Důvodová zpráva.
V odůvodnění vládního návrhu Je dostatečně vysvětleno, proč je potřeba změnit dosud platný zákon o všeobecné dani z převodu statků a z pracovních výkonů a dani přepychové. Stačí proto, když stručně budou důvody ty znovu uvedeny. Jest to především naléhavá potřeba nových státních příjmů k úhradě vzrůstajících vydání jak v hospodářství státním tak v hospodářství samosprávných svazků. Těžký finanční stav obcí, okresů a zemí nemůže dále zůstati nepovšimnut státní správou, která zajisté je si vědoma toho, že finanční rozvrat v hospodářství samosprávy účinkoval by velmi hluboce na finanční stav celého státu.
I když se přihlíží k tomu, že z valné části je žalostný stav hospodářství obecního zaviněn nedostatečnou hospodárností, přece je nutno uznati, že v mnohém oboru obecní, okresní a zejména zemské správy vznikla nová — mnohdy nepřiměřená vydání — z povinností, jež uloženy jim byly zákony a jimž samospráva musí učiniti zadost, aniž by měla dostatek možnosti udržeti rovnováhu ve svých příjmech a vydáních. Zákonná úprava platů zaměstnanců obecních, okresních (kupních) a zemských způsobila samosprávným svazkům velmi těžká břemena, ale nepostarala se o jejich úhradu. V mnohých případech způsobilo nesprávné užití těchto zákonů nepřiměřeně velké finanční zatížení a výsledek těchto poměrů v hospodářství samosprávy je nutnost státní pomoci.
Stát sám však těžko opatřuje si prostředky k úhradě svých vydání a nemůže z dosavadních svých pravidelných příjmů ničeho k záchraně samosprávných financí poskytnouti. Hledá proto prameny nových příjmů, ale musí zároveň hledati prostředky, jimiž by potřebu nových příjmů obmezil na míru co nejmenší, aby poplatnictvo nebylo daněmi a veřejnými dávkami až k nemožnosti přetíženo. Z lehkovážného hospodářství, jež je důsledkem všeobecného znehodnocení všech hodnot z doby válečné, je nutno vrátiti se k všestranné šetrnosti. Tato nemůže se však projevovati úzkoprsou lakomostí na těch, kteří jako zaměstnanci státu, zemí, okresů, žup neb obcí slouží veřejné správě, nýbrž účelnou úpravou celé veřejné správy a správným využitím všech sil v ní zaměstnaných. Této zásady nutno šetřiti i ve státních podnicích, na jejichž správě a provozu mohlo by mnohdy býti docíleno slušných úspor. Podobně jest tomu ve správě vojenské, kde je třeba všestrannou šetrnost držeti v souladu s všeobecným zájmem o vnější i vnitřní bezpečnost státu.
Z výnosu této daně dostane se obcím, okresům (župám) i zemím podílu podle zvláštního zákona.
Druhým důvodem pro změnu zákona byly zkušenosti, nabyté při provádění zákona dosavadního jak správou finanční tak poplatnictvem, jehož potřebám změněný zákon v mnohých přáních vyhoví. Tak zejména při dani přepychové odstraňuje — pokud to jen bylo možno — obtížné vybírání daně v drobném obchodu a zavádí vybírání u výrobce. Také vrácení daně přepychové upraveno jest způsobem, kterým mnohé příkrosti zákona se odstraní. Rovněž placením daně ve lhůtách vyhovuje se často pronášeným přáním poplatníků, jimž placení daně po uplynutí roku často bylo tíživým; zde finanční správa státní, která potřebuje častý a pravidelný příliv peněz do svých pokladen, velmi ráda vyhověla. Je pochopitelné, že zkušenosti státní správy o berní morálce poplatnictva, zejména při této dani, jsou velmi bohaté a proto je správným jejím požadavkem, aby učiněna byla přísná opatření proti zpronevěřování této daně. Opatření ta nemohou však jíti tak daleko, aby obtěžováni byli podezíráním poplatníci, kteří snaží se učiniti zadost svým povinnostem, ale mnohdy nevědomky se proti zákonu prohřeší. Je nutně třeba, aby orgány finanční správy jednaly s poplatníky vždy nepředpojatě a slušně a aby rozlišovaly poklesky poplatníků s ohledem na to, jedná-li se o úmyslné neplnění zákona.
