Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3673.

Návrh

poslanců J. V. Najmana, F. Horáka, R. Mlčocha a druhů

na novelisaci zákona ze dne 18, března 1920, čís. 187 Sb. z. a n. o příspěvku k náhradě škod výtržnostmi způsobených.

Zákon

ze dne.....................1922

o příspěvku k náhradě škod výtržnostmi způsobených.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Stát tomu, kdo prokazatelně utrpěl při výtržnostech v době po 28. říjnu 1918 až do 1, ledna 1920 včetně se udavších škodu na majetku, vzniklou pleněním výtržníků neb členů přivolané asistence mocí veřejné, zejména vojenské, tuto škodu nahradí.

§ 1.a)

Stát může poskytnouti příspěvek ku náhradě škody tomu (neb jeho pozůstalým dědicům), kdo při této příležitosti zakročením veřejné moci proti výtržníkům prokazatelně utrpěl škodu na životě a nebo zdraví.

§ 2.

O náhradě škody dle §u 1 rozhoduje s výhradou pořadu práva ministerstvo vnitra, v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními případně zúčastněnými ministerstvy.

O náhradě dle §u 1 a) rozhodne rovněž ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem financí a s ostatními, případně zúčastněnými ministerstvy, však dle volného uvážení a s konečnou platností.

§ 3.

Pokud by poškozený obdržel náhradu od pachatele neb z jakéhokoliv důvodu od jiné osoby fysické či právnické, jest stát od povinností náhrady osvobozen.

§ 4.

Pakli dle §u 37 ob. zříz. by byla v Čechách obec uznána povinnou ku náhradě této škody, může stát poskytnouti této obci příspěvek ku krytí nákladů oněch, pokud zřejmě přesahují finanční síly obce. Rozhodnouti o tomto příspěvku náleží ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí s konečnou platností a to dle volného uvážení.

§ 5.

Ti, kdož nežádali do 1. ledna 1922 u příslušného politického úřadu o náhradu aneb náhradu tuto nezažalovali, mohou uplatňovati své nároky jedině podle všeobecných předpisů zákonných a to pořadem práva.

§ 6.

Výši škody vyšetří komise, jejíž předsedou jest přednosta příslušného politického úřadu I. instance neb jím jmenovaný zástupce a dalšími členy jsou;

a) zástupce příslušné berní správy,

b) zástupce obce,

c) dva členové příslušného obchodního gremia, nebo příslušného živnostenského společenstva.

Ku všem jednáním komise buďtež přizvání dva znalci z toho kterého odboru a v každém případě osoby poškozených.

§ 7.

Pokud se v tomto zákoně mluví o okresním politickém úřadě, vyrozumívá se tím na Slovensku úřad slúžnovský (městský policejní hejtman).

§ 8.

Zákonem tímto nejsou dotčeny právní závazky státu ku náhradě škody z jiných důvodů.

§ 9.

Těm, kdož v čas, t. j. do 1. ledna 1922 zažádali o náhradu škody podle §u 1, aneb o příspěvek podle §u 1 a) tohoto zákona, budou posečkány bezúročně veškeré jim předepsané daně až do pravoplatného vyřízení jejich žádosti.

§ 10.

Pokud by poškozeným nebyla přiznána náhrada podle §u 1 neb příspěvek podle §u 1 a), může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí vysloviti, že se poškození osvobozují od placení daní z příjmu, z válečných zisků, ze zvýšeného příjmu a od všeobecné daně výdělkové včetně všech přirážek, počínaje od 1. ledna t. r., ve kterém škoda pleněním způsobená se stala, resp. od 1. ledna toho roku, kdy po udavších se výtržnostech obchod čí živnost svou znovu provozovati počali.

§ 11.

Zákon tento stává se účinným dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministru vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

V roce 1919 došlo jak známo k plenění obchodů a živností, poštvanými lidmi vyrabována byla celá řada obchodů, dílen, čímž způsobena byla vyrabovaným obrovská škoda. Bezpečnostní orgány ukázaly se tehdy slabými proti plenitelům aneb dokonce plenění dělo se za jejích asistence.

Bylo to právě vojsko, které namnoze úplně selhalo. Domníval by se každý, že škody takto spáchané budou poškozeným hrazeny. Leč zákonem ze dne 18, března 1920 č. 187 Sb. z. a n. veliké částí poškozených bylo znemožněno náhrady se domáhati, ježto zákon tento praví, že jen ten má na náhradu škody právo, kdo byl na své hospodářské existenci ohrožen.

Dále v u 4 téhož zákona se praví, že třeba přihlížeti k majetkovým poměrům poškozeného, jakož i k tomu, kdy a jak jmění svého nabyl. V důsledku toho odpírá se výplata náhrady těm, kdož byli sice na majetku těžce poškozeni a existence jejich ohrožena, avšak přesto ještě jim nějaké jmění zůstalo. Naproti tomu berní správa pří vyměřování daní nebéře žádných ohledů na vydrancováním poškozené, vyměřuje a exekvuje daně i z výdělku, který byl rozkraden, čímž poškozeného vhání do hospodářské katastrofy. Jest proto z důvodů spravedlnosti potřebno, aby tento zákon byl novelisován,

Po stránce formální navrhují podepsaní, aby návrh byl přikázán výboru živnostenskému, ústavně-právnímu a rozpočtovému.

K úhradě budiž použito úspor získaných z ministerstva zásobování.

V Praze dne 9. června 1922.

Najman, Horák, Mlčoch,

dr Juriga, Bobok, Hancko, Pastyřík, dr Gažík, Anděl, dr Kubiš, Tománek, dr Buday, Onderčo, Vávra, Hlinka, Vrabec, Tomík, Stejskal, Hudec, Modráček, dr Labay.