Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3442.

Interpelace:

I. posl. Toužila a soudr. ministerstvu vnitra v záležitosti konfiskace časopisu ťOdbojŤ,

II. posl. dra Raddy a druhů ministru vnitra o výhrůžném výroku okres. hejtmana moravskokrumlovského,

III. posl. dra Budayho, Tomika a spol. na ministra školstva a národnej osvety v záležitosti nemravných kníh v knižnicích ľudových škôl na Slovensku,

IV. posl. Svetlíka, Tausika a súdr. na ministra obchodu, ohľadom dovozu 200 vagonov škridiel a tehál z Maďarska firmou Miksa Rapparort v Siači (Rimaszecs),

V. posl. Krejčího, Kunsta a soudr. ministerskému předsedovi stran potlačování zákona shromaždovacího a spolčovacího v Podkarpatské Rusí,

VI. posl. Merty a soudr. ministru národní obrany o přijímání těžce provinilých lidí do služeb československé armády,

VII. posl. Skaláka a soudr. min, předsedovi a ministru věcí zahraničních v záležitosti rozmluvy presidenta republiky s redaktorem maďarského lísti Jövö,

VIII. posl. Johanise, dra Meissnera, Rudolfa Bechyně a soudr., min. předsedovi o pronásledování ruských socialistů bolševickou vládou,

IX. posl. dra Šmerala a soudr. min, zahraničních věcí a ministrovi vnitra o poměru vládním k ťZemgoruŤ,

X. posl. Merty a soudr., min. národní obrany o řadě nepřístojnosti v československé armádě,

XI. posl. Dubického a druhů min, národní obrany o úlevách pro vojíny ročníku 1900, kteří sloužili již v bývalé rakousko-uherské armádě a kteří mají nárok, aby jim služba tato byla započtena, a o zamýšlené novelisaci branného zákona,

XII. posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů ministrovi financí o vládním nařízení ze dne 16. února 1922 o stažení rakousko-uherských dvacetihaléřů,

XIII. posl. dra Keibla a druhů ministrovi financí o různých případech v bankovním úřadě ministerstva financí,

XIV. posli dra Schollicha a druhů min, spravedlnosti o jazykové. praxí u hlučínského okresního soudu,

XV. posl. Krause a druhů ministrovat pošt a telegrafů, aby vídeňská poštovní spořitelna splatila pohledávky v plné hodnotě v československých korunách,

XVI. posl. Jokla, Hackenberga, Heegera a druhů min, národní obrany o neštěstích, způsobených nedbalostí na cvičištích ve Frývaldově a Návsi u Jabluhkova,

XVII. posl. Heegera, Jokla, dra Haase a druhů min, zemědělství o postupu pozemkového úřadu při parcelaci brantického dvora knížete Lichtensteina,

XVIII. posl. dra Ladgmana a druhů ministrovi vnitra o výnosu ze dne 13, listopadu 1920, č. 71130 o československém státním občanství,

XIX. potil, dra Luschky a druhů min. vnitra, že správní úřady znovu zkoumají státní občanství, udělená od 28, října 1918,

XX. posl. Budiga a soudr. min. zemědělství o přeměně zemědělské školy ve Valčicích na školu oboujazyčnou,

XXI. posl. dra Keibla a druhů min, spravedlnosti o výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 31. ledna 1922 č. 4907/22,

XXII. posl. dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž. Junga, dra Kafky a druhů min, financí o jazykových přehmatech berního úřadu v Benešově nad Ploučnicí,

XXIII. posl. dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž. Junga, dra Kafky a druhů min. železnic o jazykových přehmatech na státních drahách,

XXIV. posl. dra Luschky, Schälzkyho a druhů min. vnitra a min, národní obrany o zabavení periodického tiskopisu ťDeutscher VolksfreundŤ,

XXV. posl. Blatné, dra Czecha, Palmeho, Hillebranda, Grünznera a druhů min, financí o provedení zákona ze dne 3, března 1921, jímž se staropensisti staví na roveň novopensistům,

XXVI. posl. Blažka, Kučery a soudr. min. vnitra v záležitostí konfiskační praxe.

I./3442.

Interpelace

poslance Františka Toužila a soudruhů ministerstvu vnitra v záležitosti konfiskace časopisu ťOdbojŤ.

