Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2707.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů
o nátlaku na obyvatelstvo při sčítání lidu v okrese hlučínském a o padělání výsledků sčítání (tisk 1936).
Dříve než zodpovím jednotlivé konkrétní stížnosti v interpelaci uvedené, jimiž se snaží páni interpelanti odůvodniti svoje tvrzení, že sčítání lidu na Hlučínsku se provádělo prý hanebně a jest prý zřejmým paděláním skutečných poměrů, musím se zmíniti o zjevech, jež předcházely úřednímu sčítání lidu v tomto okrese.
Sčítání lidu na Hlučínsku připadlo na dobu právě nejnepříhodnější, to jest krátce před hlasováním v Horním Slezsku, na dobu tedy, kdy agitace v plebiscitním území hornoslezském dostoupila svého vrcholu. Četné agitační organisace z plebiscitního území; které měly k disposici peníze pro účely plebiscitní, a jejich orgány v jednotlivých obcích politického okresu hlučínského rozpoutaly v tomto okrese v poslední okamžik před sčítáním lidu nezřízenou agitaci, kterou byl dáván sčítání lidu ráz plebiscitu, obyvatelstvo bylo svedeno k nesprávným údajům o národnosti a sčítacím orgánům byl jejich úkol všemožně znesnadněn. Zmínky zasluhuje, že němečtí agitátoři v moravských rodinách učili ženy a děti, německou řeč neovládající, vyslovovati jako odpověď na případnou otázku sčítacího komisaře mimo jiné německy slova ťRubrik elf deutschŤ a že v četných jiných případech odpovídaly strany na otázku sčítacích komisařů po národnosti ťWir haben bereits abgestimmt, daß wir zu den Deutschen gehörenŤ.
V obcích, kam agitace tato včas nezasáhla, zejména v obcích, kde bylo provevedeno sčítání prvního dne, a v obcích, které nemají železničního spojení aneb výhodných komunikací silničních, šlo sčítání lidu hladce a obyvatelstvo udávalo dle pravdy skoro vesměs národnost moravskou, kdežto v obcích s dobrými komunikacemi naráželi sčítací komisaři na velký odpor.
Vše to páni interpelanti přezírají a tvrdí naopak, že na Hlučínsku úřady byl působen na obyvatelstvo nátlak a sčítací komisaři zneužili moci úřední. Jako doklad toho uvedena je v interpelaci řada domnělých násilností a nezákonností, které se však ve skutečnosti buď vůbec nepřihodily, nebo nejde o žádnou nezákonnost. Tak se tvrdí, že četník vyžádal si od Eduarda Balyara sčítací arch, a více mu ho nevrátil. Že se něco podobného státi nemohlo, jde na jevo již z toho, že na Hlučínsku právě tak jako v jiných četných krajích republiky nebylo použito sčítacích, nýbrž toliko popisných archů, které stranám vůbec nebyly doručeny, nýbrž pouze sčítacím komisařům, kteří sami je měli vyplniti. Tím se stává bezpředmětnou i stížnost, že obyvatelstvo nesmělo samo vyplňovati a podepisovati sčítací archy, poněvadž to je jen samozřejmý důsledek sčítání popisných archů.
Nezákonnost spatřují páni interpelanti dále v tom, že sčítací komisaři sami nezapsali zřejmě nesprávných údajů o národnosti Marie Scharbertové, Františka Cyrusa, Jakuba Cyrusa, K. Bilomského, Fr. Proczka a ostatních v interpelaci uvedenných osob do archu popisného, ačkoli přece podle předpisů §§ 19 a 20 vládního nařízení sčítací komisař směl zapsati do archu popisného jen údaje, pokud zřejmě neodporují skutečnosti, kdežto v případu zřejmé pochybnosti o správnosti údaje bylo jeho povinností předložiti věc k rozhodnutí politickému úřadu, jak se také stalo v těchto případech. Vyhrožováno při tom sčítacími komisaři anebo četnictvem, jak páni interpelanti tvrdí, nikomu nebylo. Páni interpelanti spatřují snad vyhrůžku již v tom, že sčítací komisaři podle své povinnosti upozornili stranu, která ať svedená agitací, ať z jakékoliv jiné příčiny vědomě udala nepravdu, na trestnost jejího jednání, jak se také stalo v případu Marie Scharbertové a Aloisie Foitzikové, dále v několika v interpelaci uvedených případech v Hošťalkovicích a Šileřovicích.
