Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Odůvodnění.

Snahy státních zaměstnanců o zařadění do vyšších skupin podle §u 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15, bývají odůvodňovány zpravidla poukazem na výhody, jichž se domohlo učitelstva národních škol zákonem ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. Uvádí se obyčejně, že hlavní zásada, na níž byl tento zákon založen, aby totiž učitelstvo bylo zrovnoprávněno se státním úřednictvem rovnocenného předběžného vzdělání, jednak nebyla dodržena již v zákoně samém, jednak byla porušena prováděním jeho zejména po vydání zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

Ježto volání po nápravě v té věci jest den ode dne naléhavější a nespokojenost mezi státními zaměstnanci stále roste, jest nutno přistoupiti k nové úpravě citovaného zákona.

Tato úprava mohla by býti založena na téže myšlence jako § 2 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., na př. tak, že by se výše procenta zmenšila a odstupňovala podle tříd místních přídavků. Řešení to se však nedoporučuje proto, že právě provádění zákona prosincového zřejmě ukázalo, že odstupňování požitků podle různých tříd místního přídavku není při nynějšími systému požitkovém odůvodněné.

Bylo tudíž třeba voliti cestu jinou, a to podle zásady, z níž vycházel již návrh zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., t. j. podle zásady skutečné rovnosti učitelstva škol národních se státními zaměstnanci.

Předložený návrh zákona upraven je tak, že provádí nejprve revisi t. zv. paritního zákona (čl. L) a částečnou změnu zemských zákonů, pokud jde o naturální požitky učitelstva (čl. II). V čl. III. doplněn je zákon z 9. dubna, č. 306 Sb. z. a n., pokud jedná o automatickém nabytí definitivy ve službě školské. Čl. IV. upravuje odměny a cestné za vyučování náboženství členy duchovní správy. Hlava II. upravuje míru učitelské povinnosti, hlava III. zastupování míst učitelských. V hlavě IV. provádí se úprava právních poměrů učitelů-vojínů, ohlášená již v zákoně ze dne 23. červeníce 1919, č. 470 Sb. z. a n. Konečně hlava V. obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná.

Následující poznámky k jednotlivým částem návrhu nepřidržují se zcela pořadu jednotlivých paragrafů a článků, nýbrž seskupeny jsou pro zjednodušení věci podle vnitřní souvislosti jednotlivých ustanovení, aby nebylo nutno některé výklady opakovati.

K § § 2 a 6 (viz tabulku, I. a II.)

Za hlavní podmínku zařadění do určité platové skupiny podle § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15, považuje se předběžné vzdělání. Dosud byli zákonem ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., učitelé literní, zvláštní učitelé náboženství, učitelé vedlejší na školách obecných a učitelky ženských ručních prací na školách občanských zařadění do skupiny C, učitelky ženských ručních prací na školách obecných do skupiny D. Učitelům škol občanských, zvláštním učitelům náboženství a vedlejším učitelům působícím na škole občanské byl přiznán citovaným zákonem zvláštní výhodnější postup, jenž se skutečně rovnal postupu státních úředníků skuliny B. Když byl proveden zákon ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., byl podle resoluce Národního shromáždění upraven postup učitelů (zvláštních učitelů náboženství a vedlejších učitelů) občanských škol podle skupiny B státních úředníků.

Toto zařadění odpovídá ustanovení § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914; ř. z. č. 15, jen při učitelích literních, učitelkách ženských ručních prací a zvláštních učitelích náboženství na obecných školách; Podle § 6 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., jest podmínkou pro ustanovení učitele s postupem podle skupiny C státních úředníků vybytí učitelského ústavu nebo některého středoškolského ústavu a vysvědčení o zkoušce učitelské způsobilosti pro obecné školy, učitelský -ústav pak jest podle nařízení ze dne 24. února 1914, ř. z. č. 53, školou střední podle § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15. Pro ustanovení učitelek ženských ručních prací na škole obecné požaduje se vedle absolvování občanské školy také absolvování dvou ročníků průmyslové školy, dvou ročníků ústavu pro učitelky domácích nauk a uspokojivé vykonání odborné zkoušky. Výměra požitků ostatních kategorií není ve shodě s §em 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15. Pro ustanovení učitele občanské školy požaduje se ovšem odborná zkouška způsobilosti pro školy občanské, ale tato zkouška není zkouškou na vysoké škole a kromě toho chybí absolvování vysokoškolského kursu. Pro učitelky ženských ručních prací na školách občanských není předepsáno absolvování středoškolského ústavu, pro učitele vedlejší není kromě vysvědčení o způsobilosti vyučovati jazyku předepsáno určité předběžné vzdělání.

Při těchto okolnostech nemění návrh nic na dosavadním zařadění učitelů literních a učitelek ženských ručních prací na školách obecných do skupiny C, resp. do skupiny D. Zařadění učitelů mučitelek občanských škol uvádí se v souhlas s příslušnými zákonitými předpisy.

Upraviti spravedlivě požitky učitelů na občanských školách a učitelek ženských ručních. prací (domácích nauk) na občanských školách v poměru k požitkům státních zaměstnanců skupin B, C a D časového postupu a zjednati zároveň přiměřené rozpětí mezi požitky jednotlivých kategorií učitelských, jest úkolem značně nesnadným.