V Kutné Hoře vychází periodický časopis ťOdbojŤ, který dne 10. března 1922 uveřejnil následující článek:

Jaké jsou soudy v Uraguai? V článku se píše:

Zde jen uvádíme: V pověstné šestce okresního soudu v Esýdnarb jest mladý přísný soudce pan Kávon, který odsuzuje velmi přísně tamější komunisty do kriminálu, ale při tom zapomíná udělati si pořádek ve vlastni kanceláři. Komunistům se nesmí podmínečný odklad povoliti, ale když přijde k soudu nějaká fešná mladá venkovanka, tu mnohé tvrdé srdce úřední změkne a oči smyslně zazáří a zaboří se na kyprá ňadra fešné delikventky. Tu v takové chvíli ruka se chvěje a mladá žena odchází se svým trestem na 12 hodin žaláře, oči majíc zalité slzami. Odsouzená jest čestná a jest odhodlána trest odseděti, nemá ani tušení, jaké plány spřádá mladý ouřada, toužící vlákati odsouzenou do kancelářských místností. Odsouzená byla proto velice udivena, když obdržela dopis v úřední obálce, porta prostý, v následujícím znění:

P. T. Máte býti vyzvána, byste nastoupila trest dvanáctihodinový Vám uložený. Je však ještě možnost, že byste mohla žádati, aby Vám byl povolen podmínečný odklad trestu. To znamená, že když do určité doby, t. j. třeba do jednoho roku žádného trestního činu se nedopustíte, bude Vám uložený trest prominut a vymazán. Říkala jste, že nebyla jste dosud trestána, proto, pakliže skutečně tomu tak jest, mohla byste toho použíti a žádost takovou podati. Píši Vám to soukromě, ježto jsem na to, když jste zde posledně byla, nevzpomněl a chcete-li, přijďte v úterý dne 15. listopadu as o půl dvanácté dopoledne sem k soudu, až budeme míti po stání a já bych Vám žádost tu napsal. Snad víte, kdo Vám píše, jsem ten, který Vás vyslýchal v neděli dopoledne. Myslím, že by Vám podmínečný odklad trestu byl povolen. Druhým to prozatím neříkejte a tedy, jestli byste trest nastoupiti nechtěla, což jsem na Vás viděl, k soudu přijďte a můžeme to zkusiti. Psaní toto spalte. Douška: Nepřijdete-li, trestní lístky budou vyhotoveny a pak by bylo již pozdě. Potud dopis. Poněvadž uvedená dělnice k zamilovanému ouřadovi nepřišla, obdržela tento trestní lístek:

Vyzvání k nastoupení trestu.

rozsudkem ze dne 31. října 1921 byl Vám uložen trest pro § 10 tr. z. trestu vězení, trvání 12 hodin. Jste tím vyzvána, abyste nastoupila tento trest u podepsaného soudu během 3 dnů, jinak byste byla nuceně předvedena.

Okresní soud v Esýdnarb,

odd. IV., dne 15. listopadu 1921,

Kešitnarf Kávon.

Za správnost vyhotovení řídící kancel. odd., zde.

Uvedená dělnice přisouzený trest ihned nastoupila a často si myslí, toto se může díti pouze v Uraguai. Dobře, že u nás máme demokracii, u nás by se to bez trestu neobešlo.

Článek tento byl celý konfiskován. Okresní správa politická v Kutné Hoře v konfiskačním nálezu ze dne 8. března 1922, pod čís. 1317822 píše: Státní zastupitelství v Kutné Hoře zabavilo čís. 16. periodického časopisu ťOdbojŤ ze dne 10. března 1922 dle § 487 tr. z. pro obsah článku nadepsaného: Jaké jsou soudy v Uraguai.

Závadným shledán byl celý článek od slov: Jaké jsou soudy... až ... bez trestu neobešlo, ježto obsah tohoto článku tvoří skutkovou podstatu přečinu §§ 300, 487 a 488 tr. z. a článku V., zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z, na rok 1863 a 24 tisk. zákona. Další rozšiřování čísla časopisu zakazují s poukazem na trestné následky. Všechny výtisky zabaveného časopisu buďtež sem bezodkladně předloženy.

