POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922
1. volební období.
5 zasedání
3437.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne......................
kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXlll. z roku 1912 o výjimečných opatřeních a mění některá opatření podle něho vydaná.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Hlava I. a III. zák. čl. LXIII. z roku 1912 o výjimečných opatřeních pro případ války se zrušují s těmito výhradami:
1. Všechna opatření učiněná podle něho a podle dodatečných zákonů k němu vydaných, ať vládami, ať ministrem s plnou moci pro správu Slovenska, zůstávají v platnosti, s výjimkami uvedenými v odstavci 2. a 3.; vládě se však ukládá, aby odvolala i tato v platnosti zachovaná opatření, jakmile pominou příčiny, z nichž byla vydána.
2. Na místo opatření, vydaného podle § 11 o předběžné censuře, nastupují v příloze uvedená ustanovení §§ 487 až 494 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z., se změnami a doplňky, zavedenými zákonem z 9. července 1894, čís. 161 ř. z., a z 24. července 1919, č. 442 Sb. z. a n., a s omezením, že platí ustanovení tato jen pro řízeni o trestných činech, spáchaných obsahem tiskopisu. Úřadem bezpečnostním tam uvedeným rozumí se administrativní policejní vrchnost první stolice. Ustanoveni §u 574, odst. 2. zák. čl. XXXIIL z roku 1896 budiž užito i při nálezu podle §u 493 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z. Pro stížnost podle § 494 tohoto trestního řádu platí kromě případu §u 491, odst. 2. lhůta třídenní.
3. Opatření učiněná podle § 12, odst. 2. trestním řízení stanném (nař. uh. min. sprav. čís. 9550/1915 J. M. E. a 41.900/1917 J. M.) zůstávají v platnosti s těmito změnami:
(1) Právo stanné může býti prohlášeno zpravidla jen podle usnesení vlády a jen v případech těchto trestných činů:
a) při zločinu vzpoury podle §§ 152 až 155, zák. čl. V. z roku 1878 a zločinu proti úřadům podle § 2, odst. 1., § 3, § 6, odst. 1. zák. čl. XL. z roku 1914,
b) jestliže v jednotlivých, případně i více okresích, zvláště nebezpečným způsobem se šíří vraždy (§ 278), úmyslná zabití (§§ 279 a 280), loupeže (§§ 344 až 349), žhářství (§§ 422 až 424 zák. čl. V. z r. 1878), obecně nebezpečná poškození cizího majetku na vodních dílech, železnicích a lodích, telegrafech, telefonech a dílech důlních (§§ 429, 434 až 436, 439, 444 zák. čl. V. z r. 1878, § 12 zák. čl. XXXI. z r. 1888 a § 14 zákona z 22. března 1920, čís. 197 Sb. z. a n.) nebo zločin proti veřejnému zdravotnictví podle §u 315 zák. čl. V. z r. 1878. Podle okolností může býti užití stanného práva obmezeno na ty, kdož se dopustí těchto činů zvláštním, určitě označeným způsobem.
(2) Je-li obava, že by vyhlášení stanného práva nestalo se včas, může výjimečné prohlásiti stanné právo pro obvod Slovenska ministr s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě, pro obvod podkarpatské Rusi guvernér Podkarpatské Rusi v Užhorodě v dohodě s předsedy soudních tabulí a vrchními státními zástupci oněch obvodů, pro něž má býti řízení stanné prohlášeno, a v případech zvláště naléhavých, není-li ani uvědomění ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě, případně guvernéra Podkarpatské Rusi v Užhorodě možným, župan v dohodě s předsedy sborových soudů první stolice a státními zástupci oněch obvodů, o něž jde.
§ 2.
O prohlášeni stanného práva musí vláda bez prodlení podati zprávu Národnímu shromáždění, nebo nezasedá-li, Stálému výboru bodle § 54 ústavní listiny. Vláda je povinna stanné právo zrušiti, jakmile některá sněmovna nebo Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny o to žádá.
Článek II.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášeni a pozbude jí dnem 31. prosince 1930.
(2) Trestní řízení ve věcech tiskových, zahájené před účinností tohoto zákona, budiž skončeno podle předpisů dosud platných. Za zahájené pokládá se řízení, jakmile byl učiněn návrh na zabavení.
(3) Pokud stanné právo bylo prohlášeno podle dosavadních ustanovení, zůstává v platnosti, prováděno buď však podle tohoto zákona.
(4) Nedotčena zůstávají ustanovení jiných zákonů o přípustnosti stanného řízení pro jiné trestné činy než v §u 1 uvedené. Řízení však koná se podle tohoto zákona.
