POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922
1. volební období.
5 zasedání
3464.
Návrh
posl. J. V. Stejskala a soudr. na ochranu památek přírodních.
Národní shromáždění republiky Československé račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne...................1922
na ochranu památek přírodních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Všechny přírodní znamenitostí, rovněž jako památky historické a umělecké, nalézající se na území republiky Čsl. nebo v budoucnu objevené, jsou v zájmu veřejném pod ochranou státu.
Přírodní památkou rozumí se charakteristické zjevy domácí přírody, zvláště takové, jež vznikly bez přičinění lidského a na původním místě se udržely. Jsou to především: obvody zvláštního krajného rázu, útvary půdy, společenstva rostlinná nebo zvířecí, jakož i jednotlivé druhy a formy zvířat a rostlin.
V pochybnostech, jde-li o znamenitostí tohoto druhu, rozhodne v každém jednotlivém případě ministerstvo školství a nár. osvěty po slyšení pomocných úřadů a znalců. Je-li některá přírodní památka ohrožena poškozením neb zničením, je státní správa zmocněna tomu vhodným způsobem zabrániti, zcizení neb vývoz za hranice zakázati.
§ 2.
Ochranu památek přírodních, t. j. zjištění, prozkoumání a zachování přít. znamenitostí, obstarává Státní památkový úřad ustanovenými přírodoznaleckými odborníky za součinnosti pomocných sborů a dle zásad nařízením min. školství a nár. osvěty stanovených.
Za tím účelem zřídí Státní památkový úřad ústřední poradní sbor, jakož i místní, okresní, župní a zemské sbory na ochranu přírodních památek ze zástupců státních úřadů, obcí, vědeckých korporací, soukromých zájemníků a odborných znalců (konservátorů), jichž složení a funkce stanoví se nařízením.
Státní památkový úřad provede inventarisaci veškerých přír. památek, založí archiv fotografií, nákresů, map aj. pomůcek k ochraně přír. památek se vztahujících, a zařídí katastrální záznam a označení objektů chráněných. Politické úřady první instance obdrží seznam objektů státem chráněných, v úředním obvodu jejich se nalézajících, s příslušnými pokyny k jejích ochraně podle zásad tohoto žákova.
§ 3.
Statní správa se zmocňuje, aby zabezpečila ochranu přírodních znamenitostí po užitím těchto prostředků:
a) schválením soukromoprávní smlouvy mezi majitelem půdy, na níž se přír. znamenitost nalézá, a právní neb fysickou osobou s druhé strany, jež se v držení a současně ochranu oné znamenitosti zavazuje, neb jíž to bylo z moci úřední přiděleno;
b) knihovním vlažením služebností, obsahující svalení že vlastník a jeho nástupce zachovají neporušenost a ochranu přír. památky, jakož í přístup k ní obecenstvu neb vědeckým pracovníkům za podmínek blíže stanovených;
c) vyvlastněním půdy s chráněným objektem a přístupem k němu a prohlášením této oblasti za státní reservaci;
d) stálým dozorem příslušných státních orgánů a trestním stíháním škůdců podle práva trestního.
§ 4.
Za státem vyvlastněné objekty, na nichž nalézají se přírodní, historické a umělecky památky, zasluhující v zájmu veřejně prospěšném zvláštní ochrany, poskytne se náhrada obecné hodnoty pozemků, s nimiž jest památka nerozlučně spojena, jakož i s přístupem k ni souvisejících,
Vezme-li stát statky takto nabyté do vlastní správy, přísluší náhrada za ně jen tomu, kdo prokáže, že jemu buď přímo neb nepřímo vzešly výlohy jich zařízením neb zpřístupněním a nebyly případným výnosem kryty.
Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu k žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné obliby způsobené nahodilými vlastnostmi objektu.
§ 5.
Nález a schválení soukromoprávní smlouvy, uložení služebností neb o vyvlastnění a náhradách vydá min, školství a nár. osvěty, jež uloží současně příslušnému knihovnímu soudu, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení. Tato poznámka jest účinna proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastněni nemovitosti.
§ 6.
Proti výší odškodného, stanoveného cestou správní, nepřipouští se odvolání, Pokládá-li se některá ze stran za zkrácenou, může žádati během roku ode dne, kdy nářez nabyl moci právní, za stanovení odškodného u místně příslušného okr, soud řízením nesporným, na Slovensku a Podkarpatské Rusi dle uher. z. čl. XLI z roku 1881.
Výkonu právoplatného vyvlastňovacího zákona nemůže býti bráněno, bylo-li odškodné, stanovené správním úřadem, složeno u soudu, nebo jinak zajištěno.
Pro soudní řízení, jímž se vyšetřuje odškodné, pro jeho stanovení dohodou (§ 3 b) a pro zajištění nároků, které mají třetí osoby na náhradu z odškodného na základě svých věcných práv, platí obdobně předpisy § 30 zák. ze dne 18. února 1878 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi předpisy uher. z. čl. XLI. z r. 1881.
§ 7.
Vyvlastnění nepostihuje práv spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět a mohou pro ně býti zřízeny zvláštní knihovní vložky.
§ 8.
