hradce.
Ze soudních spisu vychází na jevo, že úřad pro zahraniční obchod v Praze vydal V. Umrathovi povolení k vývozu jednoho nábytkového vozu a tří vagonů starých stěhovacích svršků č. 112.375/20, č. 1, 16 a 17 a dále čtyř nábykových vozů a jednoho vagonu stěhovacích svršků č. 98.345, 1,022.473, č. 1, 110, 111 a 112. Všechny vozy byly mimo to opatřeny řádnými celními plombami. Tento fakt je neslýchaný a musí býti pohnán k odpovědnosti ten, kdo vydával povolení k vývozu i kdo opatřoval vozy celními plombami. Že stály se zde nezákonnosti, o tom svědčí, výrok průvodčího tohoto transportů k železničním zřízencům na nádraží českobudějovickém: ťŠlo-li za peníze všechno v Praze, urychlí se také řízení v Budějovicích a půjde to za peníze i tam!Ť Ale nešlo to ani po takovýchto slibech v Č. Budějovicích, protože u prostých železničních zaměstnanců přísaha republice a smysl pro čest jest vyvinula více, než u mnohých ťvyšších pánůŤ.
Protože zásilka tak obrovská budila všeobecné podezření, dále ježto vozy byly opatřeny roznýtovanými šrouby, což je i proti železničním předpisům, povolali zřízenci (zástupci jich jsou: Karel Tichý, Karel Lipp, Frant. Hofman a Jan Lexa, vesměs důvěrníci) předsedu Hospodářské rady M. Šochmanna ze Suchého Vrbna, který zabavil podezřelé průvodní listiny této zásilky. Dále spolupůsobil člen Okresní hospodářské rady Fr. Vondrášek.
Aby se předešlo srocování lidu, který tou dobou trpěl velkým nedostatkem potravin, sejmul celní úředník Neubauer celní plomby, prohlásil však, že zásilka propadá celní prohlídce až ve stanici Horní Dvořiště (na hranicích republiky), kam se také zástupci železničních zaměstnanců a Hospodářské rady odebrali. Po otevření vagonů v H. Dvořišti za asistence celních úřadů a četnictva objevilo se. v nich obrovské množství skvostu, cenných papírů a různých věcí v ceně 15,756.817.— Kč, dále dvě obálky, označené jako (Karls Dokumente), které obsahovaly za 103.080.— Kč hotových peněz, jakož i množství potravin které aby nepodlehly zkáze, prodány byly za 100.000 Kč. To vše pro jednu rodinu! Jest vidno, že se továrníku Umrathovi špatně v republice nevedlo, že však, aby se vyhnul zdanění, podloudně chtěl část svého vyvézti do ciziny s pomocí těch, kdož mu povolení k vývozu a celní plomby opatřili. Sám i s chotí odejel již dříve do Štýrského Hradce, aby pro všechny případy byl kryt.
Zabavené předměty byly složeny až do skoncování soudního řízení u berního úřadu v Č. Budějovicích.
Radní komora krajského soudu v Č. Budějovicích, majíc před očima celý zločinný případ Umrathova pokusu o podloudný vývoz majetku z republiky, prohlásila po předběžném řízení dne 3. listopadu 1920 Vr. 1575/20—39 mimo jiná opatření, veliké množství předmětů Vilému Umrathovi zabavených a přesně vyjmenovaných za propadlé k dobru státu. Trestní řízení proti vlastníku zabavených a propadlých věcí nemohlo býti zavedeno, protože byl v cizině.
Právní zástupce manželů Umrathových podal hned 23. října 1920 č. 153 žádost za uvolnění zabavených věcí. Žádost byla radní komorou, jako věrnou strážkyní zájmů republiky odmítnuta dne 29. října 1920. Podaná stížnost proti usnesení radní komory krajského soudu ze dne 3. listopadu 1920 o propadnutí zásilky ve prospěch státu, kterou podal právní zástupce Umrathův zamítnuta byla zase vrchním zemským soudem dne 10. prosince 1920 dle § 114 tr. ř.
