Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3709.

Naléhavá irterpelaee

poslanců Daruly, Svetlika, Tausika a soudruhů

ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru s plnou mocí pro Slovensko o útoku četníků na lid v Novém Městě n./V. dne 14. června 1922, při němž byl zastřelen dělník Josef Psotný a sedm osob těžce zraněno a písemném prohlášení vlády o tomto případě.

Nenasytná vyděračnost průmyslových a velkostatkářských kapitalistů na Slovensku nemá mezí. Dělnictvo všech kategorií je tlačeno do poměrů přímo otrockých. Brání-li se zotročení, postaví se na obranu kapitalistických zaměstnavatelů státní moc, byť by šlo i jen o obvyklý zápas na hospodářském poli. Státní moc vystupuje proti dělníkům tak surově, tak bezohledně, že v posledním čase téměř každý týden zasahuje četnictvo zbraněmi a způsobuje těžká krveprolití. Stranické a krvavé zasahování státní moci ve sporech dělníků se zaměstnavateli, střílení do bezbranného chudého lidu, násilnosti četníků a policie, bezohledný postup úřadů proti dělnictvu: toť jsou znaky vládního režimu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Vláda, místo co by měla pátrati po příčinách nespokojenosti pracujícího lidu, místo co by, seznavši sociální poměry, snažila se odstraněním sociálních rozporů působiti k uklidnění obyvatelstva, staví se výhradně za vyssavačské choutky kapitalistů a pro dělníky má jen bití, kulky a bodla. Nespokojenost dělnictva, jež vzniká ze sociálního útisku, označují samy vládní orgány po vzoru měšťáckého tisku hloupě a malicherně za rejdy komunistů, jen aby svůj brutální postup proti dělnictvu zakryly. Násilnosti, surovosti vládních orgánů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na chudém, vydíraném obyvatelstvu jsou tak hrozné, že budeme nuceni upozorniti na ně za hranicemi, když se doma nemůžeme dovolati nápravy.

Zemědělští zaměstnavatelé nedbajíce ministerského nařízení o prodloužení platnosti loňských kolektivních smluv zemědělských dělníků, ani protestů organisací dělnických, nadiktovali dělnictvu okresu Nové Město n./V. snížení mezd. Úřady nejen že tuto zlovůli strpěly, ale postavily se na stranu velkostatkářů. To vyvolalo odpor dělnictva. Leč státní orgány jdou ještě dále, prohlašujíce každé sociální hnutí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi za protistátní čin.

V Novém Městě n./V. je několik menších továren a rozsáhlá hospodářství polní. Průmyslové i zemědělské dělnictvo jest nade vše vykořisťováno. Mzdy denních zemědělských dělníků jsou: zdatnější muži 16 Kč, slabší 12 Kč, ženy 8 Kč denně při dvanáctihodinné době pracovní. Měsíční výdělek pohybuje se od 192 do 384 Kč, měsíční výdělek průmyslového dělníka činí cirka 680 Kč. Při tomto výdělku jest naprosto nemožné se vyživiti, neboť ceny potravin jsou: 1 kg vepřového masa 20 Kč, 1 kg hovězího masa 18 Kč, 1. kg bílé mouky 5 Kč, 1 kg cukru 7 Kč, obuv od 150 do 200 Kč, oblek od 500 Kč.

Příčinou nespokojenosti dělníků nebylo štvaní důvěrníka, Ondřeje Bajdíka, nýbrž vyděračný postup velkostatkářů. Bajdík je členem komunistické strany necelé dva měsíce a politickou činnost vůbec nevyvinoval. Spokojoval se pouze hájením hospodářských požadavků dělnictva. Tato jeho' činnost byla nepříjemna velkostatkářům. Jeho zatčení 14. t. m. celým oddílem četníků bylo provedeno způsobem provokativním. Ten den bylo soustředěno do Nového Města n./V. kolem 60 četníků. Z tohoto opatření jest vidno, že úřady lid přímo provokovaly. Hlavní vinu na srážce má hlavní slúžný v Novém Městě n./V.

Provokativní zatčení Bajdíkovo mělo za následek shromáždění dělnictva před Dělnickým domem, ač bylo již deset hodin večer. Zástup dělníků 150-200 osob protestoval u hlavního slúžného proti zatčení Bajdíkově. Proti shromážděným dělníkům k Dělnickému domu vyslána byla četnická pohotovost, aby je rozehnala. Je pravda, že se lid, jenž po odchodu některých jednotlivců čítal asi 70-80 osob většinou žen a dětí, na výzvu k rozchodu nerozešel, ale není pravda, že bylo z davu dělníků na četníky vystřeleno. Četníci vystřelili hned první ránu přímo do hloučku, pak vystřelili ještě další čtyři rány. Dělník Josef Psotný zabit byl výstřelem přede dveřmi Dělnického domu, devět osob bylo raněno, z nich tři těžce. Nepravdivé jest tvrzení vládní zprávy že četníci. byli dělnictvem obklopováni. Četníci postupovali ve třech řadách proti dělnictvu, nijak neohroženi.

Všechny okolnosti nasvědčují, že provokativní, nesvědomité, nerozvážné jednání úřadů a četnictva zaviňuje četné krvavé srážky s lidem. Na krvavý, brutální režim na Slovensku, v Podkarpatské Rusi, jakož i na hrozné sociální poměry lidu ukazujeme v této sněmovně velmi často, ale marně. Úmyslně čekali jsme s interpelací novoměstského případu, abychom vládě poskytli času k nestrannému vyšetření. V písemné odpovědi vládní vidíme, že vláda ani v tomto případě nezachovává při vyšetřování nestrannost a touhu po pravdě. Z odpovědi vlády čiší jednostranná četnická relace, jakou přečetl nám ministr vnitra v případě v Hrušově. Relace plná nastrojených výmyslů a lží. Krveproléváním a zkreslenými četnickými relacemi nevyléčí se vážné problémy Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ptáme se vlády:

Je vláda ochotna ihned odstraniti krvavý, protilidový režim na Slovensku a v Podkarpatské Rusi?

Je vláda ochotna vymýtiti provokatéry dělnictva ze svých orgánů?

Je vláda ochotna prohlásiti, že nebude dávati státní,orgány do služeb kapitalistických zaměstnavatelů při hospodářských sporech s dělnictvem?

Je vláda ochotna poskytnouti náhrady ranným a poškozeným?

V Praze dne 20 června 1922.

Darula, Svetlik, Tausik,

Merta, Teska, Warmbrunn, Blažek, Toužil, Kučera, Houser, Skalák, Haken, Rouček, Mikulíček, Kunst, Nagy, Malá, Bubník, Koutný, Krejčí, Burian.