Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3670.

Interpelace:

I. posl. dra Raddy, dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o nuceném vyřadění dítěte z německé školy v Českých Křídlovicích, v politickém okrese znojemském,

II. posl. dra E. Feyerfeila a druhů min. financí o přehmatech celního úřadu v Nové Bystřici proti jazykovému zákonu a jiných přehmatech,

III. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, že správám škol byly sděleny státní svátky v jazyku francouzském,

IV. posl. Hillebranda, dra Holitschera, Pohla a druhů mina nár. obrany o sebevraždě vojína Kubika v Chebu,

V. posl. Daruly a soudr. min. železnic o propouštění zaměstnanců na Slovensku skoro bez odůvodnění,

VI. posl. Darula, Tausika a súdr. min. železnic o pomeroch na železniciach Slovenska, hlavne na Košicko-bohumínskej dráhe,

VII. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě, aby bezodkladně poskytnuta byla pomoc těm, kdož postiženi byli požárem v obci Zubří u Nového Města na Moravě,

VIII. posl. dra Keibla, inž. Kalliny a druhů min. veřejných prací a min. vnitra o stavu bývalého řetězového mostu císařovny Alžběty mezi Děčínem a Podmokly,

IX. posl. Hillebranda, Jokla, Heegera a druhů min. školství a nár. osvěty o násilném utlačování polského školství ve východním Slezsku,

X. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra a pošt a telegrafů o potrestání německých poštovních úředníků v Mar. Lázních,

XI. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o výměně bankovek s padělanými kolky,

XII. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra u chování koncipisty Vláčila při dačické okresní politické správě,

XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. nár. obrany o neslýchaném jednání vojenského posádkového velitele plukovníka Kauteckého v Chomutově,

XIV. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi min. rady o zřízení okresních úřadů,

XV. posl. Hellera a druhů min. spravedlnosti jak se provádí jazyková praxe u litoměřického okresního soudu,

XVI. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě ve věci živelní pohromy v obcích Vrtěříži, Olešničce a Věchňově okres Nové Město na Moravě,

XVII. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě ve věci živelní pohromy v obcích Borači, Bělči, Křeptově, Křížovicích, Jestřabí, Klokočí, Jilmoví, Skoroticích, Sejřku, Chlívském, Kalech, Maňové a Skrejích v okresu tišnovském na Moravě,

XVIII. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o spolku ťNěmecká okresní úřadovna pro ochranu dětí a péči o mládež v Hlučíně (Deutsche Bezirksstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Hultschin),

XIX. posl. dra Budayho a spol. min. železnic vo veci katolícku církev hanobiacich plakatov vyvesených v nádražných miestnostiach na Slovensku,

XX. posl. Flinku, Boboka a spol. vláde vo veci vyhlásenie Československej Obce legionárskej jednoty v Bratislave, učineného dňa 1. júna t. r.,

XXI. posl. Merty, Hakena a soudr. ministrům školství a národní osvěty, spravedlnosti a vnitra o případu kapucína třebíčského kláštera P. Stona.

I./3670 (překlad).

Interpelace

poslanců dra E. Raddy, dra Schollicha

a druhů

ministrovi školství a národní osvěty o nuceném vyřadění dítěte z německé školy v Českých Křídlovicích, v politickém okrese znojemském.

Marii Likarschovou, vlastnici usedlosti v Českých Křídlovicích, v politickém okrese znojemském, donutilo četnictvo hrozíc jí tresty, aby posílala své dítě do české školy, poněvadž prý otec dítěte, jenž již po léta žije odloučen od své manželky, jest Čech.

Dítě se zdráhá pro neznalost českého jazyka choditi do české školy, pročež matka chtěla je znovu dáti do německé školy. Poněvadž jí znojemská okresní politická správa tuto žádost zamítla, žádala českého okresního školního inspektora, aby mohla dáti dítě k mužovým rodičům, v jejichž místě pobytu by mělo navštěvovati německou školu, zvláště že to žádal její druhý muž, Němec. Pan okresní školní inspektor křičel na tuto paní a hrozil, že jejího muže dá zavříti, jestliže se bude zdráhati posílati dítě do české školy. Paní Likarschová pokoušela se tomu vyhnouti tím, že posílala dítě do německé klášterní školy, avšak český okresní školní inspektor se pokoušel i tomu zabrániti. Ve svém zoufalství píše tato paní: ťCož dítě nepatří mně? Což je porodila česká republika? Není snad žádné spravedlnosti?Ť

Tento zoufalý výkřik líčí nejlépe náladu trýzněné matky.

