Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Důvodová zpráva.

A.) Část všeobecná.

Vládou předložen byl již 21. února 1921 poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým měl býti doplněn § 18 zákona náhradového předpisem o sumární výpovědi osobám hospodařícím vyhláškou na desce soudní. Z obsahu návrhu bylo patrno, že jde o věc pilnou. Návrh dostal se k projednávání v právním výboru těsně před zakončením druhého zasedání. Tím se stalo, že zpravodaj uvažoval, zda nemohl by pozemkový úřad zatím již připravené další změny a doplňky náhradového zákona přivésti do toho stadia, aby současně mohly býti projednávány ve výboru. K účelu tomu zvolil výbor podvýbor, jenž se však z různých důvodů nesešel. Získaného času využil pozemkový úřad k tomu, aby dosavadních zkušeností získaných v různých akcích pozemkové reformy plně a organicky bylo použito k novele náhradového zákona. Novela náhradového zákona byla pak projednána a vládou schválena a již měla býti postoupena Národnímu shromáždění k projednání, když konečně docíleno bylo dohody o placení dávky z majetku majetkem zabraným. Dohoda měla za následek doplnění příslušných předpisů zákona náhradového (§§ 38 a 40) a byla příležitostí, aby provedena byla konečná úprava novely, zejména pokud jde o změnu § 42.

Osnova zákona obsahuje celou řadu nových předpisů. týkajících se řízení, jejichž účelem jest: řízení zjednodušiti, zkrátiti. vyloučiti pochybnosti o výkladu zákona, doplniti mezery v zákonu a pod. V tomto směru pozměňuje nebo doplňuje osnova zákona tyto paragrafy náhradového zákona §§ 2. 3, 4, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 17, 18, 20, 21, 23, 24, 25, 26, 31, 41, 44, 45, 46, 47, 56, 61, 62, 63, 64, 65, 69, 71, 80, 82 a 83. Po stránce materielní dotýká se osnova zájmů

1. vlastníků v §§ 1, 5, 29, 42, 42a, 42b, 439 50, 59,

2. zaměstnanců v §§ 50, 74, 75, 77,

3. pachtýřů v §§ 1, 43a, 50a,

4. věřitelů v §§ 11, 45,

5. státu v §§ 38, 40, 42b, 44, 79.

ad 1.

Důležitou změnou osnovy zákona jsou §§ 42 až 42b osnovy upravující nově srážku z ceny přejímací a § 43 týkající se náhrady investic (viz část zvláštní).

Předpis osnovy v § 59, jímž zmocňuje se vláda, aby nařízením zvýšila míru úrokovou až na 4%, jest jen logickým a nezbytným důsledkem doplňku k § 50, o němž bude zmíněno ad 2. Avšak i bez této železné souvislosti dlužno pohlížeti na úrokování pohledávky bývalého vlastníka zabraného majetku vůči státu jednak s hlediska vzorů zahraničního zákonodárství o pozemkové reformě, jež přiznává všude vlastníku nejméně 4% úroky, jednak na srážky z náhrady podle § 42, jež náhradu - t. j. přejímací cenu podstatně snižují. Předpis § 59 o 3% úrocích vzpomenut byl také panem presidentem ve vlastnoručním listu, jimž provázel své rozhodnutí podepsati náhradový zákon.

ad 2.

Pozemkový úřad přihlížel k naléhavé potřeby zabezpečiti zaměstnance na velkém pozemkovém majetku a to, pokud otázka ta byla zralá k řešení, již v této osnově. Podkladem jeho úvah byla také resoluce sociálně-politického výboru (č. tisku 1709) a četné interpelace v téže věci vládě podané.

Pozemkový úřad nemohl v rámci této osnovy vyčerpati a předvídati všechna opatření, jichž ještě bude zapotřebí, aby zájmy zaměstnanců byly co nejlépe chráněny a zabezpečeny. Naše pozemková reforma nezná podle povahy věci ani v tomto směru tradice a zkušeností, aby pozemkový úřad mohl se již nyní spokojiti s řešením otázky v této osnově. To, co bylo lze učiniti již nyní, osnova obsahuje: značné dotování kolonisačního fondu vlastními prostředky (§ 42b), zřízení zvláštního fondu pro zaměstnance, (§§ 75 a 77), nová, zaměstnanci žádaná úprava § 74 o zajištění pensí a darů z milosti.

Zákonem č. 130 z roku 1921 upraveny byly pense a dary z milosti t. zv. staropensistů. Zákon ten nemohl zůstati bez vlivu na předpis § 50, pokud jde o uhrazovací kapitály (míru úrokovou).

ad. 3.

Jde tu zejména o náhradu investic pachtýřům a náhradu umělých hnojiv (§ 43a - viz zvláštní část důvodů).

ad. 4.

Nové předpisy §§ 11 a 45 vyhovují lépe věci, nejsouce nijak na újmu věřitelům.

ad. 5.

Placením dávky z majetku majetkem zabraným (§ 55 odst. 1. č. 6. zákona č. 30) z roku (1920) nabude stát vlastnictví značné výměry půdy, jež však nemá býti vyloučena z pozemkové reformy, pokud zájem reformy toho vyžaduje. Tomu vyhovují předpisy §§ 38 a 40 osnovy.

Dotováním kolonisačního fondu (§ 18 zákona č. 166 z roku 1920) vlastními prostředky reformy (§ 42b osnovy) bude značně ulehčeno státu, neboť zákonná dotace 20 milionů Kč podle citovaného zákona úvěrového ani zdaleka nestačila by hraditi nejnutnější potřeby.

Dosavadní dotování fondu náhradového (§ 79) penízem 50 milionů Kč, jenž jsa zálohou má býti po deseti letech (tedy do 31. prosince 1931) státu opět vrácen, jest nedostatečným provozovacím kapitálem pozemkového úřadu. Pozemková reforma nestrpí odkladu. Jest sice pravdou, že pozemkový úřad bude pracovati náhradovými knihami, přece však mohlo by býti způsobeno mnoho nenahraditelných škod, kdyby pro nedostatečnost prostředků celý program reformy nemohl býti proveden. Jde tu o řadu objektů, jež bude lépe ihned převzíti a zaplatiti hotovými. V tomto směru bude pozemkový úřad přihlížeti k přáním vysloveným vládou a motivovaným jinak, než ohledy na vnitropolitickou situaci státu. Není státu provádějícího pozemkovou reformu, jenž by byl se rozhodl omezovati již z počátku nedostatečnými finančními prostředky reformu a rychlost jejího provedení. A právě také v rychlosti provedení bude záležeti podstatný díl úspěchu pozemkové reformy.

B. část zvláštní.

K čl. I. č. 1:

Původní předpis § 1 rozšířen se zřetelem na praktickou potřebu umísťovati zejména přídělové komisaře v bezprostřední blízkostí střediska velkostatku. V zákonu dlužno uložiti osobám hospodařícím povinnost poskytnouti potřebné místnosti a povozy, ačkoli pozemkovému úřadu více záleží, aby zákonným předpisem tím na venek zdůrazněno bylo vůči veřejnosti právo jeho úředníků bydliti po čas přípravných prací v budově velkostatku a užívati povozů osoby na zabraném majetku hospodařící (vlastníka nebo pachtýře).

K čl. I. č. 2:

Jde o případy, kde veřejné knihy byly buď zničeny (na př. maďarským vpádem na Slovensko roku 1919), nebo jsou ještě vedeny mimo území státní (na př. Rumunsko neodevzdalo dosud pozemkové knihy vztahující se na jižní pohraniční území Podkarpatské Rusi).

K čl. I. č. 3:

Nový § 3a jest v souvislosti se vsunutým § 2a a upravuje dále řízení o zamýšleném převzetí zabraných nemovitostí, jež jinak děje se poznámkou v knize veřejné a doručením knihovního usnesení vlastníku a pozemkovému úřadu.

K čl. I. č. 4:

Dosavadní předpis § 4 vyžadoval, aby pozemkový úřad osvědčil vždy soudu okolnost, že jest pobyt vlastníkův neznám, nebo že vlastník by dlí v cizině. Účelem nového předpisu jest odstraniti osvědčování, jež úřadu působilo by jen obtíže a pozdržovalo by prováděni pozemkové reformy. Zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou hojné případy absentismu vlastníků bydlících v cizině.

K čl. I. č. 5:

Novým zněním §u 5 proveden do důsledků § 11 táborového zákona o to jak s hlediska zákonných nároků vlastníka zabraného majetku vůči státu, tak i s hlediska potřeb úřadu provádějícího pozemkovou reformu, pokud dosažení cílů těch jest povinen úřad v mezích zákona i do budoucna zajišťovati.

Z toho důvodu voleny byly všeobecné předpisy nově upraveného § 5, jež upravují zároveň i případy dosud zákonem nevyřešené (nároky spoluvlastníků dle § 11 záborového zákona).

Podle návrhu novely (odst. 1, § 5) jest nyní určitý řečeno, že pozemkový úřad přihlíží jak k návrhům vlastníkovým, tak i k účelům, pro něž rozhodl se nemovitostí převzíti a dále, že pozemkový úřad může rozhodnouti o nároku přihlížeje k dalšímu provádění pozemkové reformy, tedy k potřebám půdy k tomuto účelu, již právě z důvodu toho nemůže pak přiděliti vlastníku k uspokojení jeho nároků dle § 11 záb. zákona.

Zájem státu na řádném hospodaření stýká se tu se zájmem vlastníka, jemuž dlužno vyřešiti příděl dle § 11 zábor. zákona tak, aby hospodaření na ostatním jeho majetku nebylo nad potřebu stiženo.

Bylo dlužno upraviti způsob uplatňování a rozhodování o nárocích spoluvlastníků a osob, jež záborový zákon považuje za osobu jednu. Návrh zákona neodchyluje se nijak od vůle zákonodárcovy projevené v § 11 zábor. zákona a ponechává úřadu rozhodovati podle volného uvážení.

zákonem náhradovým nemá býti vykládán odchylně zákon táborový a z důvodu toho opětuje osnova předpis § 2 záborového zákona v tom smyslu, jak byla také zřejmá vůle zákonodárcova odkazující v § 11 záborového zákona na § 2 téhož zákona.

K čl. I. č. 6:

§ 7 bylo dlužno pozměniti se zřetelem na nová ustanovení §§ 2a a 3a.

K čl. I. č. 7:

Stejně platí o doplňku § 9.

K čl. I. č. 8:

Stejně platí o doplňku § 10.

K čl. I. č. 9:

Dosavadní předpisy § 11 nemohly vyhovovati praktické potřebě. Nejen jde-li o části knihovního tělesa, nýbrž i všude; kde jde o věř hele, pro něž na knihovním tělese váznou simultánní práva zástavní, nebo práva zástavní pro pohledávky podmíněné, jest lépe a účelněji ponechati věřitelům, aby se rozhodli, žádají-li uspokojení z přejímacích cen. Novým předpisem bude ulehčeno soudům, jež často zbaveny budou povinnosti rozvrhovati přejímací cenu, aniž by o to věřitelé jinak dostatečně zajištění žádali.

K čl. I. č. 10:

§ 12, odst. 1. slušelo doplniti ustanovením, kdy počíná doba výpovědní. Jest tu souvislost se změnou provedenou v § 18.

K čl. I. č. 11:

Dosavadní předpis § 13 vzbuzoval pochybnosti, není-li tu rozporu s §em 12 zákona ze dne 12. února 1920, čís. 118 Sb. zák. a nař. Opravdu také není důvodu, proč nemohla by býti lhůta výpovědní zkrácena a současně uvalena úřední správa, bylo-li zjištěno špatné hospodaření. Špatné hospodaření znamená hospodařiti (aktivně nebo pasivně) proti předpisům cit. zákona. Zkušenosti poučily, že špatně spravované objekty potřebují značného kapitálu, aby byl do podniku investován a hospodářství pozdviženo. Úřední správy bez přínosu kapitálu věci mnoho nepomohou. Lépe tedy (jako i v cizozemském hospodářství) převzíti majetky ty a podrobiti je pokud možno rychle řízení přídělovému. Důvody, jež podle § 12, odst. 1. č. 1 až 5 odůvodňují uvalení úřední správy, odůvodňují podle nového znění § 13 zkrátiti lhůtu výpovědní. Ani původní znění nepředpisovalo minimální dobu výpovědní - stejně navržený nový text. Pozemkový úřad ať podle povahy věci sám uváží a rozhodne, kterážto volnost úřadu může býti věci jen ku prospěchu.

K čl. I. č. 12:

Dosavadní text § 14, č. 3 nevyčerpával a proto také přesně nevystihoval důsledky §§ 7 a 18 zábor. zákona. Nejde jen o pachtýře a nájemce jako osoby hospodařící, nýbrž také o vlastníky a dále o jiné osoby, jež nehospodaří v užším slova smyslu (na majetku jako pivovary, mlýny, cihelny). K novému znění § 7 zábor. zákona (II. novela) nebylo úmyslně přihlíženo, poněvadž nynější novela pozměňuje zákon z 8. dubna 1920 a II. novela k zábor. zákonu provedena zákonem ze dne 11. března 1921, č. 108, Sb. zák. a nař. Nový text nastupuje, pokud rozhoduje čas o platnosti nebo účinnosti právního jednání samočinně.

K čl. I. č. 13:

Dosavadní znění § 17, odst. 2 přihlíželo neprávem k § 8, odst. 2 zákona o pozemkovém úřadě, ačkoliv § 20 náhr. zákona ustanovuje něco jiného. Nelze připustiti, aby v téže věci a současně naříkáno bylo rozhodnutí jednou pořadem soudních instancí, po druhé cestou administrativní (u úřadů správních).

K čl. I. č. 14:

Změna jest v souvislosti s doplňkem § 12 (novely).

K čl. I. č. 15:

Nově vsunutý předpis § 18a vyhovuje úvodnímu vládnímu návrhů, avšak vymezuje blíže (ovšem negativně pojem drobných pachtýřů a nájemců, dále pak zjednodušuje řízení vyhláškou na desce soudní na místě vyhlášky v obcích. Tím značně ulehčeno pozemkovému úřadu i soudům a odstraněna formalita, jež mohla velmi značně protahovati řízení, pokud jde o výpovědi a jež by vyžadovala zbytečně podrobných příprav, větších nákladů a značnějšího personálu. Ostatně formální předpisy o výpovědi nemají tu valného významu, neboť drobní pachtýři, jsouce větším dílem uchazeči o půdu, zúčastní se řízení přídělového, jež podle § 29 příděl. zákona (zákon z 30. ledna 1020, čís. 81 Sb. zák. a nař.) musí býti uvedeno v obecnou známost a náležitě vyhlášeno.

K čl. I. č. 16:

Dosavadní předpisy náhrad zákona nepamatovaly, aby vhodnou sankcí zaručeno bylo pozemkovému úřadu, že bude moci ujmouti se držby, jakmile učiněno bylo zadost formálním předpisům zákonným. Podle zákona náhradového bylo by třeba, aby pozemkový úřad po uplynutí doby výpovědní žaloval teprve na vyklízení. a odevzdání přejímaných nemovitostí. Jest patrno, že tahový postup nejen zdržoval by řízení, nýbrž mohl by i znemožniti kolonisaci, provedení přídělů vázané časem a pod. Nový text § 20 pozměnil také dosavadní předpis: "Soud rozhodne (o stížnosti) v řízením nesporném s konečnou platností." Konečná platnost rozhodnutí sborového soudu I. stolice ukázala se býti totiž nebezpečnou pozemkové reformě, ačkoliv by se zdálo, že soudy nemohou míti pochybností o důvodech, pro které stížnost může býti padána. Nyní ovšem praví se zřetelně, že jde o předpisy části I., lit. c. (náhradového zákona) dříve "tohoto zákona".

K čl. I. č. 17:

V souvislosti s pozměněným § 20 je nově vsunutý podpis § 20a pamatující na případy, ve kterých dohodou lhůta výpovědní byla prodloužena.

K čl. I. č. 18:

Dosavadní předpis § 21 vyžadoval, aby dříve byla vykonána poznámka převzetí. Nebylo počítáno s průtahem u zatížených soudů a v důsledku toho také s průtahem či odkladem počátku doby výpovědní. Tomu hledí odpomoci nové znění § 21, odst. 1, podle něhož postačí, bude-li oznámení podle § 2 nebo § 2a u soudu podáno.

K čl. I. č. 19:

Stejné důvody rozhodly pro nové znění § 23.

K čl. I. č. 20:

Dosavadní § 24 zašel v náležitostech obsahu vyhlášky příliš daleko a stížil zbytečně práce pozemkového úřadu, aniž by však ustanovil, aby z vyhlášky byl zřejmo počátek doby výpovědní. Nové znění odstraňuje tyto nedostatky. Netřeba v zákonu připomínati, že zákon předpisuje minimální náležitosti vyhlášky a to taxativně, tím není tedy ještě vyloučeno, aby pozemkový úřad opatřil u soudu vyhlášku soudní podrobnější, pokud jde o bod 2, zejména v případech vyžadujících přesnějšího označení nemovitostí, než jedině podle vlastníka a obce. (Případ, že nikoliv všechny nemovitosti téhož vlastníka v téže obci pozemkový úřad přejímá.)

K čl. I. čl. 21:

Novela vypouští v § 25, odst. 2 z důvodu, že zjišťování příslušných úřadů jest jen přítěží pozemkovému úřadu bez významu praktického. Věci daňové nabývají účinného významu teprve při rozvrhu přejímací ceny.

K čl. I. č. 22:

Předpis § 26, odst. 1 bylo dlužno pozměniti se zřetelem na ustanovení §§ 2 a, 23 a 44, odst. 2.

K čl. I. č. 23:

Dosavadní předpis § 29 věty první odůvodňoval výklad, že podle náhrad. zákona dlužno rozeznávati převzetí skutečné a převzetí knihovní. Avšak ani teoretický výklad tohoto rozeznávání nemohl poskytovati bezpečného řešení právních poměrů vznikajících vždy, kdykoli den uplynutí lhůty výpovědní nebyl zároveň dnem vkladu práva vlastnického pro stát nebo nabyvatele dle § 28. Tento nedostatek jest tím patrnější, lze-li počítati s případem, že pozemkový úřad použije svého práva dle § 26 buď dříve, než uplyne doba výpovědní - a tu není dáno v zákonu opory pro posuzování právního titulu poměru, z jakého vlastník zabraného majetku ještě až do konce doby výpovědní bude na knihovně již převzatém majetku hospodařiti, nebo později, když již lhůta výpovědní uplynula - a tu opět rozchází se skutečné převzati se všemi svými materielními důsledky s převzetím knihovním. Těmto nesrovnalostem a nejasnostem hledí odpomoci nové znění § 29 věty první, navazující na konstrukci skutečného převzetí a contrario převzetí knihovního.

K čl. I. č. 24:

Dosavadní předpis § 31 mířil jedině k právu vlastnickému a nebylo lze jej extensivně vykládati. Mohou však býti uplatňována i jiná věcná práva. Stejně třeba pamatovati na případy, kde došlo k dohodě mezi vlastníkem a pozemkovým úřadem o převzetí. Proto § 31 doplněn.

K čl. I. č. 25:

Nově vložený druhý odstavec § 38 jest dalším zákonodárným provedením předpisu § 55, odst. 1, č. 6 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. zák. a nař., o placení dávky z majetku majetkem zabraným a sleduje dohodu ministerstva financí s pozemkovým úřadem v důsledku § 8 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. zák. a nař. Není tedy zapotřebí finančního zákona (ovšem zajisté souhlasu vlády dle § 37 náhradového zákona, jde-li o majetek dávky, připadlý dávce (placením dávky) z majetku zabraného.

K čl. I. čl. 26:

Stejné důvody vyžádaly nové znění § 40, odst. a. Také tu přihlíženo bylo k dohodě ministerstva financí s pozemkovým úřadem, aniž by tím ovšem bylo dotčeno příští ještě provedení § 55, odst. 5 zákona, č. 309 z roku 1920, pokud není již obsaženo v § 8 zákona, č. 323 z roku 1921. Doplnění odst. 3 jest důsledkem nově navrženého § 42 b), dle něhož srážky plynou do fondu a nezlevňují bezprostředně půdu novým nabyvatelům (§ 77).

K čl. I. č. 27:

Dosavadní ustanovení § 41 byla sice srozumitelná, avšak - zejména ve volbě výrazů - nikoli přesná. Již odst. 1 výrazy "pozemkový majetek" a "prodej statků z volné ruky" nevystihly svou růzností dosah záboru dle § 2 zábor. zákona ("soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením"). Také. odst. 2 vyjadřuje - podroben přísné kritice - něco jiného, než zákonodárce měl na mysli. Nařízení vlády ze dna 21. ledna 1921, č. 53 Sb. zák. a nař., převzalo sice nadpis z odst. 2, § 41 (jak jinak ani nebylo možno se zřetelem na prováděcí povahu vládního nařízení), aniž by však svým obsahem nadpisu vyhovělo. Neobsahuje totiž stupnice cen, nýbrž závazné pomůcky k vypočítávání cen (násobitele) a předpisy pro oceňování převzatého majetku podle druhu toho, kterého majetku. Také třetí odstavec § 41 jen kuse ustanovil o přísežných znalcích, ponechávaje nejen volnost výkladu, ale i nedostatek přesných předpisů k tíži pozemkovému úřadu. Tyto vady hledí odstraniti nové znění § 41. Novým zněním odstraněny budou i poslední pochybnosti, pokud jde o průmysl zemědělský a lesní a průmyslové podniky vůbec nevyloučené ze záboru.podle § 3, odst. 1, č. 1. zábor. zákona, ačkoli již § 2, zábor. zákona výrazem "soubory nemovitostí s právy atd." zcela jasně vyslovil, že naše zákonodárství o pozemkové reformě již ve svém. základu není omezeno jen na půdu zemědělskou a lesní.

K čl. I. č. 28:

Zásada, o kterou se opírá předpis § 42, jest obdobná a vychází ze stejných motivů, jako jiná (cizí) zákonodárství o pozemkové reformě. Jest to zkušenostmi prokázaná skutečnost, že cena latifundií se zřetelem na zatížení režií, systémem početného úřednictva, pensemi, veřejno-právními břemeny - jako patronáty a pod., hledí se vyrovnati s poměrně malým čistým výnosem latifundií. Volný trh vykazoval vždy cenové rozdíly objektu menších, jimž přikládal větší hodnotu, proti objektům rozsáhlým, jejichž cena na volném trhu byla značně nižší. Nejen ovšem menší výnosnost objektu, ale i značná výměra půdy najednou přivedená na trh byla k neprospěchu latifundiím. Tyto cenové rozdíly hledí na př. vyrovnati bulharské zákonodárství o pozemkové reformě srážkou z přejímací ceny až do 50%, polský zákon z 15. července 1920 vypočítává v čl. 31. procentovou škálu srážek podle výše přejímací ceny. Sazba srážek jest tu při přejímací ceně

Vadou všech předpisů o srážkách jest jejich mechaničnost. Tuto vadu nelze odstraniti, aniž by pozemková reforma ve svém provádění (v řízení oceňovacím a přídělovém) byla velmi zkomplikována a průtahy ohrožena. Každé individuelní posuzování a určování výše srážky vedlo by nejen k různé praksi odůvodňování srážky v tom kterém případu, nýbrž velmi často mělo by za následek dlouhé a velmi obtížné projednávání stížností vlastníků pořadem soudním, jež rychlé přídělové řízení by vůbec znemožnilo.

Dosavadní škála srážek § 42 vykazuje však ještě jednu vadu odstranitelnou bez újmy provádění pozemkové reformy, totiž příkrost sazby. Tuto vadu hledí odstraniti nové znění § 42. Podkladem nové sazby, jež počíná od 1.100 ha souboru srážkou 0,1% a stoupá každým dalším stem hektarů o 0,1%, tedy

jsou výsledky soupisu zabraného majetku. Padle materiálu soupisového opatřeného dosud pozemkovým úřadem na základě nařízení vlády ze dne 9. ledna 1920, č. 61 Sb. z. a nař., jest souborů zabraného majetku (§ 2 zábor. zákona) v celém území státním celkem 1967.

Největším dílem jde o soubory do 15.000 ha a v těch opět o soubory do 5.000 ha. Dosud byly postiženy soubory

Podle návrhu nového znění

soubor 5.000 ha podroben srážce 4% (dosud 10%),

soubor 10.000 ha podroben srážce 9% (dosud 15%),

soubor 20.000 ha podroben srážce 19% (dosud 20%).

Návrh tudíž odstraňuje příkrost u latifundií menších, vyrovnává však progresi u latifundií největších rovnoměrností vzestupu.

Souborů zabraného majetku ve výměře přes

a) 15.000 ha do 20.000 ha jest

b) 20.000 ha

Ze souborů ad b) spadá do nejvyšší srážky 30% (podle návrhu):

K čl. I. č. 29:

Dosavadní § 42 náhrad. zákona nerozlišoval časové rozpětí újmy způsobené srážkou z přejímacích cen u jednoho vlastníka zařaděného v prvním pracovním programu v poměru k druhému vlastníku zabraného majetku, jehož majetek nebyl zařaděn k převzetí v prvním období a jenž může tedy užívati ještě delší dobu neztenčeně svého majetku v ideální ceně § 41 bez odpočítání latifundijní srážky dle § 42. Prakticky ob jeví se tedy nepoměr odškodnění vlastníků okamžikem převzetí pro účely pozemkové reformy, kdy na místě ideální ceny nastupuje jako v každém případě zpeněžení majetku hodnota jeho stanovená určitým penízem. Vložený § 42 a) má proto za účel odstraniti tuto nerovnost vznikající časovým rozdílem doby převzetí jednotlivých souborů nebo částí souborů.

§ 42 a) obsahuje tudíž novou progresi, resp. progresi k stupnici dle § 42. V důsledku § 42 a) nastane zvýšení srážky (§ 42) na 50% u souborů

Nové ustanovení § 42b) novely sleduje účely, aby srážek nabylo použito bezprostředně ku zlevnění půdy, nýbrž aby vlastní akcí pozemkové reformy doplňována byla dotace fondu pro podporu vnitřní kolonisace zřízeného dle § 18 zákona úvěrového. Obdobné ustanovení obsahuje také zákonodárství polské předpisem čl. 31 zákona ze dne 15. července 1920, č. 13, dle něhož připadají srážky k dobru fondu zřízeného za účelem opatřování půdy a zařízení invalidům a zasloužilým vojínům.

K čl. I. č. 30:

Návrh novely pozměňuje dosavadní text § 43 v několika směrech.

Předně původní předpis, jenž béře zřetel jen na investice provedené po 24. dubnu 1919, mění novota, počítajíc se vznikem války (jako průměrem doby rozhodné pro oceňování dle § 41, odst. 1). Dosavadní předpis byl v rozporu právě s § 41, odst. 1. polský zákon z 15. července 1920 nahražuje rovněž investice provedené po 1. srpnu 1914. Dlužno ovšem přihlížeti nyní k § 4 nařízení ze dne 21. ledna 1921, č. 53 Sb. z. a n., a aby bylo zabráněno dvojímu oceňování investic (resp. započítávání investic), bude dlužno doplniti cit. nařízení. Zároveň nové znění odstraňuje mezeru v zákonu, pokud jde o lhůtu, ve které lze uplatňovati vůči státu nároky dle § 43.

Od investic rozlišuje novela řádné udržovací náklady, a to právě se zřetelem na § 4 cit. nařízení.

Stejně dnešním názorům a zkušenostem se soupisovým materiálem nevyhovuje již dosavadní předpis, aby cena nabývací po 1. lednu 1900 byla nejvyšší hranicí ceny přejímací. Novela změnou v dobu od 1. srpna 1914 hledí opětně docíliti souladu § 41 s § 43.

Předpis posledního odstavce § 43 jest s to v původním znění vnésti nejistotu v oceňovací řízení a poškoditi zájmy pozemkové reformy. §§ 3 a 4 shora cit. nařízení obsahují již dostatečných možností zvýšiti cenu přejímací a bylo by nebezpečno připouštěti výklady, že lze jíti ještě nad meze přirážek tam stanovené. Pozemkový úřad přirážkou 30 % bude moci dostatečně odškodniti vlastníka, jenž nevyužitkuje snad v budoucnosti nákladů na stavby v důsledku převzetí pozemků.

K čl. I. č. 31:

Nové předpisy § 43a) mají za účel vyplniti mezeru v náhrad. zákoně, pokud lze tak učiniti bez újmy pro pozemkovou reformu. Pokud nároky pachtýřovy z důvodů investic nejsou ani co do nároku ani co do výše spornými, lze již v oceňovacím řízení a v rozvrhu přejímací ceny vyřešiti nároky ty a ulehčiti tak pachtýři jejich uplatňování a projednání. Sporné nároky rozhodne sond mezi pachtýřem a vlastníkem, jak ani jinak nelze řešiti.

Pokud jde o náhradu za vynaložená umělá hnojiva (vedle hnojiv animálních), jest řešení náhrady v řízení oceňovacím daleko snazším. Také polská pozemková reforma obsahuje obdobné ustanovení jako jest v § 43a), odst. 3. návrhu.

K čl. I. č. 32:

Nové znění § 44, odst. 2 směřuje jednak k přesnému označení pojmu "náhrada" odkazem k §§ 41 až 43, jednak navazuje na nový předpis § 42b).

K čl. I. č. 33:

Dosavadní § 45 předpisoval rozdělení přejímací ceny, ať již souborně stanovené, přece jen podle knihovních vložek a tedy v důsledku a se zřetelem k právu vlastníka a věřitelů, stěžovati si do rozhodnutí o přejímací ceně (§ 46), i zvláštní ocenění každého knihovního tělesa. Předpis ten jest však zbytečným zatížením, kde není knihovních oprávněnců nebo kde přejímací cena stačí k uspokojení věřiteli.

K čl. I. č. 34:

Předpisy § 46 doplňuje návrh jednak určením zvláštního soudu pro Podkarpatskou Rus, jednak výslovným odkazem na, §§ 42 až 45 (na místě povšechného výrazu "předpisy tohoto zákona") a konečně připuštěním stížnosti k nejvyššímu soudu i v případě potvrzujícího rozhodnutí II. stolice.

Poněvadž sedriální soud v Užhorodě jest již zřízen, slušelo přihlížeti k zvláštním poměrům v Podkarpatské Rusi i v tomto směru. Odkaz k §§ 42 až 45 ulehčí svou přesností soudům výklady § 46. Také možnost dovolati se rozhodnutí nejvyšší soudní stolice jest v zájmu obou stran, neboť nejde tu o majetky ceny malé.

K čl. I. č. 35:

Osnova doplňuje a pozměňuje § 47 jednak se zřetelem k novému znění věty první § 29, jednak se zřetelem k zaměstnancům a pachtýřům (§§ 50, 50a, 59).

K čl. I. č. 36:

Nově vložený § 47a) řeší případy rozvrhu přejímací ceny za nemovitosti, ohledně nichž bylo dlužno postupovati podle §§ 2a a 3a. V zájmu vlastníka a věřitelů jest lépe odsunouti rozvrh přejímací ceny na dobu, až pozemková kniha bude buď nově zřízena nebo původní pozemková kniha přenesena, na území státní.

K čl. I. č. 37:

O kapitalisaci zaopatřovacích požitků bylo již řečeno v důvodech všeobecných.

K čl. I. č. 38:

Ačkoli z celého zákona jest patrno, co vyjadřuje všeobecně § 1305 obč. zák., přece bude jen na prospěch věci, výslovným předpisem odstraniti všechny pochybnosti. Není myslitelno, že § 9, odst. 2 zábor. zákona pomýšlel odškodňovati nejisté a podle povahy věci i pochybné újmy pachtýřů z důvodu, že nebudou na zabraném majetku po celou smluvenou dobu pachtovní hospodařiti. V opačném případu bylo by provádění pozemkové reformy již v počátku zmařeno a to jak překážkou finanční, tak i technickou. Drahý odstavec nového § 50a jest nutný v důsledku § 43a a posledního odstavce § 47 osnovy.

K čl. I. č. 39:

Opět důvod, aby na újmu věci nebyl omezen pořad instanční.

K čl. I. č. 40:

Povinnost státu umořovati pohledávku vlastníkovu pojata nyní do § 59, poněvadž § 60 užívá výrazu "může". V ostatním odkazuje se na všeobecnou důvodovou zprávu.

K čl. I. č. 41:

První věta pozměněna z důvodu, že odstraněno vedení náhr. knih u soudů (viz č. 42). Dosavadní druhá věta § 61 budila pochybnost, v jakém poměru budou náhradové banky vůči státu, ač z ostatních předpisů patrno, že jde o mandatum ex lege. Osnova odstraňuje tyto vady.