Rozpočtový výbor provedl na vládní osnově některé zásadní změny, a to v názvu daně, v sazbě daňové, v právu přesunouti daň, ve lhůtách splatnosti a v trestních ustanoveních.
Dosavadní název, který v širokých kruzích poplatnictva působil často nedorozumění tím, že za převod statků pokládaly převody nemovitostí, zaměněn byl za vžitý název "všeobecná daň z obratu", který zahrnuje v sobě vše, co daní touto je postiženo a je všestranně srozumitelným.
V sazbě daně z obratu, v osnově 2% ní, učinil rozpočtový výbor změnu a ponechal u předmětů sloužících výživě obyvatelstva dosavadní sazbu jednoprocentní. Tím odstraněna je nejtíživější obava, aby zvýšením teto daně nenastalo nové nepřiměřené zvýšení cen denních potřeb.
Zkušenosti z působnosti dosavadního zákona prokázaly, že zákaz, kterým nepovoleno zvláštní zaúčtování daně, spolupůsobil v mnohých případech k tomu, aby cena zboží byla značně nad povinnou daň zvýšena. Rozpočtový výbor má za to, že uzákonění práva dodavatele účtovati příjemci dodávky nebo výkonu zvlášť daň a povinnosti tohoto zvláštního účtování, když žádá toho příjemce, bude velmi účinnou kontrolou toho, oč zvýší se ceny zvýšením daně oprávněné. Aby neoprávněnému zvyšování cen, zejména u předmětů, jež procházejí několika obraty než dojdou do rukou spotřebitele, mohlo býti zabráněno, zmocňuje zákon ministerstvo financí, aby při těch druzích předmětů, kde jevila by se toho potřeba, nařídilo povinné účtování daně.
V osnově vládní navržena byla doba splatnosti daně jednoměsíční; tuto lhůtu rozpočtový výbor změnil na čtvrtletní, jednak z ohledu na poplatníky, kteří nevyšli by téměř ani z písemných styků s finančními orgány a jednak v zájmu správy berní, která by pro veliké množství poplatníků nebyla schopna zmoci práci s účtováním daně spojenou.
V trestních ustanoveních provedl rozpočtový výbor četné změny k ochraně poplatníků; tak při stanovení trestů daňových a pořádkových pokut má býti finančními úřady přihlíženo k stupni trestnosti a k výši daně, o kterou trestným jednáním nebo opomenutím poplatníka mohl býti stát zkrácen. Pořádkové pokuty vůbec mají odpadnouti, jestliže pachatel před doručením výměru o pokutě své zanedbání odčiní a daň zaplatí. (§ 43.) V zájmu poplatnictva jest také upouštěcí řízení podle § 44, jímž poplatníkům budou ušetřeny mnohé nepříjemnosti, spojené s řádným trestním řízením.
Vedle těchto zásadních změn provedl rozpočtový výbor na vládní osnově řadu menších změn.
K § 1.
V odst. 1. provedenou změnou má se docíliti jasnějšího ponětí o tom, co jest předmětem daně. Jak v § 1 tak v dalších paragrafech byla vynechána slova "převody" a nahrazena "dodávkami".
Rozpočtový výbor zabýval se také otázkou zdanění koncentrovaných podniků podle § 1, odst. 4. a přišel k názoru, že musí býti provedení tohoto zdanění ponecháno ministerstvu financí, jež v každém jednotlivém případě musí zkoumati, jsou-li dány podmínky pro zdanění a nemělo-li by provedení zdanění škodlivé národohospodářské účinky. Při tom bylo výslovně poukazováno na koncentraci v průmyslu textilním a obuvnickém.