Jako další doklad nezákonností a násilností sčítacích komisařů uvádí se domnělý výrok sčítacího komisaře Krystýnka, že horníci budou prý po převzetí dolů státem propuštěni z práce, jestliže se nepřiznají jako Češi. Jak však bylo zjištěno, není na věci naprosto nic pravdy. V soukromém rozhovoru s horníky, nikoliv tedy při úředním výkonu sčítání lidu, nýbrž jen mezi řečí, když horníci o sestátnění dolů začaly rozhovor, Krystýnek pouze podotkl, že úředníci dolů museli by v případě převzetí dolů státem osvojiti si znalost státního jazyka. Ale ani této poznámky neučinil Krystýnek ve své funkci jako sčítací komisař a nemůže býti důvodem ke stížnosti proti sčítání.
Rovněž jest smyšlenkou, že by sčítací komisař byl v dobročinném ústavu stranám odepřel vysvětlivky a že by je byl odkazoval na německého císaře. Mezi sčítáním lidu přicházeli dodatečně četní lidé v Petřkovicích do obecní kanceláře umístěné v domě obecním t. zv. Wohlfahrtshaus, aby se osobně přesvědčili o zápisu národnosti; jejich žádostem přicházelo se v tom směru ochotně vstříc.
Dělník Otto Lammel nebyl sčítacím komisařem nikterak opominut, jak páni interpelanti tvrdí, nýbrž nebyl přes trojí návštěvu ani sám ani některý dospělý člen jeho rodiny nalezen doma; rodina Lammelova zapsána proto po hlášení případu sčítacím komisařem dodatečně. Že nebyla u Františka Proczka a jiných v interpelaci uvedených 9 osob z Petřkovic vyplněna rubrika vyznání, neodpovídá rovněž skutečnosti. Nesprávným je i tvrzení, že sčítací komisař zapsal u dělníka F. Cyruse národnost českou, aniž se ho tázal, neboť příslušný sloupec archu popisného nebyl u této strany vůbec vyplněn. U invalidy Františka Steppeka jest zanesena ťmoravsk፠národnost, jak si ji Steppek sám udal. Že by údaj ten byl nesprávným, ani sami páni interpelanti netvrdí.
Že sčítací komisaři přicházeli do rodin v Petřkovicích s českým pozdravem a že kladli své otázky nářečím moravským, jest sice pravda, ale věcí zcela přirozenou, uváží-li se, že v této obci i podle pruské statistiky bylo napočteno mezi 2159 obyvateli pouze 198 Němců a 32 Poláků a že obyvatelstvo v této obci mluví mezi sebou téměř výhradně moravsky.
Ke stížnosti, že sčítací komisař Dominik Stach v Šileřovicích vyhrožoval odnětím různých rent osobám, které by se nepřihlásily k české národnosti, bylo vyšetřeno, že tento sčítací komisař nemluvil vůbec o rentách. Příčinu k této stížnosti zavdala snad ta okolnost, že jmenovaný sčítací komisař na prosbu strany, která se sama dobrovolně přihlásila k české národnosti, napsal ji z ochoty žádost o vyplacení renty.
Jako další násilnost a nezákonnost uvádí domněle bezdůvodné zatčení holičského pomocníka Arnolda Štěrby, truhláře Františka Ronczky a bednáře Františka Harasina. Arnold Štěrba, který jest zemským soudem v Opavě trestán pro vědomé rozšiřování padělaných čsl. 100 K státovek, byl zatčen, ne snad pro nevinnou poznámku vůči četníkovi, jako se v interpelaci tvrdí, nýbrž proto, že se vměšoval do úředního výkonu v rodině své zaměstnavatelky a štval v jejím holičském závodě zákazníky proti sčítacímu komisaři, obviňuje ho falešně z protizákonného jednání.