K čl. I. č. 42:

Původní předpisy §§ 62 a 63 měly na mysli obdobnost náhradových knih s knihami veřejnými (pozemkovými). Porady konané s peněžními ústavy přihlášenými k službě náhradových bank přesvědčily však o tom, že peněžní ústavy právem vytýkají neprospěšnost a i nebezpečnost dvojího vedení náhradových knih (u soudů a u bank), zejména pak nedostatečnost i předpisu § 64, odst. 3 majícího za účel zajistiti spolehlivost a jednotu zápisu. V praktickém životě již obyčejná cesse pohledávky může vyvolati zakolísání bezpečnosti u plnění státu jako dlužníka a práv cessionářových, jež později (než u soudu), mohou býti zajištěna zápisem u banky. Pozemkový úřad i věřitelé státu vystačí dobře s jednoduchým vedením knih u bank, aniž by veřejnost knih a bezpečnost pohledávek nějak byla snížena neb ohrožena.

K čl. I. č. 43:

Návrh novely na změnu § 64 jest důsledkem odstranění duplicity ve vedení náhradových knih. V souvislosti bylo dlužno pozměniti příslušná ustanovení úvěrového zákona, aby odstraněna byla komplikovanost vzájemných poměrů a usnadněna bankám správa pohledávek.

Bude dlužno nyní pozměniti také nařízení vlády ze dne 26. listopadu 1920, č. 630 Sb. z. a nař.

Soudům bude tím podstatné ulehčeno.

K čl. I. č. 44:

§ 65 neposkytoval náhrady správních výloh náhradových bank v případech, kde nebylo by pohledávek státu za dlužníky z důvodu úvěru držebnostního. Stalo se tak patrně nedopatřením. Také ¹/₂ % správní příspěvek nemohl by vždy (zejména nikoli v dnešních poměrech) uspokojiti peněžní ústavy ochotné k službě náhradových bank, neboť malé a početné pohledávky spíše zpravidla zatěžují režii ústavů a vyžadují větších nákladů než správa pohledávek větších. Z těchto důvodů změněn § 65.

Odměna a spolu náhrada všech výloh náhradových bank do výše jednoho procenta ze zapsaných pohledávek vlastníků (bývalých vlastníků zabraného a převzatého poz. majetku), již svou povahou (jednou pro vždy) jde na vrub nákladů spojených s převzetím zabraného majetku (§ 77, odst. 1).

K čl. I. č. 45:

Stejný důvod změny textu jako při § 61. Dlužníkem věřitelů, jejichž pohledávky jsou zapsány v náhrad. knihách, jest stát. Právo výpovědi přísluší proto státu, nikoli bance.

K čl. I. č. 46:

Samozřejmý důsledek zrušení § 62.

K čl. I. č. 47:

Změna stala se nutnou se zřetelem na zákon ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. zák. a nař. O povinnosti platiti zaopatřovací požitky není třeba v náhradovém zákoně zvláště ustanovovati, poněvadž do zákona toho nelze pojmouti také příslušné zvláštní sankce pro případ nesplnění této povinnosti. Vymáhati splatné požitky i podle dosavadního textu § 64 zůstaveno bylo pořadu práva.

K čl. I. č. 48:

Viz všeobecnou část důvodů:

K čl. I. č.49:

Změna jednak v souvislosti s doplňkem § 75, jednak sleduje přesnější a úplnější vystižení základů přídělové ceny (v poměru k odst. 1, k odst. 2 a 3).

K čl. I. č. 50:

O změně § 79 sděleny důvody již ve všeobecné zprávě důvodové.

K čl. I. č. 51:

Nové znění první věty § 80 vystihuje úplněji dosavadní výraz "při pozemkovém úřadě" a odstraňuje pochybnosti úřadů finančních a kontrolních.

K čl. I. č. 52:

Dosavadní text § 82 nezabránil pochybnostem, zda osvobození týká se též dávek samosprávných svazků, zejména tedy také dávky z přírůstku hodnoty podle nařízení ze dne 23. září 1920, čís. 545 Sb. zák. a nař.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to vzhledem k naléhavosti své v jednání zkráceném dle § 55 jedn. řádu sněm.; zároveň se vyslovuje přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výborům zemědělskému, ústavně-právnímu a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě výborům národohospodářskému, ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání uvádí se toto.

Novelou, o níž se jedná, má býti zejména ulehčeno správnímu řízení u státního pozemkového úřadu. Dosavadní předpisy ukládají státnímu pozemkovému úřadu mnoho formálních opatření, jichž předpokladem jest zjišťování skutečností pro pozemkovou reformu bezvýznamných, jež však vyžaduje mnoho času a velkého počtu úřednictva.

Také materielní předpisy doznávají novelu značných změn, ať již jde o nájmy vlastníků, pachtýřů, zaměstnanců, věřitelů nebo o službu náhradových bank.

Novela souvisí velmi těsně s prováděním pracovního programu státního pozemkového úřadu na rok 1922 a opozděně její ústavní projednání mělo by nepříznivý vliv na řízení u zabraného majetku pozemkového, o jehož převzetí bylo již rozhodnuto.

Z těchto důvodů jest nutno, aby osnova byla ústavně projednána co nejrychleji.

V Praze dne 5. ledna 1922.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.