Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všeobecná ustanovení o výhodách v plnění branné povinnosti.

(1) Branci, kteří jsou podle.§ 17 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., povinni pravidelnou presenční službou, resp. presenční a další činnou službou podle § 61 téhož Zákona a prokáží, že jsou živiteli rodiny (§ 2) nebo že jsou u nich splněny podmínky § 3, po příp. § 4; propustí se v míru v mezích odst. (3) po 6měsíční činné službě na, trvalou dovolenou až do té doby, co budou přeloženi do I. zálohy; nastane-li okolnost, jež by podle tohoto zákona odůvodňovala poskytnuti výhody v plnění branné povinnosti, teprve po nastoupení do presenční služby, propustí se dotčení branci v mezích odst. (3) na trvalou dovolenou, bude-li jim žádaná výhoda poskytnuta a vykonali-li nejméně 6měsíční činnou službu [§ 6 (2)].

(2) Dobrovolně odvedení mohou žádati za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, uvedené v předchozím odstavci, jen tehdy; nastanou-li poměry, pro něž podle tohoto zákona lze žádati za poskytnutí výhody, teprve po odvodu.

(3) Počet branců, propuštěných v jednom odvodním roce podle tohoto zákona na trvalou dovolenou, nesmí převyšovati 5 procent počtu branců v minulém odvodním roce odvedených a presenční (činnou) službou povinných.

§ 2.

Živitelé rodiny.

(1) Za živitele rodiny jest považovati:

a) jediného syna otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky;

b) zemřel-li otec, jediného vnuká děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li žádného syna k výdělku schopného;

c) jediného vlastního neb nevlastního bratra sourozenců zcela osiřelých, jakož i jediného nevlastního bratra sourozenců otce nemajících;

d) jediného nemanželského syna neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželského vnuka (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného.

(2) Jedinému synu; vnuku, bratru budiž na roveň postaven při provádění tohoto zákona ten, jehož jediný bratr nebo všichni ostatní bratři (i nevlastní) vykonávají zákonnou presenční (další činnou) službu podle § 17, resp. § 61 branného zákona, nebo činnou službu podle § 27 branného zákona, nebo jsou: mladší 17ti let, nebo jsou ke každému výdělku neschopni pro nevyléčitelnou chorobu duševní nebo tělesnou, nebo nejsou s to, aby sami vyživili osoby, jež jsou odkázány na výživu brancovu.

(3) Za neschopného k výdělku jest bez zvláštního úředního zjišťování nezpůsobilosti pokládati otce nebo děda, kteří překročili již 60. rok věku. Jinak rozhoduje o neschopnosti k výdělku na základě předložených vysvědčení státního úředního lékaře (dodatečná) odvodní komise, které přísluší právo naříditi osobní dostavení se k odvodní komisi za účelem prohlídky, nenabyla-li na základě předložených dokladů přesvědčení o nezpůsobilosti k výdělku, po případě není-li docíleno shody názorů v tom směru. Vyskytne-li se u odvodní komise při osobní prohlídce různost mínění o výdělečné schopnosti, budiž schopnost k výdělku přezkoumána komisí přezkoušecí. Podrobnosti upravuje nařízení.

(4) K žádosti za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu jest připojiti průkaz o tom, že od poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti skutečně závisí výživa osob uvedených v odst. (1) tohoto paragrafu a že branec jest opravdu živitelem rodiny, resp. nastaly-li poměry uvedené v odstavci (1) teprve po nastoupení do presenční služby, že výživa příslušníků rodiny závisí nesporně na jeho propuštění z činné služby.

(5) Brancům, jimž bylo podle § 36 branného zákona povoleno uzavříti sňatek, nelze poskytnouti výhod v plnění branné povinnosti jako živitelům rodiny.

(6) Lze-li již předem určiti, že poměry, odůvodňující poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, pominou v době do 1. října roku, v němž branec dokončí 24. rok věku, nelze uvedenou výhodu poskytnouti, nýbrž branci buď povolen pouze odklad presenční (činné) služby do 1. října roku, v němž nastane změna poměrů, jež odůvodňují poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu.

§ 3.

Poskytování výhod v plněni branné povinnosti z důvodů hospodářských.

(1) Z důvodů hospodářských lze poskytnouti výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona majitelům zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu (selských usedlostí), jakož i majitelům malých živností a obchodů.

(2) Za zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu (selské usedlosti) podle tohoto zákona jest považovati takové samostatné zemědělské podniky, jejichž majitel musí obstarávati své hospodářství sám; další podmínkou jest, že provozování takového zemědělského podniku musí tvořiti výhradně nebo aspoň hlavní povolání majitele a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen obživy pro něho a jeho rodinu.

(3) Výhody v plnění branné povinnosti může se dostati jen takovému majiteli zemědělské usedlosti, uvedené v předchozím odstavci; který nabyl vlastnictví k ní dědictvím a na usedlosti skutečně též sám hospodaří.