František Ronczka, který je v obci znám jako rváč, byl ve stavu opilém, choval se hrubě k sčítacímu komisaři a jemu vyhrožoval. Stejně hrubě a urážlivě choval se i k četnictvu. Ronczka byl soudem odsouzen na 10 dnů do vězení, čímž nejlépe je vyvráceno domnění, jako by bylo proti Ronczkovi zakročeno proto, že nechtěl zapříti svoji německou národnost. František Harasin, který vměšoval se do úředního výkonu sčítacího komisaře hroze mu při tom sekerou, nebyl zatčen, nýbrž byl druhý den předvolán k obecnímu úřadu před komisaře okresní správy, který ho ve věci vyslechl a vzhledem na jeho rozčilení a nemoc jeho matky od dalšího stihání upustil.
Stížnosti na provedené trestní řízení proti Bedřichu Bělákovi a Janu Paškovi nespočívají na správné informaci. Bedřich Bělák v Bolaticích nebyl trestán proto, že žádal zapsání německé národnosti, jak tvrdí páni interpelanti, nýbrž proto, že sčítacímu komisaři znemožnil výkon sčítání lidu ve své rodině a v rodině Dudově.
Pro podobný přestupek trestán byl také Jan Pašek v Bolaticích. V obou případech musela okresní správa politická co nejrázněji vystoupiti proti chování těchto osob, poněvadž pokoušely se již následkem zmíněné agitace na každý způsob sčítání lidu překaziti. Tvrzení, že oba trestní nálezy byly vyneseny bez předchozího řízení, není správným, jak dokazují trestní spisy u okresní správy v Hlučíně se nacházející. Trestní nález může býti v administrativním trestním řízení vydán ovšem také pouze ústně.
Ludmila Blahetková žádala za zapsání německé národnosti, ač její rodiče a ostatní sourozenci se prohlásili za Moravce, a šlo tudíž zřejmě o nesprávný údaj, který přezkoušeti je věcí okresní správy politické.
Pokud jde o případ R. Fussové, netvrdí se ani v interpelaci, že by sčítací komisař zapsal snad u této strany národnost nesprávně. Ve způsobu, jak zjistil její německý mateřský jazyk, nelze spatřovati nekorrektnost, když strana sama dobrovolně přání sčítacího komisaře vyhověla.
Konečně neodpovídá skutečnosti, že sčítací komisaři neprovedli na mnohých místech sčítání jedině proto, že strany nechtěly s nimi mluviti česky. Všichni sčítací komisaři, mezi nimiž byly ostatně také osoby německé národnosti, ovládali úplně německou řeč a mluvili se stranami beze všeho zdráhání německy. Některé strany ovšem jako v interpelaci uvedený Wittasek František, Jan a František Hartisch atd., odepřeli sčítacím komisařům odpověď, jakmile viděli, že sčítací komisař má české tiskopisy, ač šlo o tiskopisy sčítacího komisaře, které pro stranu vůbec nebyly určeny, a ač zápis do popisných archů jest úředním aktem, na jehož jazykovou úpravu nepřísluší straně nižádná ingerence.
Dle uvedeného jsou tedy všechny v interpelaci uvedené stížnosti proti sčítání lidu na Hlučínsku, v nichž spatřují páni interpelanti výběr ťz neuvěřitelného množství znásilnění a nezákonnostiŤ, naprosto neodůvodněny a vyvracejí samy tvrzení interpelace o mnoha násilnostech a nezákonnostech, které se prý přihodily při sčítaní.
Stížnosti v interpelaci uvedené nezavdávají tedy žádné příčiny k tomu, aby bylo přezkoumáno sčítání a byli pohnáni sčítací komisaři k zodpovědnosti, jak páni interpelanti žádají, neboť postup sčítacích komisařů byl při všech obtížích, které jim bylo překonati, úplně korektní a sčítání lidu bylo se strany úřadu provedeno s přesným šetřením všech zákonných předpisů.