Těmito rozsudky nebyla však bohužel záležitost Umrathova vyřízena. Právní jeho zástupce činí nové a nové pokusy, aby zabavený majetek proklouzl a unikl i čistě fiskální proceduře, pokud tato náleží do pravomoci finančních úřadů republiky. Zdá se, že tyto pokusy se daří. Vždyť projednávání záležitosti trvá již téměř rok a neznáme konečná opatření ministerstev ani financí ani spravedlnosti.
Za to jsou známy kroky dvou jiných úřadů republiky, jež nám nejsou lhostejny a které na veřejné parlamentní forum proto přinášíme k posouzení.
Zdravý rozum zřejmě mluví o tom, aby zřízenci finanční, celní, železniční a j., kteří ve službě mají bdíti a zachycovati takové zásilky, dostali mimořádnou odměnu za zvýšenou pozornost a prokázanou neúplatnost ve službách státu. V případě Umrathově jistě železniční zaměstnanci v Č. Budějovicích zasloužili by nejen veřejné pochvaly za ostražitost a věrnou neúplatnou službu ve prospěch republiky, ale i odměnu, že zachytili tak ohromné zásilky. Důvěrnící jejich a Hospodářské rady vykonali devět cest do Prahy k soudům a na různá ministerstva, kolik v Č. Budějovicích a okolí Dvořiště a pod.) ani se nepamatují. Jsou tak čestní a nezištní, že nároky na odměnu ani neohlašují.
Co se však stalo? Za všechnu práci v zájmu financí státu potrestáni byli tito zřízenci pokutou 20 Kč za osobu. Teprve na podaný rekurs slavné ministerstvo železnic změnilo jím trest pokuty na trest pořádkové výtky. Jako původce zabavení podloudně vyváženého bohatství označen byl občan Šochmann, kterému proto vyměřena byla pokuta Kč 40.—, na rekursy snížena na Kč 5.—, ale vedená mu dle všeho v kvalifikační tabulce jako trest!
Toto jednání železničních úřadů jest prostě neslýchané. Musí se přece uznati dobrá vůle, svědomitost a neúplatnost personálu, který zachytí téměř za 16 milionů vyváženého majetku, unikajícího zdanění a povoleného k vývozu jistě ne nezištně jakýmsi neznámým ťvyšším pánemŤ, po kterém snad úřady ani nepátraly!
Radní komora krajského soudu v Č. Budějovicích i vrchní zemský soud svá právní rozhodnutí budovaly na přesném znění a duchu zákonů ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. a ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n. o stíhání válečné lichvy a o trestání podloudného vývozu ťpředmětů potřebyŤ do ciziny. Ve směru tom také nejvyšší soud vydal jasné prohlášení ze dne 4. srpna 1919 Kr I. 168/19, č. 71 Sb. z. a n., ve kterém označuje za ťpředmět potřebyŤ vše, co slouží výživě neb potřebám lidí, tedy třeba i předměty, které za normálních času byly luxusní. Z toho plyne, že jakýkoliv předmět, sloužící k ukojení potřeb lidských neb zvířat domácích jest ve smyslu zákona předmětem potřeby.Ť Tento autoritativní výklad nejvyššího soudu je tedy pro úřady směrodatný pro posouzení, co lze zabaviti při podloudném vývozu jako předměty potřeby. Tyto názory byly také směrodatný v r. 1919 a 1920 za dob parlamentárních vlád. Avšak již v roce 1921 dne 5. února v šestém měsíci vlády úřednického kabinetu a přituhující reakce vychází nový vynos nejvyššího soudu Kr 266/20, který vykládá pojem předmětů potřeby (nutný pro zabavování a trestání pří lichvě a vývozu) zase jinak, ano téměř protichůdně proti výnosu ze 4. srpna 1919. Nejvyšší soud praví ve výnosu z r. 1921: ťNenáležejí sem však předměty, které pro životní potřeby lidí jsou úplně bezvýznamné, které jsou jen potřebami jednotlivců určitých stavů, nebo vrstev společenských, které ukojují jen touhu po ozdobě, nádheře a přepychu, nebo zvláštní zálibu a které mají pouze význam jako prostředky, jimiž se věci, sloužící za předměty potřeby, opatřujíŤ (snad nahražují?). Výklad tento je svrchovaně nebezpečný v případě Umrathově. Není také v souhlasu s ústavními zákony, které nečiní žádných rozdílů mezi potřebami a právy lidí bohatých a chudých.
