Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922

1. volební období.

5 zasedání

3478.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne................,

jímž se mění a doplňuji zákony o školách obecných a občanských.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Povinné učebné předměty ve školách obecných (ludových) jsou: náboženství (s výhradou § 3 odst. 5,); občanská mravouka (s výhradou § 3 odst. 5,); občanská nauka; čtení a psaní; jazyk vyučovací; počty s naukou o tvarech měřických, nejpotřebnější a nejsrozumitelnější věcí z přírodopisu, z přírodozpytu, ze zeměpisu a dějepisu, hledíc zvláště k domovu a vlasti; kreslení; zpěv; ruční práce a tělocvik, Na všech školách budiž věnována bedlivá péče tělesné výchově a dobré životosprávě žactva. Nauka o životosprávě a domácím hospodářství mohou býti zavedeny jako zvláštní předměty učebné. Nařízením bude upravena účast školních lékařů při tělesné výchově žactva.

(2) Rozhodnutím župní rady školní (v přechodné době zemské rady školní a na Slovensku ministerstva školství a národní osvěty) a při menšinových školách rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může se na škole obecné (ľudové) podle místní potřeby vyučovati jiným předmětům, zvláště pak jazyku československému, není-li už vyučovacím jazykem té které školy. Vydržovatelům školy budiž předem dána příležitost, aby se o věci vyslovili. Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může vyučování jazyku československému ustanoveno býti pro tu kterou školu povinným.

§ 2.

(1) Povinné učebné předměty školy občanské jsou: náboženství (s výhradou § 3 odst. 5); občanská mravouka (s výhradou § 3 odst. 5); občanská nauka; jazyk vyučovací s naukou o písemnostech; zeměpis a dějepis; přírodopis a přírodozpyt; počty s jednoduchým účetnictvím; měřictví a rýsování; kreslení; krasopis; zpěv; ruční práce a tělocvik. Na všech školách občanských budiž věnována bedlivá péče tělesné výchově a dobré životosprávě žactva. Nauka o životosprávě a domácím hospodářství mohou býti zavedeny jako zvláštní předměty učebné. Nařízením bude upravena účast školních lékařů pří tělesné výchově, žactva.

(2) Na občanských školách s vyučovacím jazykem jiným, nežli československým budiž žactvu poskytnuta příležitost naučiti se jazyku československému. Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může vyučování jazyku československému ustanoveno býti pro tu kterou školu povinným.

(3) Rozhodnutím župní rady školní (v přechodné době zemské školní rady a na Slovensku ministerstva školství a národní osvěty) a pří menšinových školách rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může se na škole občanské vyučovati též jiným předmětům učebným, zvláště jiným jazykům těsnopisu, psaní strojem a hudbě. Vydržovatelům školy budiž předem dána příležitost, aby se o věci vyslovili.

§ 3.

(1) Opatřovati vyučováni náboženství na školách obecných (ľudových) a občanských a na ně dozírati přísluší úřadům církevním (představenstvům židovských i obcí náboženských) s výhradou práva vrchního dozoru a správy, které přísluší státu podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n.

(2) Náboženství a občanské mravouce vyučovací jest ve všech třídách po dvou hodinách týdně. Výměru a rozdělení učiva náboženského na jednotlivé stupně školní ustanoví úřady církevní.

(3) Učitelé náboženství, úřady církevní a společnosti náboženské jsou povinny šetřiti zákonů a předpisů, které v mezích zákonů vydají úřady školní.

(4) Co úřady církevní ustanoví o vyučování náboženství a o cvičeních náboženských, oznámeno budiž správci školy prostřednictvím župní rady školní (v přechodné době okresního úřadu školního a na Slovensku školního inspektora). Ustanovení, která jsou v odporu s obecným řádem školním, nebuďte oznamována.

(5) Rodiče žáků jsou povinni oznámiti úřadům školním, mají-li se jejich děti učiti buď náboženství nebo občanské mravouce.

(6) Hledíc k různosti náboženského vyznání žactva na té které škole, budiž doba vyučování náboženského v rozvrhu hodin ustanovena tak, aby tím souvislost ostatního vyučování nebyla rušena.

§ 4.

(1) Ministr školství a národní osvěty se zmocňuje, aby vyslechnou znalce školství, upravil učebné osnovy pro školy obecné (ľudové) a občanské, ustanovil týdenní počet vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy škol a stupně školní, jakož i všechno to, co vůbec náleží k vnitřnímu uspořádáni škol.

(2) Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby organisaci občanských škol na Slovensku nařízením přizpůsobila organisaci občanských škol v ostatním území republiky.

(3) Ministr školství a národní osvěty přihlížeje k nedostatku školních dílen, kuchyní a jiného zařízeni í potřeb vyučovacích, jakož i k nedostatku účelně školeného učitelstva, může pro dobu přechodnou zmocniti příslušné úřady školské, aby zaváděly vyučování ručním pracím chlapeckým a domácímu hospodářství toliko postupně na těch školách, kde budou pro ně podle zvláštních poměrů místních vhodné podmínky.

§ 5.

(1) Počet tříd při obecné (ľudové) škole řídí se počtem dětí. Největší počet děti v jedné třídě ustanovuje se na 60. Přestoupí-li počet dětí v některé třídě číslo 60 a nedá-li se přeplněná třídy odpomoci přípustnými změnami v zařadění dítek (o čemž rozhodne příslušný inspektor školní), zřídí se při škole další třída a to zatímní. Trvá-li zatímní třída pří škole nepřetržitě po 3 školní roky, promění se v třídu definitivní.

(2) Počet míst Iiterních učitelů při obecné (ľudové) škole řídí se počtem tříd tak, že na každou třídu připadá jedno místo učitelské, počítajíc v to také místo správce školy.

(3) Pro vyučování jednotlivým předmětům učebným, jehož se neúčastní všichni žáci té které třídy zřídí se při škole nebo při několika školách v téže obci zvláštní oddělení, v nichž sloučí se podle potřeby žáci různých tříd tak, aby počet žactva v takovém oddělení v žádném případě nepřestoupil čísla 60.

(4) Při zjišťování počtu žactva, který je podle 1. odstavce podmínkou pro zřizování nebo dělení tříd, přihlíží se toliko ke školou povinným dětem československých občanů státních a to těch, kteří mají v obci školní trvalé bydliště.

§ 6.

(1) Přestoupí-li počet dětí v některé po stupně třídě občanské školy číslo 60, zřídí se při ní zatímní pobočka, při 120 dětech v postupné třídě zřídí se pobočka druhá a tak dále, pro každých dalších 60 dětí v postupné třídě zřizuje se další pobočka. Po tříletém trvání promění se zatímní pobočka ve třídu definitivní.

(2) Při každé občanské škole zřídí se kromě místa ředitele zpravidla tolik míst odborných učitelů, kolik tříd má škola.

(3) Ustanoveni 3. odst, § 5 platí též o školách občanských.

(4) Pří zjišťování počtu žactva, který je podle prvního odstavce podmínkou zřizování nebo dělení tříd, přihlíží se toliko k dětem československých občanů státních, kteří mají trvalé bydliště v obci školní nebo v okruhu o poloměru 4 km od budovy školní, vyhovuji-li děti tyto obecně podmínkám předepsaným pro přijetí do školy občanské.

§ 7.

(1) Pro školní léta 1922/23 - 1926/27 ustanovuje se největší počet žactva v jedné třídě školy obecné (ľudové) nebo občanské na 80, pro školní léta 1927/28 -1931/32 na 75, pro školní léta 1932/33 - 1936/37 na 70 pro školní léta 1937/38 -1941/42 na 65. Od počátku školního roku 1942/43 činiti bude největší počet žáků v jedné třídě na všech školách 60.

(2) Župní rada školní (v přechodné době zemská rada školní a na Slovensku ministerstvo školství a národní osvěty) povoluje z důvodů podstatných a přihlížejíc k možnosti, jak opatřiti potřebné učitelstvo a místnosti školní, v jednotlivých případech odchylky od ustanovení odstavce 1., avšak jen do konce školního roku 1943/44.

(3) Ustanoveni § 7, odst. 1. a 2. nesmí užívati k tomu, aby se rušily nebo spojovaly třídy již zřízené, jakmile by po zrušení nebo spojení jich stoupl počet dětí v některé třídě nad 60.

§ 8.

(1) Třídy školní a místa učitelská při veřejných školách mohou se rušiti jen tehdy, nejsou-li po zákonu nutné.

(2) Na Slovensku mohou se rušiti třídy školní a místa učitelská při obecních a státních školách ľudových a občanských, nejsou-li po zákonu nutné, toliko rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty nebo orgánu, který k tomu tímto ministerstvem bude pověřen.

§ 9.

Školy obecně (ľudové) i občanské, mohou býti podle pohlaví žactva buď smíšené, buď chlapecké, buď dívčí.

§ 10.

(1) Učitelé a učitelky mohou vyučovati chlapce a dívky na všech stupních a druzích škol obecných (ľudových) i občanských. Veškerá místa literních učitelů na školách obecných (ľudových) i občanských, chlapeckých, dívčích i smíšených zřizují se bez určení pohlaví. Všechny dosavadní systemisace míst na školách těchto výhradně pro učitele nebo výhradně pro učitelky pozbývají platnosti.

(2) Při obsazování míst literních učitelů při veřejných školách dbáti jest toho, aby polovina všech míst na každé škole obsazena byla učiteli a polovina učitelkami, při čemž se nečítají místa správců a ředitelů škol. Při lichém počtu míst náleží na chlapeckých školách o jedno místo více učitelům, na školách dívčích učitelkám, liché místo učitelské na školách smíšených rozepíše pro volnou kompetencí mužů i žen.

(3) Orán, jemuž přísluší rozepsati konkurs na definitivní místo učitelské nově zřízené nebo uprázdněné, nechť rozhodne s konečnou platností a v konkurse vysloví, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost, aby vyhověno bylo zásadě vyslovené v předešlém odstavci.

(4) Pří místech správců a ředitelů škol chlapeckých náleží však vždycky přednost učitelům, při místech těchto na školách dívčích náleží přednost učitelkám. Místa správců a ředitelů škol smíšených rozpisujte se pro volnou kompetenci mužů i žen.

(5) Zásad uvedených v § 10 odst. 2, šetřiti jest pokud lze i při obsazování míst zatímních.

(6) Výjimky z ustanovení § 10 odst. 2 až 5 pro školy, jichž správu vede ministerstvo školství a národní osvěty podle § 2 odst. 1, bod 3. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. určuje podle místních poměrů ministr školství a národní osvěty, který je také oprávněn, obsazuje ať definitivně či zatímně místa učitelská na těchto školách, odchýliti se v zájmu školy od pravidel, obsažených v čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.

(7) Ministr školství a národní osvěty může pro dobu přechodnou určiti výjimky z ustanovení § 10 odst. 2-5 i pro obsazování míst na všech veřejných školách obecných (ľudových) a občanských na Slovensku, v území Hlučínském, Valčickém a Vitorazském i v území těšínského Slezska a může orgány, jimž přísluší práva presentační a právo jmenovati učitele na těchto školách zmocniti, aby se případ od případu odchylovaly v zájmu školy od pravidel daných v čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.

§ 11.

(1) Povinnost choditi do školy obecné (ľudové) i občanské počíná se počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovršilo šestý rok věku, a trvá plných osm školních let. Dítky školou nepovinné, které dovrší šestý rok věku v době od počátku školního roku do nejbližšího konce roku občanského, mohou býti do školy přijaty, není-li pochybnosti o jejích tělesné í duševní dospělosti, nepřeplní-li se jejich přijetím školní světnice a nepřekročí-li se největší počet dětí ve třídě podle §§ 5 a 7.

(2) Poskytovati jakýchkoliv úlev v docházce školní jest zakázáno. Povinnost mládeže na Slovensku účastniti se opakovacího školského vyučování až do 15. roku věku, vyslovená v §§ 1 a 48 zákonného článku XXXVIII. z r. 1868, zůstává nedotčena pro veškeru mládež, která chodila do školy ľudové podle dosavadních zákonů toliko 6 let a nevzdělávala se potom na školách vyšších.

(3) Ustanoveni zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 75 Sb. z. a n. o hospodářských školách lidových zůstávají tímto zákonem nedotčena. Avšak povinnost choditi do hospodářské školy lidové podle § 7 cit. zákona nastane budoucně teprve po ukončení povinné docházky do školy obecné (ľudové) a občanské.

(4) Při školách obecných (ľudových) nebo občanských zřídí se pokračovací školy nebo kursy s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14 do 16 let, pokud se nevzdělává na pokračovacích školách živnostenských, kupeckých, na lidových školách hospodářských nebo na jiných školách vyšších a odborných. Podrobná ustanovení o zřizováni a zařízení těchto pokračovacích škol nebo kursů, o době vyučovací, o učebných osnovách a o docházce školní vydána budou nařízením vlády.

§ 12.

(1) Prodloužení povinné docházky školní do škol obecných (ľudových) a občanských na 8 plných let školních provede se na Slovensku postupně podle toho, jak bude možno opatřiti potřebné místností a učitelstvo pro nutné rozšíření škol. Ministerstvo školství a národní osvěty ustanoví, kdy a v kterých obcích nastane povinnost obecné osmileté docházky školní do škol obecných (ľudových) a občanských na Slovensku.

(2) Každým způsobem bude však od počátku školního roku 1930-1931 osmiletá docházka školní povinná pro veškeru mládež na Slovensku.

§ 13.

Trvání školního roku a hlavních prázdnin jakož i prázdnin ve školním roce ustanoví ministr školství a národní osvěty nebo orgán jím pověřený.

§ 14.

(1) Pokuty vyměřené v zákonech zemských pro Čechy, Moravu a Slezsko a v § 4 zák. článku XXXVIII. z roku 1868 pro trestání přestupků proti školní povinností a školní docházce upravují se takto: za vynětí dítěte ze soupisu budiž uložena pokuta od 50-200 K, za nepřihlášení dítěte do školy a za nedbalou docházku školní od 25-200 K; stalo-li se zanedbání školy ze ziskuchtivostí rodičů nebo jich zástupců, může se uložiti pokuta do 400 K a při opětovném přestupku do 1000 K.

(2) Při nedobytnosti pokuty může býti uložen trest vězeni (uzamčení) od 1-14 dnů.

(3) Tresty pro nedbalou docházku na školách, jichž správu vede ministerstvo školství a národní osvěty podle § 2, odst. 1., bod 3, zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. ukládá ministr školství a národní osvěty, je však oprávněn vyhláškou, uveřejněnou aspoň měsíc napřed v úředním listě a vyvěšenou ve školní budově, výkonem tohoto práva pověřiti jiný školní úřad nebo orgán, který pak v této věcí rozhoduje jménem ministrovým s konečnou platností. Promíjeti nebo zmírňovati vložené tresty pro zanedbanou docházku na těchto školách může ministr školství a národní osvěty.

§ 15.

Ustanovení § 60 s § 9 odst. 2. zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z. o školách továrních se zrušují.

§ 16.

Vyšší národní školy zřízené podle §§ 59 až 63 uher. zákona, čl. XXXVIII. z roku 1868, buďtež proměněny na školy občanské. Zřizovati nové, vyšší národní školy se nedovoluje.

§ 17.

(1) Co ustanoveno jest v §§ 1-16, platí stejné o všech veřejných školách obecných (ľudových) a občanských vůbec, nehledíc na to, kým byly založeny a jsou vydržovány.

(2) Soukromé školy obecné a občanské zavázány jsou šetřiti toho, co ustanoveno jest v §§ 1-5 odst. 1. až 3. v § 6 odst. 1. až 3. v §§ 7 až 9, v § 10 odst. 1., v §§ 11, 13, 14 a 16.

§ 18.

§§ 45 a 46 zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z. pokud se týče ze dne 2. května 1883, č. 53 ř. z, se zrušují. Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila nově župní, obvodní a místní konference učitelské pro celou oblast republiky.

§ 19.

Ustanovení veškerých starších zákonů, pokud jsou v odporu s tímto zákonem, pozbývají účinností.

§ 20.

Zákon tento nabývá účinností dnem, kdy bude vyhlášen. Platnost jeho nevztahuje se na území Podkarpatské Rusi.

§ 21.

Ministr školství a národní osvěty se pověřuje, aby zákon tento provedl.

Odůvodnění.

I. Přesvědčení, že dosavadní zákony o organisaci národního školství, vydané před 50 u více léty nevyhovují jíž potřebě nové doby a změněným poměrům, jest obecně nejen mezi školskými odborníky, ale i v občanstvu bez rozdílu stran a smýšlení.

Dosavadní přípravné práce pro vytvoření nového jednotného zákona o úpravě obecného školství ukázaly, že rychlé jejich ukončení a ústavní projednání nového zákona bude pro nejbližší dobu sotva možné, pokud nebudou dány některé předpoklady školské reformy jako na př. úprava poměrů mezi státem a církvemi, zákonná oprava práv menšin podle § 133 listovní listiny a ovšem pak též, dokud nebudou pečlivými úradami ujasněny zásadní otázky školské reformy vůbec, zvláště vzájemný poměr jednotlivých druhů a stupňů škol.

Naproti tomu nelze však čekati s některými zvláště naléhavými změnami, ať už z důvodů vnitřní potřeby našeho národního školství, ať už z popudu vnějšího, jako jest na př. zákon o osmihodinné době pracovní, který zapovídá výdělečné zaměstnání dětí do 14 let, kdežto na Slovensku trvá docházka školní zpravidla dosud jen do 12 let atp.

Proto vláda předkládá návrh částečné změny školských zákonů ve věcech, které pokládá opravdově za pilné.

II. Poznámky k jednotlivým paragrafům.

K §§ 1 a 2.

Zavedeni občanské nauky odůvodněno jest obecně potřebou jednotné občanské výchovy, kteráž jedině jest pevným základem občanských svobod, práv í povinnosti v demokratické republice.

Zavedení občanské mravouky jeví se nutností hledíc zvláště k tomu, jak přibylo ve školách dětí, které nemohou bití nuceny, aby se učily náboženství, a za dosavadního stavu byly by vůbec bez soustavného vyučováni mravoučného.

Ruční práce zavádějí se i pro chlapce tak, jak se v jiných zemích (Švédsku, Norsku, Dánsku, Švýcarsku, Francii, Anglii a také v Německu) již dávno stalo. Veliký výchovný význam tohoto předmětu se dnes obecně uznává. Poněvadž však okamžitému obecnému zavedení brání dnes namnoze překážky dočasně nepřekonatelné (nedostatek dílen a místností pro ně, drahota materiálu a zejména nedostatek kvalifikovaných učitelů) má se předmět tento zaváděti toliko postupně tam, kde jsou dány podmínky.

Tělocvik, pro dívky dosud nepovinný, stává se i pro ně povinným.

Privilegované postavení němčiny a maďarštiny na školách měšťanských se ztišuje a za to se na všech školách těchto zavádí jazyk československý.

K § 4.

Pro sjednoceni školství v celé republice dává se ministerstvu školství a národní osvěty zmocnění, aby přizpůsobilo organisaci občanských škol na Slovensku oranisaci těchto škol v ostatním území státu.

Pro Slovensko ruší se nejmenší i největší počet hodin vyměřený jednotlivým typům škol neodpovídající z části dnešním potřebám. Zkušenost učí, že lépe jest ponechati v této věci větší volnost moci nařizovací, jež se lépe přizpůsobuje měnivým potřebám doby i zásadám pedagogiky a zdravotnictví.

K §§ 5-7. Podstatou paragrafů těchto jest snížení největšího počtu děti přikázaných jednomu učiteli s dosavadního čísla 80 (po př. se 100).

Snížení toto jest vůbec nejdůležitější podmínkou jakékoli reformy školské. Z přeplněnosti naších škol rodilo se všecko zlo, na něž si veřejnost i pedagogičtí odbornicí právem stěžovali. Četné závady zdravotní a téměř všecky nedostatky školní výchovy í školního vyučování (drakonická, kasárnická kázeň, mechanism, stíráni individuality dětské, nedostatek samočinnosti dětské, nedostatek cvičení i nedostatek direktního styku žáka s učitelem atd.) pramenily se toliko z přeplnění tříd.

V této věci náleží naše školy obecné občanské k nejopozdilejším. V Dánsku byl jíž od roku 1899 ustanoven zákonem největší počet děti ve třídě pro obce městské na 35 žáků, pro venkovské na 37, V Londýně od r. 1898 je počet žactva ve třídách nejvyšších ustanoven na 40, v středních na 45 a v nejnižších na 50. V Bavorsku vyměřil Schulbedarfgesetz ze 14. května 1919 největší počet žáků ve škole jednotřídní na 50, jinak na 60 dětí.

Nynější dobu pokládati jest za zvláště vhodnou k provedeni této nejnutnější reformy v našem školství. Léta 1921/2 až 1991/2 jsou dobou, kdy veliký úbytek porodnosti z válečných let 1915-1918 projeví se v našich školách nápadným úbytkem žactva. Lze proto očekávati, že i při zmenšeném největším počtu žáků na třídu jen v malém počtu tříd dosáhne se tohoto největšího počtu a že tudíž nebude potřebí zřizovati překotně třídy nové, ať postupné nebo pobočné. Ostatně se pro přechodnou dobu v § 7 připouštějí úchylky od ustanovení § 5 a 6.

Vláda jest si ovšem vědoma, že i nově navrhovaný počet dětí 60 je ještě značný. Avšak nemůže na ten čas pomíjeti závažných momentů finančních, tísnivého nedostatku školních místností i kvalifikovaného učitelstva, což vše jest jí příkazem, aby postupovala jen velmi opatrně a zdrželivě.

Ostatně se odkazuje také na III. část dohody odůvodnění.

K § 9.

Změna paragrafem tímto provedená tyká se připuštění společné výchovy chlapců a dívek na všech stupních škol obecných a občanských.

Ustanovením, tímto má býti zejména malým obcím umožněno zřizovati občanské školy, když jinak by pro oddělené a samostatné školy chlapecké a dívčí neměly s dostatek chlapců a dívek.

Věc byla do jisté míry řešena již v zákoně ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. a i jde nyní zvláště o rozšíření této zásady pro Slovensko. Tím se však nikterak nepředbíhá zásadnímu řešení otázky společné výchovy chlapců a dívek na školách vůbec, o němž bude nutno rozhodnouti při celkové reformě školství.

K & 10.

Podle dosavadních zákonů učitelky mohou vyučovati chlapce ve školách jen v prvém a druhém roce školním.

V duchu doby jest, aby ženám poskytnuto bylo volné pole působností ve všech oborech, pokud na ně stačí fysickými i duševními silami a vzděláním.

Pokud jde o vyučování chlapců, ukázaly zkušenosti, na př. ze školství amerického a značnou měrou í zkušenosti nabyté u nás v letech válečných, kdy učitelky namnoze zastupovaly učitele i na školách chlapeckých, že zásadní vylučovaní učitelek z práva učiti chlapce od 3.-8. roku školního není pedagogickým zřetelem odůvodněno.

Pro připuštění učitelek i na vyšší stupně škol smíšených a chlapeckých jsou však mimo to tyto důvody: 1. Poměrný nedostatek mužského dorostu učitelského a naproti tomu poměrný nadbytek kandidátek učitelství. 2. Na koedukačních (smíšených) školách občanských, na nichž leckde je více dívek než hochů, nastává potřeba vyučovati dívky v některých předmětech odděleně od hochů. Na takové školy bude vhodno dovolati také učitelky už proto, aby učily předmětům, jímž muž nemůže dobře vyučovati bud vůbec nebo jen s jistými pochybnostmi (tělocvik). Aby však učitelky tyto byl plně zaměstnány, jest potřebí připustiti je též k vyučování chlapců.

Nehledě na to, jak bude při definitivní úpravě zákonné organisace obecného školství rozhodnuto o zásadě společné výchovy chlapců a dívek na národních školách vůbec, správa školská již dnes navrhuje provedení principu, aby při školské výchově veškeré mládeže škol národních pokud jen možná rovnou měrou se uplatňoval živel mužský i ženský.

Při tom jsou rozhodnými především motivy pedagogické: jde o to, aby dívky i hoši ve školách tak jako v rodině podléhali vlivu mužů i žen a aby tím každá jednostrannost ve výchově jejích, jež má původ v rozdílnost charakteru muže a ženy, byla odstraněna nebo aspoň zmírněna.

Na druhém místě odůvodňuje se návrh tento zásadou co nejúplnější rovností učitelův i učitelek vyslovenou v § 106 ústavní listiny: Školy různého prostředí (vesnic, měst i velkoměst) a různých kategorií (chlapecké, dívčí, málotřídní i výše organisované) mají, býti zásadně stejně přístupné mužům i ženám.

Poznamenáno budiž, že zásada tzv. volné konkurence mužů a žen o všecko místa na školách nebyla přijata za podklad návrhu, ježto by v praxi za platnosti čl. IV. zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n. znamenala snad úplné vytlačení učitelek z škol dívčích, zvláště ve větších městech. Podle dosavadních zkušeností totiž je mezi učiteli nejen absolutně, ale i poměrně mnohem větší počet osob službou starších než mezi učitelkami. Zásada staršinství uplatněná v čl. IV. cit. zákona, výhody měst i poměrné pohodlnější práce na dívčích školách lákaly by přirozeně množství žadatelů o místa na těchto školách a vedly by při konkurenci naprosto volné k tomu, že by se mezi žadateli snad pokaždé našel kvalifikovaný muž službou nejstarší. Tím by se dospělo k nežádoucímu stavu, že by právě dívčí školy městské byly obsazeny výhradně jen starými učiteli na sklonku jich činnosti učitelské.

K § 11 a 12.

Dosud byla v území bývalého Rakouska povinnost školní osmiletá, v území býv. Uher šestiletá.

Však tím, že se v Rakousku docházka školní počínala teprve počátkem škol, roku po dokonání 6. roku a končila se jíž dnem dovršení 14. roku, pří čemž povolovány byly úlevy v 7. a 8. roce školním a zpravidla také předčasné propuštění koncem školního roku ve věků 13 1/2 roku, trvala skutečná docházka školní jen výjimkou plných osm školních let, velmi často, ba pravidlem jen 7 až 6 1/2 školního roku.

V Uhrách trvala docházka školní od 6 do 12 let, ale již od 10. roku měly děti ve vesnicích nárok na úlevy a to dva měsíce v době největších polních prací tak, že v ten čas nechodily všedního dne do školy vůbec.

Naproti tomu žádá kulturní a hospodářský rozvoj nové doby, aby docházka do škol národních, které jsou pro velikou většinu občanstva jediným ústavem, na němž se jim dostává soustavného vzdělání, byla jak možno nejdelší. Mimo ta je příkazem pedagogickým, aby právě na stupni horním, kde děti jsou rozumově rozvitější a chápavější a kde se u nich probouzí zájem o společnost a její zřízení, o věci hospodářské a t. pod., nebyla docházka školní zkracována a rušena úlevami, neboť právě v ten čas je dítě nejpřístupnější vzdělání reálnému a zvláště také vzdělání občanskému a mravnímu.

Za minimum, odpovídající potřebě a duchu doby, pokládá se v celém státě aspoň to, co v principu bylo zavedeno pro býv. Rakousko již r. 1869, t. j. skutečná osmiletá docházka školní bez jakýchkoliv úlev. Veliký význam má zavedení docházky školní opravdu osmileté pro Slovensko, kde bude znamenati pronikavé zvýšení lidového vzdělaní.

Zvláštní důvod pro prodloužení docházku školní i na Slovenska do 14 let vyplývá však již ze zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. o osmihodinné době pracovní, kde v § 10 zakázáno je zaměstnávati námezdně mládež před 14. rokem ve všech podnicích podrobených živnostenskému řádu nebo po živnostensku provozovaných, v podnicích státních, v podnicích jiných veřejných nebo soukromých svazků, fondů spolků a společností, ať jsou rázu výdělečného, všeužitečného nebo dobročinného, dále v podnicích hornických, zemědělských a lesních. Totéž omezení zavádí ostatně také mezinárodní smlouva, schvalující ujednání přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919. Je-li tedy pravidelná práce dětí před 14. rokem vůbec zakázán, vznikala by při platnosti dosavadních zákonů na Slovensku, podle kterých se povinnost školní konči už 12. rokem, pro největší část dětí mezi 12. a 14. rokem dvouletá prázdnota, nadmíru škodlivá nebo aspoň zhola neužitečná.

Ježto však správa školská je si vědomo toho, že prodloužení docházky školní na Slovensku o 2 léta znamenati bude leckde rozšířeni škol a tím novou potřebu školních místností a nového učitelstva, jichž nebude možno rázem opatřiti, navrhuje, aby se prodlouženi školní povinnosti na Slovensku dalo postupně.

K § 13.

Jde o to, aby i pro Slovensko platila zásada platná v ostatním území republiky, podle niž délku doby vyučovací ustanovuje ministr školství a národní osvěty. Ustanovení uher, zákona o délce školního roku (osm měsíců pro venkov a na devět měsíců pro města) nevyhovuje; čtyřměsíční prázdniny jsou jistě přílišné, nehledě ani k tomu, že další prázdniny na venkově opět jen zesilovaly vzdělanostní nerovnost mezi venkovem a městy, jistě zcela neoprávněnou a s hlediska pokroku naprosto nežádoucí.

K § 14.

Pokuty na přestupky proti školní povinnosti a školní docházce, vyměřené zákonem před 50 lety, činí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dosud 2-40 K za vynětí dítěte ze soupisu, 2-10 K za nepřihlášení dítěte do školy nebo za zanedbávání školy; stalo-li se zanedbávání školy ze ziskuchtivosti rodičů vzrůstá trest na 20 K a při opětovném přestupku na 40 K.

Na Slovensku činí pokuty za zameškání školy při prvém potrestáni 1 K, při druhém 2 K, při třetím 4 K a při čtvrtém 8 K. Tresty vězením zavedeny nebyly.

Pří dnešní hodnotě peněz jsou všecky uvedené pokuty nepatrné a nepůsobí naprosto tak, jak bylo původně úmyslem zákona, Vlivem válečných zmatků docházka školní se veskrze zhoršila a je potřebí pro její zlepšení v krajní nutností míti po ruce i účinnější tresty.

K § 15.

Týká se t. zv. továrních škol, v nichž se učily děti pracující v továrnách. Ustanovení tato dosud výslovně zrušena nebyla, ačkoli pozbyla již dávno praktického významu ustanovením živnostenského řádu, jímž tovární práce dětí před 14, rokem byla zakázána.

K § 18.

Okresní konference učitelské, konané každý rok, a zemské konference, konané každý šestý rok, nemají většinou již toho významu, jako před 50 lety. Jsou to nyní zpravidla sbory příliš četné, také až o pěti, ba sedmi stech členů, čímž schůze jejich jsou velmi nákladné a jednání nutně trpí nedostatkem soustředěnosti a více méně pasivností jednotlivých účastníků. Zkušenost ukázala, že lépe bude nahraditi okresní porady menšími sbory, a to buď schůzemi delegátů jednotlivých škol, nebo schůzemi učitelstva z obvodů daleko menších, než jsou nynější okresy školní.

Ježto někdejší význam zemských celků aspoň pro vnitřní organisaci školství valně poklesl a stále více se ukazuje potřeba jednotlivých hledisk pro celé území republiky, poklesl i význam zemských porad učitelských a bude užitečnější nahraditi je sbory jinými.

III. Náklad, spojený s provedením změn navržených, uhradí se těmi, kdo jsou dosud vydržovateli škol podle platných zákonů.

Větší náklad věcný vznikne zejména opatřováním věcných potřeb k vyučování ručním pracím chlapeckým a pak opatřením místností pro nové třídy, vzniklé snížením počtu žactva na třídu a prodloužením školní docházky na Slovensku.

Zvětší se arci také náklad osobní zřízením učitelských míst pro nové třídy, otevřeno po snížení maximálního počtu žáků ve třídě a po prodloužení školní docházky na Slovensku.

Přesný ciferný výpočet nákladu je se zřetelem k nedostatku statistických dat z nejnovější doby zatím nemožný.

Rozsah očekávaného přírůstku tříd lze posouditi z těchto dat.

Podle poslední statistické zprávy zemské školní rady z 31. prosince 1918 připadalo v Čechách na 1 třídu školy občanské průměrně 44 žáků (v českých okresech 45, v německých 42 žáka). Na obecných školách v Čechách připadalo na 1 třídu průměrem 50 dětí (v českých okresech 51, v německých 48).

Na Moravě bylo 31. prosince 1918 průměrně v 1 třídě školy měšťanské 40 žáků (v českých 42, v německých 36), v 1 třídě školy obecné 51 dětí (v českých 53, v německých 44).

Školství slezské nikterak nestálo za školstvím v Čechách, ba spíše bylo vždy organisačně lépe vybudováno, lze tedy bezpečně souditi, že příslušná čísla jsou aspoň tak příznivá, jako čísla z Čech a Moravy.

Na Slovensku chybí dosud všecko bližší a spolehlivější data statistická. Podle toho, co z hruba je známo, byl na občanských školách slovenských poměr pravděpodobně příznivější, než v Čechách, ježto již podle zákona z r. 1868 byl ustanoven největší počet žactva ve třídě na 50 (v Čechách naproti tomu 80). Na školách obecných připadá průměrně na třídu 65 dětí.

Z dat tuto uvedených a z toho, že z nadmíru velikého úbytku porodnosti ve válečných letech 1914-1919 pro léta 1921/2 až 1931/2 vyplyne značný úbytek dětí ve školách, lze bezpečně souditi, že pro nejbližší léta nebude přírůstek nových tříd nikterak překotný. Zvětšený náklad na nové třídy objeví se tedy až po několika letech, zejména pak, vzroste-li značněji počet porodů proti letům válečným. Pro nejbližší léta 1922/23-1931/2 lze náklad vzniklý snížením maximálního počtu žáků ve třídě pokládati za bezpečně uhrazený úsporami, vzešlými redukcí tříd, jež se stanou zbytečnými celkovým úbytkem žactva. Při tom není asi zvláště nutno dovozovati, že obrovský prospěch, který vyplyne ze snížení maximálního počtu dětí ve třídách, daleko vyváži tu okolnost, že veřejné finance tím jaksi zříci se mají úspor, vzešlých z přechodného poklesu počtu dětí školních.

Prodloužení školní docházky a zrušení úlev v docházce této nebude míti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nijakého vlivu na rozšiřování škol a nezpůsobí vzrůstu školního nákladu.

Na Slovensku lze odhadnouti přírůstek tříd pro mládež od 12. do 14. roku takto:

Přírůstek netýká se vůbec škol občanských, do nichž už dnes chodí mládež do 14, roku i přes 14. rok, půjde tudíž jen o školy ľudové v místech, kde není škol měšťanských.

V Čechách činí počet mládeže v 13. a 14. roce věku asi 20% veškeré mládeže školou povinné, tedy asi 25% mládeže ve věku od 6 do 12 let. Část této mládeže zůstává rozptýlena v nižších třídách (mládež opozdilá, nezpůsobilá do vyšších tříd) a část její chodí do vyšších škol zpravidla jíž od 10. až 11. roku. Podle toho lze odhadovati počet tříd zřízených nutně pro mládež ve věku 13 až 14 let nejvíce na 18% z počtu tříd pro děti od 6 až do 12 let.

Podle toho by přírůstek tříti pro tyto dětí na Slovensku činil na školách státních asi 320 tříd, na ostatních školách (církevních atd.) asi 800 tříd. Poněvadž však věc souvisí s opatřením místností a z důvodu toho může se prodloužení docházky provésti jen postupné, rozdělí se celý náklad na řadu let a bude jen zvolna stoupati. Avšak i když otázka nákladu na tyto reformy právem se zdůrazňuje ve věci, o niž jde, nesmí býti pokládána za rozhodující, poněvadž vybudování lepšího školství lidového v celé republice a zvláště na Slovensku je nejživotnější otázkou celé budoucnosti, našeho státu.

Zvláštního opatření pro úhradu většího nákladu pro zbytek roku 1922 (září až prosinec) není potřebí, ježto podle všech okolností nebude možno do té doby provésti všechny nutné přípravy správní a místní šetření, aby už od 1. září 1922 mohlo ministerstvo školství zavésti na některých ľudových školách docházku osmiletou. Pro rok 1923 a léta další míní ministerstvo školství vložiti na úhradu zvětšeného nákladu do rozpočtu státního paušální obnos, přiměřený současnému stavu finančnímu a toliko v mezích této částky zaváděti osmiletou docházku školní na Slovensku tam, kde budou i jinak vhodné podmínky.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromážděni přikázán výborům kulturnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 1. dubna 1922.