(5) Ustanoveni § 567, odst. 1. a 2., 568, 575, odst. 1., čís. 1 a odstavec 2., dále hlavy XXV. tr. ř. zák. čl. XXXIII. z r. 1896 a § 49, odst. 1., 2., 4. a 5 tiskového zákona, čl. zák. XIV. z r. 1914, pozbývají platnosti.
Článek III.
Ustanoveni čl. I, čís. 1, 2, 3 § 1 a čl. II. platí pouze na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Článek IV.
Výkon zákona ukládá se vládě.
Příloha.
§§ 487 až 494 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z. se změnami, zavedenými zákonem z 9. července 1894, č. 161 ř. z. znějí takto:
1. § 487:
Tiskopisy, které jsou vydány nebo rozšiřovány proti ustanovením zákona tiskového, nebo které jest stíhati pro jich obsah v zájmu veřejném, může zabaviti úřad bezpečnostní sám nebo k vybídnutí státního zástupce.
V ostatních případech může jedině soud naříditi, aby tiskopis byl zabaven, a to, když soukromý žalobce byl podal obžalobu a učinil v ní návrh na zabaveni.
Na opatření, jímž se tiskopis zatímně zabavuje, nelze si zvlášť stěžovati.
zabaví-li úřad bezpečnostní tiskopis sám nebo na vybídnutí státního zástupce, oznámí to ve 24 hodinách státnímu zástupci místa, v němž má sídlo soud, kterému přísluší vykonávati pravomoc ve věcech trestních, a přiloží výtisk tiskopisu.
2. § 488:
Dal-li zabaviti tiskopis státní zástupce, požádá ve třech dnech od té chvíle, kdy mu bylo oznámeno, že zabavení bylo provedeno, sborový soud první stolice nebo podle případu soud okresní (§ 485), aby zabavení tiskopisu potvrdil.
Zabavil-li úřad bezpečnostní tiskopis sám, nařídí státní zástupce ve třech dnech, počítajíc ode dne, kdy mu to bylo oznámeno, aby úřad bezpečnostní zabavení zrušil, nebo požádal jako v předešlém případě soud, aby je potvrdil.
3. § 489:
Soud ve třech dnech zabavení potvrdí nebo zruší. Zabaveni pomine a úřad bezpečnostní jé na požádání strany ihned zruší, nepotvrdil-li je soud v osmi dnech po tom, kdy bylo provedeno, a nepodal-li státní zástupce stížnost proto, že zabavení nebylo potvrzeno.
Zabavení, jež bylo potvrzeno, trvá až do konečného rozhodnutí ve věci hlavní (§ 490).
Dalšímu trestnímu stíhání není však na újmu, že nebylo šetřeno toho, co je nařízeno v §u 488, nebo že bylo zabavení zrušeno.
4. § 490:
V osmi dnech po tom, kdy bylo zabavení potvrzeno, navrhne státní zástupce, pokud se tak již nestalo, aby bylo u soudu zahájeno přípravné vyšetřováni, nebo podá spis obžalovací (§ 91); jinak zabavení pomine a zruší se na žádost strany.
5. § 491:
Pominulo-li zabavení tiskopisu, jež byl úřad bezpečnostní provedl sám nebo k vybídnutí státního zástupce, nebo bylo-li zrušeno, náleží tomu, kdo zabavením utrpěl škodu, náhrada prokazatelné škody ze státní pokladny, avšak při výslovném zrušení jen tehdy, nebylo-li zabavení uznáno za ospravedlněné ani obsahem tiskopisu ani opominutím předpisů obsažených v zákoně tiskovém. Tento nárok na náhradu škody dlužno prokázati ve čtrnácti dnech u soudu, jinak zanikne.
Soud rozhodne o nároku, vyslechne státního zástupce; na jeho rozhodnutí lze si stěžovati do osmi dnů.
6. Zákon z 9. července 1894, č. 161 ř. z.
§ 4:
§ 491 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z., zůstane v platnosti s těmito změnami:
bylo-li by zabavení, třebas i soudně potvrzené (§ 488 tr. ř.) pravoplatně uznáno za neospravedlněné ať po projednané obžalobě, ať po objektivním řízení (§ 493 tr. ř.) po provedení řízení o námitkách, budiž dána osobě zabavením poškozené vždy náhrada prokazatelné škody ze státní pokladny, při tom budiž užito obou posledních vět §u 491 tr. ř.
§ 5:
Nařídil-li státní zástupce aneb úřad bezpečnostní zabavení tuzemského periodického tiskopisu, budiž při výkonu zabavená, stalo-li se pro obsah tiskopisu, udán článek, pro který tiskopis byl zabaven, jinak však důvod zabavení. Bylo-li zabavení nařízeno toliko pro jednotlivá místa některého článku, buďte tato místa oznámena při výkonu zabavení.