Jak již bylo podotčeno, jest zařadění učitelů na obecných školách do skupiny C časového postupu (se všemi plnými požitky této skupiny) mimo spor. Na druhé straně je nezbytně nutno v zájmu řádného rozvoje školství občanského a při vyšší kvalifikaci, kterou musí učitelstvo občanských škol prokázati zvláštní zkouškou, i při vyšší povaze služebního úkonu též spravedlivo, aby celkové řádné služební požitky učitelstva škol občanských byly vyšší, než požitky učitelstva na školách obecných. Zásada tato je též v souladu s nejnovějším názorem, aby v požitcích služebních hodnoceno bylo nejen předběžné vzdělání, nýbrž i povaha služebního výkonu. Aby učitelstvu občanských škol dostalo se vyšších služebních požitků než učitelům na školách obecných, je odůvodněno též historicky. Rozdíl mezi služebními pažitky těchto kategorií učitelských byl vždy značný, daleko větší (průměrně) nežli rozdíl mezi požitky státních úředníků skupiny C a B. Podle zemských zákonů měli učitelé na školách občanských před zákonem paritním v mnoha letech dokonce vyšší požitky než státní úředníci skupiny B (srovnej v Čechách zákonnou osnovu z r. 1913, výnos zemské školní rady ze dne 24. července 1918, č. II. A 3622/51.614, na Moravě zákon ze dne 15. července 1914, č. 48 z. z., ve Slezsku zákonem ze dne 8. dubna 1914, č. 16 z. z.). Skutečnost tuto respektoval i zákon ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., jenž přiznal učitelům na školách občanských v předposledním odstavci § 6, zvláštní výhodnější postup a učitelkám ženských ručních prací výhodnější zařadění (do skupiny C, §§ 18 a 19).

Výhody dosud přiznané byly však tak značné, že pokládány byly za nadparitu protistátním zaměstnancům rovnocenného předběžného vzdělání, na niž bylo z řad státních zaměstnanců neustále poukazováno. Byliť učitelé na občanských školách zákonem tím fakticky zařadění do skupiny B (zkrácením postupových lhůt) a učitelkám ženských ručních prací na občanských školách přiznán časový postup dle skupiny C, ačkoliv obě tyto kategorie nemají předběžného vzdělání, jehož vyžaduje § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15 (služ. pragm.) pro zařadění do jmenovaných skupin časového postupu.

Jeví se tedy nutným uvedené výhody uvésti na pravou míru a v soulad s. ustanovením citovaného místa zákonného.

Pro stanovení výše rozdílu mezi služebními požitky učitelů. na školách občanských a požitky učitelů na školách obecných, t. j. odměny za vyšší vzdělání a kvalifikovanější služební výkon, nutno míti na zřeteli též tu okolnost, že úhrn celkových požitků nemá klesnouti pod úroveň požitků, jež těmto kategoriím nyní příslušejí podle zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n.

Konečně musí býti rozdíl ten takový, aby byl dostatečnou pobídkou učitelům ke studiu pro nabytí způsobilosti pro školy občanské: rozdílem nepatrným nebo příliš nízkým by účelu dosaženo nebylo a tím by bylo ohroženo celé školství občanské, jehož dosavadní utěšený rozvoj byl právě přivoděn tím, že učitelé občanských škol byli hmotně proti učitelům obecných škol mnohem lépe postaveni.

Z uvedeného plyne, že:

1. požitky učitelů na občanských školách nemají se zcela rovnati požitkům skupiny B, nýbrž že musí býti nižší;

2. nemají býti nižší než požitky podle zákona č. 495/21;

3. musí býti značně vyšší než požitky skupiny C, a to nejen u učitelů svobodných, nýbrž v kterékoli rodinné třídě.

Pole, na němž se řešení muže pohybovati, je velmi úzké. Činiť úhrn služebních požitků svobodných státních úředníků skupiny B (na služném, místním přídavku, drahotním přídavku, měsíční mimořádné a měsíční nouzové výpomoci) za 35 let služby v Praze celkem 670.728 Kč, úhrn celkových požitků skupiny C za tutéž dobu 613.140 Kč (= 91.41% B) a úhrn celkových požitků, příslušejících nyní učitelům na občanských školách podle zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., 615.240 Kč (= 91.72% B). Rozdíl, na celkových požitcích skupiny B a C činí za 35 let služebních 57.588 Kč (= 8.59% B), rozdíl mezi skupinou B a učitelstvem občanských škol podle zákona č.495 z r.1921 obnáší 55.488 Kč (=8.28% B).

Z důvodu shora uvedeného bylo by vhodno učitelům na občanských školách přiznati asi 85% z rozdílu mezi By a C a rozvrhnouti jej na jednotlivá služební léta pokud možno tak, aby částky na jednotlivá léta připadající se postupně zvyšovaly účelu toho dosíci možno různým způsobem.

Jest známo, jak rušivě zasáhly do celého platového systému drahotní přídavky a výpomoci. Bylo by proto žádoucno, aby tento rušivý vliv byl zde pokud možno vyloučen, aby úprava požitků učitelstva škol občanských měla již v sobě s a m o činný regulativ.

