POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3601.
Návrh
poslance dra Theodora Bartoška a spol.,
aby byl vydán zákon, kterým se upravují služební poměry okresních cestářů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Činíme návrh, aby poslanecká sněmovna udělila ústavní souhlas této osnově zákona:
Zákon
ze dne..................
jímž se upravují služební poměry cestářů zaměstnaných na silnicích okresních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 1.
Zákonná ustanovení o okresních zastupitelstvech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pokud se týkají cestářů, mění a doplňují se takto:
Kdo může býti trvalým cestářem okresním.
§ 2.
Trvalým okresním cestářem může býti a jest ten, kdo byl k této službě platně ustanoven toliko za následujících podmínek:
1. kdo jest státním občanem republiky Československé,
2. kdo jest svéprávný.
Okresní cestáři jsou zřízenci veřejní.
§ 3.
Okresním cestářem nemůže býti ustanoven ten:
1. kdo jest starší více než 35 let,
2. kdo není podle platných předpisů způsobilý nabýti služby státní nebo jiné služby veřejné, zemské neb obecní a kdo je vyloučen z práva volebního do obcí podle § 3 volebního řádu do obcí republiky Československé, vydaného dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. zák. a nař. a to po dobu 3 let od dokonaného trestu,
3. kdo byl pro čin spáchaný ze zištností nebo z jiných nízkých pohnutek trestán disciplinárně propuštěním ze služby veřejné; tato nezpůsobilost pomine však uplynutím tří let ode dne propuštění.
Jak se zřízenci ustanovuji.
§ 4.
Okresní cestáře volí po provedeném veřejném konkursu okresní výbor prozatímně na jeden rok.
Tato prozatímní služba nesmí trvati déle nežli jeden rok. Pokud ustanovení cestáře není trvalé, může okresní výbor cestáře propustiti po šestinedělní oboustranné výpovědi, která musí býti dána nejdéle do ukončení roku prozatímního.
Nebyla-li výpověď do této doby dána, stává se ustanovení cestáře samo sebou trvalým.
§ 5.
Okresní výbor vydá trvale ustanovenému okresnímu cestáři jmenovací listinu, která obsahuje výslovné usnesení okresního výboru o jmenování trvalým cestářem, služební příjmy jeho, nároky na jich zvyšování, nároky na výslužné a požitky zaopatřovací po jeho úmrtí jeho manželce a dítkám. Současně vydá okresní výbor trvalému cestáři služební řád, na kterém se usnáší okresní výbor, který dříve vyslechne odborovou organisací cestářů; služební řáď tento zakládá se na vzorném služebním řádu, který vydá zemský správní výbor.
§ 6.
Dříve, nežli cestář trvale ustanovený nastoupí službu, složí do rukou okresního starosty nebo jeho náměstka slíti, že bude konati přesně svoje služební povinnosti. O vykonaném slibu sepíše se protokol, který podepíše starosta neb jeho náměstek i cestář a na jmenovací listině se potvrdí, že cestář slíti složil.
Jak se okresní cestáři propouštějí.
§ 7.
Okresní výbor může trvale ustanoveného okresního cestáře ze služeb okresu propustiti, jen když provede disciplinární řízení,
O disciplinárním řízeni vydá vláda zvláštní nařízení, vyslechnuvší zástupce okresů a odborovou organisací cestářů okresních,
Příjmy služební, výslužné a jiné platy zaopatřovací.
§ 8.
1. Okresy dělí se na 2 stupnice platově podle toho, jak se silnic používá.
V prvé platové stupnicí činí základní služné 2000 K, v druhé stupnici 1700 K.
2. Zemský správní výbor rozhoduje o tom, do které platové stupnice okres patří.
3. Cestáři definitivní mají nárok na pravidelné automatické zvyšování počátečního základního služného vždy o 12 a půl procenta v trienálkách tak dlouho, až se služné zvýší o 100 procent proti počátečnímu služnému základnímu. Trienálky započítávají se od nastoupení služby.
4. Po dobu mimořádných drahotních poměrů obdrží každý, tedy i prozatímně ustanovený cestář 100 procent drahotního přídavku z jeho celkového služného.
5. Definitivní cestář má nárok na příbytečné jež se vyměřuje 25 procenty z celkového ročního služného (bez drahotních přídavků).
6. Mimořádné nákupní přídavky určují se vždy pro příští rok zemským správním výborem po slyšení Svazu okresů, silničních výborů a odborných sdružení okresních cestářů.
7. Pracovní doba činí 48 hodin týdně a hodiny pracovní určuje okresní výbor po dohodě s odborovou organisací cestářů.
8. Je-li ta třeba, musí okresní cestář pracovití i třes ustanovenou pracovní dobu, ale obdrží za každou hodinu přes čas o 50 procent více, než by mu jinak za normální pracovní hodinu příslušelo.
9. Na tratích zvláště frekventovaných buďtež cestářům poskytnuty příplatky k platu základnímu v obnosu 300 K ročně, které budou i základem pro zvyšování trienálkami a pro vyměření drahotního přídavku.
10. Jednomu cestáři přidělí se pro službu jeho silnice v délce 4 km pravidelně, nejvýše však 5 km délky, v naprosté a přiléhavé spojitosti a tvořící jeden celek.
11. Na udržování pracovního nářadí obdrží každý cestář 150 K ročně.
12. Plat každému cestáři vyplácí se měsíčně předem.
13. Každý trvale ustanovený cestář má nárok na dovolenou každého roku a to do 10 let služby 7 dní, do 20 let 14 dní a po 20 letech 21 dní nepřetržitě; lhůtu pro nastoupení dovolené určuje okresní výbor přihlížeje ku přání cestářů a k poměrům silničním a dohodě s odborovou organisací.
§ 9.
Povinná doba služební stanoví se zásadně na 35 roků, prozatímní služební rok započítává se do pense.
Nárok na výslužné nabývá každý cestář po 10leté nepřetržité službě, prokáže-li lékařsky, že se stal k další službě bez vlastní víny neschopným. Průkazu toho není zapotřebí u cestáře, který maje nárok na výslužné, dosáhl věku 60 let.
Stane-li se cestář, který již aspoň 5 let, ale méně než 10 let službu vykonával, bez vlastního zavinění pro nemoc, poranění nebo jívou pohromu, kterou utrpěl při zastávání služby své neschopným k dalšímu výkonu služby, má nárok na pensi, jako kdyby byl jíž sloužil celých 10 let. Pense se vyplácí měsíčně předen., Požívá-li zřízenec v takovém případě důvodu úrazového, započítá se tento do zaopatřovacích požitku, jimiž by okres byl povinen.
§ 10.
Nároku na výslužné pozbude:
a) Cestář, který se vzdal služby dobrovolně nebo vystoupil z ní o své vůlí, neprokázav neschopností ke službě, je-li k podání takového příkazu povinen dle § 9. Cestář může se vzdáti služby své teprve to 6nedělní výpovědi.
b) Cestář, který disciplinárním nálezem, který potvrzen byl zemským výborem a tím nabyl mocí práva, byl ze služby propuštěn.
§ 11.
Trvalé i dočasné výslužné vyměřuje se cestářům tak, že za prvních 10 let ve službě ztrávených požívati budou 50% platu ročního, příbytečné v to počítajíc, bez drahotních přídavků, každým dalším rokem vzrůstá tato 50% kvota o 2% tak dlouho, až dostoupí 100% posledních požitků do pense vpočitatelných. Byl-li cestář dočasně dán na odpočinek, vstoupí-li opětně do služby a odejde-li pak na odpočinek trvalý, započítává se mu do pense pouze doba v činné službě ztrávená.
§ 12.
Vdově po cestáři náleží vdovský plat, když zemřelý jíž v době úmrtí měl nárok na výslužné aneb sám jíž výslužného požíval.
Plat vdovský nepřísluší vdově, která v čase, když cestář zemřel, byla z vlastního provinění soudná rozvedená.
Nároky vdov rozloučených upravuje zvláštní zákon.
§ 13,
Vdovský plat vyměřuje se podle služebních požitků, které by pro vyměření výslužného manželova byly počitatelny tím způsobem, že vdově záleží vdovský plat 50% platu manželova četně do 4000, z toho co bral byr přes tento obnos, 25%. Plat vdovský vyplácí se měsíčně předem.
§ 14.
Vdovský plat přestane se vypláceti jakmile se vdova znovu provdá.
§ 15.
Každému pozůstalému dítěti cestářovu, který měl nárok na výslužné nebo byl jíž ve výslužbě, přísluší příspěvek na vychování a to až do 20. roku stáří, pomine však, nastalo-li dříve zaopatření. V případech ohledu hodných, zejména navštěvuje-li vysoké školy, má nárok na tento příspěvek až do 2. roku věku.
§ 16.
Příspěvek na vychování jednoho dítěte obnáší jednu třetinu vdovského platu.
§ 17.
Není-li matka na živu, nebo byl-li jí vdovský plat zastaven, obdrží každé dítko příspěvek na vychování o 50% větší příspěvku prvotního.
§ 18.
Pozůstalé vdově nebo dítkám po cestáři, nechť zemřel v činné službě nebo ve výslužbě, přísluší na zapravení útrat s pohřbem spojených 50% ročního platu nebožtíkova, který byl do výslužného vpočitatelným. Lékaře a léky pro cestáře a všechny členy jeho rodiny (u dětí do stáří 20 let, nejsou-li zaopatřeny) hradí okres.
§ 19.
Všichni trvale ustanovení cestáři, pokud konají činnou službu, jsou povinní platiti do fondu okresního 3 procenta ze svého ročního platu do výslužby vpočitatelného. Příspěvek tento sráží se v měsíčních lhůtách ze služného a řídí se podle ustanovení zákona.
Cestář, který byl následkem disciplinárního řízení ze služby propuštěn, má nárok na bezúročné vrácení 3procentních příspěvků, jež sám zaplatil.
§ 20.
Pensionovaný cestář a jeho pozůstalí neztrácejí nároků na pensijní a vychovací příspěvky odsouzením pro jakýkoli trestní či.
§ 21.
Spory o příjmy služební a výslužné cestářů, zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i spory vzešlé ze služebních poměrů, rozhoduje zemský správní výbor, který napřed pokusí se o dohodu obou zúčastněných stran.
§ 22.
Všem cestářům, kteří u okresu v době válečné bytí zaměstnáni, třeba že nekonali službu vojenskou, se 4 léta válečná započítávají dvojmo do služby i do pense.
§ 23.
Všechny naturální požitky cestářům poskytované jako tráva a hlína ze silničních příkopů jakož i bláto a škrabky ze silnice, ponechávají se k volnému použití cestářům. Dosavadní nárok na poplatky za rovnání štěrku a písku jakož i bílení patníků a pod, zůstává cestářům zachován.
§ 24.
Všechny zvláštní výhody před účinností tohoto zákona okresním cestářům poskytované se zachovávají.
Článek II.
Až vejde v platnost zákon o župním zřízení nastoupí v případech v tomto zákoně jmenovaných na místo zemského výboru správního, župní výbor.
Článek III.
Nároky ze zákona tohoto vyplývající počítají se ode dne 1. ledna 1922.
Článek IV.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Článek V.
Ministru vnitra se ukládá, aby zákon tento provedl.
Důvodová zpráva.
Zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 17 Sb. z. a n. z roku 1920 upraveny byly poměry cestářů, zaměstnaných na silnicích zastupitelských okresů v Čechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku. Zákon ten vykládán byl od každé z obou zúčastněných stran různě, takže je nutno, aby zamezena byla nedorozumění a na nich vzniklé spory mezí okresy a cestáři upraviti poměry cestářů novým zákonem. Jest mnoho okresů, kde cestářům upraveny byly poměry ve smyslu zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 17 Sb. z. a. n. z roku 1920, ale jsou i okresy, kde doposud poměry cestářů jsou neupraveny, a tito jsou nuceni konati svoje služební povinností za plat naprosto nepřiměřený dnešním drahotním poměrům.
Tak na př. na okrese Sedlec na dráze požívají cestáři ročně Kč 300,- až 350,-, z kteréhožto obnosu mají si ještě opatřovati potřebné pracovní nářadí. Na okrese Soběslavském požívají cestáři při třídenní pracovní době v týdnu plat Kč 56,- měsíčně. Na okrese Neveklovském mají po provedené úpravě cestáři Kč 80,- měsíčně, rovněž tak na okrese Chotěbořském a Polenském a mohli bychom jmenovati hojně okresů, kde cestáři pracují ne za mzdu, ale za pouhou almužnu. Jsou okresy, jako na př. Německý Brod, kde předseda okresní správní komise prohlašuje, že nebudou platiti žádných daní, když budou zákonem nucení cestářům platy upraviti. Z celé řady okresu docházejí zprávy, že cestářům je vyhrožováno propuštěním ze služby budou-li se domáhati upravení poměrů dle ustanovení zákonného, ano v mnohých okresech jsou cestáři nuceni domáhati se upravení svých poměrů cestou soudní, spojenou s velikými finančními náklady. Cestářům jest okresními komisemi vytýkáno, že na silnicích nekonají žádných prací, že mají svoje pozemky a pod., jen aby se jím mohlo upravení poměrů odpírati.
Poměry tyto jsou na dále neudržitelny, nemá-li dojíti k úplné zkáze okresních silnic, neboť nemůže nikdo žádací, aby cestáři na silnicích pracovali a při tom se svými rodinami hynuli hladem. Silnice jsou velmi důležitým národním majetkem, bez řádných silnic nebyla by také možna řádná doprava a proto je nevyhnutelně nutno, aby otázka cestářská byla jednou řádně rozřešena a upravena. Okresní cestáři velmi těžce nesou nespravedlnost, která se jeví při posuzování práce na silnicích okresních a silnicích státních.
Okresní cestářstvo nezávidí cestářům z.-směstnaným na státních silnicích, že práce jejích jest lépe honorována, a že jest za důležitější uznávána, vidí však v tom znehodnocování práce svojí, která jest jistě pro národní hospodářství stejně důležitá jako práce konaná cestáři státními. Zcela neoprávněně jest poukazováno, že cestáři okresní nejsou na silnicích okresních dosti zaměstnání, a že z důvodů těchto jim nenáleží, aby měli služební požitky jako mají cestáři zaměstnaní na silnicích státních. Pravý opak jest pravdou. Okresní cestáři trsají zhoršenou svojí práci tím, že silnice okresní nejsou až na mizivé procento štětovány ani válcovány a když, pak špatným materiálem. Povozy, nemající mnohdy sní místa pro malou šíří silnic okresních, aby se sobě navzájem vyhnuly, zajíždějí až na okraje silnic, které jsou tímto způsobem velmi poškozovány, takže cestář na okresní silnicí zaměstnaný jest ponejvíce takovýmto mnohdy úmyslným poškozováním silničních okrajů nejvíce zaměstnáván. Prvním předpokladem řádně upravených silnic jest řádně upravené honorování okresních cestářů za jejích práci, aby tato jím poskytla živobytí důstojné člověka, ovšem že je také třeba dobrého materiálu k úpravě silnic, a pak jistě přestanou stížností na špatný stav silnic. Okresním cestářům je na to poukazováno, že žijí na venkově, že mají snažší životní podmínky, že nepotřebují takových platů jaké mají zřízenci státní (důvodová zpráva k vládnímu návrhu ku změně zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920), ale zapomíná se, že cestáři státní jsou také majiteli pozemků a žijí také na venkově, že tedy mají rovněž snažší životní podmínky a také se zapomíná, že cestáři státní mají platů Kč 1000,- až 1300,- měsíčně, kdežto cestáři okresní požívají dle stávajícího zákona platného od 1. ledna 1922 měsíčně Kč 220,-, nejvýše Kč 580,-. měsíčně, ale jest veliké procento okresů, kde nemají cestáři ani Kč 100,- měsíčního služného. Že práce cestářů na silnicích státních následkem řádného jich vyštětování a válcování, následkem dostatečného množství dobrého materiálu a dostatečné šířky silnic nevyžaduje tak intensivní práce, jako tomu jest za stávajících poměrů na sítnicích okresních jest pádným důvodem, aby cestářům okresním jejích poměry byly upraveny tak, jako mají cestáři státní. Předloženému návrhu zákona lze tím spíše dáti ústavní souhlas, že zde nejde o jednostranný snad požadavek zaměstnanců, nýbrž že text, který v návrhu předkládáme, jest výsledkem dohody mezí zaměstnanci i zaměstnávajícími je okresy. Zejména vyslovil svůj souhlas s tímto textem zákona Svaz českých okresů,
Po stránce finanční vzhledem na ustanovení §u 41 odst. 2, úst. listiny, uvádíme toto: Okresů cestáře zaměstnávajících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest 324, Cestářů v jejich službách zaměstnaných jest 10,368. Zvýšení jejich požitků služebních oproti nesnesitelnému stavu dnešnímu obnášelo by podle tohoto zákona ve všech těchto okresích úhrnem pouhých 5,832.000 Kč, tudíž částku, pro kterou v řádných příjmech 324 okresů jistě najde se úhrada.
Po stránce formální doporučujeme, aby návrh tento k projednání byl přikázán výboru sociálně-politickému.
V Praze, dne 4. dubna 1922.
Dr. Theodor Bartošek, Langr, Zeminová, Stříbrný, Laube, Buříval, Prášek, Sajdl, dr. Franke, David, Draxl, Landová-Štychová, Trnobranský, Sladký, Hrušovský, dr. Patejdl, dr. Uhlíř, Slavíček, Netolický, Pšenička, Špatný.