Tato oznámení nevylučují stíhání z jiných neoznámených důvodů.
Oddělitelné části tiskopisu (přílohy novin atd.), které neobsahují nic trestného, buďte ze zabavení vyňaty.
7. § 492:
Jestliže soud zastaví přípravné vyšetřování nebo sprostí obžalovaného obžaloby, nařídí přec, aby tiskopisy byly zcela, nebo z části zničeny a zapoví, aby nebyly dále rozšiřovány, shledá-li, že obsahem tiskopisu byl spáchán trestný čin.
8. § 493:
I když nežaluje státní zástupce určité osoby, může žádati ve veřejném zájmu, aby soud nalezl, zda byl obsahem tiskopisu spáchán trestný čin, a je-li tomu tak, aby další rozšiřování tiskopisu zapověděl. O tom rozhodne sborový soud prvé stolice, a jde-li o přestupek, příslušný okresní soud v sedění neveřejném, vyslechne státního zástupce; tímto nálezem se však nepředbíhá řízení trestnímu, které by později bylo uvedeno proti určité osobě.
Proti tomuto rozhodnutí soudu, kteréž, bylo-li jim zapověděno tiskopis rozšiřovati, budiž v sídle soudu veřejně přibito a úředními novinami vyhlášeno, může každý účastník v osmi dnech po vyhlášení podati námitky, o nichž rozhodne soud v sedění neveřejném, vyslechne státního zástupce a toho, kdo námitky podává.
9. § 494:
O stížnostech na nálezy podle §§ 487, 489, 491 a 493 rozhodne sborový soud první nebo druhé stolice podle toho, vydal-li je soud okresní nebo sborový soud první stolice. Dalšího opraveného prostředku není.
Důvodová zpráva.
O tom, pokud platí dosud zák. čl. LXIII. z roku 1912, není dostatečně jasno, poněvadž ustanovení jeho nejsou jednotné povahy. Nutno však beze sporu přiznati, že zmocnění, dané tímto zákonem vládě, nelze v některých bodech dobře srovnati s ústavní listinou a se zákonem o mimořádných opatřeních ze 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n. Prosté zrušení řečeného zákonného článku není však možné.
Nutno zprostředkovati přechod do onoho právního stavu, jaký jest na území mimoslovenském. Přechod ten může se státi jen tak, že některá opatření, učiněná podle zákonného článku dříve citovaného, budou ihned odstraněna, na místo však jiných musí nastoupiti podobné předpisy právní, jaké i pro normální doby zásadně platí t. č. na území mimoslovenském.
Rozhodně bude lze odstraniti ihned se zrušením zák. čl. LXIII. z r. 1912 všechna opatření podobná oněm, na něž pamatuje zákon ze 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., neboť poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou aspoň tak dalece konsolidovány, že není zapotřebí tato opatření na další dobu ponechati v platnosti. Bylo-li by však pro nové snad události zapotřebí podobných opatření, poskytuje k tomu právní základ právě uvedený zákon ze 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n.
To týče se zvláště oněch opatření, která jsou vydána podle §u 11 zák. čl. LXllI. z r. 1912 přes míru obmezení tiskové svobody, platných t. č. na území mimoslovenském. Má-li však dojíti k přechodu v právní stav, jaký platí na území mimoslovenském, jest nezbytno na místa opatření o předběžné censuře učiniti závaznými pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zákonná ustanovená platná na území mimoslovenském o zabavováni tiskopisů.
V prvé řadě jde o to, který orgán moci státní má býti pověřen právem zabaviti tiskopis pro trestný čin spáchaný obsahem tiskopisu.
Kdyby měla zůstati v platnosti ustanovení trestního řádu zák. čl. XXXIII, z r. 1896, přišlo by zabavení tak pozdě, že by ve většině případů nemělo zhola žádného účinku. Hlavní slúžný nebo městský kapitán jako zmocněnec státního zastupitelství musel by shledav obsah článku závadným, referovati o věci státnímu zástupci, spolu se zasláním čísla tiskopisu, o nějž jde, a státní zástupce musel by teprve navrhnouti zabavení u vyšetřujícího soudce nebo u soudu okresního. Poněvadž pak dle § 7 tisk. zák. čl. zák. XIV. z r. 1914 má tiskárna povinný výtisk zaslati státnímu zastupitelství zároveň s rozšiřováním (a nemusí sečkati s rozšiřováním, až státní zástupce má povinný výtisk v rukou), jest zjevno, že ve většině případů, i tam, kde státní zastupitelství je v místě tiskárny, vesměs však v případech, kde se nachází mimo jeho sídlo, rozšiřování bylo by dávno provedeno, než by mohlo dojíti k zabavení. Toto by nemělo tedy naprosto žádného účinku.
