Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1922.

o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Národní shromáždění Republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Působnost, která na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle zák. čl. XX. z r. 1877 a právních ustanovení jej doplňujících, měnících neb provádějících přísluší posud ve věcech poručenských a opatrovnických úřadům a orgánům tam uvedeným, vykonává prozatímně ministr spravedlnosti poručenskými (sirotčími) úiady jemu podřízenými.

§ 2.

Poručenskými (sirotčími) úřady jsou:

1. Poručenské (sirotčí) úřady I. stolice v sídle okresního soudu pro obvod jednoho neb několika soudních okresů.

2. Poručenské (sirotčí) úřady II. stolice v sídle sborového soudu II. stolice pro obvod tohoto.

3. Poručenské (sirotčí) úřady III. stolice e sídle soudní tabule pro obvod této.

§ 3.

Podrobná ustanovení o organisaci a působnosti poručenských (sirotčích) úřadu a o převzetí zaměstnanců dosavadních sirotčích stolic jakož i přechodná ustanoveni budou vydána vládním nařízením.

§ 4.

Samosprávné korporace jsou povinny věcný náklad, který jim ukládej í předpisy uvedené v § 1, nésti až do doby, která bude stanovena vládním nařízením.

§ 5.

Ministr financí se zmocňuje, aby náklad spojený s prováděním tohoto zákona, pokud není hrazen v příslušné položce kapitoly XII a. XII. A přílohy I finančního zákona ze dne 19. listopadu 1921, č. 470 Sb. z. a n., opatřil úvěrní operací.

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti současně se zákonem ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé; provedou jej ministr spravedlnosti, vnitra, ministr s plnou mocí pro správu Slovenska a ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Péče o poručence a sirotky náleží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle dlouholetého vývoj e do působnosti soudů.

Nelze neuznati, že tato činnost soudcovská, opírající se o přesné zákony a přece poskytující soudcům značnou volnost, v neposlední řadě přispěla k tomu, že vlastní agenda poručenská a opatrovnická je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku správně obstarávána, že vyhovuje a že není třeba na zásadách organisace té něčeho měniti. Zcela jiné poměry jsou na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Péče o poručence a sirotky byla tu upravena 2 základními velmi obsáhlými zákony, totiž zák. čl. XX. z r. 1877 a čl. XVI. z r. 1894 a kromě toho zák. čl. VI:1885, VII.: 1886, XXI.: 1886 a XXII.:1886.

Podle těchto zákonů, jež obsahují právo materielní i upravují organisaci úřadů sirotčí věci obstarávajících a řízení před mimi, byla agenda sirotčí a kuratelní z největší části obstarávána zvláštními úřady poručenskými a to především sirotčími stolicemi municipií a měst s regulovaným magistrátem, jež včleněny byly do organismu vnitřní správy.

Důvody, proč tato agenda po oddělení moci soudcovské od moci výkonné v letech 70tých nezůstala při soudech, nýbrž byla podobně, jako správa věznic, vyhražena municipiím, byly spíše politické než věcné.;Přes to zůstalo soudům vyhraženo ve značné míře spolupůsobení ve věcech poručenských, ba dokonce i jistá kontrola. Působnost tato byla pak ještě rozšířena zákonným článkem XVI. z r. 1894.

Zavedením župního zřízení měla by padle § 6 župního zákona přejíti agenda sirotčí a kuratelní na nové okresní a župní úřady.

Okolnost, že agenda ta je blízka soudům a že také v rukách jejich byla v zemích býv. Rakouska vzorně obstarávána, vedla k tomu, že hned v ústavním výboru bylo při projednávání návrhu cit. zákona uvažováno o tom, aby agenda ta byla vyloučena z působnosti nových správních úřadů a svěřena soudům. Poněvadž však tu padaly v úvahu i jiné agendy, bylo v zájmu unifikačním ponecháno v § 6 post. odst. vládě, aby nařízením vůbec některé záležitosti, jež dosud příslušely slúžnovským neb župním úřadům a za které byly pokládány i věci sirotčí a kuratelní, svěřila úřadům jiným.

K otázce poručenské a sirotčí agendy zaujal stanovisko též III. sjezd právníků slovenských konaný v březnu t. r. v Bratislavě, který se usnesl jednohlasně, že agenda obstarávaná sirotskými vrchnostmi ve smyslu zák. čl. XX/1877 a zákonů jej doplňujících, má býti odloučena od nové župní správy a přikázána nejúčelněji prozatímně soudům, resp. orgánům soudům přiděleným, a to vzhledem k tomu, že agenda ta jest v dechách, na Moravě a Slezsku soudy obstarávána, že jest bližší svou povahou soukromoprávní agendě a že jest možno úpravu provésti s použitím dosavadního sirotčího aparátu na Slovensku tak, aby bylo vyhověno i snahám po moderní úpravě soudnictví.

Vláda, uváživši všechny tyto důvody, předkládá připojenou osnovu zákona, podle níž má dnem, kdy vejde na Slovensku v účinnost zákon o župním -zřízení, přejíti výkon agendy poručenské a opatrovnické na ministra spravedlnosti a poručenské úřady jemu podřízené.

Tato navrhovaná úprava převzetí sirotčí a kuratelní agendy justiční správou nebude působiti rušivě na organisaci soudní, poněvadž jest možno převésti stávající organismus, obstarávající sirotčí a kuratelní agendu, na orgány soudům přičleněné tak, jak toho jednak organisace soudů, jednak potřeba řádného vybavování agendy sirotčí a kuratelní vyžadují.

V jednotlivostech podotýká se toto:

K§§ 1 a 2:

Výkon agendy poručenské a opatrovnické přenáší se na ministra spravedlnosti a úřady poručenské jemu podřízené prozatímně, t. j. až do duby, kdy bude možno provésti definitivně jednotnou úpravu sirotčí a poručenské agendy v celé republice československé.

Poručenské úřady I. stolice budou míti působnost, kterou dosud vykonávaly v I. instanci sirotčí stolice, po případě obce, a to i pokud jde o správu jmění poručenců a opatrovanců.

K § 3:

Podrobné ustanovení o organisaci a působnosti poručenských úřadů a o převžetí zaměstnanců dosavadních sirotčích stolic by příliš zatížilo zákon a doporučuje se již vzhledem ke komplikovanosti dosavadní úpravy výkonu poručenské agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi vyhraditi podrobnou úpravu ve smyslu § 89 ústavní listiny cestě nařizovací.

Pokud jde o převzetí zaměstnanců dosavadních sirotčích stolic, bude nutno otázku tuto upraviti ohledně oněch zaměstnanců, pro něž neplatí ustanovení § 10 zákona o zřízení župních a okresních úřadů.

Ustanovení tohoto paragrafu má zabezpečiti další používání dosavadních místností sirotčích stolic, pokud jich bude třeba pro nové poručenské úřady, poněvadž jinak by záviselo vše na dobré vůli příslušných měst, v nichž dosavadní sirotčí stolice budou zrušeny.

K § 5:

Lze téměř s jistotou očekávati, že náklad spojený s provedením tohoto zákona bude uhražen z příslušné položky kapitoly XII. a XII. A. rozpočtu na rok 1922, poněvadž navrhovaná organisace bude jednodušší a nebude vyžadovati takového nákladu jako organisace dosavadní.

Přes to jest ovšem nutno pamatovati na uhražení eventuelního vyššího nákladu. Kvota položky v kapitole ministerstva vnitra pro vata temporis, vypadající na náklad spojený s navrhovanou novou organisací, přechází ovšem na ministerstvo spravedlnosti.

Zamýšlí se, soudcům, pokud budou zaměstnáni na Slovensku a Podkarpatské Rusi, poručenskou agendou nad míru své úřední povinnosti, poskytnouti přiměřené odměny.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle § 55 jednacího řádu sněmovny; zároveň doporučuje, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně a senátu výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému k padání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí:

Bezodkladné provedení navrhované úpravy jest nutno vzhledem k tomu, že zamýšlí se přikročiti co nejdříve k aktivování župního zřízení na Slovensku.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.