Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. |
|
I. volební období. |
3. zasedání |
3056.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Cuříka a spol.
o stále se opakujících případech teroru na čsl. dělnictvu křesťansko-sociálním (tisk 1233).
Všechny jednotlivé případy násilného zabraňování práce byly vždy, jakmile o nich úřad obdržel vědomost, ve smyslu platných předpisů podrobně vyšetřeny a bylo pečováno o to, aby postiženým v každém případě dostalo se plné zákonní ochrany a pravým vinnkům zákonného trestu.
K jednotlivým v interpelaci vyjmenovaným případům uvádí se na základě zevrubného vyšetření:
Marii B.očkové v továrně bří. Neumannů ve Frýdku bylo vyhrožováno násilným odstraněním z práce, ale správa závodu ji přeložením z přádelny do apretury před dalším útiskem ochránila.
O případu Rozalie Špokové u téže firmy nařízeno bylo líčení před rozhodčím soudem dělnickým na konec měsíce září b. r.
Julie Papáková měla býti dne 14. prosince 1920 v interpelací jmenovanými příslušníky soc. dem. organisace z práce i shora uvedené firmy vypuzena, ale správ závodu se podařilo jí v závodě udržeti.
Marie Kupčová, Pavla Kupčáková a Anna Žižková byly na nátlak soc. dem. organisace z továrny Landsbergerovy ve Frýdku propuštěny. Rozhodčí soud ve Frýdku, jehož se postižené dovolaly, odsoudil soc. dem. organisací k náhradě ušlé mzdy. Na podané odvolání bylo rozhodnutí zrušeno a nové přelíčení stanoveno na konec září 1921.
Vládní komisař ve Frýdku byl poukázán, aby ve všech těchto případech prsti nezákonnému teroru dle stávajících předpisů zakročil.
O poměrech v Místku zmiňuje se interpelace jen všeobecně, neuvádějíc žádné skutečnosti. Není mi tedy možno, abych podal odpověď na všechny případy, jichž snad interpelace v tomto bodu se týká, jichž však neuvádí. Pokud by snad šlo a jednání vedené mezi zástupci odborových organisací a zaměstnavatelů dne 11. června 1919 v Místku, při němž byl jeden odborový sekretář křesťanského dělnictva československého dvěma dělníky soc. demokratickými násilně vytlačen z jednacího místa, sděluji, že pachatelé byli administrativně potrestáni vězením. Ostatním důvěrníkům křesťanského dělnictva v účastí při jednání nebylo zabráněno.
Josef Strich svolal na 4, ledna 1921 v polední přestávce v továrně Šoustalově v Králově Polí u Brna schůzí dělnictva. Když se ujal slova, hodil po něm nezjištěný účastník plechovou krabicí, naplněnou vodou. Strich poraněn nebyl; že mu bylo vyhrožováno vypuzením z práce, nebylo prokázáno.
František Olšovský, zaměstnaný jako vrchní topič na koksovně Františkovy jámy v Přívoze, byl pro své politické působení, jež ostatní dělnictvo nemile neslo a jež by bylo málem stávku vyvolala, přidělen jako topič do kotelny jámy Jindřich v Mor. Ostravě s týmž platem. Poněvadž tam od svého vystupování neustal, dána mu byla z nedostatku jiného zaměstnání t. zv. práce ťna dvořeŤ. Na výslovnou žádost dělnictva, které poukazovala na to, že Olšovský bere za povrchovou práci plat vrchního topiče, byla mu vykázána práce opět v kotelně. Ohrožován není a v jeho působení pro stranu křesťanského dělnictva se mu nekladou překážky.
Dělnice Burešová (domácká dělnice z venkova) obdržela dvakráte u fy Richter práci; o další se nehlásila a nebyla také dílovedoucím Scholzem odmítnuta s poukazem, že není v soc. dem. organisaci.
Pokud pak se v interpelaci praví, že rozhodčí soudy dělnictva selhávají, uvádím; U okresního soudu v Prostějově podány byly dva návrhy na zahájení řízení pra vypuzení z práce organisacemi sociálně demokratickými. V jednom případě (Vojtěcha Kratochvíla) byl návrh vzat stranou navrhující zpět a neobnoven, v druhém případě (Odstrčila a Dolínkové) musil býti návrh zamítnut, ježto nevyhovoval předpisům § 1, nař. z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n. Opravný prostředek podán nebyl.
Jiné případy teroru na Prostějovsku známy nejsou a nebylo také dále v žádném případě u úřadu o intervenci žádáno.
U okresního soudu v Novém Jičíně padány byly návrhy na zavedeni řízení pro vypuzení křesťansko-sociálních dělníků z práce v továrně na klobouky firmy Hücklovy. Dne 9. července 1920 byl mezi stranami uzavřen smír s výhradou schválení Ústředním sdružením křesťansko-sociálního dělnictva v Brně, dle něhož skupina křesťansko-sociálního dělnictva zavázala se, že vstoupí za člena mezinárodního svazu kloboučníků. Práci měli dělníci nastoupiti dne 12. července 1920, a do 2. srpna 1920 mělo býti rozhodnuto o náhradě ušlého výdělku. Na oznámení, že nastoupení práce bylo křesťansko sociálnímu dělnictvu od důvěrníků sociálně-demokratických znemožněno, bylo v řízení pokračováno a dne 30, července 1920 uzavřen nový smír, podle něhož zavázali se členové skupiny křesťansko-sociální vstoupiti do Svazu dělníků kloboučnických a příspěvky skládati do rozhodnutí trestního řízení k okresnímu soudu. Důvěrník křesťanskosociální strany příspěvky skutečně k soudu skládal, avšak později si je zase vyzvedl. Návrh na opětné zahájení řízení podán nebyl.
Z vylíčeného děje vychází, že na negativním výsledku řízení ve všech těchto případech rozhodčí soudy dělnické víno nenesou. Jestliže spory nebyly vyrovnány, bylo věcí poškozených, aby navrhli pokračování v řízení prozatímně smírem skončeném, po případě, aby návrh zpět vzatý resp. pro formální vady odmítnutý obnovili. Z úřední moci soud sám pokračovati v řízení resp. řízení znovu zahájiti, nemohl. Sedm pachatelů, kteří dělníky křesťansko-sociální z práce u firmy Hücklovy vypudili, bylo odsouzeno. Výměra trestu byla těžký žalář v trvání od 6 týdnů do 3 měsíců, zastřený posty.
V Ružomberku bylo 36 dělníků a dělnic propuštěných na nátlak dělnictva sociálně demokratického z textilní továrny v Rybarpoli po marné snaze županského úřadu o docílení emíru, uvedeno dne 13. ledna 1921 pod ochranou bezpečnostních orgánů nazpět do svého dřívějšího pracovního poměru.
Jak ze shora uvedeného vyplývá, úřady republiky jednaly dle zákona.
K rozhodování o náhradě škody způsobené nedovoleným vypuzením z! práce povolány jsou nyní podle §u 3, zákona z dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. soudy, na které přešla agenda rozhodčích soudů dělnických zřízených dle citovaného již nařízení ze dne 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n. a bude proto věcí postižených, aby práva svého užili a jejích pomocí, jak už shora uvedeno, se dovolávali.
V Praze dne 15. září 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.