Platí-li ostatním území republiky, kde poměry jsou značně příznivější, ustanovení, která umožňují rychle provésti zabaveni, jest tím spíše dán důvod, aby ustanovení ta platila také na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde teprve má dojíti ke zrušení daleko sahajících výjimečných opatření a kde poměry nejsou ještě úplně konsolidovány. To pak platí nejenom pro otázku, kdo má zabavení naříditi, nýbrž i pro další průběh řízení o zabavení.
Z těchto důvodů navrhuje se provésti zamýšlený přechod tím způsobem, že na místo opatření vydaných podle zák. čI. LXIII. z r. 1912 o předběžné censuře nastoupí ustanovení §§ 487 až 494 tr.ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z.
Tomu vyhovuje ustanoveni čl. I. č. 2. Co pak se týče stanného řízení, je nezbytno opatření, která byla v tomto směru vydána podle zák. čl. LXIII. z r. 1912, přizpůsobiti dnešním poměrům ústavním. Opatření učiněná podle zákona ze 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., ač jsou jakožto obmezení ústavních svobod velmi závažná, nemají pro jednotlivce ještě toho významu jako obmezení, které může přivodíte řízení stanné, když přece trestný čin, na který jinak není trest smrti, trestá se v tomto řízení smrtí a nutno proto tím spíše žádati, aby ústavní záruky, které zná zákon ze 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., platily i zde. Takových ústavních záruk však zák. čl. LXIII. z r. 1912 a opatření podle něho vydaná neznaly. Jest proto třeba, aby na místo opatřeni vydaných podle § 12, odst. 2, nastoupila částečně nová zákonná ustanovení, jak jsou uvedena v čl. I. č. 3. Pří tom je arci nezbytno, aby záruky, o nichž byla shora řeč, byly také dány pro území mimoslovenské. Těmto zásadám odpovídají ustanovení obsažená v §§ 1 a 2, bodu 3. a v čl. III.
Shledávají se pak záruky ty v tom, že stanné právo může vyhlásiti jen celá vláda, a že stanné právo musí býti odvoláno, jakmile by si toho representace vůle národa, Národní shromáždění, přála. Případy, kdy by mohlo dojiti k uvalení stanného práva bez usnesení vlády, budou jistě výjimečné, ale dlužno na ně pamatovati. šlo by hlavně o případy, kdy není ještě možno zavčas vyvolati usnesení vládl proto, že jisté teritorium bylo odříznuto vzbouřenci od styku s ústředím, takže by ani uvědomění nemohlo se státi zavčas.
Podmínky, kdy lze stanné právo prohlásiti, byly proti rozsahu uvedenému v §u 12, odst. 2. zák. čl. LXIII. z r. 1912 obmezeny na případy ohrožující veřejný pořádek způsobem zvláště nebezpečným. Zvláště byl vynechán zločin zrady státu.
Přechodná ustanovení čl. II. nepotřebují žádného vysvětlení.
Aby bylo vyvarováno pochybnostem v otázce, zdali nařízení vydaná posud podle zák. čl. LXIIl. z r. 1912 platí, bylo dáno ustanovení čl. I. 1., spolu pak uloženo vládě, všechna takováto nařízení odvolati, jakmile by pominuly příčiny, z nichž byly vydány.
Jak již nahoře bylo uvedeno, budou moci býti některá tato mimořádná opatření odvolána ihned, jiná však, jmenovitě ona hospodářské povahy, která by jinak měla oporu v zákoně z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., teprve, až to dovolí stav poválečný.
Poněvadž ustanovení §§ 487 až 494 tr. ř. z 23. května 1873, č. 119 ř. z., a ustanovení je doplňující na Slovensku a Podkarpatské Rusi publikována nebyla, a není vhodno uváděti tam v právní život normy dosud nepublikované pouhou citací zákonných míst dříve publikovaných v ostatním území státním, navrhuje se nová publikace těchto norem jako příloha tohoto zákona. Tím se také vyhovuje přání opětně pronášenému v kruzích právnických, aby tam, kde normy, plativší dosud na jednom území státním, přenášeny jsou na druhé území, byly znovu řádně publikovány.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova zákona byla, pro svou naléhavost projednána v řízeni zkráceném podle § 55j. ř. sněm. K odůvodnění toho se uvádí, že je poměry odůvodněna, aby zrušení daleko sahajících výjimečných opatření stalo se co nejdříve, aby však také rychle byly uzákoněny normy, jež by zprostředkovaly přechod v takový právní stav, jaký se nachází na ostatním území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Zároveň se vyslovuje přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru ústavně-právnímu a po schválení touto sněmovnou v senátě opět výroku ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 9. března 1922.
Ministr spravedlnosti: Dr. Josef Dolanský v. r.