(4) Za zděděnou při provádění tohoto zákona jest považovati též usedlost, převzatou právním jednáním mezi živými, jestliže předcházející majitel mezitím umřel a usedlost by podle zákonné posloupnosti beztoho připadla nynějšímu majiteli, byť i jen z části.

(5) Zdědí-li branec pouze část usedlosti zemědělské, uvedené v odst. (2), a nabude-li zbývající části usedlosti právním jednáním mezi živými, jest tento způsob nabytí při provádění tohoto zákona klásti na roveň dědictví.

(6) Nabude-li dědic celé usedlosti na základě dědického ujednání zákonných dědiců, jest pokládati toto nabytí při prováděni tohoto zákona za nabytí usedlosti dědictvím.

(7) Byla-li zemědělská usedlost rozdělena na více dílčích usedlostí, a to buď za živa majitele anebo na základě posledního pořízení anebo vzájemnou dohodou dědickou, může každý z dědiců žádati za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, vyhovuje-li rozsah usedlosti jemu připadlé podmínkám uvedeným v odst. (2) a hospodaří-li též skutečně sám na této usedlosti.

(8) Za malé živnosti a obchody jest při provádění tohoto zákona považovati takové živnostenské a obchodní podniky, jichž výnos nedovoluje vydržování náhradní pracovní síly, takže majitel musí obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom všeobecná výdělková (zárobková) daň (bez přirážek) z podniku tohoto předepsaná nesmí převyšovati částky 80 č ročně.

§ 4.

Poskytování výhod v plnění branné povinnosti z důvodů sociálních.

(1) Výhody v plnění branné povinnosti po dle tohoto zákona mohou býti poskytnuty též průmyslovým a zemědělským dělníkům, na jichž výdělkové činnosti závisí sice výživa příslušníků rodiny uvedených v § 2, kteří však nevyhovují všem podmínkám, aby jim mohla býti poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti jakožto živitelům rodiny podle § 2; okolnosti, jež odůvodňují poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, jest prokázati obdobně podle ustanovení § 2 (4).

(2) Výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona lze poskytnouti i nemajetným posluchačům vysokých škol; žadatelé musí prokázati úředními doklady, že se studiu na vysoké škole skutečně věnují a že jsou nemajetní.

§ 5.

Podávání žádostí za poskytnutí výhod v plnění branné povinnosti.

(1) U poskytnutí výhody podle § 2, po případě § 4 (1) jsou oprávněni zakročiti příslušníci rodiny uvedení v § 2 (1), po případě, jsou-li nezletilí, jejich zákonní zástupci. U poskytnutí výhody podle §§ 3 a 4 (2) jest oprávněn zakročiti branec sám.

(2) Žádosti za poskytnutí některé z výhod v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona jest podávati u politického úřadu I. stolice místa pobytu. K žádostem musí býti připojeny průkazy poměrů a okolností, jež podle tohoto zákona odůvodňují poskytnutí výhody; podrobnosti upravuje nařízení.

(3) žádosti tyto buďtež podávány jen tehdy, byl-li branec odveden, a to nejpozději do jednoho měsíce po odvodu.

(4) Nastanou-li poměry, jež odůvodňují, poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, teprve po lhůtě uvedené v předchozím odstavci, může býti žádost za poskytnutí příslušné výhody podána i později.

§ 6.

Vyřizování žádostí, podaných před nastoupením do presenční služby.

(1) O žádostech za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jež byly podány ve lhůtě stanovené v § 4 (3), rozhoduje zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice; nedocílí-li se dohady, rozhoduje o těchto žádostech ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Totéž platí o vyřizování žádostí padaných po uvedené lhůtě až do nastoupení do presenční služby, jestliže poměry (okolnosti), odůvodňující poskytnutí výhody, nastaly teprve po této lhůtě, nebo jestliže nastaly sice již dříve, ale žadatel ospravedlní dostatečně opožděné podání. Jinak buďte žádosti po uvedené lhůtě podané zamítnuty přímo politickým úřadem I. stolice.

(2) Je-li počet těch, u nichž jsou podle předložených průkazů a vykonaného šetření stanovené podmínky pro poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona splněny, takový, že nelze všem žádostem vyhověti, rozhoduje o žádostech stejného zření hodných los.

(3) Proti rozhodnutí zemského vojenského velitelství podle odst. (1) lze podati do 4 neděl ode dne doručení rozhodnutí stížnost u zemského vojenského velitelství, jež o žádosti rozhodlo, k ministerstvu národní obrany. O stížnostech těchto rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Branci, jimž byla výhoda podle tohoto zákona poskytnuta, buďtež propuštěni po 6měsíční činné službě na trvalou dovolenou až do té doby, co budou přeloženi do 1. zálohy.

§ 7.

Vyřizování žádostí, podaných po nastoupení do presenční služby.

(1) žádosti těch, již žádají za poskytnutí některé z výhod podle tohoto zákona teprve po nastoupení do presenční služby, ačkoliv byly u nich splněny stanovené podmínky již před tím dnem, buďte, nemohou-li žadatelé dostatečně ospravedlniti opoždění podání žádosti, zamítnuty přímo politickým úřadem I. stolice.

(2) Jinak buďte takové žádosti jakož i žádosti těch, u nichž nastaly poměry odůvodňující poskytnutí výhody teprve po nastoupení do presenční služby, předloženy prostřednictvím zemského vojenského velitelství ministerstvu národní obrany, jež o nich v mezích § 1 (3) rozhoduje v dohodě s ministerstvem vnitra. Byla-li výhoda poskytnuta, buď dotčený branec propuštěn až do přeložení do I. zálohy na trvalou dovolenou, činí-li jeho činná služba nejméně 6 měsíců, jinak, až jého činná služba dosáhne této výše.

§ 8.

Přeložení osob, jimž byly poskytnuty výhody v plnění branné povinnosti, do zálohy.

Osoby, jimž byly poskytnuty výhody v plnění branné povinnosti, přeloží se do zálohy dnem, kterým by nabyly podle § 21 branného zákona nároku na toto přeložení po skončení stanovené presenční (další činné) služby, kdyby nebyly propuštěny na trvalou dovolenou na základě výhody, poskytnuté podle tohoto zákona.

§ 9.

Vliv poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti na povinnost k cvičením v záloze a jeho význam při použití § 27 branného zákona.

(1) Branci, jimž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinni mima cvičení branným zákonem stanovená vykonati ještě mimořádné cvičení ve zbrani (služební) v trvání 4 neděl podle zvláštních ustanovení ministerstva národní obrany.

(2) Bude-li učiněno mimořádné opatření podle § 27 branného zákona, jsou branci, jimž byla přiznána výhoda v plnění brané povinnosti, povinni nastoupiti do činné služby.

§ 10.

Podávání průkazu o dalším trvání podmínek pro poskytnutí výhody a odnětí poskytnuté výhody.

(1) Branci, jimž byla poskytnutá výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinni podati ve lhůtě nařízením stanovené průkaz o dalším trvání poměrů, pro něž jim byla tato výhoda poskytnuta.

(2) Pominou-li poměry, pro něž byla výhoda podle tohoto zákona poskytnuta, anebo nebyl-li předložen zavčas průkaz o dalším trvání těchto poměrů, budiž - nejsou-li tu snad jiné okolnosti, jež zakládají nárok na výhodu v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona - poskytnutá výhoda odňata a dotčení branci buďte povoláni k pokračování presenční (činné) služby na dobu, jíž jest ještě zapotřebí k dovršení zákonné povinnosti k presenční (činné) službě, při čemž se jim doba ztrávená na trvalé dovolené do presenční (činné) služby započítává.

(3) O odnětí výhody podle předcházejícího odstavce rozhoduje zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice, po případě, nedohodnou-li se, ministerstvo národní obrány v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Do rozhodnutí zemského vojenského velitelství lze podati do 4 neděl od doručení rozhodnutí stížnost u zemského vojenského velitelství k ministerstvu národní obrany, jež o ní rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra. Tato stížnost má účinek odkládací; byla-li zamítnuta, nepočítá se doba ztrávená na trvalé dovolené od prvního dne, následujícího po doručení rozhodnutí zemského vojenského velitelství, do presenční (činné) služby.

§ 11.

Náklady.

Náklady se zjišťováním výdělečné schopnosti podle § 2, počítaje v ta i náklady vzniklé dostavením se k tomuto zjištění, nese žadatel ze svého; na náhradu ušlého výdělku nemá rovněž nároku.

§ 12.

Ustanovení přechodná.

(1) Branci, kteří jsou v den účinnosti tohoto zákona již zařaděni, mohou za předpokladů v tomto zákoně uvedených ucházeti se sami, po případě svými příslušníky podle ustanovení tohoto zákona o poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti žádostmi podanými nejpozději do 1. října 1922; při tom nerozhoduje, zda okolnost, která odůvodňuje poskytnutí výhody, vznikla před nastoupením do presenční služby nebo později. O žádostech těchto rozhoduje se v mezích § 1 (3) podle zásad obsažených v § 6. Bude-li žádost příznivě vyřízena, buď dotčený branec, má-li nejméně 6měsíční činnou službu, propuštěn dne 1. prosince 1922 na trvalou dovolenou až do té doby, co bude přeložen do I. zálohy; jinak budiž toto propuštění na trvalou dovolenou provedeno teprve tehdy, až brancova činná služba dosáhne výše 6 měsíců.

(2) Branci, po případě jich příslušníci, kteří požádali za poskytnutí výhody podle předchozího odstavce, nemohou podati žádost podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.; bude-li však jejich žádost podaná podle předchozího odstavce zamítnuta, buď s ní naloženo jako s žádostí podanou na základě uvedeného nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.

§ 13.

Zrušení výhod v plnění branné povinnosti.

Vyžadují-li toho mimořádné poměry, může vláda výhody poskytnuté podle tohoto zákona zrušiti.

§ 14.

Stanovení úřadů, jimž podle tohoto zákona přísluší působnost politických úřadů I. a II. stolice.

(1) Působnost, vyhrazenou v tomto zákoně politickým úřadům I. stolice, vykonávají až do provedení zákona ze dne 29. února 1920; č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a. okresních úřadů v republice Československé:

a) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (s Hlučínskem) okresní politické správy, resp. v městech s vlastním statutem magistráty;

b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úřady slúžnovské, v městech s právem municipálním a v městech s regulovaným magistrátem magistráty.

(2) Působnost politických úřadů II. stolice vykonávají v době uvedené v předchozím odstavci

a) v Čechách a na Moravě zemské politické správy, ve Slezsku (s Hlučínskem) zemská vláda slezská v Opavě;

b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župní úřady, ve městech s právem municipálním župní úřad té župy, v jejímž území město leží.

§ 15.

Spolupůsobení obcí.

Obce (města s právem municipálním) jsou povinny při provedení tohoto zákona spolupůsobiti.

§ 16.

Ustanovení závěrečná.

Zákon tento, jehož provedení ukládá se ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Odůvodnění.

A. Poznámky všeobecné.

Podle § 2 br. zák. republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., jest branná povinnost všeobecná a stejná pro všechny. Tím byly odstraněny všechny výhody v plnění branné povinnosti, které byly známy brannému zákonodárství rakouskému a uherskému a byla v tom směru provedena demokratická zásada naprosté rovnosti všech občanů.

Nepřihlíží-li se k jednoroční službě vojenské t. zv. jednoročních dobrovolníků podle § 21 starého branného zákona a k výhodám duchovních a kandidátů duchovního stavu podle § 29 téhož zákona, znal branný zákon z r. 1912 ještě výhodu držitelů zděděných polních hospodářství (§§ 30 resp. 32) a výhodu živitelů rodin (§§ 31 resp. 32). Podle posléz uvedených dvou ustanovení zákonných byli přidělováni odvedení, jimž byla některá z právě uvedených dvou výhod přiznána, do náhradní zálohy.

Branný zákon československý nepřevzal žádné z těchto výhod v plnění branné povinnosti.

Brzo po vydání branného zákona projevována byla ve veřejnosti přání, aby byla v naší branné soustavě restaurována instituce výhod v plnění branné povinnosti a byly v tom směru podány opětovné interpelace a návrhy též v Národním shromáždění.

Interpelace a návrhy tyto volaly více méně po novelisaci branného zákona v tom směru, aby byly zavedeny opětně výhody v plnění branné povinnosti pro živitele rodin a majitele menších zemědělských usedlostí, a sice po vzoru rakouském tak, že by osoby, které stanoveným podmínkám vyhovují, byly zařazovány do náhradní zálohy, která by se u nás nově zavedla.

Vojenská správa bránila se se vším důrazem proti jakékoliv novelisaci branného zákona v tom směru.

Z nejzávažnějších důvodů, které mluví proti zavedení instituce úlev v plnění branné povinnosti, lze uvésti:

1. Poskytováním výhod, v plnění branné povinnosti určitým vrstvám občanským, resp. určitým osobám, byla by prolomena zásada rovnosti všech občanů a těmto směru, kteroužto zásadou řídila se vojenská správa při zpracování branného zákona z r. 1920 a jež došla výrazu též v nahoře vzpomenutém ustanovení § 2 branného zákona.

2. Osobám, jimž by byly poskytnuty úlevy v plnění branné povinnosti, dostalo by se velikých výhod, a to nejen v mísu, nýbrž i za války, ježto osoby takové nemohly by býti za mobilisace poslány ihned na frontu pro svůj nedokonalý předchozí výcvik vojenský, nýbrž musily by býti především poslány na výcvik k náhradním tělesům. A tak by se mohlo státi, že mezitím, než se stanou bojeschopnými, bude válka již skončena. Tím by se vyhnuly válečným útrapám a neriskovaly by ničeho. Leč i kdyby při delším trvání války přece jen dostaly se pak do fronty, měly by oproti svým vrstevníkům tu nepoměrnou výhodu, že by byly vzdáleny po několik měsíců od válečných risik, kdežto místo nich musili by na frontu občanů starší.

3. Poskytování výhod v plnění branné povinnosti má význam též pro posouzení otázky, dosáhne-li se stanoveného mírového početného stavu. Tento byl prozatím stanoven zákonem z 19. března 1920, č. 196 Sb. z. a n., na dobu prvých čtyř let ode dne zařadění prvních, podle nového branného zákona odvedených branců, počtem 150.000 mužů. Při poskytování výhod by tohoto početného stavu nebylo dosaženo, při čemž by se ovšem nedostatek řídil podle toho, v jakém rozsahu by se výhody v plnění branné povinnosti poskytly. Byl-li kladen při zpracování branného zákona obzvláštní důraz na to, že pro dobu přechodnou jest z vitálních zájmů celého státu nezbytně zapotřebí, abychom měli vojsko stálé s mírovým početným stavem 150.000, nebylo lze vojenské správě poskytování výhod v plnění branné povinnosti navrhovati. Leč abstrahuje-li se od doby, na níž je mírový početný stav zákonem schválen (kterážto doba se bude v podstatě krýti s dobou 2leté služby presenční) a přihlédne-li se k létům následujícím, kdy nebude již 2leté služby presenční, obzvláště pak k letům, v nichž bude jen 14měsíční služba presenční (což nebude v podstatě nic jiného než služba jednoroční) pak ukáže se zhoubný vliv, jaký má poskytování výhod na dosažení mírového početného stavu, tím nápadněji. Neslušíť tu přehlédnouti, že za 14měsíční presenční služby bude pozůstávati mírový početný stav čs. vojska pouze z výsledku odvodního za jeden rok (včetně voj. osob z povolání a dobrovolníků), kdežto za platnosti 2leté presenční služby pozůstává z výsledku odvodního za 2 lota (včetně voj. osob z povolání a dobrovolníků). Jisto jest, že stavy, které budou následkem 14měsíční presenční služby přirozeně velmi nízké, by se poskytováním výhod uměle ještě dále snižovaly, což zajisté má netrvalý význam pro bezpečnost státu.

4. Poskytování výhod v plnění branné povinnosti jeví též reflex na kvalitu branné moci, neboť osoby, jimž by byly výhody v plnění branné povinnosti poskytnuty, byly by méně důkladně vycvičeny, při čemž ovšem stupeň tohoto výcviku řídil by se tím, po jaké době služební by byly osoby vzpomenuté z činné služby propuštěny.

5. Jest sice možno, že v tom kterém konkrétním případě jest z rodinných důvodů služba vojenská obzvláště tíživou a že se jeví jako obzvláštní příkrost, jde-li na př. o jediného živitele rodiny; leč na případy takové pamatuje naše zákonodárství tím, že příslušníkům osob do presenční služby nastoupivších, které byly živiteli rodin, poskytují se vyživovací příspěvky na základě zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., jehož platnost byla prodloužena zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 476 Sb. z. a n.. Tím tedy jest postaráno o to, aby v takových zřetele hodných případech příslušníkům rodiny dostalo se příspěvku vyživovacího tak, aby odchodem svého živitele neocitli se bez prostředků.

6. Vojenská správa, pokud to ovšem bylo slučitelno se zájmy jejími a zájmy státními, učinila vše možné v mezích platných zákonu, aby oprávněným požadavkům interesovaných kruhů vyšla vstříc a aby odstranila pokud možno příkrostí, které by se v tom kterém případě ukázaly. Navrhla vydání nařízení vládního ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n., jímž bylo stanoveno, že nastane-li po všeobecném nastoupení nováčků do presenční služby v předepsaném mírovém stavu čs. vojska přebytek branců, má býti propuštěn ve výši přebytku příslušný počet branců, kteří vykonali již presenční službu v trvání 14 měsíců, na trvalou dovolenou. Při tom se má právě při výběru těchto nespočetných vzíti zřetel především na živitele rodin a pak na majitele zemědělských usedlostí menšího rozsahu, kteří nemají nikoho, kdo by za ně hospodářství obstarával. Jest tudíž již platnými předpisy o to postaráno, aby živitelé rodin a majitelé menších usedlostí byli předčasně (po 14měsíční službě místo 24měsíční) propuštěni, pokud ovšem mírový početný stav to připouští.

Tyto všechny důvody které mluví proti zavedení instituce výhod v plnění branné povinnosti, trvají v nezměněné míře i dále.

Podává-li vojenská správa přes to tuto předlohu, činí tak jen z toho důvodu, aby dokázala svoji dobrou vůli, že chce aspoň v těch nejkřiklavějších případech kdy ukáže se zákon v tom kterém konkrétním případě obzvláště tvrdým, vyjíti vstříc jak parlamentním návrhům, tak i obyvatelstvu. Ovšem, že musí trvati bezpodmínečně na tom, že to, co osnovou chce poskytnouti, je maximem, nad něž jíti jest naprosto vyloučeno nemožno.

Základní zásady na nichž je tato osnova zbudována, jsou v podstatě tyto:

1. Pokud se osobního rozsahu týče, navrhuje osnova, aby výhody v plnění branné povinnosti byly poskytovány jednak živitelům rodin, a to - pokud průmyslových a zemědělských dělníků se týče - i v tom případě, když nejsou všechny podmínky pro poskytnutí výhody z titulu "živitele rodiny" splněny, jednak majitelům zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu, jakož i majitelům malých živnosti a obchodů a konečně nemajetným posluchačům vysokých škol. Jest tudíž rozsah osob, jimž bude lze výhodu v plnění branné povinnosti poskytnouti, širší, nežli obsahoval rakouský (uherský) branný zákon v §§ 30, 31, resp. 32 br. zák. Při tom ovšem nebyla lze připustiti možnost poskytování úlev práv uvedeným dvěma kategoriím bez jakéhokoliv omezení, nýbrž byla zapotřebí přípustnost tuto určitým způsobem limitovati, ježto jinak by se mohlo státi, že by úlevy dosáhly enormní výše; omezení toto navrhuje předloha pěti procenty počtu branců v minulém odvodním roce odvedených a presenční činnou službou povinných. K tomu se poznamenává, že výhody tyto - pokud byly za platnosti starého branného zákona v bývalé monarchii osobám uvedeným v §§ 30, 31 a 32 branného zákona z r. 1912 poskytnuty - činily podle přibližného výpočtu, sestavěného na podkladě rakousko-uherských statistických dat z roku 1910 skutečně asi 5% odvedených. Dá se ovšem s určitostí předpokládati, že by tato číslice byla u nás nyní daleko vyšší, a to jednak vzhledem k velikému úbytku členů rodiny za světové války, jednak i k velikému počtu k výdělku nezpůsobilých členů rodiny (invalidů); možno proto rozhodně tvrditi, že počet reklamovaných branců - živitelů rodiny - byl by rozhodně mnohem větší než byl před světovou válkou. Rovněž rozsah výhody majitelů zděděných hospodářských usedlostí nedá se nyní dobře přehlédnouti, obzvláště přihlíží-li se k pozemkové reformě, po níž počet malých hospodářství jen vzroste. K tomu přistupuje ještě další rozšířená o kategorii majitelů malých živností a obchodů, zemědělských a průmyslových dělníků - pokud nevyhovují úplně podmínkám jako živitelé rodiny - a nemajetných posluchačů vysokých škol. Uváží-li se všechny tyto kategorie, mohlo by se lehce státi, že by to byla větší část odvedených, jež by teoreticky vyhovovala podmínkám, aby jim byla výhoda v plnění branné povinnosti poskytnuta. Vzhledem k tomu všemu, ca bylo uvedeno, jest rozhodně zapotřebí, aby číslice osob, jimž se mohou výhody poskytnouti, byla v zájmu vojenské správy určitým způsobem limitována, tak, aby nemohla dosáhnouti výše, jež by byla k naprosté škodě vojenské správy i celého státu:

2. Osoby, jimž se poskytnou výhody v plnění branné povinnosti, propustí se po šestiměsíční činné službě na trvalou dovalenou až do svého přeložení do zálohy. Šestiměsíční vojenský výcvik jest minimem, na němž musí vojenská správa se vším důrazem trvati a pod nějž nemůže za žádných okolností jíti, ježto jinak by byly dotčené; osoby pro vojenskou správu naprosto nepotřebnými a za války namnoze z počátku jen zbytečnou přítěží.

B. Poznámky zvláštní k jednotlivým ustanovením předlohy.

K § 1.

Paragraf tento obsahuje všeobecná ustanovení o tam, komu lze výhody v plnění branné povinnosti poskytnouti a v jakých mezích se tak může státi. Pokud se povšechného odůvodnění týče, odkazuje se na vývody obsažené nahoře v částce všeobecné.

Osobám, které se daly dobrovolně odvésti, nelze přirozeně poskytovati nějakých výhod v plnění branné povinnosti, ledaže by se jednalo o případy, kdy okolnosti, jež odůvodňují nárok na poskytnutí úlev v plnění branné povinnosti, nastaly teprve po dobrovolném odvodu.

Poznamenává se, že osoby, jimž se výhoda v plnění branné povinnosti poskytuje, nebudou překládány do nějaké náhradní zálohy, jako tomu bylo za Rakouska, nýbrž propustí se prostě po šestiměsíční činné službě na trvalou dovolenou, načež se pak teprve současně s příslušníky svého ročníku přeloží do zálohy tak, aby mimi tvořily jeden ročník zálohy. Postup tento je jednodušší a právnicky též korektnější, uváží-li se hlavně ustanovení § 9, jež se týká případů, kdy poměry, pro něž byla výhoda přiznána pominuly aneb kdy nebyl zavčas předložen průkaz o dalším trvání těchto poměrů. V případech takových se prostě dotčený branec povolá k pokračování v presenční (činné) službě a není zapotřebí jej napřed ze zálohy překládati zpět do kategorie osob presenční službou povinných. Věcně je to pro dotčené osoby úplně stejné, ježto osoby takto na trvalou dovolenou propuštěné nemohou býti zpět do činné služby imperativně povolány, leda ovšem že by se to stalo z důvodů právě uvedených a v § 9 osnovy rozvedených.

K § 2.

Při poskytování výhody živitelům rodiny bere se zřetel ke krutosti případu, jaká může konkrétně nastati, když jediný, živitel rodiny musí do vojenské služby nastoupiti.

Vypočítávati jednotlivé kategorie osob, které by sem spadaly, nelze, neboť při poskytování výhody této nebéře se zřetel na zaměstnání a sociální postavení brancovo, nýbrž jedině na to, je-li skutečně živitelem rodiny a závisí-li od jeho propuštění ze služby vojenské výživa rodiny.

V kterých případech tomu tak jest, stanoví zákon v celku obdobně, jak to učinil rakouský a uherský branný zákon (§ 31 br. zák. z r. 1912).

Zdůrazňuje se, že osobám, kterým bylo povoleno uzavříti sňatek, nelze poskytnouti výhod v plnění branné povinnosti jako živitelům rodiny, kteréžto ustanovení jest odůvodněno posledním odstavcem § 36 branného zákona, podle něhož povolení k sňatku neposkytuje výhod v plnění branné povinnosti.

V posledním odstavci tohoto paragrafu se poznamenává, že hranice věková 24. roku byla vzata proto, že odklad nastoupení presenční služby může býti podle § 16 branného zákona povolován zpravidla nejdéle do 1. října roku, v kterém branec dosáhne 24. rok věku.

K § 3.

Paragraf tento pojednává o případech, kdy lze poskytnouti výhody v plnění branné povinnosti z důvodů hospodářských. Jednotlivé kategorie sem spadající jsou majitelé zděděných usedlostí menšího a středního rozsahu a majitelé malých živností a obchodů.

K jednotlivým z těchto kategorií se poznamenává:

1. Ustanovení o možnosti poskytování výhod majitelům zděděných hospodářských usedlostí menšího a středního rozsahu, diktováno jest ohledy národohospodářskými, aby taková usedlost nebyla po delší dobu zbavena následkem presenční (činné) služby majitele vedoucí pracovní síly, po případě, aby taková usedlost neležela ladem po tu dobu, co by její majitel vykonával presenční (činnou) službu, nebo aby nemusela býti v takových případech prodávána neb pronajímána. Vymezení pojmu "zemědělská usedlost menšího neb středního rozsahu" (selské usedlosti) bylo stanoveno tak, že tu musí jíti o takovou usedlost, jejíž majitel musí obstarávati své hospodářství sám. Při tom musí býti splněna další podmínka, že obstarávání takové usedlosti tvoří výhradně nebo aspoň hlavní povolání majitele a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen obživy pro majitele a jeho rodinu.

Osnova neomezuje tudíž možnost poskytnouti výhody v plnění branné povinut sti pouze na majitele malých zemědělských usedlostí, jichž výnos by nedovoloval vydržovati náhradní pracovní síly (zemědělské podniky do 5 ha zemědělské půdy), nýbrž výhod těchto mohou býti účastni i majitelé t. zv. selských usedlostí (zemědělských podniků) středního rozsahu. O tom, co to jest usedlost střední (selská usedlost), bude v mezích zákonných blíže vymezeno vládním nařízením, při čemž bude přihlédnuto k ustanovením českého zemského zákona ze dne 7. srpna 1908, č. 68 z. z.; o posloupnosti dědické v rolnických usedlostech střední velikostí.

2. Ustanovení o možnosti poskytnouti výhody majitelům malých obchodů a živností pojato bylo do osnovy z toho důvodu, aby takové malé podniky byly - pokud možno - chráněny před škodlivými následky vojenské služby jejich majitele. Ustanovení toto tvoří pendant k ustanovením o výhodách majitelů zemědělských usedlostí. Pokud vymezení pojmu "malý podnik živnostenský a obchodní" se týče, navrhuje se ustanovení, že tu muší jíti o takový podnik, jehož výnos nedovoluje vydržování náhradní pracovní síly, takže majitel musí obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; krom toho bylo ještě stanoveno, že výdělková daň nesmí převyšovati částky v osnově uvedené.

K § 4.

Pokud se týče průmyslových a zemědělských dělníků, navrhuje osnova z důvodů sociálních, aby se jim mohlo dostati výhod v plnění branné povinnosti - starají-li se o výživu příslušníků rodiny - i tehdy, nevyhovují-li úplně všem podmínkám, aby jim mohly býti poskytnuty výhody jako živitelům rodiny podle § 2.

Rovněž z důvodů sociálních pamatováno jest na nemajetné posluchače vysokých škol; uváží-li se, že posluchači vysoké školy zpravidla nejdříve ve 24 letech věku jsou hotovi se svými studiemi a že teprve potom - byl-li jim povolen odklad (o nějž v zájmu ukončení studií požádali) presenční služby - nastupují presenční službu, lze dospěti v tom kterém případě k poznání, že vojenská služba může býti velmi tíživou pro takového nemajetného posluchače, který s největšími potížemi se bídně za studií protloukal, aby je co nejdříve ukončil a dosáhl tak jistého postavení, jistých příjmů. Z těch důvodů bylo příslušné ustanovení do osnovy pojato.

K § 5.

Není třeba poznámek.

K § 6 a 7.

Kompetenci k rozhodování žádostí za poskytování výhody v plnění branné povinnosti přiznává osnova z důvodu účelnosti doplňovacím úřadům II. stolice, pokud jde o žádosti, jež se podají - oprávněně až do dne nastoupení do presenční služby; o žádostech oprávněně teprve později podaných rozhoduje ministerstva národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Věc bude provedena v praxi asi tak, že každé zemské vojenské velitelství bude moci příznivě vyříditi žádosti až do výše přibližně 45% počtu branců, jenž v jeho oblasti byl v minulém odvodním roce odveden; zbývajících 0,5% počtu branců, po případě i event. část ze 45%, na niž nebylo reflektantů a jež zůstala tudíž zemským vojenským velitelstvím nevyužita, bude míti ministerstvo národní obrany k disposici pro vyřizování žádostí došlých teprve po nastoupení do presenční služby, resp. pro vyřizování stížností do rozhodnutí zemských vojenských velitelství.

Zamýšleno jest, aby se o žádostech u zemského vojenského velitelství v dohodě s politickým úřadem II. stolice rozhodovalo, pokud možno, hromadně, aby si tyto úřady mohly učiniti jasný obraz o tom, které ze žádostí došlých zasluhují největšího zřetele. Rozhodnutí zemského vojenského velitelství bude učiněno během měsíce října neb listopadu po nastoupení nováčků do služby, aby jednak mohlo býti zavčas provedeno propuštění podle § 12 osnova, jednak aby zbylo dostatek času k vyřízení stížností (před 1. dubnem následujícího roku).

Ustanovení odstavce (2) o rozhodování losem jeví se nutným, ježto není-li pro omezený počet možno, aby se vyhovělo všem, kteří stanoveným podmínkám? vyhovuji, nelze jinak než ponechati rozhodnutí mezi osobami stejného zřetele hodnými určení losem.

K § 8.

Odkazuje se na poznámky k § 1. Osnova nakládá s trvalou dovolenou, jakoby tato doba byla ztrávena v presenční (činné) službě, což má obzvláště důležitý důsledek při provádění § 10 (2).

K § 9.

Z důvodů vojenských bylo zapotřebí stanoviti, že osoby, jimž se podle tohoto zákona poskytnou výhody v plnění branné povinnosti, musí vykonati o jedno cvičení v záloze více než jejich vrstevníci, jimž žádná výhoda poskytnuta nebyla.

Dále bylo zapotřebí výslovně vytknouti, aby v tom směru nenastaly pochybnosti, že použije-li se ustanovení § 27 br. zák., a povolají-li se příslušníci nejmladších tří ročníků zálohy k výjimečné činné službě, pozbývá výhoda platnosti a branci dotčení jsou povinni nastoupiti do činné služby.

K § 10.

Od individuelního odnětí poskytnuté výhody v tomto paragrafu upraveného dlužno lišiti všeobecné zrušení výhod podle tohoto zákona poskytnutých za mimořádných poměrů, o němž se zmiňuje § 13.

K § 11.

Ustanovení toto odůvodňuje se tím, že tu běží o náklady vzniklé se zvláštním řízením prováděným v zájmu a ve prospěch strany.

K § 12.

Ustanovení tohoto paragrafu jeví se pro přechodnou dobu letošního roku nezbytným.

K vysvětlení se poznamenává:

Dá se čekati, že v letošním roce po nastoupení nováčků do činné služby bude přebytek nad stanovený mírový početný stav, takže bude dlužno použíti ustanovení nařízení vládního ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.

Dlužno vyřešiti poměr tohoto nařízení k úlevovému zákonu; poměr tento osnova řeší takto:

V době, kdy zákon nabude účinnosti, budou v činné službě branci, kteří nastoupili do ní 1. října 1922 branci tito mají na vůli - pokud jinak podmínkám vyhovují - ucházeti se buď o poskytnutí úlevy podle navrhované osnovy, aneb podle uvedeného nařízení vládního ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n. (o propouštění živitelů rodin a majitelů menších hospodářských usedlostí z titulu přebytečných). Bude-li jejich žádost příznivě vyřízen dosáhnou v obou případech stejného efektu; 1. prosince 1922 propustí se domů na trvalou dovolenou.

Není však dovoleno obě žádosti kumulovati; podají-li interesenti však žádost na základě úlevového zákona a nebude-li jí vyhověno; bude se s žádostí nakládati, jakoby byla podána podle nařízení č. 363 Sb. z. a n. z r. 1921 a vyřídí se podle toho.

Tím způsobem jest poměr obou norem nejúčelněji vyřešen.

Poznamenává se ještě, že k brancům v den účinnosti zákona zařaděným patří též branci mající odklad nastoupení presenční služby, nebo delší nezapočitatelnou (studijní) dovolenou; ovšem jejich dání na trvalou dovolenou mohlo by se státi jen tehdy, bude-li žádosti za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona vyhověno a budou-li míti nejméně 6měsíční činnou službu.

K § 13.

Bylo zapotřebí výslovně vytknouti, že jest možno - ovšem jen za mimořádných poměrů - poskytnuté výhody v plnění branné povinnosti všeobecně zrušiti. Aby bylo zdůrazněno, že takovéto opatření nezávisí jen na vůli vojenské správy, bylo výslovné podotknuto, že takové všeobecné zrušení výhod může provésti jen vláda.

K § 14 až 16.

Není třeba poznámek.

V ohledu formálním projevuje vláda přání, aby osnova tato byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru brannému k podání zprávy ve lhůtě 14 dnů.

V Praze dne 12. května 1922.

Náměstek předsedy vlády a ministr národní obrany:

Udržal, v. r.