Tážeme se pana ministra:

1. Ospravedlňuje toto surové znásilnění německé matky a jejího dítka?

2. Jest ochoten tento případ co nejpřísněji vyšetřiti a vinníka pohnati k odpovědnosti?

3. Jest konečně ochoten naříditi, aby spáchaná křivda byla opět napravena?

V Praze dne 3. května 1922.

Dr. Radda, dr. Schollich,

Böhr, Mark, Patzel, Matzner, Scharnagl, Bobek, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, dr. Meinger, dr. Baeran, Windirsch, Schubert, Zierhut, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Hanreich, Schälzky.

II./3670 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Feyerfeila a druhů ministrovi financí

o přehmatech celního úřadu v Nové Bystřici proti jazykovému zákonu a jiných přehmatech.

Jmenovaný celní úřad ležící v německém území má proti jazykovému zákonu čistě český nápis, rovněž celní cesta jest jen v českém jazyce označena, celní stvrzenky se píší s jedinou výjimkou dvoujazyčného razítka jen jednojazyčně česky, totéž platí o legitimačních lístcích pro cyklisty. Žádosti o vydání dvoujazyčných legitimačních lístků se nedbá. Šikanování cyklistů spatřuje se v tom, že se jejich legitimace opatřují písemnou poznámkou: ťPlatí pouze přes Oboru, vždy se musí u celního úřadu hlásiti.Ť Tím se znemožňuje cyklistům užívání jiné cesty, vedoucí přes Fichtau-Neuschlag a tak se cyklisti zcela nepotřebně nutí, aby dělali okliku 2-3hodinovou.

Jak libovolně se úřaduje u častěji zmíněného celního úřadu, vysvítá dále z tohoto případu: Dcera rolníka Johanna Deutschová z Rottalu v Dolních Rakousích si objednala počátkem roku kostým u švadleny Terezie Lukasové v Nové Bystřici a jak látku, tak později i hotový kostým přenesla přes hranici, zachovávajíc předpisy a aniž jí v tom celní úřady po obou stranách činily nějaké překážky. Po nějaké době chtěla dáti provésti na kabátě od kostýmu zcela nepatrnou změnu, a šla oblečena v kabát přes hranice do Nové Bystřice a chtěla opravený kabát znovu vzíti s sebou domů. Poněvadž Lukasová neměla právě času k provedení změny, nechala Deutschová kabát u ní, že si jej později vezme, a odebrala se bez překážek zase domů. Druhého dne se však dostavil úředník novobystřického celního úřadu Konečný do bytu Lukasové, činil ji nevlídným tonem a tluka při tom na stůl odpovědnou za to, co se stalo, zabavil kabát a konečně předvedl Lukasovou k celnímu úřadu. Tam ji vyslechl celní úředník Friedel, při čemž se tvrdilo, že živnostníci smějí přijímati jen takové suroviny do práce, jejichž vyclení jest prokázáno (!). Také od ní žádali, aby zaplatila celní poplatek asi 59.- Kč, jakož i celní pokutu v 5tinásobné částce; když se zdráhala zaplatiti tak vysokou částku, snižovali stále více částku poplatku a pokuty, kterýžto zvláštní postup pohnul Lukasovou k tomu, že se rozhodla neplatiti vůbec nic. Když pak musila podepsati zápis s ní sepsaný, bylo jí prohlášeno, že se jí pokuta vyměří v Budějovicích. Odtamtud pak bylo Lukasové předepsáno, aby zaplatila 2 Kč 40 h, Johanně Deutschové 3 Kč 20 h a na žádost strany byl jí kabát vydán.

Tážeme se pana ministra:

1. Ví o vylíčených přehmatech novobystřického celního úřadu a o neslýchaném postupu úřadu v případě právě vylíčeném?

2. Ne-li, zamýšlí pan ministr co nejdříve zavésti přísné vyšetřování o tom?

3. Jest pan ministr ochoten bezohledně stíhati tyto přehmaty a neprodleně učiniti opatření; aby se věci, příčící se jazykovému zákonu ihned odstranily a aby se napříště nepáchaly podobné přehmaty jako vylíčené?

V Praze dne 10. května 1922.

Dr. E. Feyerfeil,

dr. Schollich, Matzner, dr. Baeran, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Keibl, Windirsch, Knirsch, J. Mayer, J. Fischer, Mark, dr. Spina, Böhr, Bobek, Schälzky, Schubert, Zierhut, dr. W. Feyerfeil, inž. Kallina.

III./3670 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty, že správám škol byly sděleny státní svátky v jazyku francouzském.

Slezská zemská školní rada vydala kromě přípisu okresním školním výborům seznam státních svátků v jazyku francouzském. Okresní školní výbory zaslaly to dále v této formě:

ťOkresní školní výbor...........

dne 12. července 1921.

Oslavování národních svátků

cizích států v Praze zastoupených.

Všem

správám škol (ředitelstvím)!

Presidium ministerstva školství a národní osvěty zasílá dodatečně ke svému výnosu č. 309 pres. ze dne 17. ledna 1920 jako přílohu seznam národních svátků národů spojených a zastoupených u vlády republiky Československé a nařizuje výnosem č. 6318 pres. ze dne 12. července 1921, že se o všech těchto dnech mají vyvěsiti,na úředních budovách prapory v barvách republiky Československé.

Oznamuji to správě školy (ředitelství) poukazuje na zdejší výnos ze dne 19. února 1920 č. 177 a nařizuji, aby se přesně podle toho jednalo.

Předseda:

Příloha:

Fêtes Nationales

des pays représentés auprčs du gouvernement de la République Tchécoslovaque.

7. April: Grčce-Proclamation de l'Indépendance Nationale en 1821.

8. April: Belgique-Anniversaire de la naissance de S. M. le Roi Albert Ier.

3. Mai: Pologne - Promulgation de la Constitution 1791.

10. Mai: Roumanie - Proclamation de l'Indépendance.

17. Mai: Espagne - Anniversaire de la naissance de S. M. le Roi Alphonse XIII.

3. Juin: Grande Bretagne - Anniversaire de la naissance.

5. Juin: Danemark.

16. Juin: Sučde - Anniversaire de la naissance de S. M, le Roi Gustave V.

4. Juillet: Etats-Unis d'Amérique - Proclamation de l'Indépendance en 1776.

14. Juillet: France - Fête Nationale. Prise de la Bastille en 1789.

31. Août: Pays-Bas - Anniversaire da la naissance de S. M. la Reine Wilhelmine.

6. Septembre: Saint Sičge - Couronnement de S. S. le pape Benoît XV.

4. Octobre: Bulgarie - Fête Nationale de l'Indépendance.

11. Novembre: Italie - Anniversaire de la naissance de S. M. le Roi Victorio Emmánučle.

12. Novembre: Autriche - Proclamation de la République.

1. Décembre: Royaume des Serbes, Croates et Slovčnes - Fête Nationale Proclamation de l'Indépendance.

Z tohoto oběhu spisu vysvítá, že již ministerstvo školství a národní osvěty vydalo zemským školním radám seznam státních svátků v jazyku francouzském.

Podepsaní nevědí, zda při úpravě jazykové otázky v našem národnostním státě nestane se francouzština řečí, kterou ministerstva se budou dorozumívati s podřízenými úřady; tou dobou není ještě takového ustanovení a závazku. Avšak francouzská řeč není naprosto tak rozšířena, aby i poslední vesnický učitel v nejmenší obci rozuměl francouzským výnosům. Vydávají-li se však výnosy proto, aby jim rozuměli a podle nich jednali, pak nutno to učiniti v řeči srozumitelné a tou může býti vždy jen řeč toho národa, kterému škola patří.

Podepsaní se proto táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jak se mohlo státi, že tento výnos vydalo ministerstvo v jazyku francouzském? Jak se, právně odůvodní tento postup?

2. Dopisuje si ministerstvo se zemskými školními radami francouzsky? Byl tento výnos zaslán francouzsky také české zemské školní radě nebo jen německé?

3. Oznámila také česká zemská školní rada tento výnos v jazyku francouzském okresním školním výborům a tyto místním školním výborům, nebo učinila tak jen německá zemská školní rada nebo její český předseda?

4. Jest pan ministr ochoten ihned odstraniti tento nesmysl a dáti na srozuměnou příslušnému referentovi, jak jest nesmyslný jeho postup?

V Praze dne 8. června 1922.

Dr. Scholich,

Röttel, Bobek, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feferfeil, dr. Hanreich, Schubert, dr. Lodgman, Schälzky, dr. Baeran, Mark, Budig, dr. Petersilka, Wenzel, Windirsch, Matzner, Scharnagl, dr. Radda, dr. Lehnert.

IV./13670 (překlad).

Interpelace

poslanců Hillebranda, dra Holitschera, Pohla a druhů

ministrovi národní obrany

o sebevraždě vojína Kubika v Chebu.

V úterý dne 1. června byly chebské kasárny pro pěchotu jevištěm krvavé tragedie, které padl za oběs život pěšáka Kubika pěšího pluku 33.

Podle vylíčeni novin, jak nejprve proniklo do veřejnosti, nebyl Kubik při prohlídce nemocných uznán nemocným, ale bylo mu pohrozeno trestem vězení. Po prohlídce chorých se dostavil štábní kapitán Novotný do místnosti mužstva, křičel prý na pěšáka a mezi jiným prý zvolal: ťVy prase, já Vám již ukáži!Ť Na to vystřelil Kubik zajisté, aby varoval mužstvo, nejdříve jednou z revolveru ke stropu a potom dvakráte na státního kapitána, čímž tento utrpěl dvojí poranění. Poraněný kapitán není prý raněn životu nebezpečně.