Nemohlo-li sčítání ve všech případech býti odbyto hladce bez zbytečných srážek,lituji toho velice, příčinou toho je však jen svrchu zmíněná nezodpovědná agitace, která měla za účel zfalšovati výsledky sčítání lidu na Hlučínsku.
V Praze dne 5. července 1921.
Předseda vlády:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2707.
Antwort
des Chefs der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Hans Jokl, Rudolf Heeger und Genossen
betreffend die bei der Volkszählung im Bezirke Huitschin vorgekommenen Vergewaltigungen der Bevölkerung und die Fälschung des Volkszählungsergebnisses, (Druck 1936).
Ehe ich die einzelnen in der Interpellation angeführten konkreten Beschwerden beantworte, mit denen die Herren Interpellanten ihre Behauptung zu stützen suchen, daß die Volkszählung im Hultschiner Gebiet schändlich durchgeführt worden und eine offensichtliche Fälschung der tatsächlichen Verhältnisse sei, muß ich der der amtlichein Volkszählung in diesem Bezirke vorausgehenden Ereignisse Erwähnung tun.
Die Volkszählung im Hultschiner Gebiet fiel eben in eine äußerst ungelegene Zeit, nämlich in die Zeit kurz vor der Volksabstimmung in Oberschlesien, da also die Agitation im oberschlesischen Plebiszitgebiet ihren Gipfel erreicht hatte. Zahlreiche Agitationsorganisationen aus dem Plebiszitgebiet, die Gelder für Plebiszitzwecke zur Verfügung hatten, und deren Organe in den einzelnen Gemeinden des politischen Bezirkes Hultschin entfesselten in diesem Bezirke im letzten Augenblicke vor der Volkszählung eine wilde Agitation, durch die der Volkszählung der Charakter eines Plebiszits gegeben wurde, die Bewohnerschaft wurde zu unrichtigen Angäben betreffend die Volkszugehörigkeit verführt und den Zählpersonen ihre Aufgäbe auf jede mögliche Weise erschwert Es muß erwähnt werden, daß die deutschen Agitatoren in den mährischen Familien die das Deutsche nicht beherrschenden Frauen und Kinder unterwiesen, auf die eventuelle Frage des Zählkommissärs neben anderem die deutschen Worte: ťRubrik 11 deutschŤ als Antwort zu sagen und daß in zahlreichen anderen Fällen die Parteiein auf die Frage der Zählkommissäre nach der Nationalität antworteten: ťWir haben bereits abgestimmt, daß wir zu den Deutschen gehörenŤ. In den Gemeinden, wo diese Agitation nicht rechtzeitig eingriff, besonders in den Gemeinden, in denen die Zählung in den ersten Tagen durchgeführt wurde und in denen, die keine Eisenbahn- oder günstige Straßenverbindung haben, wickelte sich die Volkszählung glatt ab und die Bewohnerschaft gab fast durchaus als Nationalität ťmährischŤ an, während in den Gemeinden mit guten Verbindungen die Zählkommissäre auf großen Widerstand stießen.