Proto se podepsaní členové parlamentu obrací veřejné proti tlaku vyšších instancí, nařizujících radní komoře krajského soudu v Č. Budějovicích, aby zabavení a propadnutí věcí Umrathových ze dne 3. listopadu 1920 se prohlásilo za neplatné!
Toť by byl výsledek stálých intrik, protestů a zákulisních kroků Umrathových. Proč mají býti zlaté a stříbrné příbory, zrcadla a pod., patřící kdysi p. Umrathovi a propadlé výnosem soudní komory, vyjmuty ze rčení: ťpředmět potřebyŤ? Proto, že jích užívati mohou jen boháči? Což by nezámožný člověk nedovedl se najísti ze zlatých příborů, napíti ze stříbrných koflíků nebo podívati se do stříbrného zrcadélka? Mají lidé různé žaludky či různé oči, nebo nějaký bývalý ťhofrathŤ má dvojí morálku a dvojí výklad zákona, jiný pro bohatého a jiné pro chudého? Což se zúčastněná ministerstva a úřady nemohly ještě za 11 měsíců dohodnouti, co jest ťpředmět potřebyŤ a co tedy podléhá zákonu o podloudném vývozu, a co jest věc čistě fiskální, a tedy náležející pod pravomoc ministerstva financí, resp. zemského finančního řiditelství, když se tento úřad již 27. září 1920 hlásil k spolučinnosti?
Proč se nechává případ Umrathův nevyřízen? Čeká se, až věc ťusneŤ, aby se našla nějaká zadní dvířka kompromisního luštění?
Občanstvo celého českobudějovického kraje je však na stráži a my s ním. Vinníky musí stihnouti trest, potrestaným poctivým železničním zřízencům musí se dostati dostiučinění.
Podepsaní poslanci vylíčivše celou věc věcně a na. základě předloženého materiálu, obrací se na vládu s těmito dotazy:
1. Jest vláda ochotna, sděliti sněmovně, je-li vyšetřeno, kdo dal Umrathovi vývozní povolení na 9 vagonů věci v ceně 16 mil. korun a kdo dal celní plomby na tyto vagony a jak byli potrestáni vinníci?
2. Jest vláda ochotna sděliti, proč pokutami, pokud se týče pořádkovými výtkami byli zasloužili o tuto věc železniční zřízenci a občané trestání a zda naopak dostane se jim veřejného uznání a pochvaly? 3. Zasadí se vláda u příslušných instancí o to, aby výnos radní komory krajského soudu v Č. Budějovicích a vrch. zemského soudu v Praze byl prohlášen za definitivní?
4. Postarají se páni resortní ministři o to, aby záležitost Umrathova zkoncovala se nejdéle do 2 měsíců, protože za 10—11 měsíců bylo dosti času, aby příslušné instance materiál prozkoumaly?
5. Bude proti Vilému Umrathovi zavedeno soudní šetření pro zločin podle zákonů ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. a z 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n.?
V Praze dne 14. července 1921.
Zeminová, Slavíček, Laube,
Sladký, Tučný, Pelikán, Trnobranský, dr. Vrbenský, Sajdl, dr. Bartošek, Netolický, Hrušovský, Hrizbyl, David, dr. Uhlíř, Stříbrný, dr. Patejdl, Pechmanová, Langr, dr. Franke, Draxl, Špatný.