|
Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1922. |
|
|
I. volební |
5. zasedání. |
3713.
Návrh
poslanců dra P. Blaho, J. Malypetra, F. Mašaty, J. Rychtery, Ant. Švehly, dra. Hnídka a soudruhů
na změnu některých ustanovení zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne................1922,
jímž se mění některá ustanovení zákona o dávce z majetku a nárůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:
Článek I.
V odst. 3, §u 6 vkládají se na místo slov:
ť1. srpna 1914Ť slova, ť1. ledna 1914.Ť
V §u 9 odst. 2, č. 2 za slova:
ťzák. o osobních daníchŤ vsunují se slova: ťa výměnky.Ť
V §u 11 odst. 1. za slova:
ťzák. o osobních daníchŤ vkládá se věta: ťK užívacím právům k obecnímu statku, jež byla zrušena zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n., se nepřihlíží.Ť
K odst. 4. téhož paragrafu připojí se věta:
ťŽivý a mrtvý inventář, jakož i oběžný kapitál a zemědělské stavby zemědělského majetku podle stavu a hodnoty ze dne 1. března 1919 započtou se 70%.Ť
K §u 20 připojí se tyto další odstavce:
ťZ nemovitého majetku, který je ode dne 1. ledna 191 nepřetržitě ve vlastnictví téže osoby nebo který byl v této době sice převeden, ale některým ze způsobů, uvedených v následujícím odstavci, vyměří se dávka z přírůstku na majetku jen tehdy, jestliže v době do 31. prosince 1929 převede se na jiného vlastníka.
Dávce z přírůstku na majetku nejsou však podrobeny:
1. Převody na př. smrtí na osoby I. třídy sazby daně z obohacení podle zákona o dani z obohacení ze dne 12. srpna 1921, čís. 337 Sb. z. a n.,
2. úplatné a bezúplatné převody mezi živými s rodičů na dětí, též nevlastní, přisvojené a nemanželské, nebo jejich potomky, jakož i na osoby s nimi svazkem manželským spojené, nebo manželství uzavírající, dále úplatné i bezúplatné převody mezí manželi a snoubenci pod podmínkou, že sňatek bude uzavřen.Ť
V § 34 vsouvá se mezí 1-2 odstavec tento nový odstavec:
ťPři jmění vyšším než 100.000 Kč povinna jest odhadní komise před usnesením o výší dávkou povinného jmění vyslechnouti odborné znalce, jež jmenuje ministr financí nebo úřad jím zmocněný po vyslechnutí obchodních a živnostenských komor, pokud se týče zemědělských rad. Bližší ustanoví prováděcí nařízení.Ť
V §u 37 vypustí se odstavce 3.: ťRovněž...........přípustno,Ť
V §u 38 vypustí se čís. 5 odst. 1.: ťPrávní následky...........zúčastní,Ť
V §u 40 vypustí se odst. 2. ťUstanovení............odvolací,Ť
V § 56 odst 1. vkládá se místo slova ťtřetinuŤ slovo ťčtvrtinuŤ a ke konci téhož odstavce připojuje se tato věta: ťStejný nárok má strana, která prokáže, že naznačené zmenšení jmění dávkou povinného nastalo následkem toho, že byla nucená hraditi běžná vydání domácnosti z majetkové podstaty.Ť
Článek II.
Pokud v případech. jež podle toho zákona dávce nejsou podrobeny, dávka byla již předepsána, jest jí z úřední povinnosti odepsati a byla-li již i zaplacena, vrátiti.
Článek III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jeho provedením pověřuje se ministr financí.
Důvody.
Při podpisu zákona o dávce z majetku a z přírůstku zaslal p. president republiky ministr a financí vlastnoruční list, v němž vádí, že podepsal zákon o dávce ne bez obav, že pří provádění zákona nastanou nepředvídané obtíže a nesrovnalosti a to zejména v otázce zdanění přírůstku a reálního majetku a průmyslu. A dále praví: Sankce zákona i přes některé pochyby se mně usnadňuje nadějí, že bude možno nepředvídané nedostatky případnou novelisaci včasně zmírniti.Ť
Obavy páně presidentovy tuto vyslovené se ukázaly plně oprávněnými.
Ode dne 1. března 1919, jenž jest rozhodným pro dávku z majetku, změny se hospodářské poměry zejména v zemědělství do té míry, že dávka z majetku a z přírůstku na majetku znemožnila by intensitu zemědělské výroby, na níž stát ve své snaze po soběstačností především v ohledu vyživovacím má zájem přímo životní, Změna hospodářských poměrů za poslední tří léta projevila své nepříznivé důsledky, pokud jde o platební způsobilost, všeobecně i v jiných oborech hospodářských, tak na př. u cenných papírů a vynucuje si kategoricky, aby k ní bylo přihlédnuto přiměřenou úpravou platebních povinností. Uzákoněná výše dávky byla přiměřena v době inflační konjunktury v letech 1919 a 1920, kde jest svrchovaně nebezpečnou za energické konsolidační a deflační politiky, prováděné v posledních dvou letech.
V této příčině ukázaly výsledky dosavadní praxe, že zvláště dávka z přírůstku na majetku v důsledcích subjektivního pojetí dávkové povinnosti a zdaňování každého, i nerealisovaného, tedy jen fiktivního přírůstku jest svrchovaným nebezpečím pro veškeru držbu nemovitého majetku. Nemá-li dojíti k jeho katastrofálnímu zadlužení i hromadnému se ho zbavování, jest třeba omeziti dávku z přírůstku nemovitého majetku jen na přírůstek realisovaný, kde vyšší hodnota, daná znehodnocením měny, v znehodnocených penězích došla skutečně vyjádření. Při tom nelze ovšem považovati za realisací přírůstku převody movitého majetku v nejužším kruhu rodinném, jež vlastně nejsou převody hospodářskými, nýbrž jen právními.
Proto se navrhuje doplnění paragrafu 20 analogickým ustanovením, jako jest tornu v řádu o zemské dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Pokud z nerealisované číselné vyšší hodnoty nemovitostí přece jen resultovaly vyšší příjmy, byly tyto ve prospěch státu zachyceny jíž daní válečnou a vysokými daněmi běžnými, osobními výnosovými.
Pří provádění zákona objevily se některé tvrdostí, které vyžadují zmírnění, Po této stránce uvádí se k jednotlivým navrhovaným změnám:
K odst. 3. § 6: Je-li rozhodným pro jmění počáteční jeho stav ze dne 1. ledna 1914, jest nutno, aby tomuto termínu přizpůsobeny byly též všechny pro výpočet rozhodné lhůty, zejména tedy den, rozhodný pro připočítávání a odčítání darů a věnování, což má význam zejména při postupech nemovitého majetku s rodičů na děti.
K odst. 2. č. 2. §u 9.: V §u 9 č. 2. osvobozuje zákon od dávky práva, z nichž plynou pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle §u 167 č. 4 zák. o os. daních. Stejnou hospodářskou a sociální povahu jako tato práva mají i výměnky, jest proto spravedlivo, aby na ně bylo rozšířeno i osvobození od dávky, a to tím spíše, že výměnkáři náležejí mezí osoby, jež válečným a poválečným znehodnocením měny nejvíce trpěly a dosud trpí. Snížení celkového.výnosu dávky osvobozením výměnků způsobené bude tak nepatrné, že nemůže padati na váhu.
Nutno též uvážiti, že výměnkářské dávky nedosahují zpravidla ani existenčního minima a že výměnkáři nemohli by dávku zaplatiti bez ohrožení nejnutnější výživy, Dávka jim' předepsaná byla by pro fiskus často pohledávkou nedobytnou.
K odst. 1. §u 11: Užívací práva starousedlých (singularistů) k obecnímu statku dne 1, března 1919 sice ještě trvala, ale jíž zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n. s účinností od 1. srpna 1919 byla zrušena a to částečně vůbec bez náhrady, částečně sice za náhradu, kterou však další vývoj poměrů učinil velmi problematickou. Bylo by příliš tvrdým nutiti starousedlé, aby platili dávku z majetku z oprávnění, jež zákonem bez náhrady bylo zrušeno. Žádají proto ohledy vyšší spravedlnosti, aby ze všeobecné zásady §u 6. odst. 1 připuštěna byla v tomto směru výjimka.
Pro celkový efekt dávky nebude míti vynětí starousedlických práv z daňové základny významu.
K odst. 4. §u 11: Započítání majetku, jenž jsa provozovacím kapitálem tvoří příslušenství zemědělského podniku, toliko 70% do základny pro dávku z majetku vyžaduje slušný ohled na rovnoprávnost mezí majetkem zemědělským a průmyslovým. Připomíná se též, že předpisy našeho zákona o oceňování hospodářského příslušenství nemají co do přísností obdoby v žádném zákonodárství cizím. V Německu i v Rakousku neoceňuje se příslušenství ani u větších podniků zvlášť, nýbrž jest pojato již do ceny zemědělské půdy.
K §u 34: Navrhovaný nový odstavec jest nutný, aby za dnešního zastaralého a skutečný poměr mezi jednotlivými vrstvami poplatnickými správně nevyjadřujícího složení daňových komisí zmenšeno bylo nebezpečí neobjektivního odhadu, vyplývající případně z přehlasování minority.
K §u 37: Při podávání přiznání k dávce nebyla převážné většině poplatnictva známa povinnost, uplatniti nároky na výhody §§ů 5 a 32 již v přiznání a orgánové finanční správy strany o ní nepoučily. Jest proto slušno, aby bylo umožněno uplatňovati tyto nároky ještě ve lhůtě odvolací.
K §u 38 č. 5. odst. 1. a k §u 40 odst. 2.: Ustanovení těchto zákonných míst o kontumací příčí se duchu zákona o osobních daních přímých a pokud jde o řízení odvolací, též praxí nejvyššího správního soudu. Sluší je proto jako zbytečnou krutost vypustiti.
K §u 56. odst. 1.: Ze zásadního pravidla, že změny, nastalé v rozsahu majetku po 1. březnu 1919, nemají na dávku vlivu, připouští zákon výjimku v §u 56 pro případ, že následkem neštěstí neb jiných mimořádných neodvratných událostí jmění dávce podrobené v době od 1. března 1919 do konce r. 1923 zmenšilo se nejméně o jednu třetinu a že hospodářský stav poplatníkův jest vážně ohrožen. Se zřetelem k vzestupnému vývoji cen, jenž nastal po 1. březnu 1919, jest třeba, hranici zmenšení jmění snížiti aspoň na jednu čtvrtinu, což jest možno tím spíše, že povolení odpisu jest vázáno ještě na další předpoklad, totiž na vážná ohrožení hospodářského stavu strany, Navrhovaný dodatek rozšiřuje z ohledů sociální spravedlnosti možnost odpisu i na ty případy, kde nelze sice mluviti přímo o neštěstí neb jiných mimořádných neodvratných událostech, kde však zejména drobní rentiéři, gážisté a jiní poplatníci s příjmy, jež nemohly býti zvyšovány úměrně s rostoucí drahotou, byli k úhradě výživy nucení doplňovati své příjmy na úkor majetku samotného.
Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne. Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru rozpočtovému.
V Praze dne 14. června 1922.
Dr. P. Blaho, J. Malypetr, F. Mašata, J. Rychtera, A. Švehla, dr. Hnídek, Bradáč, Prokůpek, Nejezchleb Marcha, Křemen, Štolba, Vacula, dr. Kubíček, Vahala, dr. Srdínko, Dubický, dr. Klimo, Černý Jan, Oríšek, dr. Hodža, Beran, dr. Černý.