All das übersehen die Herren Interpellanten und behaupten im Gegenteil, daß im Hultschiner Gebiet seitens der Behörden auf die Bewohnerschaft ein Druck geübt wurde, und die Zählkommissäre ihre Amtsgewalt mißbrauchten. Zum Beweis dessen ist in der Interpellation eine Reihe vermeintlicher Gewaltakte und Gesetzwidrigkeiten angeführt, die sich aber in Wirklichkeit etweder überhaupt nicht zugetragenhaben oder bei denen eine Gesetzwidrigkeitnicht vorlag. So wird behauptet, ein Gendarm habe von Eduard Balyar den Zählbogen abgefordert, ohne ihn wieder zurückzustellen. Daß etwas Ähnliches nicht gesehehen konnte, ist schon daraus ersichtlich, daß im Hultschiner Gebiet ebenso wie in anderen zahlreichen Gegenden der Republik nicht Zähl sondern nur Konskriptionsbogen benützt wurden die den Parteien überhaupt nicht zugestellt wurden, sondern bloß den Zählkommissären, welche sie allein auszufüllen hatten. Dadurch wird auch die Beschwerde gegenstandslos, daß die Bewohnerschaft allein die Zählbogen nicht ausfüllen und unterfertigen durfte, da dies doch nur die natürliche Folge der Zählung mit Hilfe von Konskriptionsbogen ist. Eine Gesetzwidrigkeit erblicken die Herren Interpellanten ferner darin, daß die Zählkommissäre auch offensichtlich falsche Angaben betreffend die Nationalität der Marie Scharbert, des Franz Cyrus, Jakob Cyrus, K. Bilomský, Franz Proczek und der übrigen in der Interpellation angeführten Personen nicht selbst in die Zählbogen eingetragen haben, obwohl doch gemäß den Vorschriften der §§ 19 und 20 der Regierungsverordnung der Zählkommissär in den Zählbogen bloß Angaben eintragen durfte, die mit den tatsächlichen Verhältnissen nicht im offenen Widerspruche stehen, während im Falle offensichtlichen Zweifels an der Richtigkeit der Angabe es seine Pflicht war, die Sache der politischen Behörde zur Entscheidung vorzulegen, wie auch in diesen Fällen geschehen ist. Hiebet wurde seitens der Zählkommissäre noch der Gendarmerie, wie die Herren Interpellanten behaupten, jemand bedroht. Die Herren Interpellanten erblicken eine Bedrohung vielleicht schon darin, daß die Zählkommissäre pflichtgemäß jene Partei, die, sei es von der Agitation verführt, sei es ausirgendeinem anderen Grunde wissentlich die Unwahrheit angab, auf die Strafbarkeit ihres Vorgehens aufmerksam machten, wie dies auch in dem Falle der Marie Scharbert und der Aloisia Foitzik, weiters in einigen in der Interpellation erwähnten Fällen in Hoschialkowitz und Schillersdorf geschehen ist.
Als weiteren Beweis für die Gesetzwidrigkeit und das gewaltsame Vorgehen der Zählkommissäre wird auch der vermeintliche Ausspruch des Zählkommissärs Krystýnek angeführt, daß nämlich die Bergleute nach Übernahme der Bergwerke durch den Staat werden aus der Arbeit entlassen werden, falls sie sich nicht als Tschechen bekennen. Wie jedoch sichergestellt wurde, ist an der Sache durchaus nichts Wahres. Während eines Privatgespräches mit Bergleuten, keineswegs also während der Amtshandlung der Volkszählung, sondern bloß im Laufe des Gespräches, als sich die Bergleute über die Verstaatlichung der Gruben zu unterhalten begannen, hat Krystýnek bloß bemerkt, im Falte der Verstaatlichung müßten sich die Bergwerksbeamten die Kenntnis der Staatssprache aneignen. Jedoch nicht einmal diese Bemerkung machte Krystýnek in seiner Funktion als Zählkommissär und es kann dies kein Grund zu einer Beschwerde wider die Zählung sein. Ebenso ist es erdacht, daß der Zählkommissär in einer Wohltätigkeitsanstalt den Parteien Aufklärungen versagt und sie an den deutschen Kaiser verwiesen hätte.
