Úmluva
o výsadách a ulehčeních
ve prospěch československého provozu v terstském přístavu.
Aby se usnadnil provoz Československé republiky v terstském přístavě, podepsaní:
Zdeněk Fierlinger,
přednosta obchodního oddělení ministerstva zahraničních věcí republiky Československé;
Zdeněk Fafl,
přednosta oddělení pro románské země úřadu pro zahraniční obchod republiky československé;
Lodovico Luciolli,
generální ředitel cel a nepřímých daní v ministerstvu financí království italského;
Angelo di Nola,
generální ředitel obchodu v ministerstvu pro průmysl a obchod království italského,
na základě plných mocí, jimiž byli opatřeni svými vládami, shodli se na následujících disposicích:
Článek 1.
Vláda italská prostřednictvím Regi Magazzini Generali v Terstu postupuje vládě československé neb jejímu zmocněnci k dočasnému používání hangar č. 55 v přístavě Emanuele Filiberto Duca D'Aosta a volný prostor v sousedství hangaru v ploše asi.174 m2, označený v připojené příloze písmenami A B C D, a to za podmínek a modalit obsažených v následujících článcích.
Článek 2.
Hangar 55 bude sloužiti s výhradou zvláštních úmluv v náležitém poměru, jak pro účely nakládání zboží, určeného k blízkému vývozu po moři, tak i pro účely skládání zboží došlého po moři a určeného k blízké další dopravě drahou, takže skladní prostor má sloužiti jen k dočasnému uložení a ne za skladiště, což jest ve všeobecném zájmu plavby a obchodu.
Československá vláda použije všech prostředků, které jí budou k disposici, aby bylo zabráněno zatarasení přístavu následkem stálé nepravidelnosti v železniční dopravě.
Vyhrazuje se právo prováděti uvnitř hangaru obvyklé manipulace a vzorkovací práce.
Volný prostor, uvedený v článku 1, bude sloužiti, s výhradou zvláštních úmluv, jako uhelné skladiště.
Článek 3.
Pro operace námořně-obchodní, vztahující se na zboží, které bude procházeti hangarem anebo bude uloženo ve volném prostoru, mimo to také pro operace, jež se vztahují na ostatní provoz československý, na který by nestačila zařízení postoupená v užívání, zajišťují Magazzini Generali všechna usnadnění, jež budou poskytnuta ostatnímu všeobecnému provozu pro obdobné operace; jakož i neméně příznivé jednání - i pokud se týče sazeb - platné pro jiný provoz vůbec a italský zvláště.
Zejména prostředky sloužící k vykládání a zvedání (jeřáby), pitná a užitková voda, energie osvětlovací a pro ostatní službu, prováděné správou Magazzini Generali, budou poskytnuty v nejširší míře dle okolností a za podmínek obvyklých pro všeobecný provoz a jmenovitě pro provoz italský. Ku prováděni různých služeb správou Magazzini Generali, zahrnutých ve zmíněném provozu, bude dán k disposici personál Magazzini Generali v řádných pracovních hodinách, neb i mimo tyto ve stejných mezích, jaké platí pro ostatní provoz, v to čítaje i provoz italský.
Hašení případných požáru bude prováděno orgány k tomu povolanými nejlepším způsobem, odpovídajícím okolnostem se snahou omeziti škodu na míru nejmenší.
Článek 4.
V případě, že by pravidelný chod hangaru č. 55 byl znemožněn poruchou budovy nebo příslušného zařízeni a že by v důsledku toho bylo nutno zboží určené k vývozu převážeti do jiného hangaru nebo jinam, správa Magazzini Generali usnadní všemožně československému obchodu tento úkol a povolí mu poměrné snížení, eventuelně vrácení celého nájemného.
V tomto případě železniční vozy, potřebné pro tyto transporty, budou dány k disposici pošinovány za režijní cenu.
Článek 5.
Hangar 55 se postupuje vládě československé do vlastní správy za následujících modalit:
Československá vláda anebo někdo jí zmocněný bude otevírati i uzavírati hangar svými vlastními orgány a uschovávati klíče a béře na sebe celou a výlučnou zodpovědnost za zboží tam uložené.
Vláda československá anebo někdo jí zmocněný bude šetřiti nařízení a předpisů pro hangary vůbec platných.
K operacím se zbožím, které jsou uvedeny v předchozích článcích, zejména k operacím vyloďování, naloďování, předávání, nakládání neb skládání, vyrovnávání a přeskupování atd. použije vláda československá výlučně přístavních dělníků ve službách Magazzini Generali neb těmito určených na základě předpisů a sazeb platných v tom kterém období.
