§ 79.
Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří padli před nepřítelem, nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, a byli by do 6 měsíců, počínaje ode dne úmrtí, postoupili do požitků vyšší hodnostní třídy, po případě do vyššího platového stupně, budou přiznány zaopatřovací požitky podle nejnižšího platového stupně nejblíže vyšší třídy hodnostního případě nejblíže vyššího stupně jejich hodnostní třídy, ovšem nedosáhli-li v prvním případě časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.
§ 80.
Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří padli před nepřítelem, nebo zemřeli do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěl službou v poli, zvýší se zaopatřovací požitky podle 38, 40, 50 a 52 o 50%.
Toto zvýšení nesmí převyšovati:
a) u vdovy částku 2000 Kč,
b) u sirotků bez otce a u schovanců 400 Kč,
c) u sirotků úplně osiřelých (jim na roveň postavených) 600 Kč ročně.
Zvláštní ustanovení pro čsl. zahraniční vojsko (čsl. legie).
§ 81.
Sužba, ztrávená v čs. legiích započítá se při výměře výslužného podle zákona ze dne 24./VII. 1919 (číslo 462 Sb. z. a n.) a podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 4./III. 1920 (číslo 151 Sb. z. a n.) trojnásobně, a to od prvního dne toho měsíce, kdy byla podána přihláška nebo bylo provedeno zařadění do čs. legií (nebo do spojenecké armády když tato doba uznána za legionářskou) až do 31. prosince 1919, pokud se týče do vystoupení z legii, stalo-li se toto před 31. prosincem 1919.
Služební doba počítá se podle počtu kalendářních měsíců, při čemž neúplný měsíc jest počítati za celý.
Těm, kterým se z vojenských služebních důvodů bylo nebo bude možno vrátiti na území Čs. republiky až po 31. prosinci 1919, končí se služba v legiích dnem jejich návratu do republiky, pokud tento návrat nebyl oddálen jejich zaviněním, resp. přidělením k nějakému služebnímu postavení nevyplývajícímu přímo z jejich poměru legionářského, avšak nejpozději do 30./XI. 1920.
Příslušníkům čs. legií, kteří se stali službou v čs. zahraničním vojsku vojenské služby neschopnými a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, přináleží výslužné podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání, a to i tehdy, když jsou příslušníky cizích států, avšak nevstoupili-li do jejich služeb.
Nároky pozůstalých po zemřelých (padlých) legionářích jsou nezávislé na čs. státním občanství.
Nezbytnou podmínkou jest však, že zemřelý (padlý) byl v den úmrtí příslušníkem čs. legií.
§ 82.
Léta válečná, ztrávená v bývalé rak.-uherské (rakouské, uherské) armádě, započítají se podle ustanovení § 27, 1. a 2. odstavec. Doba v zajetí počítá se stejně jako léta válečná.
§ 83.
Kromě toho započítají se pouze pro výměru vojenských požitků zaopatřovacích ještě:
a) u důstojníků léta od dokonaného 20. roku věku,
b) u ostatních příslušníků čs. legií od 21. roku věku - vyjímajíc dobu podle § 81 započítanou - jakožto doba služební.
Zvláštní ustanovení pro letce.
§ 84.
Vojenským osobám přiděleným letectvu započítá se služební doba ztrávená v činné službě letecké dvojnásobně.
Činnou leteckou službu koná ten, kdo jest určena k letu jako pilot nebo pozorovatel a skutečně lítá.
Započítání této doby vylučuje započítání roku válečného. Bylo-li by v jednom roku započítání válečného roku příznivější, započítá se pouze rok válečný.
§ 85.
Pilotům a pozorovatelům jakož i jiným vojenským osobám služebně k letu určeným přísluší přídavek k výslužnému, když při letu přišli k úrazu a pozbyli tím způsobilosti k vojenské službě.
Tento přídavek se přizná, vyměří a vyplácí ve stejné výši a za stejných okolností jako válečný přídavek podle §§ 74 a 75.
Nároky osob přibraných k služebním výkonům pro válečné účely.
§ 86.
Osoby, které jsou v civilních státních (jim rovných) službách a byly zaměstnány v poli přiměřeně podle své hodnosti - aniž se tak stalo podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech - a které se staly válečnou službou neschopnými civilní služby, mají nárok na zaopatřovací požitky podle civilních pensijních zákonů jako při úrazu v civilní službě na účet civilní správy.
§ 87.
Při zranění (poruše zdraví), které u vojenských osob by tvořilo základ nároku na přídavek za zranění, přizná a vyměří se přídavek za zranění na účet vojenské správy osobám v předcházejícím paragrafu uvedeným obdobně podle ustanovení §§ 66-73, a to zaměstnancům v hodnosti úředníků ve výši; stanovené pro vojenské gážisty zařaděné v hodnostních třídách, zaměstnancům náležejícím do stavu podúředníků a zřízenců ve výši určené v § 68.
§ 88.
Pozůstalým po osobách, uvedených v § 86, které padly před nepřítelem nebo zemřely následkem poranění před nepřítelem, nebo do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, přivoděné službou polní, příslušejí zaopatřovací požitky podle ustanoveni civilních pensijních zákonů jako při úrazů v civilní službě na účet civilní správy.
§ 89.
Ženským ošetřovatelkám (z povolání i výpomocným), zaměstnaným za stálý plat při ošetřování zraněných a nemocných ve vojenských léčebných ústavech, přísluší výslužné až do 1200 Kč, když
a) následkem výše uvedené služby se staly výdělku neschopnými,
b) nemají žádného jiného zaopatřeni. Výslužné přizná se podle služební doby a podle poruchy zdraví trvale, je-li neschopnost k výdělku trvalá, nebo dočasně podle ustanovení § 19.
V případech bodu b)-g) § 7 bude jim přiznán přídavek za zranění podle ustanovení platných pro gážisty mimo hodnostní třídy.
Úplně osiřelým sirotkům po takových ošetřovatelkách náleží důchod sirotčí ve výši, určené pro úplně osiřelé sirotky po gážistech mimo hodnostní třídy nejnižšího platového stupně, když jejich matka zemřela na poranění před nepřítelem nebo do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, utrpěné službou válečnou.
Mají-li nebo získají-li sirotci ještě jasný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do důchodu sirotčího, jež sirotku náleží podle tohoto zákona.
Ministr národní obrany může v dohodě; ministrem financí přiznati tyto zaopatřovací požitků výjimečně za stejných podmínek též nemajetným, zvláštního zření hodným ženským ošetřovatelkám a úplným sirotkům o nich, když tyto osoby byly zaměstnány ve vojenských léčebných ústavech bez stálého platu nebo v ústavech pro podobné ošetřování nemocných.
§ 90.
Nároky na zaopatřovací požitky osob, přibraných podle zákona o válečných úkonech k osobním pracím nebo použitých k dobrovolným službám, jsou upraveny zákony o válečných úkonech. Podle týchž pravidel posuzovati dlužno též nárok na zaopatřovací požitky osob povolaných ke zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce podle § 3 branného zákona.
ODDÍL IV.
Různá ustanovení.
§ 91.
Pozůstalým po vojenských osobách, které požívaly vojenských zaopatřovacích požitků, i když vojenské hodnosti pozbyly, přísluší mimo nárok na zaopatřovací požitky - mají-li jej - úmrtné ve výši tříměsíčního skutečně vyplaceného výslužného (invalidního služného).
Nárok na úmrtné má nejprve vdova. Tato pozbývá nároku, nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, ledaže tak učinila se svolením manželovým nebo též jeho vinou, nebo ze zdravotních důvodů.
Není-li vdovy, náleží úmrtné nerozdílnou rukou manželským (legitimovaným) potomkům, kteří byli v opatrování zemřelého, není-li ani těch, manželským (legitimovaným) potomkům, kteří obstarali pohřeb na vlastní útraty nebo ošetřovali zemřelého před jeho úmrtím.
Ustanovení třetího odstavce platí obdobně při úmrtí svobodných (ovdovělých, rozvedených), bezdětných vojenských osob, ve prospěch zákonitých dědiců.
Jinak může býti úmrtné, nebo jeho část, přiznáno osobám, které prokáží, že zemřelému vystrojily na vlastní útraty pohřeb nebo jej před smrtí ošetřovaly.
Úmrtné může býti zabaveno jen do třetiny, a to pouze na útraty pohřební, jinak je nezabavitelno.
Pozůstalým po vojenských osobách, které dostávaly příplatky k výslužnému podle § 13, odstavec 2., přizná a vyměří se úmrtné ve výši tříměsíčního rozdílu mezi vojenským a civilním výslužným na účet vojenské správy.
V případech § 20 přizná se úmrtné-podle požívaných voj. požitků zaopatřovacích. Případný doplatek na úmrtné, plynoucí a doplňku k výslužnému na účet civilní správy, zatěžuje civilní správu.
§ 92.
Choromyslné gážisty a čekatele požívající služného, čekaného nebo zaopatřovacích požitků - vyjímajíc osoby, které vojenské hodnosti pozbyly - umístí vojenská správa ve vojenském nebo civilním léčebném ústavu pro choromyslné, když:
a) vojenský nebo civilní úřední lékař to vysvědčením uzná za nutné a
b) příslušníci se o nemocného nestarají.
Gážisté v hodnostních třídách a čekatelé budou umístěni ve druhé, gážisté mimo hodnostní třídy ve třetí všeobecné třídě léčebného ústavu.
Za šaty, prádlo a drobné potřeby obdrží ústav předepsanou částku podle toho, ve které třídě jest choromyslný umístěn.
Choromyslnému gážistovi (čekateli) přísluší na dobu pobytu v léčebném ústavu požitky podle toho, do které skupiny přináleží (aktivní, zaopatřovací požitky, čekané).
Vydání za umístění a ošetřování choromyslného gážisty (čekatele) v ústavu nutno hraditi nejen z těchto požitků, nýbrž i z ostatních příjmů choromyslného, tedy i z úroků soukromého jmění atd.
Tato vydání mají přednost před jinými pohledávkami.
Nedostačují-li výše zmíněné prostředky ošetřovaného, hradí zbytek vojenská správa. Zemře-li choromyslný, může býti použito jeho soukromého jmění na úhradu těchto vydání, když by tím nebyla ohrožena výživa pozůstalých. Pohledávka státu může býti zajištěna již za živobytí choromyslného.
Byl-li nemocný z ústavu propuštěn před koncem měsíce, použije se na zapravení vydání pouze příslušné částky požitků, zbytek vyplatí se poživateli (kurátorovi).
§ 93.
Příslušníci osob nezvěstných před nepřítelem mají stejné právo na zaopatřovací požitky jako pozůstalí po osobách padlých před nepřítelem; příslušníci osob jinak nezvěstných mají nárok jako pozůstalí po osobách zemřelých.
Příslušníci nezvěstných gážistů (čekatelů), umístěných v civilní státní (jí rovné) službě, mají nárok na tyto požitky pouze tenkráte a potud, když a pokud příjem z této služby plynoucí nepřevyšuje požitků, které by jim podle předcházejícího odstavce příslušely.
Zaopatřovací požitky se vyměří a vyplácejí příslušníkům osob nezvěstných podle tohoto zákona počínajíc prvním dnem toho měsíce, který následuje po dni nezvěstnosti, a to tak dlouho, až se nezvěstný zase objeví, nebo bude prohlášen za mrtvého, ovšem pokud nárok na tyto požitky ještě trvá.
§ 94.
Pro zabavení a postoupení zaopatřovacích požitků platí stejné předpisy jako pro civilní státní zaměstnance, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Postup nebo jakékoliv právní jednání, příčící se těmto ustanovením, nemá právního účinku.
§ 95.
Civilní státní službě jsou podle tohoto zákona na roveň postaveny veškeré civilní služby (skutečné nebo zatímně) za stálý plat od státu, župy (země, kraje), okresu, obce, měst s právem municipálním, nebo jejich podniků jakož i veřejných fondů a drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami soustavně spojeno právo na zaopatření.
ODDÍL V.
Ustanovení přechodná závěrečná.
§ 96.
Doba činné služby, ztrávená před zřízením Čs. státu ve vojště dohodových spojenců nebo v rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armádě, dále ve službách dvorních, jakož i doba služby u úřadů likvidačních bývalé rakousko-uherské vlády až do 31. ledna 1920 započítá se při výměře výslužného stejně jako doba služby v čs. vojště podle § 26 tohoto zákona. Které úřady jest míti za úřady likvidační podle tohoto zákona, určí zvláštní nařízení.
Doba činné služby v čs. vojsku (vyjímajíc zahraniční vojsko) před účinností tohoto zákona, započítá se podle ustanovení §§ 26 a 84 tohoto zákona.
Služební doba, ztrávená před státním převratem ve službách uvedených v §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110 zákona ze dne 27./XII. 1875 číslo 158 ř. z., pokud se týče §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110 uherského zákona čl. LI:1875, započítá se při výměře výslužného dosavadním způsobem.
Doba od 1./X. 1908 do 30./IV. 1909, jakož i válečná léta 1914-1918 započítají se při výměře výslužného podle dosavad patných předpisů (§§ 10 a 11 zákona ze dne 27./XII. 1875. číslo 158 ř. z., pokud se týče §§ 10 a 1 uherského zákona čl. LI:1875 a cís. nař. ze dne 13./IV. 1909 (uveřejněného ve Věstníku věcném býv. min. války č. 13 z r. 1909) a 9./VI. 1915, č. 361 ř. z. z r. 1915 a nařízení bývalého ministerstva zemské obrany ze dne 10./XII. 1915, č. 362 ř. z. z r. 1915, pokud se týče § 6 uh. zák. čl. XIII:1915 a nařízení býv. uh. ministerstva číslo 4401 (M. E., z roku 1915).
Válečný rok 1919 započítá se při výměře výslužného podle usnesení ministerské rady ze dne 24. ledna 1920, vyhlášeného ve věstníku čs. ministerstva národní obrany, výnosy věcné, ze dne 15. května 1920, část 26, bod 276.
Vojenským osobám, které v zajetí - ač jim to bylo možno - nevstoupily do čs. legií, nezapočítá se doba ztrávená v zajetí vůbec. Vojenským kapelníkům, přijatým do činné služby v čs. vojsku, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí při výměře výslužného povoliti započítání určitého období, ztráveného v hodnosti vojenského kapelníka býv. rakousko-uherské (rakouské, uherské) armády.
Doba zproštění služby (příkaznosti) se nečítá.
§ 97.
Nároky na zaopatřovací požitky gážistů (čekatelů) bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky bývalým státem rakousko-uherským (rakouským neb uherským), jakož i nároky na zaopatřovací požitky a odbytné rakousko-uherských rakouských nebo uherských) vojenských gážistů z povolání nepřevzatých do činné služby v čs. vojsku, jsou upraveny zákonem ze dne 19. března 1920, číslo 194 Sb. z. a n.
Nárok gážistů a čekatelů v záloze, jimž přísluší zaopatřovací požitky pouze v důsledku jejich služeb v bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armádě, jest posuzovati podle vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení bývalé monarchie v den 28./X. 1918 platných.
§ 98.
Zvýšení zaopatřovacích požitků osob, uvedených v § 97, provádí se zvláštním zákonem. Pro tyto osoby platí obdobně též ustanovení §§ 12, 14, 16, 18, 19, 24, 25, 30, 92, 94 a 95.
§ 99.
Gážisté (čekatelé) aktivního stavu - příslušníky bývalé rakousko-uherské (rakouské, uherské) armády v to počítaje - kteří byli přijati do činné služby v čs. armádě, sloužili v ní činně - v domácím nebo zahraničním vojsku - mají právo na zaopatřovací požitky nebo odbytné podle tohoto zákony, i když byli dáni do výslužby před účinností tohoto zákona, poněvadž
a) stali se neschopnými vojenské služby, nebo
b) dovršili 60. rok věku svého, nebo
c) sloužili 40 let započitatelných, nebo
d) byli propuštěni z činné služby podle § 3 zákona ze dne 19./III. 1920, č. 194 Sb. z. a n.
Pensijní základnou jest v tomto případě služné, které by jim bylo příslušelo v den přeložení do výslužby podle zákona ze dne 19./III. 1920, číslo 195 Sb. z. a n., k němuž se připočítá 50% místního přídavku, po případě částka 3000 Kč pode ustanovení § 6.
Mají-li přídavek za zranění, přiznaný podle zákona ze dne 27./XIl. 1875, číslo 158 ř. z., pokud se týče uherského zákona čl. LI 1815, nebo přídavek, jenž jim byl výslovně přiznán místo přídavku za zranění, vyměří se jim tento přídavek znovu podle ustanovení §§ 67 a 68 tohoto zákona.
§ 100.
Gážisté (čekatelé) bývalé rakousko-uherské (rakouské, uherské) armády, kteří byli přijati do čs. armády jako gážisté ve výslužbě, sloužili v ní činně s plnými aktivními požitky (doplněk k výslužnému) a byli přeloženi znovu do výslužby před skončením demobilisace, mají nárok na zaopatřovací požitky podle ustanovení § 99, když bylo superarbitračním řízením prokázáno, že se je jich zdravotní stav následkem poslední vojenské služby zhoršil, nebo když sloužili nejméně jeden rok činně v čs. armádě.
Nejsou-li tyto podmínky splněny, vyměří se zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanoveni a podle §§ 97 a 9. (gážistům, umístěným za remuneraci, vyměřují se znovu zaopatřovací požitky pode ustanovení §§ 9b), 26e), 97 a 98.
§ 101.
Poddůstojníkům z povolání, kteří byli přijati do čs. armády, sloužil v ní činně a byli dáni do výslužby jako rotmistři (letmistři, loďmistři) náležejí zaopatřovací požitky podle ustanovení tohoto zákona.
Přídavek za zranění, přiznaný podle zákona ze dne 27./II. 1875, číslo 153 r. z., pokud se týče uherského zákona čl. LI:1875, nebo přídavek přiznaný výslovně místo přídavku za zranění, vyměří se jim znovu podle ustanovení tohoto zákona (§ 68).
Poddůstojníkům z povolání, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako rotmistři (letmistři, loďmistři) a jejichž výdělečná schopnost byla následkem vojenské služby za světové války snížena nejméně o 20%, přísluší invalidní důchod podle ustanovení zákona ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n., je-li tento důchod vyšší nežli vojenské požitky zaopatřovací.
§ 102.
Vojenským osobám ze stavu mužstva - poddůstojníky z povolání v to počítaje -, jejichž nárok na vojenské požitky zaopatřovací povstal před světovou válkou, příslušel tyto požitky podle dosud platných předpisů.
Zvýšení těchto požitků provádí s zvláštním zákonem.
§ 103.
Pro osoby ze stavu mužstva, jejichž nárok na vojenské požitky zaopatřovací povstal za světové války, končí nárok na tyto požitky podle dosavadních vojenských předpisů kancem dubna 1920. Od 1. května 1920 počínajíc platí pro tyto osoby zákon ze dne 20./II. 1920, čís. 142 Sb. z. a n. Podle zákona toho přísluší nárok na invalidní důchod jen těm válečným poškozencům (§ 1, lit. a) zákona ze dne 8. dubna 1919, číslo 199 Sb. z. a n.), jejichž výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 20%.
Výjimku činí osoby, jejichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války, a to podle ustanovení §§ 72, 74 a 111 zákona ze dne 27./XII. 1875, číslo 158 ř. z., pokud se týče §§ 72, 74 a 111 uherského zákona čl. II:1875, aniž jim patří důchod podle zákona ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n. Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení § 102.
Nárok na tyto požitky jest ohlásiti u nejbližšího vojenského úřadu do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona. Nebyl-li nárok v této lhůtě přihlášen, zaniká.
§ 104.
Pozůstalým po gážistech (čekatelích) bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří
a) zemřeli před státním převratem, nebo
b) po státním převratu, ale před vypršením lhůty, stanovené pro podání přihlášky pokud tato byla předepsána - nebo
c) podali včas přihlášku, ale nesloužili činně v čs. vojsku,
d) byli přijati do čs. armády jako gážisté (čekatelé) ve výslužbě a nedostáli podmínkám § 100, 1. odstavec, příslušejí zaopatřovací požitky - mají-li na ně nárok - podle zákonů, jichž se dovolává zákon ze dne 19./III. 1920, číslo 194 Sb. z. a n.
Zvýšení zaopatřovacích požitků těchto osob provádí se zvláštním zákonem. Ustanovení §§ 44, 45, 47, 48, 57, 59, 60, 65, 91, 93, 2. odstavec, a 94 platí též pro pozůstalé po osobách, uvedených v tomto paragrafu.
§ 105.
Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří byli přijati do čs. armády, sloužili v ní činně a zemřeli před účinností tohoto zákona, příslušejí zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, když gážista (čekatel)
a) zemřel v činné službě nebo
b) měl pro svou osobu nárok na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.
Pensijní základnu tvoří v tomto případě služné, kterého zemřely v den úmrtí podle zákona ze dne 19. /III. 1920, číslo 195 Sb. z. a n., požíval nebo které mu bylo v den úmrtí podle téhož zákona příslušelo, k němuž se připočítání místního přídavku, po případě částka 3000 Kč podle ustanovení § 6.
Nejsou-li výše zmíněné podmínky splněny, platí pro pozůstalé ustanovení § 104.
§ 106.
Pozůstalým po poddůstojnících z povolání, kteří byli přijati do čs. armády sloužili v ní činně a zemřeli jako rotmistři (letmistři, loďmistři), náleží zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.
Nárok na zaopatřovací požitky pozůstalých po poddůstojnících z povolání, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako rotmistři (letmistři, loďmistři) a padli něho zemřeli za světové války, posuzuje se podle zákona ze dne 20./II. 1920, čís. 142 Sb. z. a n.
§ 107.
Pozůstalým po osobách ze stavu mužstva (poddůstojníky z povolání v to počítaje), které zemřely nebo které nabyly nároku na vojenské zaopatřovací požitky před světovou válkou, příslušejí zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení.
Zvýšení zaopatřovacích požitků těchto osob provádí se zvláštním zákonem.
§ 108.
Pro pozůstalé po válečných poškozencích ze stavu mužstva končí se nárok na vojenské zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení koncem dubna 1920. Od 1. května 1920 počínaje platí pro tyto osoby zákon ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n.
Výjimku činí pozůstalí, jejichž nárok na zaopatřovací požitky vzešel za světové války, a to podle ustanovení § 20 zákona ze dne 27./IV. 1887, číslo 41 ř. z., pokud se týče § 20 uherského zákona čl. XX:1887, aniž jim patří důchod podle zákona ze dne 20./II. 1920, číslo 142 Sb. z. a n. Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení § 107. Nárok na tyto požitky jest ohlásiti u nejbližšího vojenského úřadu do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona. Nebyl-li nárok v této lhůtě přihlášen, zaniká.
§ 109.
Gážistům (čekatelům), poddůstojníkům z povolání, jakož i pozůstalým po těchto osobách, ženským ošetřovatelkám (úplné osiřelým sirotkům po nich) příslušejí přídavky, příplatky a jiné zvláštní výhody (placení daní, kolkovného atd.) podle ustanovení, platných pro civilní státní zaměstnance ve výslužbě, a to gážistům v hodnostních třídách a čekatelům (pozůstalých po těchto osobách) ve výši stanovené pro úředníky stejných platových stupňů, gážistům mimo hodnostní třídy, poddůstojníkům z povolání (pozůstalým po nich) a ženským ošetřovatelkám (sirotkům) ve výši stanovené pro podúředníky stejných platových stupňů, předkům podle pravidel platných pro vdovy po civilních státních zaměstnancích s touto výhradou:
a) přídavek a výpomoc jednoho z rodičů činí 1/3 přídavku a výpomocí, vyměřených podle výše vdovského důchodu,
b) úhrn přídavků a výpomocí přináležejících předkům jedné osoby, nesmí převyšovati 2/3 přídavku a výpomoci vdovské.
§ 110.
Výplata drahotních výpomocí vojenským osobám ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž byly podle §§ 102, 103, 107 a 108 upraveny vojenské zaopatřovací požitky, provádí se podle zvláštních zákonitých ustanovení.
§ 111.
Vojenským kapelníkům bývalé rakouskouherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. armádě, a pozůstalým po těchto osobách může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí přiznati zaopatřovací požitky ve výši požitků, přináležejících jim z fondu "Pensijního spolku vojenských kapelníků", jakož i veškeré výhody, uvedené v § 109, na účet vojenské správy, jsou-li nemajetní a nemají-li jiného zaopatření.
§ 112.
Ustanovení §§ 63-65 platí obdobně též pro předky osob, uvedených v §§ 99, 100 (1. odstavec) a 101, které byly přijaty do čs. vojska, sloužily v něm činně a zemřely před účinností tohoto zákona. - Do přidaného důchodu započtou se dary z milosti, povolené místo požitku zaopatřovacího.
Předkům gážistů (čekatelů) a poddůstojníků z povolání bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří zemřeli nebo padli v světové válce za okolností uvedených v § 3a), může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, povoliti důchod podle ustanovení §§ 63-65 a výhody uvedené v § 109.
Ustanovení § 89 platí obdobně pro ženské ošetřovatelky, které byly za světově války zaměstnány ve vojenských léčebných ústavech, a pro úplně osiřelé sirotky po takových ošetřovatelkách.
Ve výjimečných případech, hodný! zvláštního zření, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitky osobám, které nepodaly včas předepsané přihlášky.
Osobám, činícím nároky na zaopatřovací požitky podle ustanovení §§ 97, 102, 103, 104, 107, 108, 111 a 112 (1., 2. a 3. odstavec), jest prokázati, že - pokud se týče státní příslušnosti - vyhovují podmínkám, stanoveným v §§ 2 (1. a 3. odstavec) a 5 (1. odstavec) zákona ze dne 19./III. 1920, číslo 194 Sb. z. a n.
§ 113.
Nároky na zaopatřovací požitky bývalých příslušníků německé říše, a to vojenských gážistů, poddůstojníků z povolání a invalidů ze stavu mužstva, jakož i pozůstalých po těchto osobách, kteří mají podle § 3, boa 2. nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, číslo 321 Sb. z. a n., domovské právo v některé obci území, inkorporovaného Čs. republice zákonem ze dne 30. ledna 1920, číslo 76 Sb. z. a n., budou upraveny zvláštním nařízením.
§ 114.
Zákonu tomuto přiznává se zpětná účinnost dnem 1. ledna 1924.
Tímto dnem počíná se nárok na nové zaopatřovací požitky a zaniká nárok na zaopatřovací požitky, přiznané podle dosavadních zákonů a předpisů pro ty osoby, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky podle zákona nového.
Týmž dnem přestává nárok na příspěvek na bytné a povinnost platiti příspěvek na fond pro zajišťování bytného, vyjímajíc osoby, které dostávají požitky podle §§ 97 a 98. Dosavadní zaopatřovací zákony a veškerá ustanovení tyto zákony doplňující pozbývají platnosti dnem 1. ledna 1920, pokud tento zákon jinak nestanoví.
§ 115.
Požívání zaopatřovacích požitků v cizině vyžaduje zvláštního povolení ministerstva národní obrany.
§ 116.
Nebude-li pro náklad vzešlý z provádění tohoto zákona úhrady v řádných státních příjmech, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi.
§ 117.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministru národní obrany.