Während der Volkszählung kamen nachträglich zahlreiche Leute in Petershofen in die im Gemeindehause dem sogenannten Wohlfahrtshaus, untergebrachte Gemeindekanzlei, um sich persönlich von der Eintragung ihrer Nationalität zu überzeugen; ihrem Ersuchen kam man in dieser Hinsicht bereitwillig entgegen. Der Arbeiter Otto Lammel wurde vom Zählkommissär keineswegs übergangen, wie die Herren Interpellanten behaupten, sondern es wurde trotz eines dreifachen Besuches weder er selbst noch ein erwachsenes Mitglied von dessen Familie angetroffen; die Familie Lammel wurde daher nach Meldung des Vorfalles durch den Zählkommissär nachträglich eingetragen. Daß bei Franz Proczek nd den anderen in der Interpellation angeführten 9 Personen aus Petershofen die Rubrik betreffend das Bekenntnis nicht ausgefüllt wurde, widerspricht gleichfalls den tatsächlichen Verhältnissen, unrichtig ist auch die Behauptung, daß der Zählkommissär bei dem Arbeiter Franz Cyrus tschechische Nationalität eingetragen habe, ohne Ihn zu befragen, da die entsprechende Kolonne des Konskriptionsbogens überhaupt nicht ausgefüllt war. Beim Invaliden Franz Steppek ist ťmährischeŤ Nationalität eing ertragen, wie er dies selber angegeben hat. Daß diese Angabe unwahr wäre, haben nicht einmal de Herren Interpellanten behauptet.
Daß die Zählkommissäre in die Familien in Petershofen mit einem tscheschischen Gruß eintraten, und ihre Fragen in mährischer Mundart stellten, ist allerdings wahr, jedoch eine ganz natürliche Sache, wenn erwogen wird, daß in dieser Gemeinde selbst nach der preußischen Statistik unter 2.159 Bewohnern bloß 198 Deutsche und 32 Polen gezählt wurden und daß die Bewohnerschaft dieser Gemeinde untereinander fast ausschließlich mährisch spricht.
Betrefend die Beschwerde, daß der Zählkomissär Dominik Stach in Schillersdorf Personen, die sich nicht zur tschechischen Nationalität bekennen würden, mit der Aberkennung verschiedener Renten bedroht habe, wurde ermittelt, daß dieser Zählikommissär von Renten überhaupt nicht gesprochen habe. Die Veranlassung zudieser Beschwerde gab vielleicht der Umstand, daß der genannte Zählkommissär über Bitten einer Partei, die sich selbst freiwillig zur tschechischen Nationalität bekannt hatte, dieser aus Gefälligkeit ein Gesuch um Auszahlung einer Rente niederschrieb.
Als weiterer Gewaltakt und weitere Gesetzwidrigkeit wird die angeblich grundlose Verhaftung des Friseurgehilfen Arnold Štěrba, des Tischlers Franz Rontschka und des Binders Franz Harasin angeführt. Arnold Štěrba, der vom Landesgericht in Troppau wegen wissentlicher Verbreitung falscher tschechoslowakischer Hundertkronennoten abgestraft wurde, ist verhaftet worden, nicht etwa wegen einer harmlosen Bemerkung gegenüber dem Gendarmen, wie in der Interpellation behauptet wird, sondern deshalb, well er sich in die Amtshandlung in der Familie seiner Arbeitgeberin einmengte und in ihrem Friseurunternehmen die Kunden durch die Beschuldigung falschen und gesetzwidrigen Vorgehens gegen den Zählkommissär aufhetzte.
Franz Rontschka, der in der Gemeinde als Raufer bekannt ist, war in trunkenem Zustande, benahm sich grob gegen den Zählkommissär und bedrohte ihn. Ebenso grob und beleidigend benahm er sich gegen die Gendarmerie. Rontshek wurde vom Gericht zu 10 Tagen Arrest verurteilt, wodurch am besten die Behauptung, eis wäre gegen ihn deshalb eingeschritten worden, weil er seine deutsche Nationalität nicht verleugnen wollte, widerlegt ist.
Franz Harasin, der sich in die Amtshandlung des Zählkommissärs einmengte und ihn dabei mit einer Hacke bedrohte, wurde nicht verhattet, sondern am zweiten Tage zum Gemeindeamt vor den Kommissär der Bezirksverwaltung vorgeladen, der ihn in der Sache selbst verhörte und in Anbetracht seiner Erregung und der Erkränkung seiner Mutter von weiterer Verfolgung abließ. Die Beschwerden gegen das durchgeführte Strafverfahren wider Fritz Bijelek und Johann Paschek beruhen auf unrichtiger Information. Fritz Bijelek in Bolatitz wurde nicht deshalb bestraft, weil er die Eintragung der deutschen Nationalität verlangte, wie die Herren Interpellanten behaupten, sondern deshalb, weil er dem Zählkommissär die Vornahme der Zählung in seiner Familie und der des Duda unmöglich machte.