V odst. 5. bylo výslovně ze zdanění vyloučeno to, co se vezme z vlastního podniku ku plnění výměnku. Důvod pro osvobození výměnku spočívá v tom, že by bylo nespravedlivo, aby výměnkář při naturálním výměnku nesl daň, kdežto při peněžním výměnku dani nepodléhal.
Odst. 6. finguje dvě dodávky při naturální mzdě čeledě a služebných a sice dodávku z hospodářství výdělečného do hospodářství spotřebního a druhou z hospodářství spotřebního na zaměstnance a pouze tuto druhou dodávku osvobozuje od daně. Tímto ustanovením má býti zjednáno jasno o tom, co dani podléhá, poněvadž znění dřívějšího zákona nebylo jasné a zavdalo vzhledem k § 4, bodu 3. podnět k četným stížnostem.
§ 2.
Dřívější zákon zdaňoval jen převod práv, která nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih; dle nynějšího širšího znění § 2 jsou ze zdanění vyloučena všechna práva, která jsou předmětem zápisu do pozemkových knih o věcech nemovitých.
K bodu 5.
Osvobození podle bodu 5. tohoto paragrafu vztahuje se nejen na monopolní předměty původu domácího, nýbrž také na ty, které dováží se z ciziny.
K bodu 7.
Vládní osnova osvobozovala dodávky plynu a elektrického proudu, prováděné podniky, patřícími státu neb veřejným korporacím. Rozpočtový výbor tato osvobození škrtl jednak z toho důvodu, že by toto osvobození nemělo podstatného vlivu na snížení cen plynu neb proudu, jednak proto, že by vznikl nepoměr mezi obyvatelstvem míst, kde jsou tyto podniky a mezi místy, kde není takových podniků, nebo kde se nalézají v soukromém vlastnictví. Dodávky plynu a elektrického proudu pro veřejné osvětlení (t. j. osvětlení veřejných míst) byly však osvobozeny, aby toto osvětlení se nezdražilo a tím obcím nové finanční zatížení nevzniklo.
K bodu 10.
Dřívější hranice 10.000 Kč byla zvýšena na 50.000 Kč, aby odpadlo zdanění dodávek mezi malými koncentrovanými podniky, ježto by kontrola daně se tam nevyplácela.
K bodu 12.
Odstavec tento osvobozuje řadu dodávek, které buď nemocenské pokladny samy provádějí, nebo které ze svého hradí; táž výhoda jakou mají nemocenské pokladny byla přiznána zároveň všem podobným institucím a konečně i osobám, které mají chudinské vysvědčení.
K bodu 14.
Ve všech případech, kde podle dřívějšího zákona byly ministerstvo financí nebo vláda povinny slyšeti obchodní a živnostenské komory nebo zemědělské rady, jsou podle této osnovy povinny slyšeti také Československou živnostenskou radu.
K bodu 15.
Podle tohoto bodu osvobozeny jsou dodávky, zprostředkované svépomocnými organisacemi pro jejich členy. Podnikatelé zejména drobní zakládají družstva, aby jim tato opatřila suroviny a polotovary (hlavně z ciziny), nebo aby jim zpeněžila jejich výrobky.
Družstva tato pracují pravidelně bez veškerého zisku a čítají svým členům při koupi nebo prodeji jen malý režijní příspěvek. Tím, že družstva soustřeďují v sobě řadu drobných podnikatelů, mohou konkurovati se starými kapitálově silnými podniky a mohou ve velkém zprostředkovati svým členům nákup surovin nebo prodej jejich výrobků za podmínek, kterých by členové při drobných nákupech nebo prodejích nikdy nedocílili.
Poněvadž výhoda, kterou drobní výrobci sdruženími docilují, by byla normálním zdaněním zmařena, a tudíž existence těchto svépomocných organisací by byla ohrožena, přiznává se jim úleva podle tohoto zák. ustanovení. Lze očekávati, že tato úleva bude příznivě působiti na další rozvoj družstevnictví.
K bodu 16.
Ustanovením tímto byly osvobozeny od daně domáčtí dělníci, nehledíc na to, zpracovávají-li dodaný nebo vlastní materiál. Nárok na osvobození podle tohoto zákonného ustanovení nemají však osoby, které mají živnostenský list nebo které zaměstnávají samy dělníky a jsou tudíž podnikateli.
§ 6.
Pojem podnikatele podle této osnovy liší se podstatně od pojmu podnikatele podle dřívějšího zákona. Kdežto dříve jen výdělečná činnost, vykonávaná v nějakém povolání, se zdaňovala, podléhá nyní jakákoliv samostatná trvalá nebo občasná činnost dani; stačí tudíž, vykonává-li se výdělečná činnost, t. j. činnost, směřující k docílení příjmů, jen občas, na př. jednou za měsíc nebo i za delší dobu (na př. koňské dostihy).
§ 8, odst. 4.
Ustanovení toto chce zdaniti ty případy, kdy cizinci svými agenty uzavírají v tuzemsku obchody, z nichž pravidelně daň státu uniká; jest jistě spravedlivé, je-li chráněn zdejší obchodník, který zboží kupuje od tuzemského výrobce nebo od komisionáře a který by nebyl konkurence schopný, kdyby dodávky cizozemských agentů měly býti daně prosty.
§ 9.
Kdežto dříve tvořila základ pro vyměření daně celá kupní cena za dodávku a vyměřovala se tudíž daň nejen z ceny předmětu, nýbrž i z daně, stanoví osnova, že základem pro vyměření daně jest čistá kupní cena, t. j. cena bez daně z posledního obratu.
§ 10.
1% sazba daňová pro výrobky zemědělské vztahuje se na všechny zemědělské výrobky, tedy jak na zemědělskou výrobu rostlinnou, tak živočišnou, vyjímajíc výrobky, nesloužící přímo výživě obyvatelstva, tedy plodiny olejnaté, chmel a semena. Cizozemské ovoce vyjmuto bylo proto, že v době, kdy na trh v tuzemsku přichází, nemůže býti pokládáno za nutnou součástku výživy. Toto zákonné ustanovení pak vypočítává ještě další výrobky, pocházející ze zemědělské výroby, které jsou při dodávkách podrobeny rovněž sazbě 1 %; výslovně jest nutno zdůrazniti, že mezi maso a masné výrobky patří také zvířecí tuky a masné pokrmy.
Výjimka u ryb a zvěřiny byla učiněna proto, že tyto předměty netvoří součástku nutné výživy.
Podrobnosti o výkladu tohoto paragrafu stanoveny budou prov. nařízením.
§ 14.
Ustanovením tohoto paragrafu právě tak jako § 8, odst. 4. má býti chráněn zájem státu při dodávkách, které provádějí cizozemští podnikatelé.
Kdyby nebylo fikce, že dodávkami se rozumějí také ty případy, kdy zástupce cizozemské firmy dodává zboží na poukaz cizozemské firmy, pak by takové dodávky nepodléhaly vůbec dani, poněvadž dovoz z ciziny jest daně prost a dodávka, kterou provádí zástupce, jakožto zaměstnanec cizí firmy, by nepodléhala dani, nejsouc prováděna samostatným podnikatelem.
§ 17, odst. 6.
Ustanovením, že nepodá-li poplatník daňové přiznání do 14 dnů po uplynutí lhůt, uvedených v odst. 1. až 5. tohoto paragrafu, zvýší se mu daň o 5%, má býti ušetřena práce berním správám, beztak přetíženým nynější agendou, a čeleno liknavosti poplatnictva. Rozpočtový výbor snížil 10% zvýšení, navržené ve vládní osnově, na 5%, vycházeje z přesvědčení, že pouhou liknavost poplatníka nelze tak těžce trestati.
§ 19, odst. 1.—6.
Paragraf tento, jednající o odhadu, byl značně pozměněn jak proti dosavadnímu zákonu tak proti vládní osnově, takže podle nynějšího znění bude řádný poplatník chráněn před škodlivými následky odhadu.
Odst. 7.
Tímto ustanovením dostává paušalování, jehož hojně bylo dříve již používáno, zákonný podklad a zabezpečuje se přiměřený vliv ústředním sdružením poplatníků, jichž se paušalování týká, jakož i súčastněným ministerstvům na stanovení podmínek paušalování daně.
§ 23.
Kdežto podle dřívějšího zákona platily poplatkové předpisy v těch případech, které nebyly zákonem upraveny, nahrazuje je osnova v § 47 předpisy zákona o osobních daních; proto tento paragraf stanoví, že nedoplatky daně, daňové splátky, úroky a tresty daňové, se vymáhají tak, jako osobní daně. Pořádkové pokuty se mohou však vymáhati již po 14 dnech ode dne, kdy výměr o pokutě byl straně doručen.
Ustanovení o zajištění daně cizozemskými neb kočovnými podniky, sleduje ochranu státních financí u osob, při nichž jest vážné nebezpečí defraudace daňové.
§ 25.
Znění dřívějšího zákona, že dovoz přepychových předmětů podléhá vždy dani, vedlo zejména při dovozu svršků přistěhovalců a u cestujících, vezoucích s sebou věci pro osobní svou potřebu, k tvrdostem. Z toho důvodu bylo do osnovy pojato patřičné ustanovení, podle něhož jest dovoz přistěhovaleckých svršků a věcí, které s sebou vezou cestující, daně prost tehdy, když z těchto předmětů se nevybírá při celním odbavení clo podle bodu 8., čl. I. a bodu 1., čl. X. zák. z 13. února 1906, č. 20 ř. z.
§ 26.
Poněvadž zařaďování a vyřaďování přepychových předmětů do seznamu a stanovení cenové hranice pro posouzení přepychu zasahuje hluboce do celé struktury hospodářské, nemohlo býti právo to ponecháno vládě a proto paragraf tento byl doplněn odstavcem, že nařízení, jímž se mění seznam přepychových předmětů nebo jejich cenové hranice, musí býti předkládána Národnímu shromáždění.
§ 27.
Kdežto podle dřívějšího zákona podléhal přepychové dani jen pronájem zařízených pokojů v hotelích a pensích, zdaňuje osnova také pronájem v hostincích i v domech soukromých, přesahu je-li nájemné za den a osobu hranici v tomto paragrafu uvedenou. Pronajímají-li tedy soukromníci, ať je to kdekoliv, zařízené pokoje na dobu kratší než tři měsíce, musí rovněž platiti přepychovou daň, převyšuje-li nájemné hranici, stanovenou v tomto paragrafu.
Ustanovením, že jen výkony na předmětech, dodaných konsumenty ke zpracování, podléhají dani, má býti znemožněno, aby u přepychových předmětů, jichž dodávky se zdaňují v drobném prodeji, se platila daň dvakráte, a to jednou za přep. výkon a podruhé za předmět.
§ 28.
Ustanovení tohoto paragrafu kryjí se celkem s § 28 dosavadního zákona s tou změnou, že výhody podle jeho odst. 2. vztahují se nyní na veškerá původní umělecká díla, nepřesahuje-li cena jednotlivého díla 10.000 Kč a že i prodej takových děl, prováděný bez úmyslu zisku sdruženími umělců, podléhá snížené 2% sazbě.
Důležité jest nové ustanovení, že ministerstvo financí může v prováděcím nařízení zmírniti dosavadní podmínky, stanovené bodem 3. tohoto paragrafu.
§ 31.
Poskytnutí výhody podle § 28, bodu 3. v těch případech, kdy podnikatel nabývá od nepodnikatele přepychové předměty, jichž dodávky se zdaňují v drobném prodeji, jest odůvodněno, ježto by u těchto předmětů — kdyby této výhody nebylo — se platila přepychová daň dvakráte (na př. koupí-li prsten od nepodnikatele zlatník, aby jej dále prodal).
§ 32.
Nynější znění má jasně vyjádřiti, kdo jest povinen vésti daňové záznamy; znění dřívějšího zákona bylo v této věci poněkud nejasné.
§ 37.
Vrácení přepychové daně při vývozu nebylo vůbec dřívějším zákonem normováno a finanční správa používala podpůrně ustanovení § 22. Vrácení daně jest možným jen tehdy, když vývozce nabyl přepychového předmětu přímo od výrobce (který daň státu odvedl), nebo když přepychovou daň zaplatil sám při dovozu.
§ 38.
Ustanovení, uvedené v odst. 2. tohoto §u, v dřívějším zákoně nebylo a má jím býti ušetřena práce, která s vrácením daně jest spojena.
§ 39.
Znění § 39 o tom, kdy nastává při dovozu povinnost ku placení daně, odstraňuje nejasnost, která byla v této věci v dosavadním zákoně.
Ustanovením, že finanční správa jest oprávněna převzíti předmět za udanou cenu, má býti poplatník donucován, aby deklaroval správně cenu dováženého předmětu.
§ 40.
Pojem "starožitnost" byl v této osnově změněn a pokládají se nyní za starožitnosti předměty, pocházející z doby před r. 1870.
§ 42.
Ustanovením o trestání přestupku paušalované daně z obratu má býti finančním úřadům ušetřena práce s trestním řízením, jež by se mělo vésti také podle tohoto zákona a má tudíž jedním trestním řízením býti stanoven trest jak pro přestupek proti dani spotřební, tak proti paušalované dani.
§ 46.
Odst. 3. tohoto §u výslovně stanoví, které osoby a za jakých okolností mohou beztrestně odepříti uloženou jim svědeckou výpověď. Třetí jeho věta vztahuje se zejména také na případy podle §u 16 (poslední věta) o výslechu zaměstnanců finančními orgány a jsou tudíž zájmy zaměstnanců plně při tom chráněny.
§ 47.
Tím, že stupnicový poplatek, zaplacený při dodávce, včítá se do daně podle této osnovy, má býti odstraněna tvrdost, aby se z jedné a téže dodávky měřil poplatek a mimo to ještě daň z obratu.
§ 49.
Přechodná ustanovení stanoví zásadu, že rozhoduje doba provedení dodávky nebo výkonu o tom, má-li na konkrétní případ býti použito ustanovení dřívějšího zákona nebo zákona nového.
Aby se umožnilo hladké provádění zákona do té doby než vyjde nové prováděcí nařízení, stanoví tento paragraf, že úřední vysvědčení, osvědčení a daňové zápisy podle dřívějších předpisů mají platiti až do doby, kdy vyjde nové prov. nařízení.
V Praze dne 26. července 1921.
Předseda:
Bradáč Bohumír, v. r.
Zpravodaj:
J. Malypetr, v. r.
Resoluce
přijaté rozpočtovým výborem:
Resoluce poslanců R. Chalupy, Biňovce, Kasíka, Remeše, Bendy a Sajdla
na zařadění 200,000.000 Kč do rozpočtu na rok 1922 na důležité úkoly sociální.
Obrovské zatížení daněmi spotřebními a zvláště zvýšením daně z obratu nejširších vrstev lidových opravňuje k požadavku, aby zájmy těchto vrstev náležitě na poli sociálně politickém byly hájeny a k tomu, aby opatřeny byly dostatečné prostředky finanční.
Navrhujeme proto, aby do rozpočtu na rok 1922 zařaděno bylo 100,000.000 Kč na zavedení starobního a invalidního pojištění pro ty, kteří překročivše hranici stáří pro pojištění stanovenou, byli by z pojištění vyloučeni, dále 50,000.000 Kč na podporu úvěru pro výrobní družstva dělnická, 50,000.000 Kč na podporu úvěru pro výrobní družstva živnostenská.
II.
Resoluce poslanců Bradáče, J. Černého, Malypetra a Dra Srdínka:
Vládě se ukládá, aby do rozpočtu na rok 1922 zařadila částku 50,000.000 Kč na podporu úvěru pro družstva zemědělská.
III.
Resoluce poslance Sajdla:
Vláda se vyzývá, aby připravila osnovu zákona o dani z držení přepychových věcí a zařízení.
Daň z převodu luxusních věcí nepostihuje dostatečně a tím méně trvale a spravedlivě v pravém smyslu luxusních zařízení, která jsou často výstředně užívána a mohou býti tedy předmětem dalšího zdanění.
IV.
Resoluce poslanců R. Chalupy, Al. Meissnera, Ant. Remeše, Ferd. Bendy, Fr. Biňovce a Em. Kasíka:
na zavedení daně z vyšší spotřeby, jako doplňku daně z převodu statků a pracovních výkonů.
Daně spotřební jsou potud spravedlivy, že postihují jen proporcionelně stejně. Každý je totiž postihován stejně jen tou měrou, jakou ukájí své potřeby. Nespravedlivým však jest, že postihuje stejnou měrou hospodářsky silného, jako slabého jedince s příjmem desetitisícovým jako statisícovým. Toto zřejmě nerovné zdanění nutno vyrovnati dalším vyrovnávacím zatížením, daní z vyšší spotřeby. Ten, kdo má příjem nad potřebu uhájení slušného občanského žití, ten, kdo již svým vystupováním a zařízením, jako majitel vozidel, velkého luxusního bytu s přepychovým nábytkem, zaměstnavatel služebnictva, dokazuje, že žije nad potřebu, může býti beze škody a úplně spravedlivě touto daní z vyšší spotřeby postižen.
Navrhujeme proto, aby vláda v době pokud možno nejkratší předložila návrh na zavedení daně z vyšší spotřeby, jako doplněk daní spotřebních vůbec.
V.
Resoluce poslance Josefa Patzela:
1. Vláda se vyzývá, aby rozkázala finančním orgánům, aby při provádění revisí hned při vstupu do obchodních místností se náležitě legitimovaly k provedení úředního jednání.
2. Vláda se vyzývá, aby rozkázala finančním orgánům, aby při zjišťování daně z obratu u kočovných živností nebo prodavačů po trzích zamezily jakékoliv zbytečné obtěžování domácích usedlých živnostníků, při nichž jest vyloučena berní defraudace a učinila opatření, aby zamezeno bylo dvojité zdaňování.
VI.
Resoluce poslance Modráčka:
Vzhledem k stále vzrůstajícím výdajům a břemenům státním, jež přesahují již finanční síly státu a obyvatelstva jest v zájmu demokracie nutno, aby státní hospodářství postaveno bylo na zdravější základy, zejména aby v něm zavládla žádoucí šetrnost, a aby výdaje státu uvedeny byly v soulad s jeho příjmy a poplatní silou obyvatelstva.
Rozpočtový výbor usnesl se proto navrhnouti sněmovně, aby zvolila 16ti členný finanční výbor, jehož úkolem bude:
1. vyšetřiti nynější stav státních financí a finančního hospodářství státu a podati o tom zprávu poslanecké sněmovně.
2. vypracovati a sněmovně předložiti dobré zdání o tom, jak měla by doplněna býti ústavní listina, aby stanoveny byly přesné nepřekročitelné zásady pro finanční hospodářství státní, jimiž by byla vázána vláda i zákonodárná činnost obou sněmoven Národního shromáždění.