Poskytne-li se zvláštní přídavek, musí býti při jeho výměře vzat zřetel nejen na služné a místní přídavek, nýbrž i na drahotní přídavek a na měsíční mimořádnou a měsíční nouzovou výpomoc. Tento přídavek bude nezbytně sdíleti všechny změny drahotních přídavků a výpomocí a bude nutno při každé jejich změně znova jej upravovati.

Jest rovněž známo, že zaměstnanci záleží na výši úhrnných požitků, nikoli na tom, z jakých složek se tento úhrn skládá. Zaměstnanci dnešnímu nejde konečně ani o hodnostní třídu a platový stupeň, aspoň ne přímo, nýbrž právě jen pro onen vyšší úhrn požitků.

Doporučuje se proto voliti takový způsob řešení, jenž by nepotřeboval v budoucnosti, a to snad již v budoucnosti velmi blízké, nové úpravy, tedy řešení, jež by mělo ráz úpravy trvalé, bylo co nejjednodušší a při tom aby finanční efekt jeho pro zaměstnance, o něž jde, byl rovnocenný.

Účelu toho e dojdu, započtou-li se učiteli při jeho ustanovení na občanské škole tři roky pro postup do vyšších stupňů služného a pra postup časový. Započtením tím netvoří se nějaké nové postupové schema - osnova zařaďuje učitele na občanských školách do skupiny C časového postupu, učitel zůstává v ní i po započtení zmíněných let a postupuje dále rovněž dle postupových lhůt, skupiny C, tak, že časový postup do VI. hodnostní třídy je vyloučen.

Poněvadž počínaje 35. rokem služebním výhoda započtení tři let nemá praktického významu (časový nestup ve skupině C do VI. hodn. třídy je vyloučen), jest nutno náhradou poskytnouti přídavky, aby i v těchto letech učiteli občanské školy dostalo se proti učitelům na školách obecných nějakého zlepšení.

Obdobným způsobem, jako se upravují požitky učitelů občanských škol, řeší se též otázka požitky učitelek ženských ručních prací na občanských školách. Tyto učitelky byly dle § 19, odstavce 2., zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n., zařaděny do skupiny C časového; postupu, ačkoli nemají předběžného vzdělání, předepaného v § 52 služ. pragmatiky pro tuto skupinu.

Návrh zařaďuje učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti pro školy občanské do skupiny D, kamž na základě svého předběžného vzdělání náležejí. Vyučují-li na školách občanských aneb zároveň na školách občanských a obecných nejméně 21 hod. týdně, započítávají se jim ze stejných důvodů jako učitelům na školách občanských dva roky pro postup do vyšších stupňů služného a pro postup časový ke dni, jímž na občanské škole počínají působiti, nejdříve však počátkem 13. služebního roku. Omezení toto jeví se nutným pro zvláštní vzájemný poměr skupin C a D časového postupu, jež až do 11. služebního roku včetně se vůbec od sebe neliší a v pozdějších letech celkem jenom nepatrně. Stanoviti starobní přídavek není zde třeba.

K § 7. Novotou tohoto zákona proti zákonu paritnímu jest ustanovení o ustanovování vedlejších učitelů z povolání toliko za odměnu bez jakéhokoliv nároku na definitivní ustanovení a pensijní zaopatření a stanovení jejich dočasných požitků podle skupiny D státních úředníků, jejichž vzdělání skutečně mají. Vedlejšími učiteli z povolání jsou vlastně jen učitelky cizích jazyků, které mají zpravidla tak nepatrný počet hodin, že není účelné ani úsporné, aby byly ve školních službách ustanovovány vždy a všude definitivně s nárokem na pensijní zaopatření. Do zákonné osnovy bylo ovšem pojato přechodné ustanovení o nabytých právech těchto učitelek a připuštěna též možnost jejich definitivního ustanovení podle místních okolností tam, kde toho je v zájmu školy opravdu potřebí a kde ustanovení takové je hospodárné. Vedlejší učitelé definitivně neustanovení nemají arci nároku na výslužné z pensijních fondů školních, mají však naproti tomu nárok na zaopatření vyplývající ze zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.

K§ 4 čl. II. Ač před vydáním paritního zákona mělo učitelstvo většinou horší finanční poměry nežli státní zaměstnanci stejného vzdělání, mělo nicméně vzhledem k zvláštní povaze služby některé výhody, jež citovaný zákon ponechal i po vyrovnání zákonitých požitků s požitky státních zaměstnanců. Některé z těchto výhod týkaly se toliko některých kategorií učitelstva (v počáteční službě a učitelů škol občanských po určitou dobu služby) a pozbyly významu provedením zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., jímž celkové požitky těchto kategorií byly podstatně zvýšeny. Jiné zůstaly učitelstvu i nadále ponechány:

1. Učitelům, kteří po uplynutí 27 let po zkoušce způsobilosti pro školy obecné nezastávají místa řídícího učitele, náleží v Čechách (podle § 35 zák. osnovy z r. 1913) osobní přídavky na obecných školách 100 K, na občanských školách 150 K. Po uplynutí 30 let zvyšuje se tento přídavek na 200 K, po př. 300 K. Ve Slezsku (podle § 28 zákona ze dne 8. dubna 1914, č. 16 z. z.) přiznává se tento přídavek `po 30 letech služby, a to na škole obecné 150 h, na škole občanské 300 K (v Čechách dostávají zvláštní učitelé náboženství tyto přídavky vždy o 4 léta dříve.)

2. Ve Slezsku (podle § 29 cit, zákona) mají všichni učitelé se zkouškou způsobilosti nárok na náležitý byt nebo na příbytečné od školní obce. Nárok tento jest sice omezen v § 12 paritního zákona, ale ježto příbytečné se vyměřuje částkou 100-1000 K, je patrno, že učitel, jemuž byl přiznán lepší byt, při zvýšení nájemného získává.

3. V Čechách (podle § 24 zákona ze dne 19. prosince 1875, z. z. č. 86 resp. podle § 30 zák. osnovy z r. 1913) užívají učitelé školních pozemků dočasně nebo trvale. Na Moravě platí obdobné ustanovení (§ 12 zákona ze dne 26. prosince 1904, č. 1. z. z. ex 1905). Tento užitek z pozemků se sice odčítá z požitků zákonem vyměřených, ale výpočet peněžní ceny tohoto naturálního požitku podle norem stanovených cit. zemskými zákony není ve shodě s jejich dnešní faktickou hodnotou.

4. V Čechách (podle § 34 zák. osnovy z r. 1913) přísluší řídícím silám na školách s expositurami jednou týdně za služební cestu do každé expositury, pokud jest vzdálena od školy 1.5 km; náhrada cestovného 20-30 h týdně za každý km cesty tam i zpět podle povahy cesty. Podobně mají nárok na cestné učitelky ženských ručních prací a zvláštní učitelé náboženství.

Tyto zvláštnosti zemských zákonů se tímto zákonem zrušují po příp. upravují, aby odpovídaly skutečným poměrům.

K čl.V.,VI., §1,3,10.

V zákoně ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., byly však i jiné nesrovnalosti, po př. výhody, proti ostatním státním zaměstnancům.

1. Kdežto pro literní učitele platí podle § 51, říšského zákona zásadně týdenní míra vyučovací povinnosti 30 hodin (ve Slezsku s odchylkami podle § 53. zákona ze dne 8. dubna 1914, z. z. č. 16), mají podle § 17. cit. zákona paritního zvláštní učitelé náboženství plné požitky příslušné hodnostní třídy, vyučují-li 16 hodin týdně podle § 19. učitelky ženských ručních prací, vyučují-li také jen 13 hodin týdně:

2. Podle § 21. cit. zákona započítává se učitelkám ručních prací do postupu celým rozsahem doba, v níž neměly ani uvedených 13 hodin.

3. Podle § 24. odměňuje se učitel za vyučování předmětům nepovinným, i když jeho učebná povinnost nedosahuje maxima 30 hodin. Učitelky ženských ručních prací mají podle § 25. zvláštní odměnu za každou hodinu, kterou vyučují nad 20 resp. nad 18 hodin.

4. Podle § 5 může býti učitel v postupu zdržen toliko při disciplinárním trestu.

5. Podle § 9. sráží se ředitelům (správcům škol, řídícím učitelům, ředitelům škol občanských), kteří mají naturální byt, nebo dostávají příbytečné, z místního přídavku toliko 25%.

6. Podle 4, odstavce § 29 může zemská školní rada připočísti k započítatelné služební době učitele až do 10 roků pro výměru výslužného, stane-li se učitel pro těžkou nemoc neschopný vykonávati službu další, tedy i v tom případě, je-li učitel schopen jiného výdělku.

Také v těchto zvláštnostech zavádí zákon zjednocení jednak mezi jednotlivými kategoriemi učitelstva, jednak vůči ostatním zaměstnancům.

K § 5., 6., 7., 8. a čl. VI.

Je jisto, že některé uvedené výhody byly způsobeny zvláštními okolnostmi školské služby, na příklad malá míra vyučovací povinnosti zvláštních učitelů náboženství a učitelek ženských ručních prací, ale na druhé straně nemůže býti v zájmu státu, aby stejně odměňoval služební výkon, který za podmínek jinak stejných jest u jednoho zaměstnance trvale 13, resp. 16 hodin, u jiného 26-30 hodin týdenních, nebo aby pro postup stejně započítával všecko léta, byť v některém z nich zaměstnanec při nepatrném počtu týdenních hodin vyučovacích požíval odměny 50% nebo 25% požitků příslušné hodnostní třídy. Proto odměňuje se podle tohoto zákona plnými požitky toliko ten učitel, jehož míra vyučovací povinnosti jest týdně aspoň 21 hodin, míra nižší vyučovací povinnosti se odměňuje toliko přiměřeným procentem. Obdobný postup jest z téhož důvodu volen i pro započítání služební doby při přestupu z odměny o nižším procentu základní výměry do odměny větší. Ježto tam, kde pro velikou vzdálenost škol pro něž jest učitel společně ustanoven, nelze vyměřiti týdně většího počtu hodin, nízká míra týdenní vyučovací povinnosti jest bez viny učitelovy, pamatuje se v zákonu na případné zvýšení této míry příslušným započítáváním nutných cest.

K hlavě II. (čl. V.-VII.)

Při zařadění zaměstnance dlužno vycházeti jednak od jeho předběžného vzdělání, jednak od ocenění jeho výkonu. O rovnocennosti kvality učitelovy práce kterékoliv kategorie není sporu, naproti tomu kvantitativně klade se obyčejně práce učitelská níž než povinná práce státního zaměstnance, rovnocenného předběžného vzděláni. Dlužno však uznati, že učitelské povolání je zvlášť namáhavé a že vyučováním samým nekončí se skutečně školní zaměstnání. Kromě vyučování vyžaduje na učiteli administrativní činnost ve škole mnoho času a práce a mnoho práce jest třeba věnovati i přípravě na vyučování, opravám žákovských úkolů, ručních i jiných prací žákovských a pak hlavně sebevzdělání, aby se učitel udržel při vyučování na výši doby. Proti tomu se uvádí, že ani práce úředníkova se nekončí s úředními hodinami a že u celé řady kategorií úřednických je třeba pilné práce v nehonorovaných hodinách mimoúředních, v úřadě nebo mimo úřad, učitel pak má nespornou výhodu v dlouhých prázdninách hlavních a delších prázdnin vánočních a velikonočních, jež sice souvisí s povahou jeho služby a zvláštnostmi školské práce, nicméně však je výhodou, jež snižuje podstatně roční úhrn vykonané práce v zájmu státním.

Měla-li tudíž rovnost učitelstva se státními zaměstnanci býti zachována i ve výkonnosti bylo nutno postarati se zákonitým opatřením o zvýšení rozsahu výkonnosti učitelstva, pokud to připouštějí právě zmíněné zvláštní úkoly školské služby. Proto upravuje se normální výměra povinnosti vyučovací, a aby tato změna mohla býti, hledíc k normálním osnovám provedena, zavádí se především povinnost učitelstva vyučovati vedlejším předmětům. Vedle toho zájem o pokračovací školství všeho druhu, jež se rozšiřuje a nově buduje, vedl k tomu, aby učitelstvo, jež je i dnes rozhodujícím činitelem v pokračovacím školství, bylo k tomuto vyučování zavázáno, odměňováno jen tenkrát, má-li pro ně zvlášť předepsanou kvalifikaci. Konečně slibný rozvoj činnosti lidovýchovné a osvětové, jež má býti v nejbližší době státem nově organisována, může býti udržen jen tenkráte, bude-li míti stát zajištěno, že při zvláštních úkolech této činnosti nebude vždycky odkázán toliko na dočasnou ochotu příslušných činitelů.

Vláda očekává, že toto zvýšení výkonnosti, jež se tu výslovně předpisuje zákonem, bude přijato učitelstvem národního školství, jež z veliké části práce naznačené koná dobrovolně a s nadšením, s porozuměním. Učitelstvu je zajisté známo, že právě v severských státech, kde školství je na vysokém stupni, a učitelstvo velmi spokojeno, vysoká míra vyučovací povinnosti není nikterak překážkou nadšené a radostné práce pro školu a pro stát. Na druhé straně může se státi toto opatření velmi významnou podporou kulturního rozvoje: Dnes, kdy konečně školy jsou vybaveny z nejhorších důsledků světové války a činnost, která směřovala dosud hlavně k udržení školy, lze v podstatě pokládati za skončenu, bude uvedenými opatřeními usnadněna reforma školství, jeho vnitřní organisace a zdokonalení, a to zaváděním nových předmětů, zřizováním zvláštních oddělení v obtížnějších předmětech, vybudováním školství pomocného, pokusných tříd a pak hlavně zřízením nových druh °u školství pokračovacího a prohloubením vyučování v něm se zřetelem k praktické potřebě chovance i společnosti.

K hlavě III.

Podle zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. a podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n. stávají se všichni učitele, jakmile vykonají zkoušku způsobilosti se zpětnou platností od konce prvního roku služebního definitivními. To platí i o učitelích výpomocných (substitutech), kteří jsou ustanoveni jen přechodně za učitele nemocné nebo na dovolené. Zkušenosti při provádění těchto zákonů ukázaly, že tím narůstá celá armáda nadpočetných sil, které berou i nadále požitky na dovolené s čekatelným, i když jejich služba v substituci přestane.

Poněvadž tento stav nelze z důvodů finančních nadále držeti, má býti zákonem zajištěno, aby definitivy nabývali jen učitelé, na místech definitivně nebo zatímně systemisovaných. Zákonem má býti ovšem postaráno o to, aby substitutům jejich služební doba ztrávená v substituci byla při stanovení zatímním nebo definitivním započtena. Nemají-li po dobu výpomocné služby učitelé zastupující nároku na pensijní pažitky z fondů školních, mají za to nárok na pensijní zaopatření podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.

V čl. IX. upraven je nově též nárok nekvalifikovaných učitelů výpomocných, hledíc k tomu, že pro nejbližší léta bude nutno i takové učitele na školách přechodně ustanoviti, dokud se neopatří s dostatek kvalifikovaných kandidátů učitelských pro množství nových škol, zvláště na Slovensku a pro české školy menšinové.

Při té příležitosti byly částečně unifikovány předpisy o odměně učitelů, definitivně nebo řádně zatímně ustanovených, kteří konají službu jako zástupci na některé škole přespolní. Poněvadž tyto odměny zakládaly se toliko v Čechách na jasném ustanovení zemského zákona (na Moravě na př. opíraly se toliko a platnost substitučního normálu z 3. června 1839) bylo do osnovy pojata příslušné ustanovení (čl.X.). Při nové úpravě míry vyučovací povinnosti byly však zrušeny zvláštní odměny přiznané zemskými zákony učitelům, kteří zastávajíce místo vlastní, zároveň vyučují jako zástupci jiného učitele. Pokud se ovšem v případě takovém zvětší učebná povinnost učitelova nad normální výměru vymezenou v čl. V., bude za nadpočetné hodiny honorován podle čl. V., odst. 1.

K hlavě IV.

Zákonem ze dne 23. července 1919, čís. 470 Sb. z. a n. o zatímním upravení služebních platů a právních poměrů učitelů-legionářů-vojínů a jejich rodin, byly učitelům, příslušníkům čsl. armády, kteří se stali válkou neschopnými vykonávati učitelské povolání, přiznávány až do trvalé úpravy jejich poměrů plni služební platy a přídavky, a rodinám padlých nebo nezvěstných učitelů-legionářů a vojínů čsl. armády byly vypláceny všechny aktivní příjmy a přídavky tak, jako by byli živi a ve službě školní.

Poněvadž poměry se již značně konsolidovaly a tato výhoda v zájmu rovnosti s ostatními kategoriemi zaměstnaneckými, jakož i v zájmu státních financí nemůže býti dále držena, upravuje se nyní trvale postavení zmíněných osob tak, že učitelé legionáři, kteří se stali neschopnými vykonávati učitelské povolání, dávají se na odpočinek a rodinám padlých nebo nezvěstných vojínů vyměřují se požitky zaopatřovací, při čemž se k služební době, započítatelné v obou případech až do dne účinnosti zákona, připočítává 7.0 let pro výměru výslužného.

K hlavě V.

Bude-li tímto návrhem zákona zavedena opravdová parita učitelstva s příslušnými skupinami státních úředníků jak ve výměře požitků tak i ve výkonnosti, jeví se zcela odůvodněným, aby zrušen byl § 2 zákona z 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n. (čl. XIII.).

V odstavci 3., čl. XIV. činí se opatření, aby někteří učitelé, a to právě nejstarší a nejzasloužilejší, nebyli při odchodu do pense zkráceni na výslužném proti těm, kteří odešli do výslužby přede dnem, než nový zákon stane se účinným.

Posledním odstavcem čl. XIV. má pak býti zabráněno, aby žádný učitel nebyl novým zákonem v požitcích okamžitě zkrácen pod výměrou požitků, plynoucích ze žákova z 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n.

Finanční dosah návrhu lze při složitosti věci a při nemožnosti opatřiti okamžitě podrobná data statistická, jichž bylo by potřebí, zjistiti toliko přibližně.

Větší vydání proti dosavadnímu stavu, zavedenému zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., vzejdou z těchto ustanovení návrhu:

a) Čl. XIII. Podle výpočtů konaných o efektu § 2 zákona posledně citovaného znamenaly 20% a 30% srážky z mimořádných a nouzových výpomocí učitelstva proti stavu z roku 1921, roční úsporu asi 120 mil. Kč, měsíčně 10 mil. Kč. Učitelstvu obec. škol bude nutno vypláceti od účinnosti zákona přídavky opět tak jako roku 1921. Učitelstvu škol občanských vypláceti se bude budoucně jen část, ježto veškerému učitelstvu občanských škol zvolní se časový postup o 2 léta, čím; značná část jeho přeřadí se do požitků nižší třídy hodnostní s nižšími, přídavky. Podle statistických dat přeřadí se v Čechách 516 odbor. učitelů z X. třídy do XI., 664 učitelů z IX. do X., 690 z VIII. do IX., 1084 ze VII. do VIII. a 394 ze VI. do VII. třídy. Počítá-li se průměrně s mimořádnými a nouzovými výpomocemi III. třídy, rodinné, je roční finanční efekt tohoto přeřadění postupně 516x480 K, 664x1440 K, 690x2160 K, 1084x2280 K a 394x480 K, úhrnem 5,354.920 K. Podle tohoto výsledku připadlo by na Moravu a Slezsko obdobně asi 2,300.000 K a na Slovensko s Podkarpatskou Rusí asi 160.000 K. Na zvláštní učitele náboženství škol občanských připadne v důsledku přeřadění další úspora asi 3% úhrnné částky připadající na učitele literní, t. j. asi 240.000 K. Při učitelkách ženských prací ručních přestoupilo by úhrnem asi 80 osob z IX. třídy do X., 80 z VIII. do IX. a 170 ze VII. do VIII. třídy; úspora na přídavcích činila by v celku asi 675.600 K.

Podle toho vyplatilo by se pro učitelstvo škol občanských na mimořádných a nouzových přídavcích proti roku 1921 méně o 5.3 mil. + 2.3 mil. + 160.000 + 240.000 + 675.000, tudíž méně o 8.7 mil. Kč. Provedení čl. XIII. vyžadovalo by tudíž ročního nákladu asi 120 mil. Kč, 8.7 mil. K, t. j. 111.3 mil. Kč, měsíčně 9.3 mil. Kč.

b) § 3. Sjednocení funkčních přídavků ve všech zemích znamenalo by v Čechách při úspoře 55.000 K na školách jednotřídních větší vydání, na ostatních školách asi 107.000 K, tedy plus 52.000 K; na Moravě vzrostla by potřeba asi o 238.000 K;, ve Slezsku neměla by úprava žádného značnějšího efektu; na Slovensku stoupla by potřeba asi o 152.000 K; pro Podkarpatskou Rus nemá § 3 finančního efektu. Úhrnem vzrostla by tudíž potřeba na provedení § 3 o ročních 442.000 K.

c) § 9. Zvětšení odměny za vyučování předmětům nepovinným ze 120 nebo 100 K na 240 nebo 200 K za roční hodinu nemělo by na obecných školách většího efektu, hledíc k čl. V., dle něhož se až do 28 hodin vyučování toto platiti má toliko odměnou dosavadní. Spíše lze čekati tu a tam úsporu, kde učiti budou učitelé bez formální kvalifikace a tudíž nebudou míti nároku na odměnu.

Na školách občanských vzejde větší výdej podle téže úvahy jen na školách chlapeckých s mnoha pobočkami bez nadpočetných učitelů, kde už dnes se učebná povinnost odborných učitelů blíží novému maximu 26 hodin dle čl. V. Podle odhadu půjde ve všech zemích nejvíce asi o 1100 tříd po 3 hodinách učebných, t. j. 3300 hodin, tedy plus 3300; 120 K, okrouhle 400.000 K.

d) čl. IV. Podle dosavadních předpisů platilo se duchovenstvu z duchovní správy a světským učitelům za vyučování náboženství 1.50-1.80 Kč odměny za hodinu a cestné 20-30 h za km. Zvýšení odměn na 5.70 a 6.80 Kč a cestného na 2 Kč vyžádá si podle odhadu zemských výborů většího nákladu v Čechách 22 mil. Kč, na Moravě 4 mil. Kč, ve Slezsku 1 mil. Kč a na Slovensku a v Podk. Rusi asi 3 mil. Kč, úhrnem 30 milionů Kč.

Všecko ostatní ustanovení zákona znamenají zmenšení dosavadní potřeby.

a) Podle § 1 budou učitelé budoucně jako státní úředníci zdrženi v postupu platovém i při nepřiměřené kvalifikaci, při dovolené delší než rok, při samovolné nepřítomnosti ve službě více než 3 dny atd. Finanční efekt těchto proměnlivých okolností nelze ciferně odhadnouti, ale při velkém počtu učitelstva nebude nepatrný.

b) K § 2. Zvolnění platového postupu učitelstva škol občanských ve třídách XI. až VIII. celkem o 2 léta a vyloučení časového postupu do třídy VI. znamená v Čechách okamžitý přesun 516 odb. učitelů z X. tř. do XL, 664 učitelů z IX. do X., 660 z VIII. do IX., 1084 ze VII. do VIII. a 394 z VI. do VII. Roční průměrný finanční efekt tohoto přeřadění pro III. třídu míst. přídavku a III. třídu rodinnou je postupně 516 x 1240 K, 664 x 1164 K, 690 x 1416 K, 1084 x 2048 K a 394 x 1148 K, úhrnem 5,062.000 K. Vyloučení časového postupu v třídě VI. znamená úbytek při 357 učitelích po 100 K, při 288 učitelích po 300 K a při 756 učitelích po 1200 K; úhrnem 1,029.000 K - v Čechách celkem 6,091.000 K. Podle odhadu připadne obdobně na Moravu a Slezsko asi 2,600.000 K a na Slovenska a Podk. Rus 180.000 K, úhrnem ročně 8,871.000 K. K tomu přistoupí ještě u většiny z ostatních učitelů obč. škol (asi u 4000 osob) úbytek požitků o jeden platový stupeň, průměrně aspoň o 600 K ročně, což činí nejméně 2¹/₂ mil. K ročně, celkem tedy 11,371.000 Kč. Připomíná se, že efekt tento je trvalý bez zření k tomu, jak upraví se budoucně přídavky mimořádné a nouzové; druhotní přídavky dle čl. IX. § 1 zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., jsou ovšem započítány.

c) K §!. Zrušení t. zv. starobních přídavků v Čechách a ve Slezsku dle zákonů zemských zmenšuje roční náklad asi při 1400 odb. učitelích po 300 K a při 400 po 150 K; při 7000 učitelích obec. škol po 200 K a při 2000 učitelích po 100 K, úhrnem ročně 2,080.000 K.

d) K §. Přeřadění katechetů na občanských školách stejně jako odborných učitelů bude míti obdobný úsporný efekt (viz pozn. k § 2), který odhadnouti lze asi na 800.000 K, kterážto částka se však započtením 2 let do postupu podle § 5, odst.., zmenší asi na 500.000 K. Mimo to zvýšení vyučovací povinnosti bude u mnohých katechetů znamenati redukci požitků zatím podle čl. XIV. aspoň na míru podle zákona č. 495 ex 1921. Zvýšení povinné míry vyučovací povede důsledně leckde k určité redukci katechetských míst. Číselnou úsporu nelze ovšem zatím ani předvídati.

e) K § 6. Přeřadění učitelek ženských prací ručních na obč. školách do skupiny D se zrychleným postupem o 2 leta znamená podle pozn. k čl. X. (viz výše) pro 80 osob snížení požitků (služné+míst. přídavek+drahotní přídavek) z IX. tř. 1. stup. do X. 3. stup. ročně asi po. 720 K; pro 80 osob snížení z VIII. tř. 1. stup. do IX. tř. 3. stup. ročně asi po 1416 Kč a pro 170 osob snížení ze VII tř. 1. stupně do VIII. tř. 3. stup. ročně asi po 1250 K celkem ročně asi 383.000 K úspory.

f) K §. Návrh přeřaďuje zásadně vedlejší učitele z kategorie B nebo C do D. Úspora tímto přeřaděním vzniklá je sice v jednotlivých případech značná, zvláště pro budoucnost, v celku však při poměrně malém počtu těchto učitelů nemá většího významu finančního,

g) K §§ 5-8. Zvýšení výkonností zvláštních učitelů náboženství, učitelek ženských prací ručních a učitelů vedlejších a zejména zostření stupnice pro výměru percentuálních platů povede v blízké budoucnosti lne značné redukci příslušného osobního nákladu. Fro číselné vyjádření úspory není

zatím statistických dat, poněvadž nelze dnes vůbec ani v mezích okresů napřed říci, kterak se zvýšení výkonností novým rozdělením a přidělením škol mezi jednotlivé učitele účelně provede. Věc bude vyžadovati delšího bedlivého šetření a rozhodování úředního.

h) K § 10. I tento paragraf znamená v jednotlivých případech pro budoucnost úsporu byt v celku nevelikou.

ch) K čl. 11: Úspora vztahuje se na jednotlivé případy, kde učitel užívá školních pozemků. Skutečná roční hodnota těchto naturálních požitků je dnes totiž mnohem větší než-li byla cena zjištěná kdysi před desetiletími na př. v Čechách podle § 24 zákona z 19. prosince 1875, č. 86 z. z. Jde arci jen o případy ojedinělé a tudíž bez většího efektu celkového.

i) k čl. V.-VII. Zvětšení normální povinnosti učebné atd. objeví se najisto jako finanční úspora, zvláště při odměnách za předměty nepovinné, za vyučování pokračovací., za substituce v nemoci a pod. (čl. X., odst. 2.) a za cesty. číselně nelze však zatím tuto úsporu vůbec odhadnouti pro velikou odlišnost místních poměrů.

j) K čl. VIII.-IX. Omezení při definitivním ustanovování učitelů výpomocných bude znamenati značné úspory, ježto z přechodných substitucí neporoste řada definitivních učitelů, kteří po ukončení substituce zůstávají bez zaměstnání a musili býti dosud posíláni na dovolenou s příslušnými požitky. Číselný efekt tohoto ustanovení nelze zatím oceniti, ale bude jistě velmi značný.

k) čl. X. snižuje podstatně náklad na přechodné substituce tím, že zavádí opět místo diet stálé měsíční odměny substituční. Ostatně bude úkolem úřadů školských, aby tento způsob substituce omezily na nejmenší míru, což bude v důsledku zvýšené učebné povinnosti učitelstvu budoucně snazší než dosud.

l) K čl. XI. a XII. úspora vzešlá pensionováním učitelů-vojínů ke službě školské nezpůsobilých a jejich vdov a sirotků, kteří dosud brali plné platy aktivní popřípadě i dále automaticky zvyšované, bude zajisté značná. Vyčísliti ji zatím nelze, poněvadž v individuálních případech jde o úsporu částek velmi rázných, které se zjistí teprve potom, až bude o pensích jednotlivě rozhodováno.

Z předchozích úvah plyne, že větší vydání, očekávaná z čl. IX., IV., § 3 a § 9, odhadují se v celku na 142 mil. Kč.

Naproti tomu činí úspory z §§ 2, 4, 5 a 6 asi 14 mil. Kč. Ostatní úspory podrobně nevypočtené odhadují se nejméně na 5 mil. Kč.

Podle toho znamenalo by provedení návrhu vzrůst osobního nákladu proti stavu vyplynutému ze zákona z 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., o ročních 123 milionů Kč, měsíčně o 10,250.000 Kč. Dokonce roku 1922 činila by větší potřeba od 1. srpna asi 51,250.000 Kč.

Náklad tento bylo by uhraditi ve smyslu zásadního ustanovení čl. V. zákona z 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., nynějším vydržovatelům škol obecných a občanských. Pokud by se objevilo naprosto nutným, poskytne jim stát zálohu z pol. 6. mimořádných výdajů tit. 7., § 1, kapit. XIII. státního rozpočtu na r. 1922 (Záloha státu na zvýšené platy učitelské), preliminované částkou 204,938.635 Kč. Nenajde-li se pro toto vydání úhrady v řádných příjmech státních, bylo by ve smyslu zmocnění podle § 10 zákona z 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., opatřiti nutné prostředky úvěrovými operacemi.

Ve směru formálním se navrhuje, aby Národní shromážděni projednalo á schválilo tento návrh zkráceným jednáním podle § 55 jednacích řádů, a to nejprve v poslanecké sněmovně a po schválení jeho poslaneckou sněmovnou v senátě. Zároveň se projevuje přání, aby přikázán byl ku podání zprávy výborům kulturnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze dne 1. června 1922.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.