Pokud stát převzatých objektů nepodrží ve vlastní správě, může je přiděliti do vlastnictví neb nájmu za náhradu vzešlých výdajů obcím, vědeckým, humanitním aj. korporacím k účelům obecně prospěšným, se zárukou zachování zásad pro ochranu přírodních památek.
§ 9.
Usnesení samosprávných svazků ohledně zcizení neb přeměny věcí majících zvláštní, cenu přírodní historickou neb uměleckou, podléhá schválení min. školství a nár. osvěty. Povolení k provádění staveb neb přestaveb, jimiž byl by místní neb krajinný ráz hrubě znetvořen, budiž odepřeno. Politické správní úřady jsou zmocněny zakázat i vyvěšování návěští, reklamních štítů a jiných nápisů zevně uzavřených obvodů obcí, jimiž je krajinný ráz neb jednotlivé přír. památky poškozovány.
§ 10.
Každé dokonaná neb nedokonané poškození neb zničení státem chráněné přír. památky budiž kvalifikováno jako poškození veřejného majetku a trestáno se zřetelem na povahu činu, vlastností škůdcovi a cenu předmětu podle stávajícího práva trestního.
§ 11.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením tohoto zákona pověřuje se min. školství a nár. osvěty po dohodě se zúčastněnými ministry,
Důvodová zpráva.
Ochrana přírodních znamenitostí jest rovnocenna s ochranou památek historických neb uměleckých a doznala svého výrazu v zákonodárství všech kulturních států. Mnohaleté zkušeností potvrzuji, že nelze v tom směru spoléhati na blahovůli a pochopení soukromníků, na jichž pozemcích se jednotlivé pamětihodnosti vyskytují, nýbrž že v zájmu veřejném nutno tyto památky chrániti ustanovením zákonným a případným omezením práva soukromého. Tam, kde se toho nedbalo, doznaly přírodní památky nenahraditelných ztrát na škodu obecné kultury, moderní hnutí po ochraně památek přírodních nese se hlavně třemi směry: 1. ochrana jednotlivých znamenitosti (jako vzácných zvířat, ptactva a rostlin), 2. zakládáni reservací a národních parků, aby i budoucím generacím zachován byl původní krajinný ráz se svými kulturněhistorickými zvláštnostmi, 3. ochrana krajinného rázu domoviny proti všelikému znešvařeni celkového dojmu.
V četných případech mají přírodní památky velkou cenu vědeckou (sídliště vymírajících druhů, doklady geologických změn naší země a pod.), jsou též vyhledávanými objekty cizineckého a turistického ruchu (hory, jezera, pralesy, vodopády, jeskyně krápníkové a pod.) a tím jest i stát na nich interesován z důvodů národohospodářských. Jest jisté v kulturních intencích státu, aby i domácímu obyvatelstva a pracovníkům vědeckým zabezpečil možnost, nerušeně a neodvisle od soukromých a zištných zájmů jednotlivců, tyto přírodní zjevy obdivovati a z nich morálně neb vědecky těžiti.
Vyžaduje tudíž veřejný zájem, aby znamenitosti přírodní, kdekoliv se vyskytují neb v budoucnu vyskytnou, odňaty byly volnému nakládání jednotlivcova a postaveny pod výsost státní.
Již ve dnech převratových pamětliv byl Národní výbor tohoto významu a vydal nařízení ze dne 29. října 1918 na prozatímní ochranu památek historických a uměleckých. S touto tendencí shledáváme se i v nových našich zákonech, např. v zák. o pozemkové reformě (§ 20 zák. přídělového, § 10 zák. záborového), v zák. o stavebním ruchu. Nutnost ochrany těchto znamenitostí potvrzena jest též zřízením Státního památkového úřadu pří ministerstvu školství, jehož kompetence má, býti předloženým zákonem vymezena a výkonnou mocí podepřena, Při tom pamatováno jest i na nutnou součinnost kruhů občanských a vědeckých, jejíž organisaci možno upraviti nařízením analogicky s organisací osvětových sborů.
§ 3 zmocňuje vládu k nejúčinnějším opatřením, jež se v mezinárodním ochranářství v praxi nejlépe osvědčila. Schválením a přezkoušením soukromých úmluv (odst. a) předejde se možným pozdějším sporům; vložení služebností (odst. b) a záznam knihovní (§ 5) pojat je podle vzorů švýcarského (Bern), kdež se v praxi velmi dobře osvědčil; případné vyvlastnění (§ 3 c) a poskytnutí odškodného (§ 6) provádí se shodně s ustanovením zák. o pozemkové reformě a zák. o stavebním ruchu.
Celková ochrana památek přírodních přičleněna jest k agendě politických úřadů a jich orgánů, čímž nevzniká státy žádné nové finanční zatížení. Úhrada na vydržování Státního památkového hřadu obsažena jest v rozpočtu ministerstva školství.
V ohledu formálním navrhuje se přikázáni tohoto návrhu výboru kulturnímu a ústavně-právnímu.
V Praze dne 29. března 1922.
J. V. Stejskal,
Modráček, Hudec, Horák, Najman, Mlčoch, Jaša, Pastyřík, Anděl, J. Kříž, dr. Buday, dr. Juriga, dr. Kubíš, dr. Gažík, Onderčo, Tománek, dr. Labay, Tomik, Hancko, Bobok, Hlinka.