Podepsaní se táži, co hodlá pan ministr učiniti proti tak bezpříkladné konfiskaci, jaká provedena byla u časopisu ťOdbojŤ, který uveřejňuje zprávu z Uraguaie?

Za druhé: Jest pan ministr vnitra ochoten. poučit pana místodržitelského radu v Kutné Hoře o jeho právech v záležitostech konfiskačních, anebo může se snad v demokratické republice konfiskovat jak za dobré uzná kterýkoliv úředník Československé republiky?

V Praze dne 22. března 1922.

Toužil Fr.,

Burian, Rouček, Teska, Houser, Tausik, Merta, Blažek, Kučera, Kreibich, Darula, dr. Šmeral, Skalák, Haken, Skaunicová, Malá, Svetlík, Bubník, Krejčí, Kunst, Koutný, Mikulíček.

II./3442 (překlad).

Interpelace

Poslance dra. E. Raddy a druhů ministrovi vnitra o vyhrůžném výroku okresního hejtmana moravsko-krumlovského,

Ježto Němci v okrese moravsko - krumlovském jsou utiskováni, musí zástupci německých stran častěji zakročovati u správce okresní politické správy místodržitelského, rady Kuchyňky.

Taková zakročování v úředních věcech, jak se zdá, obtěžují pana místodržitelského radu kuchyňku. Usiluje proto, vyloučiti si úřední styk zástupců německých stran, aby patrně mohl nerušeně dále utiskovati.

Když nedávno zástupce německé národní strany, pan Wilhelm Proksch, v nějaké věci u něho zakročoval, tázal se ho místodržitelský rada, proč se tolik stará o cizí. Když zakročující odpověděl, že jako zástupce své strany pokládá to za povinnost, řekl pan Kuchyňka: ťKrumlovští Němci, budou-li si takto vésti, ztratí ještě školu a mateřskou školku. Zdá se tedy, že pan Kuchyňka činí trvání německých výchovných ústavů závislým na tom, zda je, či není rušen jeho klid.

Tážeme se proto pana ministra:

1. Ví o této události?

2. Jest ochoten co nejrychleji upozorniti místodržitelského radu Kuchyňku, že jest povinen přijímati stížnosti a zakročování jednotlivých stran nebo jejich zástupců?

3. Jest ochoten vytknouti místodržitelskému radovi Kuchyňkovi tento vyhrůžný výrok jako naprosto nemístný?

V Praze dne 22. března 1922.

Dr. Radda,

dr. Baeran, Knirsch, dr. Keibl, Kraus, Mark, Bobek, J. Fischer, Wenzel, Budig, Matzner, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Patzel, Heller, J. Mayer, dr. Hanreich, Simm, Schubert, Windirsch.

III./3442.

Interpellácia

posl. dr. Budayho, Tomika a spoločníkov na ministra školstva a národnej osvety v záležitosti nemravných knih v knižniciach ľudových škôl na Slovensku.

Mnohé kresťanské slovenské matky prichádzajú k nám s plačom, ukazujúc zo školských knižníc vypožičané ich nevinnými dietkami knižky, ktoré sú nemravného obsahu a tiež necudnými vyobrazeniami opatrené. Tak na pr. v školskej knižnice štátnej ľud. školy v Uh. Skalici je medzi inými kniha: B. Jelínkové: Patero Pohádek, v ktorej sa stranách 31, 65, 67, 77 atď. sú obrázky plné nahoty a oplzlosti, ktoré sú vstave zničiť úplne mravný cit, menovite cúdnost v útlej duši detinskej. Pri takomto pokračovaní nenie sa čo diviť, že sa pohlavné choroby úžasne šíria už aj medzí školskou mládežou. Okrem toho, my v tom vidíme dobre rozmyslený plán, vyhubiť napred v slovenskej mládeži mravný cit, aby potom dala sa v nej vyhubiť i viera po otcoch zdedena. Preto pýtame sa p. ministra:

1. Či o tom má vedomosť?

2. Či je ochotný dať vyšetriť školské knižnice na Slovensku a patričných vinníkov potrestať?

Praha, dňa 27. marca 1922.

Dr. Buday, Tomik,

Bobok, dr. Labay, dr. Kubiš, Tománek, Onderčo, Hlinka, Vrabec, dr. Gažík, dr. Juriga, Hancko, Najman, Anděl, Mlčoch, Pastyřík, Horák, Vávra, Böhr, dr. Petersilka, Schälzky.

IV./3442.

Interpellácia

poslancov Karola Svetlíka, Heřmana Tausika a súdruhov

na ministra obchodu

ohľadom dovozu 200 vagonov škridiel a tehál Maďarska firmou Miksa Rapparort v Siači (Rimaszecs)

Podľa výnosu úradu pre zahraničný obchod č. 25.239/21 (povolovacie oddelenie), teraz ministerstva obchodu, bolo zásadou, že pri dovozu stavebného materiálu mali byť vopred vopočutí patriční záujemníci. Tento spôsob je z ohľadu všeobecného záujmu korektný.

Ale ministerstvo obchodu sa tejto zásady nedrželo pri povoleniu dovozu 200 vagonov škridiel a tehál z Maďarska, firmou Miksa Rapparort zo Siače (čís. dovozného povolenia 36.981/22, povolovacie oddelenie), lebo ani zástupcovia robotníctva. ani zamestnávatelia, ani stavební záujemníci neboli vypočutí.

Ministerstvo obchodu toto dovolenie odôvodňuje tým, že vraj sa dovozom snižia ceny stavebných hmôt v Československu. To by bolo pravdou len dotiaľ, keby sa rozpredaj stavebného tovaru dial pod dozorom patričných činiteľov. To sa ale nestalo v prípade horemenovanej firmy, ktorá dovezený tovar predávala u nás za bežnú cenu a tým vyzískala najmenej 600,000 Kč na uvedenom množstve škridiel a tehál.

Že firma Miksa Rapparort to so zlacnením tovaru vážne neberie, dokazuje jej minulosť. V roku 1919/20 robila nedovolené obchody s cukrom, o čom svedčí zápisnica finančného riaditeľstva v Rim. Sobote. Za to bola pokutovaná pokutou 18,000 Kč. Vedľa toho je trestne stíhaná pre zpreneveru väčšieho množstva cukru, za čo bola prvou stolicou odsúdená na 6 týždňov vezenia a 10,000 Kč pokuty. Je tiež pochybnosť, či táto firma platila a platí dane.

Na základe tohto si dovolujem vzniesť na pána ministra tento dotaz:

1. Je ochotný tento prípad dať vyšetriť a okamžite dopravné osvedčenie stornovať?

2. Je pán minister ochotný vydať patričné ustanovenie, aby sa po druhý raz podobné neprístupnosti nestaly?

Praha, dňa 27. marca 1922.

Svetlík, Tausik,

Nagy, Toužil, Mikulíček, Merta, Burian, Krejčí, Skaunicová, dr. Šmeral, Houser, Teska, Haken, Malá, Warmbrunn, Rouček, Koutný, Darula, Skalák, Kunst, Blažek, Bubník, Kučera.

V./3442.

Interpelace

poslanců Krejčího, Kunsta a soudruhů ministerskému předsedovi

stran potlačování zákona shromažďovacího a spolčovacího v Podkarpatské Rusi.

Svaz dělnictva lučebního, stavebního a cihlářského v československé republice, jehož stanovy byly schváleny ministerstvem vnitra československé republiky, podal žádost k hlavnímu slúžnovskému úřadu ve Velké Berezné za povoleni schůze skupiny v Zábrodě na den 29, března t, r. Program byl přesně oznámen a vyhovoval všem předpis$m zákona. Výměrem bez data č. 4855 ai 22 zamítl hlavní slúžnovský úřad ve Velké Berezné konání této schůze z důvodů, že podání svazové nebylo kolkováno a že prý tam trvá stanné právo,

Dále ředitelství Solivarů v Akněslatině přidělilo dělnictvu z erárního majetku půdu k stavbě rodinných domků a mnozí z dělníků svá obydlí zpola nebo i úplně vystavěli. Poté ředitelství vyzvalo dotyčné, by domky zbořili, pozemky vyprázdnili, bez ohledu na to, že postižení investovali do stavby poslední majetek a práci ve volné chvíli.

Podepsaní se proto táží:

1. Co hodlá vláda republiky československé učiniti proti zřejmému porušováni zákona, spolkového a shromažďovacího úřady v Podkarpatské Rusi? Jest ochotna přiměti je k dodržení těchto zákonů a jakým způsobem?

