Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
3. zasedání |
3006.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Nejezchleby-Marchy a soudr.
v příčině ochrany a zabezpečení svobody politického přesvědčení českého kněžstva proti chikanám se strany biskupů, jejich konsistoří a generálních vikářů (tisk 43).
Dle interpelace podal prof. Th. dr. Sedlák jakožto promotor justitiae na kněze Aloise Ševčíka, koeperatora v. v. u diecésního soudu brněnského žalobu takového znění, že zavdává pp. interpelantům podnět k dotazu, zda jest ministr školství a národní osvěty ochoten ochrániti autority vlády, která byla, jak pp. interpelující tvrdí, církevním soudem brněnským obviněna ze zločinu.
K tomu podotýkám, že v případu takovém ke konání úřadu není povoláno ministerstvo školství a národní osvěty, nýbrž instance trestní a totéž platí i pro případ, kdyby řečenou žalobou považovala se za dotčenu některá politická strana, která dříve byla ve vládní většině koalována. Ministr školství a národní osvěty jest a bude vždy ochoten v mezích své kompetence působiti k tomu, aby jednání úřadů církevních neodporovalo státním zákonům a nařízením, podotýká však, že dle dosud platných předpisů jednotlivé církve vnitřní své záležitosti samostatně si obstarávají a že jednání před církevními soudy beze sporu jako vnitřní církevní záležitost považováno býti musí.
K dalším dotazům, v interpelaci obsaženým, zda jest ministr školství a národní osvěty ochoten postarati se o to, aby svoboda politického přesvědčení kněžstva byla zabezpečena a aby případ Ševčíkův byl vyšetřen a jemu dána satisfakce, mohu poukázati pouze na nynější právní stav, který upravuje poměr státu a církve. Dosud platný zákon ze dne 7. května 1874 č. 50 ř. z. o úpravě vnějších právních poměrů katolické církve stanoví v § 18., že možno církevní úřední moci použíti pouze proti příslušníkům církve, avšak nikdy za tím účelem, aby jim bráněno bylo v plnění zákonů a úředních nařízení nebo ve volném vykonávání státoobčanských práv. § 28. téhož zákona poskytuje pak tomu, kdo se považuje býti ve svém právu zkrácen nějakým opatřením církevním, kterým zákon byl porušen, možnost, obrátiti se k úřadu správnímu, který se postará o odpomoc, pokud záležitost dotyčná nepatří na cestu práva civilního nebo trestního. V poslednějším případě možno učiniti i provisorní opatření.
Nepotřebuji podotýkati, že jsem ochoten každou, tomuto zákonnému ustanovení odpovídající stížnost v bedlivou úvahu vzíti. Dosud podobná stížnost ministerstvu školství a národní osvěty však podána nebyla.
V Praze dne 11. ledna 1921.
|
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Šusta, v. r. |