Proti tomuto vylíčení bylo s vojenské strany veřejnosti oznámeno jiné, podle něhož štábní kapitán prý klidným tonem nabádal nadávajícího vojína ke klidu a nic prý neučinil, co by bylo bývalo s to, aby stupňovalo jeho rozčilení. Toto vylíčení se zdá již proto méně věrohodným, poněvadž nelze míti za to, že Kubik, nebyv vydrážděn ke krajnosti nebo těžce postižen-na své cti, byl by sáhl k takovému zoufalému činu.

Kdyby byl Kubik, jak vysvítá z vylíčení s vojenské strany, skutečně tak podrážděným nervosním člověkem, že by byl spáchal bez hmatatelné příčiny pokus vraždy a sebevraždu, vysvítalo by z toho, že muž tak s rozrušenými nervy beze vši pochyby nebyl schopen k vojenské službě,a že by byl musil býti propuštěn. Každou měrou vyžaduje tento případ nutně nestranného vyšetření. Kdyby se zjistilo, že Kubikovi bylo skutečně nadávkami těžce ublíženo na jeho cti, bylo by to o jeden důvod více, že starorakouských vojenských vychovávacích způsobů smí beztrestně užívati také v republice Československé a že zde nutno důkladně učiniti pořádek. Žádným způsobem však nesmějí život a čest mladých státních občanů, kteří jsou vnuceni do vojenského kabátu, býti vydávány v šanc libovůli představených.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten podrobiti vylíčený případ co nejdříve právě tak nestrannému, jak bezohlednému šetření a podati poslanecké sněmovně zprávu o jeho výsledku?

Co zamýšlí naříditi, aby ochránil vojáky vyšší mírou než dosud před vybočeními bezohledných důstojníků?

V Praze dne 8. června 1922.

Hillebrand, dr. Holitscher, Pohl,

dr. Czech, Blatny, Heeger, Kirpal, Schäfer, Čermak, Hackenberg, Schweichhart, Grünzner, R. Fischer, Uhl, Schuster, Hausmann, Dietl, Häusler, Holfmann, Jokl, Hirsch, Deutsch.

V./3670.

Interpellácia

poslanca Darula a súdr. ministru železnic

o prepúšťaniu zamestnancov na Slovensku skoro bez odôvodnenia.

V poslednej dobe na falošné údaje prepustené bolo mnoho zamestnancov. Medzi inými z vrútockej hlavnej dielne Eugen Pap, Jan Jurček a Karel Bacilek.

Menovaný od r. 1919 boli vyzvaní na práce do Srbska, kde sa i vydali na cestu, ale srbský konsulát nemohol ich expedovať do Serbie, poneváč medzi tým vypukol prevrat a nastal komunistický režim v Maďarii. Dotyční sa ihneď vrátili na tamojšie riaditeľstvo košicko-bohumínskej dráhy a boli zamestnaní pri riaditeľstve. Vôbec neúčastnili sa politicky činne ani v rudej armáde, ani v politickom smysle. Po uvolnení hranic maďarsko-slovenských sa ihneď vrátili domov do rodných obcí. Následkom toho, že zamestnania v Jihoslavii im nebolo poskytnuté, žiadali sa nazpäť k dráhe, čomu však nebylo vyhoveno, lebo medzi tým museli nastúpiť vojenskou službu presenčnú.

Po vyslúženiu za niekoľko mesiacov boli prijatí do služby dráhy, avšak na denunciantství falošného udania boli znovu prepustení. Dotyční majú dokumenty jak od srbského konsulátu, ako od bývalého riaditeľstva košicko-bohumínskei dráhy, kde boli a čo robili a ich prepustenie je bezdôvodné. Otcovia dotyčných pracovali dlhé roky na košicko-bohumínskej dráhe a otec Eugena Papa je ešte i dnes v činnej službe.

Taktiež na Vrútkach falošnými udajmi bol z práce vyštvaný Vojtek Šac, rušnevodič (strojvůdce), ktorého jeho nepriatelia v žurnáloch povláčili, upodozrievali z krádežou. Čo však súdne sa vyrieší, že udavateli páchali zločiny, aby odkryli svoje špatnosti, udávajú Šaca. Vojtek Šac konal pre republiku Československú platné služby, čeho jsou četné dôkazy a zo závisti jeho súsedia a rôzní agenti falošnými údajmi sa pomstia na dotyčnom len preto, lebo o ich špatných manipuláciach Šac dobre vie a u patričných úradov na ne poukázal. So Šacom, ačkolvek je výše dvacati rokov u dráhy a vždy svedomite konal svoji službu, nebylo zavedené disciplinárne vyšetrenia, ale bol suspendovaný na rozkaz riaditeľstva košického bez všetkých príjmov, čo u dotyčného zapríčinilo velké príkorie za služby, ktoré prekazoval čsl. štátu.

V Mukačeve prepuštený bol zo služby Michal Petrušovič, rušnevodič, bez disciplinárného vyšetrovania; človek, ktorý sedm rokov pracoval u dráhy, plne pripadá disciplinárnemu vyšetrovaniu a v priepade jeho nevinnosti opäť má býti vziatý ke dráhe. Poneváč tieto prípady sú tak kriklavé a sú jedine na falošných udajoch založené, žiadame pána ministra, aby

1. nariadil riaditeľstvu košickému všetky prípady konkretne a spravodlive vyšetriť, dotyčným satisfakciu dáť,

2. aby za uplynutú dobu, čo dotyční prepustení boli, bola im daná plná náhrada. - Žiadáme pána ministra, aby náš dotaz čo najskôr zodpovedal.

V Prahe dňa 30. mája 1922.

Darula,

Svetlik, Haken, Malá, Teska, Houser, Skaunicová, Burian, Krejčí, Nagy, Toužil, Mikulíček, Kučera, Tausik, Warmbrunn, Koutný, Skalák, Rouček, Bubník, dr. Šmeral, Kunst.

VI./3670.

Interpellácia

poslancov Darula, Tausika a súdr. ministru železnic

o pomeroch na železniciach Slovenska, hlavne na Košicko-bohumínskej dráhe.

Ohľadom prepočítania služobných rokov a unifikácie pre Košicko-bohumínsku dráhu na danou interpelláciu sme ešte odpoveď nedostali. Čas plynie, drahota stúpa, pomery zo dňa na deň hroznejšie pôsobia na hospodárský stav železničiarstva. Ale náprava oprávnených požiadavkov sa zo dňa na deň odďaľuje, čo vyvoláva samozrejmý odpor zamestnanectva oproti riaditeľstvu a vyšším úradom.

Zamestnanectvo je na kraji zúfalstva, a jeho rozhorčenie, jestliže oprávneným požiadavkom nebude vyhovené, vyvrcholí v boj, na ktorý nebude možno poukazovať, že je iredentistický alebo štátu nepriateľskými živlami vyvolaný. So stránky riaditeľstva košického stále sa operuje ohľadom železničných zamestnancov o ich príslušnictví nehladiac k tomu, že zamestnanci pracujú bez politických vášní len svôjmu odboru, mnohý i dvadsať, tridsať rokov na koš.-boh. železnici, nadobudli občianské a politické práva, ktoré im politické úrady plne uznajú; a majú ešte stále vytriasanie. Podotýkame, že ešte za maďarského režimu bolo na koš.-boh. dráhe zamestnané 30 zamestnancov i vyšších úradnikov, ktorý štátnu reč neovládali, a dnes keď každý sa učí a snaží štátnu reč si osvojiť i s tejto stránky sa robia rôzné prekážky.

Ako sa dozviedáme, že celej rade zamestnancov má byt daná provisornosť a nie stabilita a posudzovánia sa ponecháva svévolnosti riaditelstva.

Ďalej zamestnanci, ktorý majú viac ako 50 rokov, majú byť daní do výslužby, bez prepočitania, čo rozhodne sa priečí zákonom a všetkým ustanoveniam, a robí najväčšie prikorie tohoto zamestnanectva. Ďalej podotýkame, že 18. marca 1922 pri prevzieti koš.-boh. dráhy pred tvárou celého zamestnanectva na prejav tohože, bolo slávnostne sľúbené pánom in. Slejderom a p. drem Dolanským, že sa budú plne zachovávať všetky vymoženosti zamestnancov taktiež nároky vyplynuvší pre dobro koš.-boh. zamestnancov.

Máme mienku, že na koš.-boh. dráhe pri riaditeľstve u niektorých činitelov uplatňujú sa politické vlivy, totíž že sa nadržuje a počúva na údaje bezcharakterných špiclov a agentov, ktorý falošnými zášťou plnými čachrami chcú sa okrášliť a povýšiť potupováním celku zamestnanectva, čímž sa znižuje autorita riaditeľstva a dôvera sa podlamuje vôči riaditeľstvu.

Preto podpísaní sa pýtajú pána ministra železnic:

1. Je-li pán minister ochotný ihneď nariadiť riaditeľstvu štát. dráh v Košiciach, aby prepočitanie služobných rokov, unifikáciu, v plnej miere bez okolkov pre celé zamestnanectvo koš.-boh. dráhy uviedli?

2. Je pán minister ochotný odstraniť úradníkov, ktorých činnosť je stálým dráždeniem tohoto zamestnanectva?

3. Je pán minister informovaný o biede a nedostatku, v ktorých sa nachádzajú zamestnanci na koš.-boh. dráhe, tak tamajší ako i exponovaní nedostatkom stravovania a núdze bytovej?

Dúfáme, že pán minister zákonitým ustanoveniam platnosť dá a našu interpelláciu v najkratšej dobe zodpovie.

V Prahe dňa 31. mája 1922.

Darula, Tausik,

Teska, Malá, Bubník, Mikulíček, Toužil, Krejčí, Nagy, Haken, Houser, Rouček, Burian, Skalák, Warmbrunn, Svetlik, Blažek, dr. Šmeral, Kučera, Merta, Koutný.

VII./3670.

Interpelace

poslance Nejezehleba-Marchy a soudr.

vládě,

aby bezodkladně poskytnuta byla pomoc těm, kdož postiženi byli požárem v obci Zubří u Nového Města na Moravě.

Dne 4. června 1922 po druhé hodině ranní vypukl v obci Zubří u Nového Města na Moravě v čís. 48 požár, který ve čtvrt hodině zachvátil 12 domkářských chalup, většinou dřevěných.

Domky vyhořely až do základů, takže zůstalo 15 rodin bez přístřeší. Požár zničil veškeré zásoby potravin a krmiva, rovněž hospodářské nářadí shořelo. Lidé zachránili pouze, co měli na sobě. Škodu nebylo lze dosud přesně zjistiti, jest však ohromná a kryta jen nepatrně pojištěním.

Postižení jsou vesměs lidé hospodářsky slabí, jichž existence jest takto nejvýš ohrožena, jest tudíž pomoc od státu velice žádoucí.

Vzhledem k tomu táží se podepsaní vlády republiky Československé: hodlá bezodkladně učiniti opatření, aby:

1. pohořelým v obci Zubří u Nového Města na Moravě byla poskytnuta všestranná pomoc, zvláště též pomoc finanční, úměrná způsobeným škodám, by tito mohli sobě znovu postaviti zničené domky, pokud se týče obnoviti svá hospodářství?

2. Byl vzat zřetel na situaci postižených při předpisování jim daní a dávek, zvláště též dávky z majetku a z přírůstku na majetku?

3. Opatřeno bylo pohořelým potřebné krmivo za ceny snížené?

V Praze dne 8. června 1922.

Nejezchleb-Marcha,

Vacula, dr. Srdínko, Jan Černý, Beran, Molík, Bradáč, J. Hálek, Malypetr, dr. Hnídek, Vahala, dr. Černý, Tůma, Chlebounová, Malík, Křemen, Branecký, dr. Válek, Štolba, Mach, dr. Kubíček.

VIII./3670 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Keibla, inž. Kalliny a druhů ministrovi veřejných prací

a ministrovi vnitra

o stavu bývalého řetězového mostu císařovny Alžběty mezi Děčínem a Podmokly.

Již před mnoha lety převzala státní správa koupí do svého vlastnictví řetězový most, spojující města Děčín a Podmokly. Má tedy také povinnost udržovati jej v dobrém stavu, aby se neobyčejně silný provoz po něm mohl konati bez překážky a nebezpečí. Této povinnosti stát již po delší dobu nekoná. Fošny jízdní dráhy jsou úplně vyježděny a v takovém stavu, že hrozí stálé nebezpečí životu a zdraví chodcům a povozům každého druhu. Všechny žádosti zúčastněných skupin povolání, jako zasilatelů a povozníků, u děčínské okresní stavební správy zůstaly bez výsledku, poněvadž státní správa na tento účel nepovoluje žádných peněz. Nehledě k tomu, že tento stav jest veřejnou ostudou, jest zároveň také opětovným trestným zanedbáním a již nyní činí dotazovatelé státní správu odpovědnou za každou škodu, která tím může povstati na zdraví a životě lidském a při dalším zanedbávání také povstati musí. Most ve svém dnešním stavu jest překážkou v dopravě a ne dopravním prostředkem, poněvadž se již povozníci obávají užívati ho.

Tak se kůň povozníka Františka Ungermanna z Děčína před nějakým časem probořil na mostě, poškodil se na nohách a 8 dnů kulhal. Co se však stane, když se jednou na mostě proboří osobní a nákladní automobily a zmizí ve vlnách Labe? Uvede snad státní správa most do upotřebitelného stavu teprve, když se budou oplakávati lidské životy?

Pro četné cizince jest tento kus zdejší státní správy povznášejícím znamením, že jsou již na Balkáně a že se mohou loučiti se západoevropskou kulturou a civilisací.

Avšak nedosti na tom, Státní správa nevyplácí také žádných peněz akcionářům bývalé společnosti řetězového mostu, ač jest k tomu zavázána kupní smlouvou. Na základě těchto skutečností táží se podepsaní pana ministra veřejných prací, jako toho, jenž má pečovati o udržování mostu a pana ministra vnitra jako toho, jenž má dbáti o veřejnou bezpečnost:

1. Víte o vylíčených poměrech?

2. Co zamýšlí učiniti pan ministr veřejných prací, aby ihned uvedl řetězový most mezi Děčínem a Podmokly do řádného a bezpečného stavu stavby?

3. Kdy zamýšlí konečně splniti své závazky vůči akcionářům bývalé společnosti řetězového mostu?

V Praze dne 31. května 1922.

Dr. Keibl, lnž. Kallina,

dr. Lehnert; dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, Mark, Knirsch, Patzel, Kaiser, Böhr, J. Mayer, Pittinger, Schubert, Scharnagl, Kostka, dr. Schollich, dr. Brunar, Schälzky, Böllmann, Bobek.

IX./3670 (překlad).

Interpelace

poslanců Hillebranda, Jokla, Heegera a druhů

ministrovi školství a národní osvěty o násilném utlačování polského školství ve východním Slezsku.

Po rozhodnutí o východním Slezsku (dne 28. července 1920) a po převzetí správy v území připojeném k republice Československé, začalo ihned slepé zuření proti nečeským školám ve východním Slezsku. Mnoho německých škol bylo zrušeno nebo alespoň stlačeno na úroveň níže organisovaných. Násilná soustava vládnoucí ve východním Slezsku projevuje se však neméně křiklavě postupem české byrokracie proti polskému školství. Ve frýštátském a frýdeckém okrese byly na př. ve školním roce 1919/1920 dvě jednotřídní školy, šest dvoutřídních, 16 pětitřídních; 7 šestitřídních a 1 sedmitřídní škola, to jest 45 obecných škol. Z toho bylo násilně (lidmi, kteří pokračovali v plebiscitních methodách) rozehnáno: 3 dvoutřídní školy, i trojtřídní, 2 čtyřtřídní, 3 pětitřídní a 1 šestitřídní. Úředním nařízením byla zrušena: 1 jednotřídní škola, 2 trojtřídní, 2 pětitřídní, 1 šestitřídní a 1 sedmitřídní. Z 45 obecných škol zůstalo tedy 29; neméně než 16 škol polský národ ztratil! Následek toho jest, že více než 5000 polských dětí musí navštěvovati školy s cizím mateřským jazykem nebo podnikati dlouhé cesty, aby mohly býti polsky vyučovány. Tímto způsobem se znásilňuje právo rodičů, šlape se nohami po zásadě prohlašované Komenským, ťže dítěti patří vyučování v mateřském jazyce, utlačuje se v tomto státě dělnictvo, neboť jde o dělnické rodiče a dělnické děti. Avšak výše uvedené číslice nevystihují ještě míry bezpráví, které bylo spácháno na polském obyvatelstvu. Kromě 16 obecných škol byly ještě uzavřeny: 1 občanská škola (Dombrová), 1 hornická škola (Dombrová), 2 živnostenské pokračovací školy a 4 mateřské školy (1 z těchto byla teprve před 1 měsícem znovu zřízena). V seznamu míst, kde byly rozpuštěny polské školy, stále se znovu opakuje jméno Dombrová. Příznačné pro právní a bezpečnostní poměry ve východním Slezsku jest, že zápis polských dětí v tomto místě byl sice již několikráte ohlášen, avšak do dneška nemohl býti proveden. Ano i zakročení frýštátského okresního hejtmana bylo bez účinku; promyšleně vychovávaný šovinismus jest silnější než rozum, vládní komisaři v obcích jsou mocnější než úřady. Jaká jest péče, kterou úřady věnují polskému školství, vysvítá z toho, že polské školy nemají žádného školního inspektora. V roce 1920 byl sice dozor nad školami svěřen polskému učiteli, inspektor vykonával sice po 1 roku svoji službu, ale musil po této době se svého místa odstoupiti, poněvadž nemohl z vlastních peněz hraditi výdaje, které mu ukládala jeho služba, a úřad nejevil ochoty zaplatiti inspektorovi diety.

Se zřetelem nato se táží podepsaní:

1. Jak může pan ministr odůvodniti zde vylíčenou křivdu páchanou na polském obyvatelstvu a jakým způsobem zamýšlí pečovati o to, aby polským rodičům ve východním Slezsku bylo vráceno jejich rodičské právo, a aby polské děti byly vyučovány v mateřském jazyce?

2. Kdy zamýšlí ministerstvo jmenovati polského školního inspektora pro východní Slezsko a poskytnouti mu možnost k vykonáváni jeho úřadu?

3. Kdy se učiní přítrž nezákonitému stavu, že nečeští učitelé ve východním Slezsku stále jsou jen prozatímními zaměstnanci a že se jim zadržuje definitivní jmenování?

V Praze dne 8. června 1922.

Hillebrand, Jokl, Heeger,

Häusler, Hoffmann, Schweichhart, Hackenberg, dr. Holitscher, R. Fischer, Grünzner, dr. Czech, Pohl, Blatny, Schuster, Uhl, Čermak, Hirsch, Dietl, Hausmann, Kirpal, Deutsch.

X./3670 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů ministru vnitra

a ministru pošt a telegrafů

o potrestání německých poštovních úředníků v Marianských Lázních.

V neděli dne 21. května promluvil na veřejném shromáždění německé národní strany v Marianských Lázních poslanec dr. Baeran a v tomto shromáždění došlo k prudkým hlučným výstupům, které způsobili český řídící učitel Hořejší a hrstka českých úředníků, kteří neodpustitelným a neodpovědným způsobem takto co nejzlomyslněji porušili pohostinství poskytnuté jim v německém území. Podivuhodným způsobem přijalo 800 shromážděných Němců poměrně klidně toto chování, avšak výtržnost přítomných Čechů byla přece tak vyzývavou, že přítomnému českému zástupci vlády, okresnímu komisaři dru Koppovi zavdala podnět k rozpuštění shromáždění pro ohrožení veřejného pořádku. Jest pochopitelné, že přítomní Němci odsoudili vyzývavé jednání českého řídícího učitele a jeho druhů, a že poněkud prudkým způsobem projevovali svoji nevoli, - i když se zdrželi toho, aby rušitele míru tak potrestali, jak by byli za své chování zasloužili.

Přítomní Čechové však, jak se ukázalo, dovedli nejen rušiti shromáždění, nýbrž oni užili těchto události také k tomu, aby se stali sprostými udavači a aby neodpovědným způsobem donášeli na přítomné německé úředníky tamějšího poštovního úřadu. Jako vždy, když jde o něco proti Němcům, byly představené úřady hned po ruce a tak zavedl vrchní poštovní rada Vlk ihned vyšetřování a nařídil disciplinární řízení proti úředníkům, kteří nic jiného neučinili, než že užili práva každého státního občana - účastniti se veřejného a politického života podle vlastního citu. Způsob, jakým tento pán při tom jednal, nedá se přímo vypsati. Nejdříve vyslechl několik českých úředníků, ponejvíce polodospělých mladíčků, kteří rovněž byli na shromáždění přítomni a tam se také čile hašteřili, a těm ovšem nebylo nesnadno vypovídati proti německým úředníkům nenávistným způsobem, který jest jim vlastní. Při tom dovolil si pan vrchní poštovní rada se zřetelem na výpovědi legionářského úředního sluhy jménem Posnička učiniti výrok, že výpovědí tohoto ťhrdinyŤ, který bojoval za svobodu českého národa a také za svobodu Němců v tomto státě, nutno považovati určitě za spolehlivé, nestranné a konečné, a že proti těmto výpovědím údaje Němců jsou neplatny a netřeba k nim přihlížeti.

Podepsaní se táží:

1. Jak zamýšlí pan ministr především srovnati se stejným právem státních občanů libovolné, jednostranné a platným zákonům se příčící oceňování a zavrhování uvedených oboustranných svědeckých výpovědí?

2. Jest pan ministr ochoten prohlásiti, že právo projevovati svobodně své politické mínění a svobodně se účastniti politického života stejně přísluší všem státním občanům a tím také německým poštovním zaměstnancům v Marianských Lázních?

3. Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten ihned naříditi, aby bez prodlení bylo zastaveno disciplinární řízení proti poštovním úředníkům a úřednicím v Marianských Lázních, a aby vrchní poštovní rada Vlk byl pohnán k odpovědnosti za svůj stranický postup, jehož nelze prominouti?

4. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby český řídící učitel Hořejší byl nucen odvyknouti si své beztaktní, německé pohostinství porušující chování, a aby se současně nařídilo jeho přeložení z Marianských Lázní?

5. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby na příště při podobných událostech úřední orgány vykázaly z místnosti české menšiny provokující v německých shromážděních, nebo aby je pro rušení klidu zatkly a pohnaly k odpovědnosti, místo aby se rozpouštělo shromáždění pro několik lidí?

V Praze dne 8. června 1922.

J. Mayer,

Zierhut, Křepek, Matzner, Röttel, Scharnagl, dr. Hanreich, inž. Kallina, dr. Brunar, inž. Jung, Patzel, Wenzel, Knirsch, Schubert, Schälzky, dr. Spina, dr. Petersilka, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, Böllmann, Windirsch.