2. Jest ochotna zakročiti ve prospěch dělnictva v Akněslatině, kde ničena jest zvůlí několika jednotlivců práce dělnictva, které vlastní silou hodlalo čeliti bytové kalamitě?

V Praze dne 28. března 1922.

Krejčí, Kunst,

Skalák, Bubník, Bouček, dr. Šmeral, Blažek, Darula, Burian, Tausik, Mikulíček, Koutný, Toužil, Merta, Kučera, Houser, Skaunicová, Malá, Svetlik, Nagy, Warmbrunn.

VI./3442.

Interpelace

poslance Merty a soudruhů ministru národní obrany

o přijímání těžce provinilých lidí do služeb československé armády.

V armádě československé je generálem Albín Stadler, který byl za války a zejména v letech 1914 a 1915 velitelem pověstného internačního tábora v Thalershofu. Jak si tam počínal, o tom podal předseda Sdružení internovaných a vězněných tyto informace:

Na základě výpovědí v Thalershofu internovaných haličských Rusů Makaria Goldy, Jurka Matylyka, Jelisabety Matyssevské, Poláka Pakuly, kteří uvedli:

Dne 4. září 1914 přibyl do Thalershofu ze Stanislavy transport se 740 internovanými, o hodinu později přibylo 1500 internovaných ze Lvova. Přenocovali na poli pod širým nebem v prostoře obmezené (asi 1 míra pole). Muži stáli, ženy uprostřed seděly. Ti, co stáli na kraji, chodili se vždy do středu skupiny ohřát. Při tom byli surovými vojáky napadáni a téže noci dva muži probodnuti, z nichž jeden zemřel a na místě byl zahrabán. Poměry se nezlepšily ani později, když byly vystavěny baráky. Za velení plukovníka Stadlera byly přímo příšerné. Strážní službu obstarávali vojáci 4. pěšího pluku - ťDeutschmeistřiŤ - a s internovanými jednali přímo barbarsky. Když hladovějící haličský Rus šel pro jídlo, byl vojákem tak prudce udeřen kolbou, že skonal. Inspekční důstojník měl pro tuto vraždu k vojínu jedinou výtku: ťK čemu máte bajonet? Kolba k tomu není!Ť Jiný muž byl proboden vojákem a ponechán na smetišti, kde umíral bez pomoci tři dny a kolem chodící důstojníci ho kopali. Latríny byly všem společné, mužům i ženám. Ve skupinách byli tam internovaní voděni vojáky a na komando musili všichni vstáti, kdo nebyl hotov, byl kopnut a shozen dolů, aniž by se byl směl očistiti. Při té příležitosti proboden byl dr. Makovský z Bučače a zemřel. Desinfekci žen prováděli vojáci houbou, namočenou v petroleji. Nemoci řádily úžasně. Z 12.000 internovaných zemřely 4.000. Skvrnitým tyfem zemřelo 1200 osob. Jiní cholerou, úplavicí, neštovicemi atd. Jednou tázány internované ženy z Haliče (ženy profesorů, lékařů a j.), která z nich umí mluviti francouzsky, anglicky, hráti na piano atd. Když se přihlásily, byly zahnány do prádelny, kde musily práti zavšivené prádlo po nemocných skvrnitým tyfem, cholerou a podobnými nakažlivými nemocemi. Mrtvoly za noc zemřelých nakládány vždy na saně nebo vůz, 4 vedle sebe a 4 přes ně napříč a od internovaných dovlečeny na hřbitov.

Když se zprávy o těchto poměrech dostaly z jara roku 1915 k Čechům, internovaným v Göllersdorfu, okamžitě se pokusili, aby barbarství toto bylo známo za hranicemi. Potají byla doručena zpráva americkému vyslanci ve Vídni se žádostí, aby ji zaslal americkému vyslanci Vopičkovi v Bukurešti zvláštním kurýrem. To se také stalo, a když zahraniční žurnály zprávu tu uveřejnily, dostavil se do Thalershofu tehdejší španělský vyslanec, který zastupoval zájmy Francie, Anglie a Ruska v Rakousku, a hodlal prohlédnouti zajatecký tábor. Byl voděn plukovníkem Stadlerem po ubikacích vojáků, kancelářích atd. ale když chtěl shlédnouti i ubikace internovaných, poukazoval Stadler na to, že tam nemůže, že jsou v jednom baráku onemocněli tyfem, ve druhém cholerou atd. Když vyslanec prohlásil, že se nákazy nebojí, Stadler prosté odvětil, že ho tam přece nepustí. Podepsaní se táži:

Je tento případ p. ministru znám?

Jak omluví, že lidé tohoto rázu byli přijmuti do československé armády?

Je ochoten zbaviti služby i pense tohoto muže a provésti nové šetření o převzatých důstojnících a poddůstojnicích, proti nimž jsou též vážné obžaloby?

V Praze dne 28. března 1922.

Merta,

Toužil, Skalák, Bahník, Blažek, Warmbrunn, Kučera, Krejčí, dr. Šmeral, Svetlik, Houser, Rouček, Koutný, Burian, Nagy, Mikulíček, Tausik, Teska, Darula, Kunst, Hacken.

VII./3442.

Interpelace

poslance J. Skaláka a soudruhů ministerskému předsedovi a ministru věcí zahraničních

v záležitostí rozmluvy presidenta republiky s redaktorem maďarského listu Jövö.

V časopise Jövö uveřejněn byl podrobný obsah rozmluvy, kterou měl president republiky s redaktorem tohoto listu a ve které president vyslovil se o jedné z nejožehavějších otázek mezinárodní politiky, o otázce ruské, tím způsobem, jakoby následky notoricky zjištěné katastrofy živelní připadaly na vrub určitému režimu hospodářskopolitickému, zejména pak vyslovil se o vládě ruských rad dělníků a sedláků jako o vládě nevzdělaného davu, kterému nelze dáti stát do rukou a prohlásil, že stát, v němž není žádných trestních soudů, žádného soudnictví, žádného občanského práva, nelze považovati za stát se státním zřízením. Poněvadž výroky tyto staly se v době, kdy vyjednávání o účasti sovětské Rusi na konferenci v Janově mezi vládami západoevropských států bylo akutní, byl projev presidentův s hlediska politiky mezinárodní velmi výrazným projevem veřejným, sledujícím jednostranné tendence politické, vládě sovětů příkře nepřátelské, jmenovitě uváží-li se, že všechny vývody presidentovy jsou v příkrém rozporu s výkladem na slovo vzatého znalce ruských poměrů dra F. Nansena, podaným na konferenci mezinárodního Úřadu Práce při Svazu Národů v Ženevě dne 12. listopadu 1921.

Podepsaní se táží:

1. Bylo ministerskému předsedovi známo předem, že president republiky hodlá takovýto projev učiniti a dala ministerská rada svolení k tomuto do poměrů mezinárodní politiky ostře zasahujícímu projevu presidentovu?

2. Přejímá vláda dodatečně zodpovědnost za tento projev presidentův?

3. V kladném případě, jaké praktické cíle sledovala vláda, když dodatečně schválila projev nebo dala souhlas k uveřejnění projevu presidentova, objektivním poměrům ostře odporujícího a stavícího zahraniční politiku československého státu v příkrý rozpor i s oněmi proudy západoevropské politiky, které ve vyrovnání a v dohodě se sovětským Ruskem vidí jediné možné východisko z hospodářského rozvratu celé Evropy?

V Praze dne 29. března 1922.

Skalák, dr. Šmeral, Kučera, Mikulíček, Bubník, Blažek, Tausik, Toužil, Haken, Burian, Merta, Koutný, Rouček, Houser, Kunst, Nagy, Svetlik, Warmbrunn, Teska, Krejčí, Darula.

VIII./3442.

Interpelace

posl. Václava Johanise, dra Alfréda Meissnera, Rudolfa Bechyně a soudruhů

ministerskému předsedovi

o pronásledování ruských socialistů bolševickou vládou.

V ruských žalářích vězněna jsou sta socialistů - sociálních demokratů a sociálních revolucionářů - jichž zločinem jest, že zůstali věrni svým zásadám. Všemocná ťčrezvyčajkaŤ, neštítíc se žádných sebe horších prostředků carského režimu, aranžuje proti socialistům zatýkání a persekuci v největším rozsahu.

Podepsaní interpelovali již loňského roku vládu československé republiky o ukrutnostech, které páše ťčrezvyčajkaŤ a sovětská vláda na politických vězních. Butyrka, Taganka, stejně jako věznice v Orlu, Jaroslavě a jinde, kde všude sovětská vláda připravila duševní i tělesná muka socialistickým vězňům, jichž největší tragickou vinou jest, že dosud neumřeli, zůstanou krvavým pomníkem ruského bolševismu.

Londýnská socialistická Internacionála interpelovala koncem minulého měsíce sovětskou vládu, žádajíc jí, aby projevila vůči ruským politickým vězňům aspoň tolik ochoty, jako projevila vůči kapitalistickým státům a vládám, jejichž vězně propouští buď výměnou za osoby nebo za koncese.

Téměř současně ukázala však sovětská vláda, že nemá ještě dosti na nelidském a krutém pronásledování politických vězňů. Ona neváhá na základě údajů agenta-provokatéra Vasiljeva Semenova a jeho milenky Lydie Koneplené inscenovati v předvečer konference socialistických Internacionál v Berlíně a mezinárodní konference v Janově monsterproces proti ruským socialistům.

Aby zdůvodnily na konferencích v Berlíně a Janově svůj teror, krvavou diktaturu jednotlivců, zvířecké pronásledování a zabíjení těch, kteří si zachovali své pevné zásady, postavily vládní orgány sovětské před nejvyšší revoluční soud v Moskvě Ústřední výkonný výbor strany sociálních revolucionářů a řadu jiných členů této strany. Lze jenom v soudnictví autokratického carismu najíti příklady toho, co klade se za vinu 47 uvězněným a obžalovaným ruským socialistickým revolucionářům. Lze-li věřiti zprávám zdejšího komunistického orgánu ťRudé PrávoŤ, jde o delikty ať domnělé nebo skutečné z roku 1917 a 1918, z nichž obviňováni jsou na základě pramenů ťčrezvyčajkyŤ a agentů-provokatérů Semenova Vasiljeva a Lydie Konoplené, kteří ťodhalují dávnou známou teroristickou činnost strany sociálních revolucionářů v době občanské válkyŤ.

V denním tisku jistě dostatečně prokázána byla krutá pronásledování sociální demokracie gruzíňské sovětským režimem a jeho krvavou ťčrezvyčajkouŤ.

Sta zásadních sociálních demokratů, kteří byli žalářováni za carismu, úpí dnes o hladu a bez lékařského ošetření po svržení carismu v týchž žalářích, mnozí umírají týráni, neboť nedovedli zraditi ideu sociálně demokratickou. Pro tyto mučedníky, štvané po létá z žaláře do žaláře, není slitování, ba není jim ani přiznáno to, co se přiznává v Rusku sprostým zločincům. Nebude-li na sovětskou vládu Vykonán morální tlak, mezinárodní, pak tyto ubohé oběti zločinného režimu naleznou slitování a osvobození jedině ve smrti.

Z posledních událostí jest patrno, že po léta bez důkazů a soudů žalářováni vůdcové socialistických stran mají býti nyní v okamžiku, kdy scházejí se k vážnému jednání a jednotné frontě proletariátu zástupci tří dělnických Internacionál, obětováni krutému režimu bolševické vlády,

Podepsání se táží:

1. Jest panu ministrovi znám brutální postup bolševické vlády proti socialistickým vězňům politickým?

2. Jest pan ministr ochoten při jednání na janovské konferenci působiti k tomu, aby uznáni sovětské vlády a navázání styků na mezinárodním foru stalo se za podmínky, že všichni političtí vězňové budou amnestováni a propuštěni ihned na svobodu?

V Praze dne 29. března 1922.

Johanis, dr. Meissner, Bechyně,

Zverec, Sychravová, Karpíšková, Geršl, Hvízdák, Kubál, Kříž Al., Prokeš, Němec, R. Chalupa, Aster, Tadlánek, Černý Ant., Čundrlík, Kasík, Ertl, Hummelhans, Barták, Ulrich, Marek.

IX./3442.

Interpelace

poslance dra Šmerala a soudruhů ministru zahraničních věcí a ministru vnitra

o poměru vládním k ťZemgoruŤ.

IX./3442

Interpelace

poslance dra Šmerala a soudruhů ministru zahraničních věcí a ministru vnitra

o poměru vládním k ťZemgoruŤ.

V Praze je pod jménem ťZemgorŤ organisace emigrantů ze sovětového Ruska. Organisace tato na venek vydává se za ťnestrannou organisaci pro pomoc ruským emigrantůmŤ. Ve skutečnosti je to instituce politická, ovládaná eséry, kteří sami tvoří v nynějším období na venek nejvíce vystupující a zevně nejaktivnější část velkého celoevropského plánu ruské protirevoluce. Hlavními sídly emigrantských kruhů, které nemohou se rozloučiti s myšlenkou připravovati stále nové protirevoluční pokusy proti sovětovému Rusku, jsou nyní Praha a Berlín. V Praze se dějí tyto akce pod pláštěm ťZemgoruŤ. I pro veřejnost, která neproniká přímo do jeho vnitřních poměrů, byl politický charakter ťZemgoruŤ veřejně prokázán známým případem obč. Popova, jenž byl v ťZemgoruŤ zodpovědným pracovníkem a jenž byl zbaven existence, utrpěl křivdu, a byl propuštěn ze služeb ťZemgoruŤ jedině pro ťnázorové rozporyŤ, jak hlásí potvrzeni, vydané obč. Popovi vůdčími činiteli ťZemgoruŤ, kteří současně i potvrzují, že obč. Popov byl bezúhonným pracovníkem. A ťnázorové rozporyŤ mezi vůdci ťZemgoruŤ a obč. Popovem vznikly, když obč. Popov projevil na. veřejné schůzi emigrantů myšlenku, že je potřebí, aby emigranté pomýšleli na návrat do Sov. Ruska.

Za těchto okolností je svrchovaně povážlivým poměr, jejž k ťZemgoruŤ zaujímá československá vláda. Je to poměr nejen politických sympatií, nýbrž i poměr finanční. Novinami (ťRudé PrávoŤ 28. března) prošla zpráva, že vláda důvěrně jedná se zástupci ťZemgoruŤ jako s představiteli ťpříští vlády nového RuskaŤ, že vůči nim uznává zásadu, že Československo je povinno nahraditi naklady, vzešlé Rusku jako státu a obyvatelstvu Ruska jednak formováním legií na ruském území, jednak rekvisicemi, prováděnými od legií v Rusku, na Ukrajině a v Sibiři. Vláda poskytuje ťZemgoruŤ ze státních peněz i přímé finanční prostředky Zástupci ťZemgoruŤ předložili na př. na r. 1922 ruskému oddělení min. zahraničních věcí zcela formální rozpočet svého ťemigrantského fonduŤ v sumě 5,232.244 Kč 65 hal. Žádají na české vládě, aby pro postupné vyplácení obnosů, které jim vláda na r. 1922 povolí, stanoveny byly přesně lhůty a při realisování rozpočtu aby byl zachován určitý pořádek. Pod rouškou umisťování stipendistů na českých odborných školách sváží se do Československa za státní peníze spousta mladých lidí z ruských kruhů reakčních, u nichž už ta okolnost, že nemají dostatečné předběžné vzdělání, je důkazem, že jsou sem sváženi z..jiných důvodů, než k vůli skutečnému studiu. Pozvání Zenzinova na oběd k presidentu Masarykovi je pro důvěrnost styků vládních kruhů s představiteli ťZemgoruŤ příznačné.

Podepsaní se táží: Je vláda ochotna vysvětliti sněmovně svůj poměr k představitelům ťZemgoruŤ, ovládaného jednou polit. stranou - ruskými eséry? Je ochotna podati přesná sdělení o finančních podporách, které byly ťZemgoruŤ poskytnuty, i o těch, které mají býti poskytovány během r. 1922? a jest ochotna poskytnutí těch. to finančních prostředků odůvodniti?

V Praze dne 29. března 1922.

Dr. Šmeral, Bubník, Merta, Krejčí, Kunst, Skalák, Koutuý, Burian, Nagy, Mikuliček, Malá, Rouček, Kučera, Toužil, Darula, Skaunicová, Houser, Hakeu, Warmbruuu, Svetlik, Blažek, Teska, Tausik.