Orgány Magazzini Generali, jakož i jiné orgány italské vlády k tomu povolané, mají kdykoliv volný přístup do hangaru.
Československá vláda se zavazuje, ať k statistickým, ať jiným účelům, které jsou zákony a platnými nařízeními stanoveny, v každé době sdělovati statistická data o zboží do hangaru převzatém aneb o zboží, s nímž se zde manipuluje s výhradou zachování obchodního tajemství.
Správa Magazzini Generali jest oprávněna za poměrnou náhradu předem zaplaceného nájemného žádati dočasné vrácení nevyužitkovaného prostoru hangaru č. 55, resp. plochy, určené pro uložení uhlí, v případě, že by tento prostor po jistou souvislou dobu nebyl patřičně využitkován. Za tím účelem budou vyjednávány potřebné dohody podrobné s místním představitelem Československé republiky. Samozřejmě nebude v tomto případě přípustno zboží, které by mohlo poškoditi jakýmkoliv způsobem československé zboží, jež by tam zůstalo uloženo.
O zodpovědnosti za hlídání zboží bude od případu k případu učiněna dohoda.
Článek 6.
Při uložení a manipulaci s látkami výbušnými, zápalnými, žíravými a škodlivými bude šetřeno zásad a nařízení v té které době platných.
Článek 7.
Udržování hangaru č. 55 a provozovacích zařízení patří Magazzini Generali v mezích platných pro skladiště pronajatá jimi soukromníkům.
Pojištění budovy přináleží Magazzini Generali, které dle vlastního rozhodnutí je mohou provésti či nikoliv.
Udržování nábřeží, rampy a otevřeného prostoru náleží správě italské, která o ně bude pečovati dle vlastního volného uvážení.
Článek 8.
Za používání hangaru zaplatí vláda československá neb její zmocněnec Magazzini Generali nájemné, odpovídající dle sazeb v té které době platných sazbám předepsaným pro roční nájem přízemních staveb, pronajímaných soukromým firmám (nyní 20 lir za 1 m2 užitkové plochy ročně). Nájemné se bude platiti čtvrtletně předem.
Případné zvýšení nájemné sazby nabude platnosti v důsledku této smlouvy teprve tři měsíce po vyrozumění, podaném československému konsulátu.
Za volný prostor se bude platiti poplatek stanovený právoplatnými sazbami v té které době za pronájem volného prostoru (nyní 30 centesimů za 1 m2 měsíčně).
Článek 9.
Nájemní smlouva uzavírá se na 2 roky počínaje 1. lednem 1921 a sama sebou se prodlužuje na další rok, nebyla-li dána řádná výpověď doručená správně Magazzini Generali s jedné strany a československému generálnímu konsulátu s druhé strany 6 měsíců před vypršením ročního období.
Článek 10.
V případě, že by hangar 55 a volný prostor uvedený v čl. 1. nevystačovaly, aby pojaly veškeré zboží československého provozu, aneb kdyby tato zařízení nebyla upotřebitelná, bude postaráno o přidělení jiného hangaru, resp. jiného volného prostoru s největší ochotou, pokud dovolí okolnosti, a to za modalit a sazeb obvyklých za provoz vůbec.
Dle možnosti dá se při přidělení přednost hangaru č. 58.
Článek 11.
Pro užívání všelikého zařízení aneb vystrojení, jakož i pro všelikou službu přístavní, pokud tato jest vykonávána státem aneb orgány od státu odvislými a pokud je upravena dle norem a sazeb podléhajících schválení státnímu, vláda italská zaručuje vládě československé aneb tornu, kdo jí jest mocněn, nejpříznivější podmínky udělené jiným a každým způsobem stejné zacházení jako s občany italskými.
Při povolování přistávání k nábřeží přiléhajícímu k hangaru č. 55 budou námořní úřady dávati přednost lodím s vlajkou československou aneb lodím, jež provádějí obchodní operace v zájmu Československa.
Článek 12.
Pro dodávání železničních vozů, potřebných k nakládání zboží určeného pro Československo, jakož i pro urychlenou jeho přepravu, odvolává se italská vláda na platná ustanovení o výměně vozového materiálu v mezinárodní službě dopravní a na úmluvy již obsažené v protokolu konference, konané v Št. Hradci dne 14. května 1920 mezi zástupci československými, italskými, království S. H. S. a rakouskými.
Článek 13.
V hangaru č. 55 bude zřízen československý celní úřad s dostatečným prostorem, jenž bude moci vlastními orgány vykonávati všechny úkony celní služby v dosahu naznačeném v separátním protokolu.
Případné nutné adaptace místností, jež jsou v hangaru dány k disposici pro tento úřad, budou provedeny ve shodě se správou Magazzini Generali.
Italská celní správa dovoluje, aby bylo zavedeno používání československé celní uzávěry transitní.
Právo italských úřadů na výkon celní služby, celní kontroly a přístavní policie není tímto nikterak dotčeno.
Československý celní úřad může k svému označení použíti nápisu v české i italské řeči a československých národních barev.
Článek 14.
Ve všech otázkách, týkajících se československého provozu zboží a cestujících, jest československý generální konsulát v Terstu příslušným k jednání za Československo k provedení této úmluvy.
Jmenovaný konsulát sjedná patřičné dohody se zúčastněnými správami.
Článek 15.
Kdyby vznikly ohledně výkladu a provádění předchozích článků rozpory, jež by nemohly býti urovnány bezprostřední dohodou příslušných činitelů, budou předloženy k rozhodnutí Jeho Excellenci generálnímu civilnímu komisaři v Terstu.
Článek 16.
Smlouva tato nabude platnosti dnem své ratifikace a zůstává prozatím v platnosti úmluva ze dne 23. srpna 1919 se změnami, ujednanými na československo-italské konferenci v lednu 1920.
Článek 17.
Tato úmluva, sepsaná ve dvou exemplářích, jednom v jazyku českém, druhém v jazyku italském, bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Římě co možná nejdříve.
V případě rozporu bude směrodatným tekst v jazyku italském, jakožto jazyku známém všem plnomocníkům.
Čemuž na svědomí uvedení plnomocníci podepsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pečeti.
V Římě, dne 23. března 1921.
(L. S.) Zdeněk Fierlinger m. p.
(L. S.) Zdeněk Fafl m. p.
(L. S.) Lodovico Luciolli m. p.
(L. S:) Angelo di Nola m. lj.
Úmluva
právně-finanční.
Za účelem úpravy některých vztahů povahy právně finanční mezi Československem a Italií podepsaní:
Zdeněk Fierlinger,
přednosta obchodně politického oddělení ministerstva zahraničních věcí republiky Československé,
Zdeněk Fafl,
přednosta románské skupiny Úřadu pro zahraniční obchod republiky Československé,
Lodovico Luciolli,
generální ředitel cel a nepřímých daní ministerstva financí král. italského,
Arturo Ricci Busatti,
hlavní tajemník rady pro sporné věci diplomatické při ministerstvu věcí zahraničních království italského,
na základě plné moci, kterou byli opatřeni od svých vlád, shodli se na těchto ustanoveních:
Článek 1.
§ 1. - Dluhy - vyjádřené rakousko-uherskými korunami, vzniklé z jakéhokoli důvodu před 3. listopadem 1918 mezi osobami fysickými, právnickými, obchodními společnostmi nebo ústavy práva veřejného, sídlícími v okamžiku podpisu této úmluvy na území připojeném Italii podle ustanovení smlouvy Saint-Germainské a Rapallské se strany jedné a na území československém se strany druhé, budou placeny nezávisle ode dne splatnosti podle těchto ustanovení:
a) Dlužníci, sídlící na území připojeném Italii, zaplatí za každou korunu rakouskouherskou 0.568 (pět set šedesát osm tisícin) liry italské.
b) Dlužníci, sídlící na území československém, zaplatí za každou korunu rakouskouherskou v měně československé částku v hodnotě 0.568 (pět set šedesát osm tisícin) liry italské podle směnečného kursu ženevského italské liry a československé koruny v den placení.
§ 2. - Dluhy vyjádřené korunami rakousko-uherskými, vzniklé z jakéhokoli důvodu mezi stranami výše uvedenými po 3. listopadu 1918, budou placeny nezávisle ode dne splatnosti, vyjma zvláštních úmluv, buď od dlužníků sídlících na území připojeném Italii anebo od dlužníků sídlících na území československém ve měně československé "al pari" čili v poměru - jedné koruny československé na každou korunu rakouskouherskou.
§ 3. - Dluhy jakéhokoli druhu, vyjádřené korunami rakousko-uherskými mezi osobami fysickými, právnickými, obchodními společnostmi aneb ústavy práva veřejného, které v okamžiku podpisu této úmluvy sídlí na území starých provincií italských se strany jedné a na území československém se strany druhé, budou placeny nezávisle ode dne splatnosti v měně československé "al pari" čili v poměru jedné koruny československé za každou korunu rakousko-uherskou.
§ 4. - Po rozumu ustanovení tohoto článku osoby, podniky, společnosti a ústavy československé, které mají nyní anebo měly 3. listopadu 1918 odbočky u soudu zapsané v nových provinciích, připojených Italii, a pokud se týče osoby, podniky, společnosti a ústavy nových provincií italských, které mají nyní nebo měly 3. listopadu 1918 odbočky u soudu zapsané na území československém, budou pokládány pro závazky sjednané uvedenými odbočkami jakoby sídlily v místě, kde odbočka jest nebo byla zapsána.
§ 5. - Ustanovení tohoto článku platí také se zpětnou působností pro případy, ve kterých dlužník uložil dluhovanou částku do soudního uschování.
§ 6. - Ustanovení tohoto článku neplatí:
a) Pro pojistky znějící na koruny rakousko-uherské mezi osobami sídlícími v nových provinciích království italského a osobami sídlícími na území československém,
b) pro vztahy dluhů a pohledávek, které jsou upraveny úřady verifikačními a kompensačními podle ustanovení mírových smluv.
Článek 2.
Placení dotčené předcházejícím článkem bude možno odložiti ve prospěch dlužníka. který jest obětí přímých škod válečných, o lhůtu, nepřesahující šest měsíců od nabytí působnosti této úmluvy.
Článek 3.
Italie bere na vědomí, že československo od samého začátku svého osvobození odstranilo nařízením ze dne 9. listopadu 1918 válečná opatření výjimečná, vydaná bývalou vládou Rakouska a Uher proti příslušníkům italským.
Československo se své strany bere na vědomí opatření, učiněná v Italii ve prospěch československých příslušníků vydáním nařízení předsedy ministerské rady ze dne 23. února 1918.
Vysoké Smluvní Strany se zavazují učiniti opatření potřebná ku vzájemnému navrácení, uvedenému ve článku 238 a v odstavci a) a f) článku 297 mírové smlouvy Veirsailleské, v článku 184 a v odstavci a) a f) článku 249 mírové smlouvy Saint-Germainské a v příslušných článcích ostatních smluv mírových, pokud majetek, práva a zájmová účastenství, která mají býti navrácena podle řečených článků příslušníkům jedné z obou Vysokých Smluvních Stran, se nalézají na území strany druhé. Pokud jde o práva zájmového účastenství na majetku, společnostech a podnicích dříve nepřátelských, pro něž platí dotčené podmínky, bude s příslušníky každé z obou Vysokých Smluvních Stran zacházeno vzájemně tak, jako s vlastními občany.
Náhrady, uvedené ve článcích nahoře označených, zůstanou k tíži toho státu, kterému příslušejí podle ustanovení mírových smluv.
Majetek bude navrácen ve stavu, ve kterém se nalézá s výhradou veškerého odškodnění k tíži státu nebo osob, které měly onen majetek u sebe; náklady spojené s případným zlepšením budou zaplaceny.
Mimo to se zavazují Vysoké Smluvní Strany vrátiti majetek, práva a zájmová účastenství osob, které dříve náležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému a které nabyly nebo nabudou podle následujících ustanovení občanství jednoho z obou států, s výhradou práv nabytých třetími osobami v dobré víře, byl-li z důvodů politických bývalou vládou rakouskou nebo maďarskou tento majetek, práva a zájmová účastenství odvlečen anebo bez zaplacení zabrán, sekvestrován, konfiskován a podobně.
Článek tento netýká se železničního materiálu, o němž budou učiněny zvláštní dohody.
Vysoké Stany Smluvní zavazují se poskytnouti si vzájemnou podporu při uplatňování svých práv proti státům dříve nepřátelským, pokud jde o náhradu škody za všechny předměty, navrácené státům spojeneckým: podle ustanovení článku 23 smlouvy Versailleské, 184 smlouvy Saint-Germainské a příslušných článků ostatních smluv mírových.
Článek 4.
Při použití článku 3. budou pokládány za příslušníky československé osoby fysické, které v době tří měsíců od nabytí působnosti této úmluvy prokáží, že nabyly československého státního občanství buď ipso iure anebo opcí po rozumu ustanovení mírových smluv.
Osoby, které budou moci nabýti československého státního občanství podle ustanovení mírové smlouvy Trianonské, budou museti prokázati toto nabytí nejpozději do šesti měsíců od nabytí působnosti této úmluvy.
Aby mohli použíti výhody ustanovení článku 3., účastníci budou museti se vzdáti možnosti, vyhražené jim smlouvami mírovými, optovati pro národnost dříve nepřátelskou. Uznání československé příslušnosti akciových společností stane se od případu k případu po vzájemné dohodě.
Článek 5.
Pro použití článku 3. a 4. účastníci podají žádost doklady opatřenou ministerstvu zahraničních věcí vlastního státu, které ji předá ministerstvu státu druhého. Ministerstvo obdrževši ji postará se o to, aby žádost byla vyřízena co nejdříve.
Náležitosti průkazu podle prvého a druhého odstavce článku 4. potvrdí československé ministerstvo zahraničních věcí vysvědčením, jež předá cestou diplomatickou.
Článek 6.
československo prohlašuje, že uznává beze všeho za italské ty osoby fysické nebo právnické a společnosti obchodní, které od úřadů království italského podle mírové smlouvy St.-Germainské, Trianonské a smlouvy Rapallské budou uznány za osoby italské národnosti.
Článek 7.
Obchodní a občanské společnosti starých provincií italských, kterým již povolila bývalá vláda rakouská, uherská nebo německá provozovati obchod a průmysl na území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo bývalého království pruského, budou museti podati do šesti měsíců od nabytí působnosti této úmluvy žádost za povolení u příslušných úřadů československých, které rozhodnou ve smyslu článku 6. obchodní úmluvy italsko-československé, dnešního dne uzavřené.
Až do konečného rozhodnutí o žádosti za povolení mohou tyto společnosti provozovati dále obchod a průmysl na území Československa.
Společnostem starých a nových provincií italských, které měly již 24. května 1915 odbočku na území, tvořícím nyní část republiky československé, bude povolení uděleno obligatorně od vlády republiky, Italie nebude zacházeti se společnostmi československými za obdobných podmínek méně příznivě.
Rozumí se, že ustanovení čl. 6. smlouvy uzavřené v Sčvres dne 1. srpna 1920 mezi Italií a státy cesionářskými na území dříve příslušejícím bývalému mocnářství rakouskouherskému, pokud jsou výhodnějšími, nejsou dotčeny tímto článkem.
Článek 8.
S příslušníky Vysokých Smluvních Stran bude se zacházeti, stejným způsobem, který jest stanoven v každém z obou států ve prospěch vlastních občanů, pokud jde o zrušení opatření, vydaných nebo vykonaných nepřítelem na území od něho obsazeném.
Článek 9.
Vysoké Smluvní Strany se shodují v tom, že budou pokládati rozhodnutí smíšeného soudu rozhodčího podle X. části VI. oddílu mírové smlouvy St.-Germainské a souhlasných oddílů ostatních smluv mírových za konečná a že je učiní závaznými na vlastním území podle ustanovení, platných v každém z obou států ohledně výkonu cizích rozsudků.
Článek 10.
Vysoké Strany Smluvní se zavazují, že uzavrou co nejdříve zvláštní úmluvu, aby bylo zabráněno dvojímu zdanění a vyhýbání se daním.
V době nejméně tří měsíců od nabytí působnosti této úmluvy, jestliže do té doby nebude uzavřena výše zmíněná zvláštní úmluva, neučiní vláda československá žádného konečného opatření proti příslušníkům italským ohledně uložení dávky z majetku.
Státu československému však zůstává na vůli učiniti opatření, která zajišťují vybírání dávky pro částky, nepřevyšující výši této dávky, která zůstane odložena.
Článek 11.
Dokud budou zachována svěřenství zákonodárstvím Vysokých Stran Smluvních, nebudou moci příslušníci jedné z obou býti vyloučeni zákonem druhé strany z oprávnění přijímati z nich důchody, vyjma zvláštních ustanovení řádů, platných pro jednotlivá svěřenství.
Bude-li jednou Vysokou Stranou Smluvní učiněno zákonné opatření o zrušení svěřenství a rozvázání svazku svěřenského, anebo jiným způsobem bude takový svazek odstraněn, nebude se s příslušníky druhé strany smluvní zacházeti hůře než s vlastními občany.
Článek 12.
různosti mínění, týkající se výkladů a použití ustanovení této úmluvy, budou předloženy rozhodčímu, který bude ustanoven dohodou mezi Vysokými Stranami Smluvními.
Článek 13.
Úmluva tato, sepsaná ve dvou stejnopisech, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku italském, bude ratifikována a nabude působnosti dnem výměny listin ratifikačních, jež se stane co nejdříve v Římě.
Je-li neshoda, rozhoduje tekst italský, jakožto jazyk známý všem zmocněncům.
Tomu na doklad podepsali shora jmenovaní plnomocnici tuto úmluvu a opatřili ji svými pečetěmi.
V Římě, dne 23. března 1921.
L. S. Zdeněk Fierlinger m. p.
L. S. Zdeněk Fafl m. p.
L. S. Lodovico Luciolli m. p.
L. S. Arturo Ricci Busatti m. p.
Protokol
o stanovení úvěru Italie na účet vlády československé za dodávky válečného materiálu a živin.
Za účelem stanovení způsobu určení úvěru Italie na účet vlády československé, vzniklého dodávkami válečného materiálu a živin vládou italskou a za účelem stanovení způsobu a doby pro umoření dluhu vládou československou, podepsaní:
Zdeněk Fierlinger,
přednosta obchodního oddělení ministerstva věcí zahraničních republiky Československé;
Zdeněk Fafl,
přednosta oddělení pro románské země úřadu pro zahraniční obchod;
Lodovico Luciolli,
generální ředitel cel a nepřímých daní v italském ministerstvu financí;
Carlo Conti Rossini,
generální ředitel pokladu v ministerstvu pokladu království italského;
na základě plných mocí, udělených jejich vládami, dohodli se na následujících opatřeních.
I.
Vlády obou smluvních stran usnášejí se o následujícím pro stanovení dluhu vlády československé Italii k 31. prosinci 1920 složenému:
a) z nákladů za dodávky válečného materiálu skutečně předaného vojsku československému (smlouva uzavřená 21. dubna 1918 mezi vládou italskou a Národní Radou zemí československých), za dodávky živiny výstroje a výzbroje, za výplaty požitků, jakož i z nákladů na utvoření pravidelného vojska vřazeného do vojska italského, které se zúčastnilo bojů proti centrálním mocnostem a z nákladů na utvoření praporů československých po uzavření příměří;
b) z hodnoty potravin postoupených vládou italskou československému ministerstvu zásobování, dle dohody uzavřené v Římě dne 1. května 1919.
II.
Celkový obnos dluhu bude stanoven v lirách italských, třeba provisorně smíšenou komisí, utvořenou společnou dohodou, která musí ukončiti své práce nejpozději 30. června 1921. Obě vlády dají této komisi k disposici všechny potřebné doklady.
V době 4 měsíců počínaje 30. červnem 1921 obě vlády dohodnou se o době a způsobu splacení dluhu.
III.
Placení dluhu může se díti buď v hotovosti anebo ve zboží postoupeném vládou československou dle zvláštních úmluv, které se v tomto případě uzavrou.
Vláda československá může též na žádost italského pokladu dáti k disposici obnosy v korunách československých, pro výplaty, které mají býti provedeny v Československu, dle kursu v Curychu v den postoupení.
IV.
Jakožto záruku celkového obnosu stanoveného dluhu, vláda československá předá vládě italské neprodejné pokladniční poukázky s pravidelnou roční splatností. První splátka musí býti provedena 31. prosince 1922. Z těchto pokladničních poukázek platí se úroky, které v žádném případě nemohou převyšovati úrokovou míru, kterou platí italská vláda z vlastních pokladničních poukázek s roční splatností.
Úroky z celkově stanoveného dluhu počínají 1. ledna 1922 a budou placeny za každou pokladniční poukázku při její splatnosti.
Zaplacené poukázky budou vráceny vládě československé:
Vláda československá vyhrazuje si také právo zaplacení poukázek a úroků před uplynutím jejich doby splatnosti.
V.
Počínaje 1. lednem 1922 otevře vláda italská vládě československé běžný účet pro veškeré dluhy a úvěry, vyplývající z provedení ustanovení tohoto protokolu.
Tento protokol sepsaný ve dvou exemplářích, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku italském, bude ratifikován a ratifikační listiny budou co nejdříve vyměněny v Římě. Zatím obě vlády provedou ona ustanovení této úmluvy, která nevyžadují schválení příslušných parlamentů.
V případě nesrovnalosti jest směrodatným tekst v jazyku italském, který ovládají všichni plnomocníci.
Na důkaz toho výše jmenovaní plnomocníci podepsali a svými pečetěmi opatřili přítomný protokol.
V Římě, dne 23. března 1921.
L. S. Zdeněk Fierlinger m. p.
L. S. Zdeněk Fafl m. p.
L. S. Lodovico Luciolli m. p.
L. S. Carlo Conti Rossini m. p.
Obchodní úmluva
mezi republikou Československou a královstvím italským.
President republiky Československé a Jeho Veličenstvo italský král, majíce za to, že nynější mimořádné podmínky mezinárodních styků zavazují ještě vlády dotyčných států použíti práva jim vyhrazeného článkem 10. obchodní a plavební smlouvy jimi dnešního dne uzavřené a ve snaze usnadniti i za těchto mimořádných podmínek rozvoj obchodních styků mezi svými státy tím, že by byla zajištěna větší svoboda těmto stykům, rozhodli se uzavříti obchodní úmluvu a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:
President republiky Československé
pány:
Zdeňka Fierlingera,
přednostu obchodního oddělení ministerstva zahraničních věcí,
Zdeňka Fafla,
přednostu oddělení pro románské země Úřadu pro zahraniční obchod,
Jeho Veličenstvo italský král
pány:
Lodovico Luciolli,
generálního ředitele cel a nepřímých daní,
Angelo di Nola,
generálního ředitele obchodu,
kteří vyměnivše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, usnesli se na těchto článcích:
Článek 1.
Československá republika zavazuje se povoliti dovoz z Italie bez ohledu k jakémukoli opačnému ustanovení nyní platnému neb které by bylo později zavedeno, zboží uvedeného v seznamu A, připojeném k této úmluvě, a sice v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.
Republika Československá se zavazuje rovněž uděliti povolení k dovozu do svého území zboží prováženého terstským přístavem, naznačeného v seznamu B, připojeném k této úmluvě, v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.
Článek 2.
Království italské se zavazuje povoliti dovoz z Československé republiky bez ohledu k jakémukoliv opačnému ustanovení nyní platnému neb které by bylo později zavedeno, zboží uvedeného v seznamu C, připojeném k této úmluvě, v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.
Článek 3.
Republika Československá zaručuje volný dovoz zboží, naznačeného v seznamu D, připojeném k této úmluvě.
Článek 4.
Republika Československá dovolí vývoz do Italie bez ohledu k jakémukoliv ustanovení nyní platnému neb které by bylo později zavedeno, zboží uvedeného v seznamu E, připojeném k této úmluvě, v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.
Článek 5.
Království italské dovolí vývoz do československé republiky bez ohledu k jakémukoliv ustanovení nyní platnému, neb které by bylo později zavedeno, zboží uvedeného v seznamu F, připojeném k této úmluvě, v mezích množství, která jsou pro ně stanovena.
Článek 6.
Roční kontingenty seznamů připojených k této úmluvě budou rozvrženy na 4 díly pro období vždy tříměsíční, přičemž se rozumí, že zůstane-li dovoz jednoho tříměsíčního období nižší než 1/4ročních kontingentů, přenese se rozdíl na kontingenty následujícího tříměsíčního období.
Rovněž pro kontingenty stanovené pro období menší jednoho roku, bude-li dovoz jednoho období nižší než je stanoveno, přenese se rozdíl na kontingent následujícího období, aniž by však tento kontingent mohl převyšovati kontingent dvou jednoduchých období.
Článek 7.
Zboží prodané z Československa do Italie bude moci býti placeno v československých korunách s výjimkou cukru, uhlí a sladu, pro něž si československá vláda vyhražuje právo žádati, aby placení se stalo v jiné valutě.
Zboží prodané z Italie do Československa bude placeno v lirách italských s výjimkou surového hedvábí a konopí, pro něž si italská vláda vyhražuje právo žádati, aby placení se stalo v jiné valutě.
Bude-li pro zboží, prodané z Československa do Italie, mezi interessenty smluveno placení v italských lirách, bude tato valuta ponechána k volné disposici prodatele.
Článek 8.
Ustanovení předcházejících článků se vztahují také na zboží, zaslané poštovním balíčkem.
Článek 9.
Obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, pokud se tkne vzájemných styků, že neomezí prospěšných účinků předcházejících ustanovení stanovením zákazů, opatření a formalit celních, finančních anebo správních, jež by byly v odporu se zněním a duchem této úmluvy.
V každém případě nová ustanovení a nová opatření nebudou míti zrušujících účinků pro dovozní a vývozní povolení již vydaná, kterých by nebylo ještě použito z důvodů nezávislých na vůli interessentů, pokud by ovšem vyšší zájmy nevyžadovaly opaku. V tom případě bude musiti druhá Vysoká Smluvní Strana býti uvědoměna za účelem stanovení v dohodě prostředků k nápravě, a nových ustanovení neb nových opatření nebude použito na zboží již odevzdané k dopravě na stanici neb v přístavu odjezdu v den jich vstoupení v platnost.
Článek 10.
Ve všech případech, kdy jedna nebo druhá Vysoká Smluvní Strana učiní závislým dovoz nebo vývoz určitého zboží na předpisech minimálních cen kontrolovaných státem neb orgány a korporacemi k tomu zvlášť ustanovenými, je shoda v tom, že taková podmínka není vyžadována pro povolení již dříve vydaná.
Rovněž změny řečených cen nevztahují se na zboží, pro něž vývozní povolení již bylo vydáno anebo o ně zažádáno, jestliže v době podání žádosti platné minimální ceny byly zachovány.
V každém případě nových předpisů bude použito v míře nejpříznivější, stanovené vůči každému jinému státu neb vůči občanům každého jiného státu, s výjimkou výrobků, jež čsl. vláda jest vázána dodávati státům sousedním.
Pro smlouvy, uzavřené během roku 1920, čsl. vláda slibuje, že bude zkoumati blahovolně žádosti o udělení vývozního povolení za podmínek smluvených v řečených smlouvách, v poměru, v němž bylo vykonáno placení neb pro celkové množství předaného zboží také, jestliže povolení nebyla vydána.
Zůstává dohodnuto, že minimální ceny vývozní z Československa, nyní platné pro dříví a koalin, budou podrženy pro období šesti měsíců a pro kontingenty, stanovené v připojeném seznamu E.
Po šesti měsících Československo bude moci v společné dohodě s Italií podrobiti tyto ceny revisi; jestliže odchýlení se směnečného kursu neb zrněna situace světového trhu budou moci takovou revisi ospravedlniti.
Článek 11.
Obnovení neb prodloužení dovozních a vývozních povolení nebude moci býti zpravidla zamítnuto, jestliže jich nepoužití nelze přičítati oprávněnému k vině, a bude povoleno dle předpisů platných v den vydání těchže povolení, bude-li o to zažádáno před vypršením povolení.
Případné nové poplatky za vývozní nebo dovozní povolení neb zvýšení těchže nebudou se vztahovati na dovozní a vývozní povolení již vydaná neb prodloužená.
Nových předpisů, vydaných jednou z Vysokých Smluvních Stran, bude každým způsobem použito pro druhou Vysokou Smluvní Stranu na základě doložky nejvyšších výhod.
Článek 12.
Všech usnadnění, poskytnutých touto úmluvou ve věcech týkajících se dovozu a vývozu, budou účastny v Československu také firmy italské, usedlé na území čsl. dle platných zákonů, jež tam platí daně, a v Italii také firmy čsl. za stejných podmínek.
Článek 13.
Vysoké Smluvní Strany se zavazují oznámiti si vzájemně počátkem každého tříměsíčního období seznam vydaných povolení na účet kontingentů, stanovených touto úmluvou pro předcházející tříměsíční období.
Seznam má obsahovati datum vydání povolení a jména oprávněných.
Článek 14.
boží dovezené a vyvezené na základě ustanovení této úmluvy, musí býti provázeno osvědčením původu, vydaným příslušnou obchodní komorou.
Článek 15.
Pro opatření, jež se mají státi vzhledem k nynějším nesnázím železniční dopravy mezi oběma státy, byla mezi oběma Vysokými Smluvními Stranami smluvena ustanovení a prohlášení, obsažená v příloze G této úmluvy.
Článek 16.
Tato úmluva vstoupí v platnost dne 15. dubna 1921 a potrvá jeden rok od téhož data.
Nebude-li vypovězena jeden měsíc před vypršením, bude mlčky prodloužena o další rok.
Článek 17.
Tato smlouva, sepsaná ve dvou exemplářích, jeden v jazyku českém a druhý v jazyku italském, bude pokládána za schválenou a potvrzenou vládami obou Vysokých Smluvních Stran, aniž by bylo třeba ratifikace.
V případě rozporu bude směrodatným tekst v jazyku italském, jakožto jazyku známém všem plnomocníkům.
Čemuž na svědomí uvedení plnomocníci podepsali tuto úmluvu a přitiskli na ni své pečeti.
V Římě, dne 23. března 1921.
(L. S.) Zdeněk Fierlinger m. p.
(L. S.) Zdeněk Fafl m. p.
(L. S.) Lodovico Luciolli m. p.