Wegen einer ähnlichen Übertretung wurde auch Johann Paschek in Bolatitz bestraft. In beiden Fällen mußte die politische Bezirksbehörde aufs Entschiedenste wider das Benehmen dieser Personen auftreten, weil sie es versuchten, bereits infolge der erwähnten Agitation die Volkszählung auf jede mögliche Weisel zu stören. Die Behauptung, daß die beiden Straferkenntnisse ohne vorheriges Verfahren erlassen wurden, ist nicht richtig, wie die bei der politischen Verwaltung in Hultschin befindlichen Strafakten dartun. Das Straferkenntnis kann im administrativen Strafverfahren allerdings auch bloß mündlich erfolgen.
Die Ludmilla Blahetka verlangte Eintragung deutscher Nationalität, obzwar ihre Eltern und übrigen Geschwister sich als ťMährerŤ bekannten und es handelte sich daher offensichtlich um eine unrichtige Angabe, deren Überprüfung die Sache der politischen Bezirksverwaltung ist. Im Falle der Rosalia Fuß wird nicht einmal in der Interpellation behauptet, daß der Zählkommissär etwa die Nationalität unrichtig eingetragen hätte. In der Art und Weise der Sicherstellung ihrer Muttersprache kann man keine Unkorrektheit erblicken, wenn die Partei freiwillig dem Wunsche des Zählkommissärs entsprach.
Schließlich entspricht es nicht den tatsächlichen Verhältnissen, daß die Zählkommissäre an vielen Orten die Zählung nur deshalb nicht durchgeführt haben, weil die Parteien mit ihnen nicht tschechisch sprechen wollten. Alle Zählkommissäre, unter denen übrigens auch Deutsche waren, beherrschten das Deutsche vollständig und sprachen mit den Parteien ohne jede Weigerung deutsch. Etliche Parteien jedoch, wie in der Interpellation angeführte Franz Vitasek, Johann und Franz Hartisch u. s. w. verweigerten dem Zählkommissär die Antwort, als sie sahen, daß der Zählkommissär tschechiche Drucksorten habe, obzwar es sich um Drucksorten des Zählkommissärs, die für die Partei garnicht bestimmt waren, handelte und obzwar die Eintragung in die Konskriptionsbogen eine Amtshandlung ist, auf deren sprachliche Einkleidung der Partei durchaus kein Einfluß zukommt.
Nach dem Gesagten sind also alle in der Interpellation angeführten Beschwerden gegen die Volkszählung im Hultschiner Ländchen, in denen die Interpellanten eine Blütenlese aus der ťunglaublichen Fülle der vorgekommenen Vergewaltigungen und UngesetzlichkeitenŤ erblicken, durchaus unbegründet und widerlegen selbst die Behauptung der Interpellation betreffend die zahlreichen Vergewaltigungen und Gesetzwidrigkeiten, welche angeblich bei der Zählung vorgekommen sind.
Die in der Interpellation angeführten Beschwerden geben daher keine Veranlassung dazu, daß die Zählung überprüft werde und die Zählkommissäre zur Verantwortung gezogen werden, wie die Herren Interpellanten verlangen, denn das Vorgehen der Zählkommissäre war trotz aller Schwierigkeiten, die sie zu überwinden hatten, vollständig korrekt und die Volkszählung wurde seitens der Behörde unter genauer Beachtung aller gesetzlichen Vorschriften durchgeführt.
Konnte daher die Zählung in allen Fällen nicht glatt ohne überflüßige Reibungen vorgenommen werden, bedauere ich dies sehr. Ursache dessen ist jedoch nur die oben erwähnte unverantwortliche Agitation, deren Zweck die Fälschung der Vclkszählungsergebnisse im Hultschiner Ländchen war.
Prag, am 5. Juli 1921.
Der Chef der Regierung: