XIX./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Kostky, Schälzkyho a soudruhů
o válečných poškozencích bydlících v cizině (tisk 3146).
Péče o válečné poškozence příslušné do republiky československé; kteří mají trvalé bydliště v cizině, upravena jest ve smyslu §u 3 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 29. října 1919, č. 575 Sb. z. a n., jež upravuje soupis válečných poškozenců československých v cizině bydlících a sociálně-lékařské prohlídky československých válečných invalidů v cizině trvale se zdržujících. Podle přílohy 1. a 2. citovaného nařízení byly vyhotoveny ihned po vydání tohoto nařízeni příslušné dotazníky, jež neprodleně zaslány zastupitelským úřadům Československé republiky v cizině za účelem podávání přihlášek těchto poškozenců. Na základě došlých přihlášek válečných invalidů doložených lékařskými nálezy konsulárních lékařů neb úředních lékařů té které země, vyžádány byly od vojenských těles, kterým dotyční invalidé náleželi, vojenské spisy superarbitrační. Opatřování těchto vojenských spisů vyžádalo si velmi dlouhého času. takže teprve počátkem dubna 1921 nashromáždila zemská prohlídková komise dostatečný materiál, aby nerušený a nepřetržitý chod její byl zajištěn.
Zemská prohlídková komise započala svou činnost dne 18. dubna 1921, zasedala zprvu pětkráte týdně, od počátku října pak šestkráte týdně, při čemž vyřizováno v každém zasedáni 40 až 45 i více případů. Do konce října probrala zemská komise z ca 7.000 přihlášek 3.463 případů.
Jakmile zemská komise stanoví stupeň neschopnosti, zašle ihned zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Karlíně poškozenci dotazník o jeho rodinných a majetkových poměrech. Dosud však došlo během osmi neděl zodpověděných dotazníků pouze asi 100, t. j. asi 3%; není proto možno, aby zemský úřad pro péči o válečné poškozence válečným invalidům důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. vyměřil.
Vdovských přihlášek došlo asi 12.000. Jsou většinou neúplné (z 1.800 přihlášek zaslaných vyslanectvím ve Vídni nebyla ani jedna správně instruována), takže přihlášky musí býti vráceny k doplnění, aby se mohlo přikročiti k vyměřeni důchodů. Zahraniční oddělení zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Karlíně, do jehož působnosti péče o válečné poškozence československé bydlící v cizině spadá, pracuje s danými prostředky s největším napjetím sil na zdolání tohoto materiálu a možno míti odůvodněně za to, že zemská komise prohlídková ukončí svou práci do konce ledna 1922. Konečné vyměření důchodů bude pak záviseti jedině od toho, jak brzy zašlou invalidé vyplněné dotazníky, načež s největším urychlením budou jim důchody vyměřeny.
Válečným poškozencům, kteří se řádně o důchod ve lhůtě stanovené §em 28 přihlásili, vyplácí s podle 2. odst. §u 40 zákona o požitcích válečných poškozenců vojenské požitky a vyživovací příspěvky v dosavadní výši, ovšem zálohou na důchod příslušníci straně od 1. května 1920 na základě zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n.
Aby válečný poškozenec nezůstal bez jakéhokoliv hmotného zaopatření, požádalo ministerstvo sociální péče výnosem ze dne 15. dubna 1921, č. j. 7280/I-B-21, ministerstvo zahraničních věcí, aby prostřednictvím zastupitelských úřadů dalo vypláceti válečným invalidům ze stavu mužstva, jichž neschopnost stanovena byla lékařem určeným zastupitelským úřadem nejméně 35%, jakož i pozůstalým po padlých vojínech a zemřelých invalidech, pokud u těchto poškozenců zjištěny jsou základní podmínky pro přiznání důchodů (§§ 1, 2, 8, 13, 14, 15, 20, 21 a 25 zákona o požitcích válečných poškozenců) a není jim vyplácen vyživovací příspěvek, případně státní příplatek podle zákona ze dne 28. března 1918, č. 119 ř. z., zálohy na požitky ve výši základního důchodu. Ministerstvo sociální péče přesvědčilo se svými úředníky vyslanými k zastupitelským úřadům v Německu, že všichni, kdož toho potřebují, a u nichž lze očekávati oprávněný nárok na důchod, dostávají tuto zálohu na důchod anebo vyživovací příspěvky, které jsou větší než očekávatelný důchod.
Požadavky vyznačené pod body 1., 2., interpelace byly již předmětem resoluce přijaté dne 6. srpna 1921 na 84. schůzi poslanecké sněmovny N. S. R. Čs. Na tomto podkladě vypracován výnos ze dne 6. října 1921, č. j. 16.882/B-21, kterým se ukládá všem zastupitelským úřadům republiky československé, aby vyplácely všem válečným poškozencům prozatím zálohu na důchod dle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. na základě prozatímních výměrů vydaných dle těchto zásad:
Všem válečným poškozencům zdržujícím se trvale za hranicemi republiky Československé jest ihned vyměřiti důchody podle zákona o požitcích válečných poškozenců.
Válečným invalidům, o jichž invaliditě bylo již rozhodnuto zemskou komisí sociálně-lékařskou, budiž ihned vyměřen důchod podle nálezu této komise s výhradami níže uvedenými. Pro stanovení hranice příjmové dle §u 2 citovaného zákona jest směrodatným udání invalidovo učiněné při prohlídce konsulárním lékařem ve smyslu vládního nařízení ze dne 29. října 1919, č. 575 Sb. z. a n., po případě, chybí-li tento doklad, jest směrodatným údaj při příležitosti jiné. Chybí-li doklad takový vůbec, považuje se poškozenec za nezaměstnaného. Chybí-li doklady jiné, jako o státním občanství, počtu a stáří dítek atd., jest vyměřiti důchod podle údajů jsoucích po ruce. Spolu s vyrozuměním o vyměření důchodu vyzve úřad dotyčného invalidu, aby scházející doklady, v každém případě pak potvrzení o výdělku (příjmu) v roce 1919 a 1920 do tří měsíců ode dne doručení výměru svému příslušnému zastupitelskému úřadu zaslal, jinak že mu bude výplata důchodu zastavena do té doby, dokud invalida vyzvání nevyhoví. Potvrzení o příjmu v roce 1921 se nevyžaduje, nýbrž pokládá se pro tento rok docílený příjem za rovný příjmu v roce 1920 dosaženému, leda že by invalida ve smyslu §u 31 cit. zákona odst. 7. ohlásil změnu.
Příslušný československý zastupitelský úřad, jemuž žádané doklady byly invalidou předloženy, prozkoumá je a výsledek oznámí zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Čechách, připojiv potvrzení o příjmu (výdělku) v originále; ostatní doklady vrátí invalidovi. Shledá-li zastupitelský úřad dle předložených dokladů, že invalida skutečně vyhověl podmínkám stanoveným zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., bude poukazovati důchod dále, jinak důchod zastaví. V každém případě však vyrozumí o tom zemský úřad u příležitosti výše uvedeného oznámení o dokladech.
V případě, že důchod bylo by nutno na základě dat zjištěných z předložených dokladů zastaviti, učiní tak zemský úřad, jakmile dojde ho výše zmíněné vyrozumění zastupitelského úřadu, a to na základě §u 31 citovaného zákona výměrem novým.
Na všechny tyto okolnosti bude invalida ve výměru, jenž dle hořejších vývodů jest platnosti pouze podmínečné, výslovně upozorněn.
Rovněž invalidům, o jejichž invaliditě dosud zemská sociálně-lékařská komise nerozhodla, jest vy měřiti ihned prozatímně důchod a to dle výsledku prohlídky provedené konsulárním lékařem podle §u 2 nařízení vlády ze dne 29. října 1919, č. 575 Sb. z. a n. Okolnosti tyto, zejména prozatímní ráz výměru budou ve výměru vyznačeny. Jinak postupováno bude jak naznačeno svrchu. Jakmile však o invaliditě dotyčného důchodce rozhodne zemská sociálně-lékařská komise, jest vydati invalidovi výměr nový dle nálezu této komise, ne však dříve, než dojde od Československého zastupitelského úřadu oznámení o tom, že invalida předložil všechny doklady výměrem prvým žádané. Případný rozdíl mezi důchodem dle výměru prozatímního a nového bude vyúčtován při zúčtování požitků za dobu od 1. května 1920 do vyměření důchodu. Přeplatek bude z přiznaného důchodu srážen. V případě; že by zemská sociálně-lékařská komise neuznala dotyčného invalidou, nebo uznala jej invalidou se ztrátou na výdělečné schopnosti menší než 20%, bude vyplácení důchodu okamžitě zastaveno a důchodci o tom vydán výměr. Na podmínečnou platnost platebního výměru prozatímního bude invalida výslovně upozorněn.
Pozůstalým, pokud podali přihlášky o důchod a pokud tyto přihlášky byly zemskému úřadu doručeny, bude ihned vyměřen důchod dle těchto přihlášek s výhradami plynoucími z obdobného použití předpisů svrchu uvedených. Zejména pokud jde o doklady o datech scházejících nebo pochybných a neúplných, jest postupovati analogicky dle svrchu uvedených zásada
Výnos ten může býti však proveden pouze v dohodě s ministerstvem financí a s ministerstvem zahraničních věcí, kterým ministerstvo sociální péče výnos ten zaslalo dne 13. října 1921 k vyjádření; na základě odpovědi ministerstva zahraničních věcí nyní došlé, dává se současně zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Karlíně rozkaz, aby výnos provedl. Možno tudíž očekávati, že do tří měsíců bude nahromaděný materiál přihláškový zpracován výše uvedeným způsobem.
Požadavku druhému vyšlo ministerstvo sociální péče vstříc již výnosem ze dne 15. dubna 1921, č. j. 7280/B-21, o němž byla svrchu zmínka.
V Praze dne 28. listopadu 1921.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
XX./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Ottokara Schuberta a druhů,
že v Ronšperku byl stržen a poškozen pomník císaře Josefa (tisk 3138).
Interpelace, která byla vznešena na ministerstvo vnitra, byla mi tímto ministerstvem postoupena, poněvadž ministerstvo vnitra není na věci zúčastněno a dovoluji si ji zodpověděti takto:
Dne 26. září t. r. strhli přechodně ubytovaní vojíni 1. a 2. roty hran. praporu sochu, čímž vznikla městu Ronšperku, které bylo majitelem pomníku, škoda v obnosu 1.500-2.000 Kč.
Vojíni František Šimůnek, František Cmíral J. Kotáb, A. Faix, Ladislav Sauerstein; Josef Lisý a Otakar Šimek byli obžalováni pro zločin veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku dle paragrafu 362: a v. tr. z. Divisním soudem v Plzni dne 17. listopadu 1921 odsouzeni a sice Šimůnek a Kotáb dle paragrafů 363/I. v. tr. z. 92, při použití paragrafu 125 v, tr. z. k žaláři v trvání 2 měsíců, zostřenému samovazbou v posledním měsíci trestu. Cmíral k žaláři v trvání 1 měsíce zostřeného samovazbou po celou dobu trestu. Ve smyslu zákona ze dne 17. října 1919, Sb. z. a n. č. 562, prohlášeno odsouzení toto za podmíněné a jako zkušební lhůta ustanovena všem třem obžalovaným doba 1 roku: Obžalovaní Faix, Šimek, Sauerstein a Lisý žaloby byli zproštěni.
Právní povinností vojenské správy, aby poškozenou obec odškodnila resp. provedla restituci, není, poněvadž se jedná o svévolný čin vojínů.
V Praze dne 31. prosince 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XXI./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců dra E. Feyerfeila, dra Schollicha a druhů
o poměrech u 8. pěšího pluku v Těšíně v Československu (tisk 3104).
K odpovědi dlužno předem uvésti, že podplukovník Kvapil formu přísahy v interpelaci naznačenou zachovával u všech nováčků bez rozdílu národnosti.
Ve věci samé bylo nařízeno již výnosem M. N. O. č. j. 5003 pres. I. odd. z 3. února 1919 (víz Věstník věcný II. ročník č. 7. čl. 151), jak přísaha má býti prováděna:
Celá formule přísežní se souvisle přečte, přísahající ji neopakují, nýbrž pouze zvolají: ťTak přísahámeŤ. Při těch slovech nesejmou čapek, nýbrž pozvednou celou pravou ruku do výše.
Výnosem č. j. 20.263/pres. 2. ze dne 27. dubna 1919 (Věstník věcný, II. č. 27. čl: 667) byl uveřejněn zákonitý text přísahy a nařízeno, že provedení přísahy zůstává v platnosti podle výše cit. výnosu M. N. O.
Neodpovídalo proto provedení přísahy vydaným směrnicím.
Odchýleni se od směrnic platných pro provedení přísahy jest disc. přestupkem dle bodu 32: a zat. zák. řádu, který jest však dle bodu. 35 ZKŘ. promlčen. Na promlčení nenese viny M. N. O., poněvadž nastalo před podáním interpelace.
Proslov pplk. Kvapila považuji za nevhodný. I zde nelze spatřiti v projevu přečin dle § 559 v. tr. z., jelikož po stránce subjektivní scházel tu úmysl naváděti k nepřátelství oproti německému národu. Zůstává tedy i v tom směru - dnes již promlčený - disc. přestupek.
Jak z předchozího na jevo vychází; nelze proti pplk. Kvapilovi podle zat. káz. řádu dscipl. zakročiti.
Podplukovník Ladislav Kvapil, který jest uznaně dobrým vychovatelem a instruktorem, byl od 8. p. pl. přeložen.
V Praze dne 2. ledna 1922.
Ministr národní obrany:
Udržel, v. r.
XXII./3430 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance inž. Othmara Kalliny a druhů
o nepřípustném vlivu na rozhodování bytové komise karlovarské (tisk 2944).
O případě v interpelací uvedeném bylo učiněno presidiu ministerské rady sdělení přípisem městské rady v Karlových Varech ze dne 22. dubna 1921.
O případu tom zvěděla také vláda z rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 1921, č. j. 4510/21.
Jednalo se tu o schválení podnájemní smlouvy o jedné malé místnosti v domě čp. 26 v Karlových Varech, vyhlédnuté jako prodejna losů třídní loterie československé. Městský bytový úřad v Karlových Varech usnesením ze dne 28. února 1921 odepřel žádané schválení, poněvadž nájemce Josef Stein nevyhovuje podmínkám §u 14. lit. a) a b) zákona ze dne 30. října 1919; č. 592 Sb. z. a n.
Odporu proti tomuto usnesení podanému nevyhověl nájemní úřad v Karlových Varech rozhodnutím ze dne 11. března 1921, čís. 35, poněvadž jest věci volného uvážení bytové komise, nájemní smlouvu schváliti či nic, a poněvadž ani nebylo prokázáno ani tvrzeno, že jsou tu případy v u 14. lit. a) a b) cit. zákona uvedené.
K stížnosti Josefem Steinem proti tomuto rozhodnutí podané nejvyšší správní soud nálezem ze dne 18. dubna 1921, č. 4510 rozhodnutí nájemního úřadu v Karlových Varech zrušil jako nezákonné, uváděje ve svém nálezu, že nájemní úřad v konkrétním případě nebyl oprávněn schvální nájemní smlouvy odepříti.
Krátce před rozhodnutím nejvyššího správního soudu nařídilo loterní ředitelství vrchnímu finančnímu radovi B. Krátkému, aby v zájmu včasného otevřeni prodejny třídní loterie hleděl osobni intervence věc na místě samém urovnati:
K intervenci úředníků v interpelaci uvedených nájemní úřad v Karlových Varech také skutečně své rozhodnutí dne 14. dubna 1921 zrušil a smlouvu o podnájmu řečené místnosti schválil.
Postup státních úředníků v této věci v zájmu státu intervenujících nelze nazvati nezákonném, a jmenovitě nelze v jejich jednání spatřovati překročení jejich práv a povinností, dokonce pak nelze v něm spatřovati nezákonný nátlak vykonávaný na nájemní úřad.
V Praze dne 18. ledna 1922.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
XXIII./3430 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Krause a druhů
o opravě jména města Boru v seznamu poštovních úřadů (tisk 3107).
K bodu 1. interpelace, ve kterém páni tazatelé dovozují, že podle stavu převzatého republikou z doby bývalého Rakouska, jest vedle německého názvu ťHaidaŤ jen české označení ťHajdaŤ, nikoliv též ťBorŤ platným názvem této obce a že příslušný odstavec 2. odpovědi pana ministra pošt a telegrafů ze dne 6. května 1921 jest úplně nesprávný a přímo pohřben, jest nutno blíže vyložiti, jaký jest vskutku platný právní stav této otázky.
Jak známo, nebylo za Rakouska zákonných předpisů o názvech měst, obcí a osad a jejích úpravě. Bývalé vídeňské ministerstvo vnitra ustanovilo sobě zásadu, kterou se řídilo, že pro posouzení autenticity místních názvů v Čechách je rozhodujícím pramenem ťZevrubný popis rozdělení země království ČeskéhoŤ, publikovaný nařízením ministerstva vnitra, spravedlnost) a financi ze dne 9. října 1854 v zemském vládním věstníku pro dechy, odd. I., částka XLVII, č. 277 a nařízením zemské organisační komise ze dne 9. prosince 1854 v témže vládním věstníku odd. II., částka XVI., č. 60 a že jména tam uvedená jsou autentická, pokud nebyla předepsanou cestou později změněna. Touto předepsanou cestou byl postup stanovený normativním výnosem ministerstva vnitra ze dne 13. května 1885, č. 21.078 ex 1884, kterým bylo rozhodování o změnách názvů vyhrazeno ministerstvu vnitra ve srozumění ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem financí, po předepsaném tam řízení a příslušné výnosy změnu povolující byly vyhlášeny v zemském zář koníku.
Město zvané německy ťHaidaŤ uvedeno je v zevrubném popisu z r. 1854 v publikaci obsažené v I. oddělení zemského vládního věstníku na str. 699 českým názvem ťBor čili HajdaŤ a v publikaci obsažené v II. odděleni věstníku na str. 269 v rubrice obcí katastrálních českým názvem ťHajdaŤ, v rubrice míst přidělených názvem ťHajdaŤ (Bor). Nějaký ministerský výnos, který by byl od té doby tato pojmenování změnil neexistuje-a marně bychom publikaci jeho hledali v zemském zákoníku. Jest sice pravda, že se v roce 1904 stal pokus jinou cestou odstraniti název ťBorŤ. Tehdejší c. k. okresní hejtmanství v České Lípě vydalo městskému úřadu v Hajdě rozhodnutí ze dne 18: února 1904, č. 6509, jímž nalezlo, že označení Bor není autentické a že správné označení v českém jazyku má býti jen ťHajdaŤ. Interpelace označuje nesprávně rozhodnutí to, do něhož si obec ovšem nestěžovala, za rozhodnutí ministerské. Také nebylo v pořádku, jestliže městský úřad rozhodnutí to vydával ředitelství pošt a telegrafů v Praze ve svém přípise ze dne 19. září 1904, č. 3244 za rozhodnutí ministerstva vnitra.
Avšak rozhodnutí ono, k němuž okresní hejtmanství nebylo kompetentní, ježto šlo vskutku o změnu, vyhrazenou rozhodnuti ministerskému, nebylo vůbec způsobilé, aby na právním platném stavu něco změnilo. Názor v nálezu projedený, že názvy v zevrubném popisu z r. 1854 v závorce uvedené nejsou autentické, postrádá oprávněného podkladu; zevrubný popis sám takové výhrady neustanovil a publikace v 1. oddílu vládního věstníku zemského obsažená, uvádějíc oba názvy koordinovaně vedle sebe, - název ťBorŤ dokonce na prvém místě - svědčí zřejmě proti náhledu tomu. Dále nelze také tvrditi, že místními pozemkovými knihami, katastrální mapou a farní matrikou Hajdskou jsou vyčerpány zdroje poznání místních názvů. Okolnost, že se v seznamu míst sestaveném v roce 1913 z rozkazu místodržitelství, název ťBorŤ více nevyskytuje, nemá, hledíc k tomu, co bylo shora řečeno o tom, kterak dlužno zkoumati platnost názvů obci, žádného významu pro popření jména ťBorŤ. Lexikon obcí (Gemeindelexikon) z roku 1904 (vydaný býv. statistickou komisí ve Vídni), jehož existenci béře interpelace v pochybnost, skutečně se vyskytuje; ministerstvo pošt má jeho výtisk v ruce.
K bodu 2. interpelace se podotýká, že ministerstvo pošt, připojivši v označení poštovního úřadu ke jménu ťBorŤ diferenciační přídomek ťu České LípyŤ zeměpisně správně a zcela vhodně volený, odlišilo tím potřebu svého resortu (správné směrování zásilek) obec tuto od ostatních obcí téhož jména v Čechách, způsobem takovým, který již jen obyčejné pozornosti musí dostačiti, aby se zabránilo záměnám, jež by se v poštovní dopravě mohly přihoditi. Z těchže věcných důvodů sdílí i ministerstvo železnic stanovisko ministerstva pošt.
Pokud jde posléze o otázku ke konci interpelace položenou ťjaká občanská nebo státní mocná právo měniti nějak zákonné jméno nějakého města nebo okresu přímo proti vůli veškerého obyvatelstva a jeho zákonných zastupitelstevŤ, dovolují si poukázati jednak k tomu, že název ťBorŤ není proti mysli českého obyvatelstva tam usedlého, jak dosvědčují podání došlá do ústředních úřadů, žádající, aby užívání názvu toho bylo chráněno, jednak na to, že dle právního stavu vytvořeného zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n., nebylo by k nějaké změně jména k jaké však - jak shora vyloženo - od roku 1854 nedošlo, zapotřebí souhlasu obce neb okrasu.
V Praze dne 16. prosince 1921.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
XXIV./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Uhla, Dietla, Čermaka a soudruhů,
lak postupuje okresní správa politická sušická proti stávkujícímu dělnictvu (tisk 3158/X).
V soudním okresu Hartmanickém (politický okres Sušice) vznikla dne 2. srpna 1921 stávka zemědělského dělnictva, které se touto stávkou domáhalo uznání svých požadavků, přesahujících směrnice vydané zemským úřadem práce.
Stávka tato ohrožovala značnou měrou sklizeň přezralého obilí, které vypadávalo z klasů, a musilo tudíž býti rychle sváženo do stodol, neměla-li nastati nenahraditelná škoda nejen soukromníkům, nýbrž i národnímu hospodářství. Proto hleděla okresní správa politická v Sušici zprostředkovati ve sporu tom, aby práce byla zahájena a rozhodnuti ve sporu vzneseno na paritní komisi. Úsilí její nemělo však úspěchu. Mezí tím již zaměstnavatelé sami a sice hned v první den stávky dne 2. srpna 1921 začali najímati dělnictvo z jiných horských okresů a organisovati dobrovolnou pomoc, která měla žňové práce ukončiti.
Okresní správa politická v Sušici ve svém výměru ze dne 2. srpna 1921, č. 27734, upozornila krajský sekretariát zemědělského a lesního dělnictva v českém Krumlově, v němž jest dělnictvo z Hartmanicka organisováno, na stav věci a zejména též na nebezpečenství, hrozící domácímu dělnictvu, že totiž zaměstnavatelé povolají cizí pracovníky, nenastoupí-li dělníci domácí práci. Připomínka tato byla tedy učiněna ve vlastním zájmu domácích stálých dělníků. Stylisace tohoto upozornění nebyla ovšem štastna, připouštějíc nezamýšlený výklad, že snad okresní správa politická sama bude povolávat cizí dělníky.
V tom směru byla okresní správa politická v Sušicí poučena.
V upozornění na následky případných trestních činů nelze spatřovati stranickost ve prospěch zaměstnavatelů a není důvodů, aby proto bylo proti okresní správě politické zakročeno.
V Praze dne 19. prosince 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXV./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že se uprázdněné tabáční trafiky zadávají jen Čechům (tisk 3181/IV.).
V interpelaci poukazuje se na zadání tabáčních trafik uprázdněných po Lischkovi a Jedekovi v Novém Jičíně:
Ze spisů, týkajících se provedeného řízení o obsazení těchto dvou prodejen tabáku, bylo zjištěno, že trafika po Lischkovi byla vypsána veřejnou soutěží, v níž došlo 7 nabídek; vyšetření o majetkových poměrech jednotlivých uchazečů a o místnostech jimi nabídnutých není dosud skončeno a není tedy ve věcí dosud definitivně rozhodnuto.
Prozatímně zadána jest trafika ta jedné z uchazeček, vdově po padlém vojínu Anně Segetové.
Rovněž trafika po Jedekovi byla vypsána veřejnou soutěží; z podaných deseti nabídek vyloučeny byly jako nepřijatelné nabídky Hugona Bohumínského, Leopolda Kamlera a Františka Medeka, jakožto osob činných ve službě městského úřadu v Novém Jičíně (§ 19 č. 2. přede. pro obs. trafik) a nabídka Frant. Pechy, poněvadž od něho nebylo lze očekávati uspokojivého obstarávání trafiky (§ 19 č. 7. téhož předpisu). Karel Köller nepožívá invalidních důchodů, nemá tedy dle § 33 č. 4 téhož předpisu přednostního nároku; ostatně není potřebným. Na nabídku ťBund der Kriegsverletzten, Ortsgruppe NeutitscheinŤ nebylo lze vzíti zřetel, poněvadž tento svaz má nejméně 400 členů, o kterých o všech nemohlo býti zavedeno šetření o majetkových poměrech a způsobilosti, a poněvadž svaz tento neprokázal, že disponuje vhodnou místností.
Rovněž neprokázal zajištění vhodné místnosti uchazeč Robert Herzig.
Ze zbývajících uchazečů František Janoštík, číšník bez zaměstnání, ženatý, 2 děti, 66%ní invalida, a dále Bohumír Bucháček, 50%ní, invalida, svobodný, byli uznáni za méně potřebné než zbývající 100%ní invalida Frant. Trunec, ženatý, se 4 nezaopatřenými dětmi, jenž si zajistil vhodnou místnost a jemuž tedy trafika ta za souhlasu zemského úřadu pro péči o vál. pošk. byla definitivně zadána.
Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost Medek a Bund der Kriegsverletzten; stížnost Medkova byla rozhodnutím z. f. ř. v Brně č. 24770/4/III. zamítnuta; o stížnosti svazu není dosud rozhodnuto.
Jak viděti, nelze z celého postupu finančních úřadů v obou těchto případech usuzovati na stranickost národnostní.
Ministerstvo financí také ani přímo ani nepřímo nevydalo pokynu podřízeným finančním úřadům, aby trafiky, které se uprázdní, zadávány byly jen uchazečům českým, a také jest dojista pánům interpelantům dobře známo, že již nemalý počet válečných poškozenců, sdružených v organisacích s německou řečí jednací, dosáhl existenčního zaopatření uděláním tabákové prodejny.
Pro zadávání tabákových prodejen rozhodny jsou jedině předpisy vydané nařízením bývalého rakouského ministerstva financí ze dne 10. června 1911, a upravené zejména nařízením ministerstva financí ze dne 30. srpna 1919, č. 65.838, dle kterýchž mezi všemi uchazeči, proti kterým není vylučujících důvodů, požívají přednostního nároku váleční poškozenci, a mezi více válečnými poškozenci dává se přednost tomu, který z nich jest nejpotřebnější, ovšem za předpokladu, že má vhodné místnosti předpisům odpovídající a i v ostatních směrech co do osobni způsobilosti vybavuje požadavkům finanční správy.
Národnost uchazeče na toto rozhodování nemá vlivu.
Kolik bylo od převratu v obvodu naší republiky zadáno příslušníkům jednotlivých národností, nelze zodpověděti, poněvadž po této stránce vůbec finanční úřady nevedou evidence, a ani zvláštním vyšetřováním, které by k odpovědění této otázky musilo býti zavedeno s velikým bezúčelným zatížením finančních úřadů; nedala by se okolnost tato ani přibližně přesně zjistiti.
Požadavku interpelace, dáti rozkaz okresním finančním ředitelstvím, že v německých městech a obcích při zadávání trafik za všech okolností mají přednost uchazeči němečtí, vyhověti nemohu, poněvadž rozkaz takový příčil by se nejen zásadě rovnoprávnosti všech státních občanů; ale i platným předpisům, dle nichž pro posouzení přednosti jednotlivých uchazečů jest národnost zcela bezvýznamnou.
V Praze dne 23. ledna 1922.
Ministr financí:
A. Novák, v. r.
XXVl./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o zabavení časopisu ťNeutitscheiner VolkszeitungŤ z 12. srpna 1921 (tisk 3181/Xl.).
V Novém Jičíně na Moravě nevychází časopis s názvem ťNeutitscheiner VolkszeitungŤ.
Interpelace týká se patrně konfiskace č. 91. periodického časopisu ťDeutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ ze dne 12. srpna 1921, kde místa v interpelaci uvedená byla státním zastupitelstvem v Novém Jičíně zabavena a sice z článku: ťAn die deutsche Bevölkerung von Stadt und LandŤ jedině slova: Das die berufenen BehördenŤ... až beilegenŤ podle §u 300 tr. z. a ze článku: ťBeabsichtigter SchildersturmŤ pouze slova ťgerüchteweise verlautetŤ... až ťmitgeteiltŤ a ťDa indessenŤ... až ťzulässig istŤ podle §u 308, 310 tr. z. 488, 493 tr, z. a čl. V. zák. ze 17. prosince 1862, č. 8 z r. 1863.
Ostatní části v interpelaci citovaných článků konfiskací postiženy nebyly.
Pokud jda pak o skutečně zabavená místa, potvrdil krajský jako tiskový soud v Novém Jičíně, zabavení státním zastupitelstvím nařízené, k návrhu jeho z týchž důvodů, pro které zabavení bylo nařízeno a to nálezem ze 13. srpna 1921, č. j. Pr. VI. 28/21.
Bylo proto věcí těch, kdož tímto soudním rozhodnutím cítili se postiženi, aby proti němu užili opravných prostředků; jež jím trestní řád propůjčuje k tomu cílí, aby bylo přezkoumáno rozhodnutí, jež může býti měněno jedině pořadem instančním.
Opravných prostředků užito však nebylo. Není tedy příčiny k jakémukoliv opatření justiční správy.
V Praze dne 1. ledna 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Josef Dolanský, v. r.
XXVIl./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o trestech při sčítání lidu ve Lhotce v okresu bíloveckém (tisk 3106).
Tresty uložené osobám v interpelaci uvedeným pro přestupky předpisů o sčítání lidu nejsou z velké části posud právoplatny.
Potrestané osoby použily Svého práva a proti trestním nálezům okresní správy politické podaly odvolání k zemské správě politické, o nichž nebylo dosud rozhodnuto vyjma odvolání Františka a Veroniky Knoppových pak Antonína Starého. V případě Františka a Veroniky Knoppových byla peněžitá pokuta snížena každému na 50 Kč, v případě Antonína Starého byl však trestní nález v druhé stolici potvrzen. Dle jednacích spisů provedla okresní správa politická v Bílovci potřebné šetření v těchto 3 případech velmi zevrubně a výtky jí činěné, pokud jde o tyto případy, spočívají as jen na nesprávné a jednostranné informací.
Postup okresní správy politické, trestnost a přiměřenost výše trestů v případech dosud nerozhodnutých přezkoumává zemská správa politická, která neopomene uložené tresty zrušiti a okresní správě postup její vytknouti, nabude-li přesvědčení, že stěžovatelé se nedopustili žádného přestupku předpisů o sčítání lidu a že byli neprávem odsouzeni.
Zemské správě politické bylo uloženo, aby v řízení odvolacím znovu vyslechla potrestané osoby, pokud toho bude zapotřebí.
Při tom podotýkán, že jest povinností okresních politických správ stíhati všechny činy, kterými dle jejich volného uvážení zákonné předpisy byly porušeny, postiženým stranám, domnívají-li se, že trestním nálezem bylo jim ukřivděno, pak jest zůstaveno domáhati se nápravy opravnými prostředky, jak se také v daném případě stalo.
V Praze dne 20. ledna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXVIIl./3430 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o přehmatech, jichž se dopustil velitel dělostřeleckého pluku č. 8 na německé menšinové škole v Hradci-Podolí (tisk 2691).
Výnosem zemské školní rady v Opavě ze dne 30. října 1920, č. j. II-4036/10 byly místností t. zv. panské prádelny zabrány pro německou školu obecnou v Hradci-Podolí. Ježto dle vyjádření ministerstva národní obrany bylo tohoto objektu, vojskem již dříve užívaného, nezbytně potřebí k účelům československé branné moci, upuštěno od provedení zabíracího výnosu a nařízeno současně okresní politické správě, aby podala nové návrhy co do umístění německé obecné školy v Hradci-Podolí, tou dobou jíž provisorně umístěné v budově mateřské školy, vydržované nákladem spolku ťNordmarkŤ. Dnešního dne jsou pro zmíněnou školu i pro byt jejího správce potřebné místnosti definitivně zajištěny tím, že místnosti v oné mateřské škole byly vzhledem k nedostatku místností pro školu vhodných zabrány pro německou obecnou školu dle §u 7, zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n.
Pokud jde o vystupování velitele pluku podplukovníka Hanáka při úřední komisí dne 20. prosince 1920, hájil tento postup vojenské správy sice s vervou, ale tonem slušným, neb debata po celou dobu komise byla všestranně důstojná.
V Praze dna 19. ledna 1922.
Předseda vlády: