Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

betreffend die vorläufige Ausserkraftsetzung der Hauszinssteuer.

Die Bestimmungen der Regierung und der gesetzgebenden Versammlungen, eine Beseitigung oder wenigstens Milderung der bestehenden Wohnungsnot herbeizuführen, sind bisher fruchtlos gewesen, auch das letzte Gesetz über den Mieterschutz hat in dieser Richtung keine Abhilfe gebracht. Dies wird sich solange nicht ändern, solange die Frage des Mieterschutzes nicht dadurch gelöst wird, dass dem anlagesuchenden Kapital nicht die Möglichkeit geboten wird sich in neuen Häuserbauten furchtbringend anzulegen und den Hausbesitzern, den Ertrag der Häuser zur Instandhaltung zu verwenden. Alle Versuche, die Wohnungsnot zu beheben, müssen an dem Umstande scheitern, dass die Mieterschaft aus sozialen Gründen in ihrer überwiegenden Mehrheit nicht mit ausgiebigen Mietzinzerhöhungen belastet werden kann, während der Hausbesitzer wiederum die bisherige Drosselung seiner Einkünfte aus Miethäusern auf die Dauer nicht aushält. Wenn nun weder Mieter noch Hausbesitzer belastet werden können, so bleibt bis auf weiteres nichts anderes übrig, als dass der dritte Faktor, der an der Erträgen der Häuser beteiligt ist, zurücktritt und dadurch eine bessere Verzinsung der Häuser ermöglicht. Dies aber sind der Staat und die Gemeinden, welche einen Grossteil des Ertrages aus den Mietzinsen Wegsteuern und dadurch eine durchgreifende Regelung der Wohnungsfrage unmöglich machen. Der Staat hat bereits mit dem Gesetze vom 12. August 1921, ZI. 334 auf die Hälfte der Hauszinssteuer zu Gunsten der Gemeinden verzichtet; nach dem Voranschlage für 1922 beträgt das Ergebnis der Hauszinssteuer 49,400.000 Kč, der Staat erhält also hievon 24,700.000 Kč, einen Betrag, auf den er im Hinblicke auf die Wichtigkeit der Wohnungsfrage verzichten sollte und könnte, die andere Hälfte verteilt sich auf die vielen 1000 Gemeinden und müsste, ebenso wie der Entgang der Gemeindezuschläge zur Hauszinssteuer durch andere, den Gemeinden zu gewährende Einnahmen ersetzt werden. Auf jeden Fall ist es klar, dass jede durch Gesetz bewilligte Mietzinssteigerung wertlos werden muss, wenn sie sofort wieder weggesteuert wird. Aus diesen Gründen beantragen die Gefertigten:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Die Legierung wird aufgefordert, dem Abgeordnetenhause ohne Verzug eine Gesetzesvorlage zu unterbreiten; mit welcher die Geltung des Gesetzes über die Hauszinssteuer vorläufig und bis zur Ordnung der Wohnungsverhältnisse ausser Kraft gesetzt wird.

In formeller Beziehung wird die Zuweisung an den sozialpolitischen und den Finanzausschuss beantragt.

Prag, den 20. Mai 1922.

Dr. Rudolf Lodgman, Windirsch, Knirsch, Pittinger, Kostka, Dr. Baeran, Dr. Spina, Dr. Hanreich, Dr. Lehnen, Böhr, Schälzky, Scharnagl, Bobek, J. Fischer, Böllmann, Schubert, Zierhut, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Brunar, Dr. Radda.

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

na prozatímní zrušení činžovní daně.

Usilování vlády a zákonodárných sborů o odstranění nebo aspoň zmírnění dosavadní bytové nouze byla dosud bez úspěchu, také poslední zákon o ochraně nájemníků nepřinesl v tomto směru žádné pomoci. To se nezmění tak dlouho, dokud se otázka ochrany nájemníků nerozřeší tím, že se kapitálu hledajícímu umístění poskytne možnost, aby byl uložen na úroky v nových stavbách domů a dokud se neumožní vlastníkům domů, aby výnosu domů užili k udržení jich v dobrém stavu. Všechny pokusy o odstranění bytové nouze musí ztroskotati na tom, že nájemníci ze sociálních důvodů ve své převážné většině nemohou býti zatíženi vydatným zvýšením nájemného, kdežto vlastník domu zase nevydrží, aby se trvale ztenčovaly jeho příjmy z nájemních domů. Když tedy ani nájemník ani vlastník domu nemohou býti zatíženi, nezbývá až do dalšího opatření nic jiného, než že třetí činitel zúčastněný na výnosu domů odstoupí a tím umožní lepší zúročení domů. Tím však jsou stát a obce, které jako daně zabírají větší část výnosu z nájemného a tím znemožňují pronikavou úpravu bytové otázky. Stát se již vzdal zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 334 Sb. z. a n. poloviny činžovní daně ve prospěch obcí; podle rozpočtu na rok 1922 činí výnos činžovní daně 49,400.000 Kč, stát tedy z toho dostane 24,700.000 Kč, částku, jíž by se zřetelem na důležitost bytové otázky měl a mohl se zříci, druhá polovice se rozdílí na mnoho tisíc obcí a musila by se nahraditi, právě jako úbytek obecních přirážek k činžovní dani jinými příjmy, které by se obcím poskytly. V každém případě je zřejmo, že každé zákonem povolené zvýšení nájemného musí býti bezcenné, je-li ihned zase odebráno daněmi. Z těchto důvodů navrhují podepsaní

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti: Vláda se vybízí, aby bez prodlení předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž by se platnost zákona a činžovní dani zbavila prozatím účinnosti a to až do úpravy bytových poměrů.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výborům sociálně-politickému a finančnímu.

V Praze dne 20. května 122.

Dr. Rudolf Lodgman, Windirsch, Knirsch, Pittinger, Kostka, dr. Baeran, dr. Spina, dr. Hanreich, dr. Lehnert, Böhr, Schälzky, Scharnagl, Bobek, J. Fischer, Böllmann, Schubert, Zierhut, inž.Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Radda.